pajaroh komentáře u knih

Byť mám víru jinou, stejně tak přístup ke svatořečení, tohle je prostě krásný text. Jako vše, co jsem od Miloslava Nevrlého četla. Z každé věty je cítit přírodní moudrost, láska k lesu, horám a ke všemu živému. A především láska k životu, která s věkem u tohoto člověka, zdá se, sílí. A právě kapitola Devátá opovážlivá chvála se mě dotkla nejvíce.

5 29.06.2022

Poklad pro někoho žijícího nedaleko Libavé. Dozvěděla jsem se mnoho zajímavých informací o místech, která znám jen zarostlá a zbořená, o událostech, o kterých jsem od dětství slýchávala, a o mnoha dalších věcech, které jsem netušila. Obrazová dokumentace a staré fotky jsou obrovským přínosem (především v tomto šestém vydání) nejen pro představu, jak popisovaná místa, vesnice, samoty vypadaly, ale také jako záznam tehdejšího běžného života.

"Nyní je všude ticho, které ruší jen štěbetající drobní ptáci v koruně staré jabloně. Lidé zmizeli a stopy jejich každodenního úsilí se stále více ztrácí. Příroda si všechno postupně bere zpět. Něco tu však po dřívějších obyvatelích zůstalo, co náletová zeleň a křoviny ještě dlouho nepřekryjí. Je to duch tohoto kraje, chcete-li, jeho genius loci. Je to neviditelná síla, nedá se popsat ani přenést. je nutno ji zažít.
Možná poprvé krajinou projdeme, aniž bychom si něčeho všimli. A aniž bychom si toho všimli, něco nás nutí zastavit, rozlédnout se a zamyslet nad svojí, někdy pomíjivou snahou o přetváření všeho kolem nás za každou cenu."

5 06.06.2022

Jedná se určitě jednu z nejrozsáhlejších a detailně zpracovaných knih o dějinách Skotska, která se dá sehnat.
Osobně jsem ji četla nebo spíše studovala na přeskáčku, podle doby, která mě zajímala, navštíveného místa. Z toho asi pramení pocit neucelenosti.
Pro laika kniha působí učebnicově a obsahuje méně záživné pasáže, což není výtka, jen poznámka. Možná jsme z poslední doby rozmlsaní zábavně-poučnou literaturou.
Určitě doporučuji milovníkům historie a Skotska, kteří chtějí jít a číst "hlouběji".

5 02.06.2022

Za mě jedno z nejlepších zpracování severských pohádek co do formy i obsahu. Trollové, obři, skály, moře, zvláštní zvířata a občas i podobnost s některou z našich národních pohádek, jen drsnější a studenější. Moc krásné vydání.

5 19.04.2022

Opět příjemný cestopis dobrodruha Šimánka plný krásných fotografií i zajímavostí. Tento díl mi však přišel více než jindy rozkouskovanější, vzdálenější, méně o každodenní cestě, spíše o "zlatých hřebech" výpravy. Jako sepsané vzpomínky po dlouhé době s deníkem v ruce.
Ale určitě stojí za přečtení a pokochání se.

5 07.03.2022

Tyto cestopisy Leoše Šimánka z Kanady se opravdu příjemně čtou. Přestože autor nezachází příliš do popisů podrobností (a já bych je klidně uvítala), okamžitě vtáhne do míst, ročního období a společnosti - lidské, psí či medvědí. S nadhledem vzpomínajícího dobrodruha popisuje práci, samotu a fyzické výkony, které by málokdo zvládl. A ten velesrub na břehu jezera...

5 27.02.2022

Není to mytologie ani kovbojka, jsou to zdařile napsané příběhy z oněch divokých časů propletené indiánskými mýty a šamanismem. Přestože občas vyprávění sklouzlo do přílišného fantasy, které mi tam nesedělo (vodní příšera, kojot na obláčku), právě propojení dobrodružného příběhu s nadpřirozenem a tajemnými postavami má to správné kouzlo (a moudrost).
První povídka mě dostala, druhá rozesmutnila, třetí byla už trochu překombinovaná, jako celek velmi pěkné.

5 21.02.2022

Vážně je v anotaci napsáno, že byl autor šikanován? Podle jeho osobní výpovědi spíše šikanoval celý svět kolem sebe (a poruchou bych to neomlouvala).
Jedinou zajímavost shledávám na tom, že se tento sebelítostivý fracek stal primátorem. Slibovanou "vysoce zábavnou" náladu jsem v knize nenašla, spíše plno smutku nad konáním jedince a soucit s okolím.
Styl psaní je velmi jednoduchý až prostý.
Název bych změnila na Antiindián.

5 18.07.2021

Líbí se mi vydání knihy, a i když se jedná o velmi nepatrný zlomek severských mýtů, celkové pojetí jako vyprávění vlka malé dívce Tanaki (ta jména mají tak krásný zvuk...) je šikovné a jednoduchým stylem vhodné i pro menší děti.

5 25.05.2021

průměrné čtení, zápletka zajímavá, ale autor už se dosti opakuje - novinářku opět bacili do hlavy a opět byla v závěru v ohrožení života. Příběh byl dějově zamotanější na úkor atmosféry a prostředí, které jsem vyhledávala v ostatních knihách této série (prostě mi chybělo neustálé srkání kávy a koukání do severského deště).

