pajaroh komentáře u knih
Tolik blízkých témat: Kanada - cestování - život v divočině - samota - v jedné malé knize nemohou nezanechat hluboký dojem, přestože je kniha jednoduše napsaná. Samotný přístup autorky a volba strávit zimu o samotě nutí k hlubšímu zamyšlení PROČ. Snaží se být úpřimná, popsat pocity radosti i smutku, ale stále cítíme nedůvěru a strach otevřít se světu. Ale i to je svým způsobem blízké. Je škoda, že autorka používá pro popis jednotlivých míst, dnů, cest formu stručnějších záznamů, nespojuje knihu do jednohou plynoucího celku. Nicméně popisy přírody a chování zvířat vnímaná jako znamení jsou tak silná, že dávám 4*.
Mé hodnocení je ovlivněno tím, že jsem si tuto knihu dovezla právě z Isladnu, který je tak specifický jako samotné vyprávění a popisovaný přístup postav k životu. Je důkazem toho, jak člověka ovlivňují při hodnocení zkušenosti a cesty - kdybych na tom místě nebyla, kniha by nejspíš nezískala více než 2 hvězdičky... Ale k věci: poetické vyprávění o starých časech na izolovaném Islandu není (i přes čtenou anglickou verzi) náročné, náročnější je samotné hlubší zamyšlení o osudech, volbách a snaha pochopit naznačené myšlení hlavních postav. Asi jako když se snažíte poslouchat ticho...
Jistě, Hostina pro vrány je méně akční než Bouře mečů, ale není to na škodu. Autor rozšiřuje svůj svět a popisuje osudy vedlejších postav i dosud méně známá místa. Neuvěřitelné, že i po tolika stránkách je úroveň tak vysoká.
Už je toho moc. Opakující se motivy, extravagance postav a snaha šokovat na úkor příběhu. Nečíst knihu v originále, asi bych ji odložila. Na druhou stranu - lze kritizovat Irvinga, že je příliš "Irvingovský"?
Krásná kniha. Zpočátku jsem si nebyla jistá, jestli to, co Dutcherovi s vlky dělají, je správné nebo ne (uměle vytvořená smečka vlku kvůli dokumentu, problémy z toho plynoucí), ale každou další stránkou jsem si byla jistější a jejich láska k těmto výjimečným zvířatům mě přesvědčila. Přestože se v úskalích zbytečně nepitvají, člově s nimi soucítí a závěrečné kapitoly jsou velmi hluboké. V knize je jasný posun, který autoři osobně během let strávených se smečkou udělali směrem od lidí k vlkům a přírodě vůbec. Styl a literární hledisko nezaostává za obsahem knihy, v Jimovi i Jamie se skvěle skloubil literární talent s tím dokumentárním.
Přínos literární nulový, přínos do života 100%. Vskutku šílená zpověď člověka, který tuto knihu snad ani nemohl napsat, protože... tolik pádů a zklamání a deziluzí...
Jak už je zmíněno v předchozích komentářích, jedná se pouze o popis jednoho života v závislosti, autor nefilozofuje, nenabádá, neradí, jen otevřeně hovoří o sobě. Tento strohý styl přidává knize na autentičnosti. Skvělá je forma knihy, výtvarné zpracování, výběr písma a především zasahující umělecké fotografie "loutky".
Moc pěkný cestopis, spisovatel a putovatel ze sebe dělá toho nejobyčejnějšího člověka, ale je obdivuhodný. Zajímavé pasáže střídají ty vtipné... "po 4 měsících, kdy jsem na hlavě nosil dnem i nocí syntetickou punčochu, se má lebka proměnila v kypící bakteriální biomasu..."
Zajímavá je pasáž, kdy prochází Slovenskem aneb kterak Angličan vnímá naše zvyky, jídlo, pohled na známá místa. Nejpovedenější mi přijde putování Rumunskem a Ukrajinou, setkávání s "horskými" lidmi. Doporučuji každému, kdo se rád toulá jen tak se stanem či celtou...
http://www.outdooring.cz/Outdoor-clanky/Nicholas-Crane-Pesky-napric-Evropou-rozhovor
Nádherná kniha. Originální příběh, historická zápletka, vykreslení postav, (ne)pochopitelný svět Istanbulu, detailní a chytlavý popis světa a života iluminátorů (pro laika zdánlivě nudný, ale...kdepak!) a upuštění od přílišné melancholie - podle mě vrcholné Pamukovo dílo. Už teď se těším, až si ji přečtu znovu.
