pajaroh komentáře u knih

Mé hodnocení této knihy je naprosto neobjektivní a ovlivněno vztahem k Islandu. Příběh Agnes Magnúsdottir je krásný, temný, blízký a přitom neuchopitelný stejně jako země, vnímání a povaha této postavy splývá s drsnou přírodou, je nevyzpytatelná jako ostrovní počasí, specifická jako severní pobřeží...
Těžko uvěřit, že autorka nepochází z Islandu, jeho záhadnou náladu (v minulosti nezničenou turisty) popsala dokonale, stylem mi trochu při popisu krajiny připomínala H. K. Laxnesse, ale vztahy a postavy byly propracovanější a ta špetka červené knihovny naštěstí až tak neuškodila.

14 20.02.2017

Trochu jsem se s touto knihou trápila a nemohla se začíst, ale asi se mi jen nedařilo naladit se na tu správnou "McCarthy" notu, protože postupem času jsem si více a více vychutnávala jeho styl a příběh, který je silný i bez detailních sáhodlouhých popisů. Kdyby to šlo rozdělit, za úvod dám 2*, pak přidám další, další a krásný závěr by získal 5*. Podle mého kniha není ani o lásce, přátelství či romantice, jak napovídají chytlavé anotace českého vydání (i když tohle všechno obsahuje), ale je především o putování, hledání a morálce.

5 17.02.2017

Výborné, zajímavé. Nesoudí, netvaruje, informuje a nechává na čtenáři udělat si vlastní názor. To umí málo novinářů.

6 10.02.2017

Silná kniha o jedné Cestě lidstva, která ve vás zůstane jako šedý popílek.

14 08.02.2017

I když mi téma manželství (stejně jako herectví a "americký život") opravdu není blízké, kniha mě dostala především svou druhou částí Běsy, kdy začne vyplouvat napovrch přesně to, o čem kniha je: nikdy nikoho nevlastníte, nikdy nikoho neznáte, neznáte ani sám sebe, protože často hrajete hru na osobu, kterou jste pro ostatní, tak dokonale, že přehrajete sám sebe. V tomhle jsou všichni sami, i když se snaží své životy zapojit do různých vztahů a vazeb.
Nejsou to jen poskládané historky z manželského života, pohledy obou postav do sebe zapadají a stavějí příběh jako zeď, která je kompletní a pevná až na konci knihy.
Chápu, že ne každý objeví to, co je v příběhu nejsilnější (také se mi to ne pokaždé podaří), ale... čtěte pozorně, je to dobrá kniha.

8 07.02.2017

Pokračování klasiky Jako zabít ptáčka považuji za průměrný doplněk, který mě nenadchl, neurazil. Chápu, že autorka chtěla popsat Čipeřin posun a další fázi dospívání a prozření, ale zabedněnost této postavy mi lezla na nervy. I když ani původní kniha není podle mě výrazná, ke čtení postačí nulová fantazie a nedá se nic vyhledat "mezi řádky", děj i morální otázky jsou naservírovány na zlatém podnose - to vše se dá ještě vysvětlit naivním dětským pohledem. O ten se už kniha Postav hlídku opírat nemůže, přesto jednoduchost zůstává. Ano, a takto jednoduše Harper Lee sebrala hlavní morální zásady lidstva a použila je v knize, čímž ji učinila pro většinu čtenářů čtivou a chytlavou (podtrženo tragickým osudem Jema a postavou Atticuse). Zbytečné hledat více.

2 03.02.2017

Uznávám, hlavní postavy sobí policie nejsou nikterak blízké a ty gramatické chyby bolely. Na druhou stranu je dobře a zajímavě popsáno prostředí Laponska, typologie místních obyvatel, naznačené politické problémy s ropným průmyslem v "dokonalém" Norsku. Vzhledem k tomu, že mi bylo líto, když jsem knihu dočetla, se nechávám unést a dávám 4*.

3 31.01.2017

I když je většinou Gilbertová má literární slabina, tato kniha mi nesedla. Příběh mě nezaujal, styl nevypracovaný, postavy plýtké. Hvězdičku dolů za hrozný název a přebal.

20.01.2017

Příjemná, kouzelně naivní oddychovka, na kterou nesmíte pohlížet jako zarytý odborník na psy. Pak si ji užijete. Nedoporučuji dávat číst dětem, nebo vám při nejbližší příležitosti dovedou domů toulavého bernardýna :-)

PS: jedná se o fikci, nikoliv literaturu faktu a je rozumné k této knize tak přistupovat. Při čtení některých komentářů mě až mrazí...

2 20.01.2017

Syrové a surové drama, kde se veškerý akční děj odehraje ve 2 větách. Hluboký zážitek, nevím jestli čtenářský, ale určitě psychický. I když konec byl na mě příliš odtržený od příběhu. POZOR! Kniha, která vás doslova doj...

2 14.01.2017

10% odvar původních knih napadený a vysátý mozkomorem.
Dobře, nostalgické čtení známých jmen je příjemné, ale udělat z příběhu Pottera divadelní hru a z hry knihu... to je něco jako literární avada kedavra.