5 17.05.2021

Příjemné čtení, i když ten přehnaně patetický konec dojem zhoršil. Současná dějová linie mi seděla mnohem více než příběh Blanche Peyronové, který nebyl tolik propracován, ale do děje patří a přináší zajímavé informace. Určitě by neškodilo se v případě tolika témat, historie i osudů více rozepsat.

Pro zajímavost:
https://www.salvationarmy.org/ihq/news/A916589C301DD246802578BE00544FCB

5 19.03.2021

Islandská literatura je povětšinou specifická jako ostrov sám. A i když se tato novela odehrává na oceánu a je stručná, zachycuje dosti z povah ostrovanů, způsobu života.

5 07.03.2021

Většinou mám bezdějové knihy ráda, popisy všedních dnů, myšlenek - obzvlášť když se odehrávají v Norsku a jsou o samotě/osamělosti. Bohužel v příběhu této staré ženy jsem kouzlo nenašla, tak nějak její vyprávění proplulo kolem mě bez hlubšího zásahu. Když se dívám na recenze oblíbených uživatelů, se kterými jsme na blízké vlně, tak si říkám, proč jsem v knížce nenašla stejné zalíbení. Možná ji odložím na zapadlou poličku knihovny a po čase ji objevím a zkusím to znovu.

5 28.12.2020

Líbí se mi hypotéza o potřebě pohybu a změny pro naše duše. Také některé popisy prostředí a situace byly velmi živé a vtahující. A formát/vzhled knihy. To je však vše. Nepochopila jsem smysl jednotlivých částí ani celku, propojení, směřování... a už vůbec ne potřebu do obrazů neustále a pro mě bez kontextu vpravovat části mužského přirození. Nejsem prudérní, jen to nutkání prostě nechápu a nepředstavuji si tak zakleté "všechny sny a obavy světa", jak slibovala anotace.

5 25.11.2020

Ze tří knih J. L. Horsta se mi tato líbila nejvíce, rozmotávání propojení klubka podsvětí od zdánlivě nedůležitého zmizení osoby, jasný konec s jakýmsi polootevřeným "nákopem", superdcerka konečně ukázala slabosti a obavy a hned byla lidštější. Jen ta severská zima, sníh, mráz, choulení se do kabátů a upíjení horké kávy na číhané mi chybělo, ale jasně, zločiny se v Norsku dějí ve velkém i v letních vedrech.
V rámci žánru krimi jedna z těch dobrých.

5 22.09.2020

Takové příjemně průměrné a zapomenutelné čtení - jako většina krimi, na druhou stranu psychologie postav je pěkně vykreslena, akce na mě tak akorát a v severských reáliích typu stará chata u jezera, podzimní les a cesta na horu mi bylo fajn.

5 06.07.2020

Vůbec si nemohu vzpomenout, kde jsem na tuto knihu narazila a v jaké souvislosti jsem si ji pořídila. Ale je to velmi pěkné "pořízení". Jednoduchý příběh o opuštění, hledání a samotě, návratu bez sentimentu, který příjemně plyne a navzdory smutnému tématu nepůsobí depresivně. Sama nevím, co se mi na knize tak líbilo, možná to nekomplikované vyprávění složitostí života, popis osob mihnoucí se cestou...

5 07.06.2020

První povídka mě nadchla správnou dávkou melancholie z návratu a dětství, pěknými popisy míst. Ty další už byly smutnější, krutější, kratší, spíš jako krátká vzpomínka, a ta poetika první mi chyběla.

5 21.02.2020

Mark Sundeen má zajímavý styl psaní - na první pohled jednoduchý a reportážní, ale postupně zabředává do filozofie, nedodržuje časovou posloupnost a skládá příběhy i místa, životopis, výzkumy a úvahy zdánlivě nelogicky. Ale nakonec každá část vždy zapadne do cekového příběhu a výsledkem je ucelená představa o životě a filozofii jednoho zajímavého člověka, který podle mě zastupuje řadu dalších, netradičně žijících a hledajících. Nečekejte praktické rady o přežití v jeskyni ani duchovní agitaci, spíše příběh o cestě, tápání, depresi a určení priorit v životě. A obecně filozofický pohled na peníze, společnost, náboženství.
S mnohým jsem souhlasila, s něčím ne. A o to jde.

"Je na každém z nás, abychom odpověděli na otázku, proč zpochybňujeme Daniely tohoto světa."

5 21.10.2019

Kniha je psána esejistickým stylem, obsahuje zajímavé informace, úvahy a osobní pohled, ale ucelenější forma by knize jen a jen prospěla. Takto autor skáče ve svých myšlenkách z historie do současnosti či vlastního dětství a mně dělalo problém je sledovat a neupadnout do "očního" = bezmyšlenkového čtení. Přitom u takového tématu bych nevěřila, že je to možné...
Nejvíce mě potěšilo vzpomínání na dětství a vlastní zážitky ze Skotska a z mého oblíbeného Cairngorms, ale byly to jen takové záblesky a klidně jim autor mohl věnovat více prostoru.

"Když Mallory zlezl Everest, byla to poslední bašta nedobytné země, "třetí pól". Dnes je z něj gigantický, nevkustný, zamrzlý Tádž Mahal, důmyslně ozdobený svatební dort s propracovanou ledovou polevou, po němže horolezecké společnosti rok co rok lifrují stovky nezkušených klientů nahoru a dolů."

- bohužel mělo hodně nesprávných lidí hory v hlavě...

5 27.08.2019