Tato kniha musí přijít v určité životní etapě. Pak ji pochopíte, zůstane ve vás a budete se k ní vracet. Od Murakamiho jsem četla vše, co vyšlo v češtině/angličtině, a tahle je mi nejbližší.
Nádherná kniha, zajímavé osudy, skvělý styl. Jedna z NEJ.
Doporučuji ji číst naráz bez velkých promlk, aby se člověk neztratil v postavách a jejich osudech.
Kniha vcelku nudná, vadilo mi nelogické propojení světa malé Sophie, filozofie a psaného příběhu... Povedené byly některé příběhy slavných osobností, ale celkově vzato i jako "dějiny filozofie" mi kniha přijde nepoužitelná.
Velice povedený díl trilogie cestopisných/lidopopisných postřehů od Holcové. Vtipné, výstižné, zábavné a oproti jejim knihám s "ženskou" tematikou nikterak sentimentální. Formát je ideální na cesty. Doporučuji nejen ženám a nejen cestovatelům.
Třetí básnická a fotografická sbírka Lenky Faltejskové je z jejího díla tou nejjemnější a pro mě prostě nejkrásnější ze všech knih poezie, které jsem četla. Jednoduše jejím veršům plně rozumím a fotografie mě nemálo inspirují (především ty černobílé).
A tuhle knihu budu mít spojenou s pohodovými letními večery, kdy jsem si ji brala s sebou na procházky se psem do přírody a četla ji na louce (a je tedy plná vylisovaných květů a čtyřlístků, které k tomu obsahu prostě patří).
Krásná myšlenka i uvnitř skrytý příběh o zvonících cedrech (až mi přijde odněkud vykradený), strašné zpracování a z úst spoře oděné blondýnky, kterou v zimě zahřívá medvěd a krmí veverka (bohužel tu umělou načesanou madam z přebalu jsem nemohla dostat z hlavy a představy "divé ruské ženy"), zní jen málo uvěřitelně.
Dobré přírodní myšlenky zakomponované do jakéhosi moderního líbivého pojetí.
Co se knize nedá upřít - ovlivnila mnoho lidí k návratu do přírody a k zemi a k vnímání duchovního.
Gary Snyder. Legenda tuláků, filozofů, ekologů, ztracených a hledajících... jeho osobnost mi imponuje, ráda čtu články o něm i komentáře k jeho knihám, které mi dávají jistotu, že to bude 100% spřízněné čtení.
Není.
Jeho poezii chápu, ale necítím, nedostanu se do hloubky. V mých 20 letech s první knihou od Garyho jsem si říkala, že ji nebudu hodnotit a časem (věkem) pochopím... a po dalších 20 letech jsem na tom s tímto výborem poezie s krásným názvem stejně.
Kdo ví, třeba jednou za dalších x let ke mně Píseň pro medvěda promluví. Zkoušet to budu dál.
Život a vydří zázraky je milé "dílko" plné popisů anglických klikatých cest a domků, ale literární zázrak to není. A to mám krajinu Devonu i vydry velmi ráda. I tato třetí kniha Hazel Prior prostě neurazí ani nenadchne, popisy pěkné, děj a závěr drhne.
Velmi zajímavé osobnosti i nastíněná témata, ale samotné rozhovory krátké, spíše jen jako ukázka nebo práce do časopisu než plnohodnotný knižní rozhovor jdoucí do hloubky.
Ze všech knih Patti Smith mě tato oslovila nejméně, ale autorka zůstává mou oblíbenou osobností.
Ke knihám Veroniky Hájek Hurdové jsem nacházela cestu pomaleji, ale poslední dvě - Božidara a Bohumil - se mi líbily na první začtení. Jsou nekomplikovaným způsobem přes zamotané vztahy a zdůrazňovanou složitost světa lidské (v dobrém slova smyslu) a hřejivé. Jen ten závěr Bohumila mi přišel zrychlený..."ujetý", nejen tematicky.
Zmije vyhřívající se na břiše, kuna ve vousech... tento sympaticky neambiciózní bývalý hrobník, lesní chodec a průvodce a velký milovník přírody s příjemným stylem psaní si mě získal. Hádám, že vystupovat veřejně se svými příběhy a poznatky pro něj není úplně přirozené, ale vidím v tom velký smysl.