13 12.01.2017

Velice pravdivá kniha o hledání pravdy v životě brána z různých pohledů známých i obyčejných lidí. Některé kapitoly zaujmou, jiné odzbrojí, smutné úvahy se střídají se všedními (zdánlivě). V knize je hodně hlubokých myšlenek, každá z nich stojí za přemýšlení a rozepsání minimálně na celou knihu... vše je podáno líbivým novinářským stylem, ale ten úvahám neubírá na kvalitě, spíše je přibližuje lidem.
Je to mé první setkání s autorem, ale určitě ne poslední, protože... "....mnoho píšících lidí si myslí, že svět výjimečných slov je tím nejlepším světem k životu."

2 11.01.2017

Příběh průměrný, dějová linie propracovaná, Snaha o napětí budiž oceněna (občas zaškodí), ale to hlavní se ukrývá v popisu přírody, okolí, historických souvislostí, sámské kultury i současných problémů nejen mezi místními obyvateli a Laponci, ale i v rámci tohoto etnika - očima člověka, který z tohoto prostředí nepochází, ale zná ho a je dobrý pozorovatel a vypravěč. Jistě, odborníkům na Laponsko a sámskou kulturu se mnoho věcí nebude pozdávat, ale pro laika či člověka, který zná tuto oblast povrchně a zajímá ho, je to přitažlivá kniha.
Pro zajímavost doporučuji francouzský dokument Sobí policie (2008).

2 11.01.2017

Povrchní příběh plný zbytečných zvratů a neuvěřitelného děje jakoby ani nepocházel od autora Klubu nenapravitelných optimistů a Vysněného života Ernesta G.
Postava Nezmara je mi jednáním i myšlením nesympatická, vojenské období jsem doslova přetrpěla. Děj odehrávající se v Indii je zajímavější, ale dle mého se téměř jedná o nedokonalý plagiát Shantaramu.
Nesmrtelnost hlavní postavy a přežití všechn nehod a náhod jsem nepochopila - ironie? Absurdita? Snaha šokovat?
Asi bych nebyla tak kritická, kdyby se nejednalo o J.M. Guenassia, ale takto...

5 05.01.2017

Román o dějinách Irska (podtitul)... spíše hromada střepů z povrchních příběhů popisující povětšinou milostné vztahy na pozadí historických reálií dle vzorce: lepá děva (popsána jako necudná modelka snažící se svést ubohého mladika - přemýšlivého filozofa/mnicha) a chrabrý, svalnatý, pohledný muž. Tak to za dob pohanů, křesťanů, Vikingů... asi nefungovalo.
Hvězdičku navíc za pěkný popis známých míst (Wicklow, Glendalough), bohužel je těchto popisů v knize málo.

30.12.2016

Velice příjemný a čtivý příběh s nádechem drsné romantiky Jacka Londona nikoliv o vlcích, ale o lidských šelmách.

3 28.12.2016

Poeticky a neuvěřitelně lidsky popsané nelidské zrůdnosti a příběhy, o kterých všichni víme a raději bychom nevěděli. Autorka se inspirovala skutečnými osudy, postavami a zručně je převedla do příběhu dvojčat. Poslední kapitoly a náhlý téměř happy end do děje moc nezapadají a příběhu podle mého malinko ublížily, nicméně i tak je to jedna z nejkrásnějších knih o Osvětimi, pokud se slovo "krása" dá vůbec s takovým místem spojit.

4 21.12.2016

Tak tomu říkám zvláštní kniha. Z počátečního příběhu vhodného pro pejskomily se rozvine (ne)chápání a vnímání světa postiženým osamělým člověkem. Díky odpudivě popisovanému zevnějšku téměř sympatická postava se nám otevírá skrze promluvu k agresivnímu jednookému psovi. Oba tvorové jsou postižení, jednodušší a jednají na základě špatných zkušeností z minulosti (otec, psův bývalý pán) a je to tak moc pochopitelné... stejně jako hlavní postava částečně porozumí chování svého otce díky vlastním reakcím na psa. Na první pohled se jedná o jakýsi monolog podivína k agresivnímu psovi kombinovaný s psanou road-movie. Tím hlubším pohledem se dostanete do světa osamělosti, naděje, pochopení a vnímání světa jiným způsobem... A možná to je úplně o něčem jiném, možná je to o společnosti, o domově, o vztazích...

Krásný jazyk (doporučuji číst v originále) a výborná kompoziční výstavba - nálada se promítá v "názvech" ročních období, děj přirozeně plyne a spěje k... zimě a příběh je díky prologu a epilogu celistvý jako kruh.

16 10.12.2016

Originální jako Zibura sám. Vkusně humorný, laskavě sarkastický. Tento cesto-lido-pis mě bavil a pobavil stejně jako jeho první kniha. I když je zde znát přirozený posun a větší spisovatelské sebevědomí, to hlavní - osobitý přístup, lidskost a vtip - si kniha ponechává.

8 06.12.2016

Krátká kniha pro dlouhé zamyšlení. Ano, počáteční příběh Hanny a Michaela je občas jemně řečeno zvláštní, jako by nám chtěl autor přesně sdělit pocity a myšlenky, ale bál se nepochopení. O tom vlastně kniha je především, o pochopení, odsouzení, o právu pochopit a právu či neprávu odsoudit a v neposlední řadě o odsouzení pochopení.

4 04.12.2016