Palele komentáře u knih

Kdesi hluboko v džungli se ztrácejí lidé. V Hamburku najdou podivně zbarvenou část lidského těla a do toho se hlavní hrdince přestala ozývat sestra, která je s Lékaři bez hranic právě v těch místech, kde mizí lidé. A teď jak z té motanice ven.
Opět jedna z knih, kdy si zřejmě totálně zhulený autor sedne k počítači, roztočí nemnohé mozkové závity a popřemýšlí, čím by tak asi ohromil čtenáře. No povedlo se, jsem opravdu ohromená, co dokáže vyplodit lidský mozek - i když lidský... vzhledem k obsahu knihy, možná autor obdobnou operaci nedobrovolně podstoupil. Závěr jsem dočetla jen proto, že jsem zrovna ležela ve vaně a nechtělo se mi ven z teplé vody.

1 22.01.2015

Kdysi dávno jsem chtěla být veterinářkou, bohužel když vidím krev tak omdlím, což je v tomto povolání docela problém :) Kdo jeho knihy četl tak ví, že veterinář se tam válí na zemi v podstatě pořád, ale musí být při vědomí. A tak se stávám "zvířecí doktorkou" aspoň na chvíli při čtení jeho knih. Mají čestné místo v mé příruční knihovničce - tam sahám, když je mi smutno, protože asi žádná kniha tak nepohladí po duši. Díky pane Herriote.

3 22.01.2015

Tohle je skvost mezi knihami a asi jen málokdo si uvědomí, že v tomto případě překladatel vlastně napsal novou knihu.. Jednou jsem si neprozřetelně vzala Kaplana na čtení cestou do práce a musela jsem vystoupit z tramvaje, protože jsem brečela smíchy, přestože ji čtu už po několikáté :)

Ne, nedalo se říct, že by pan Kaplan dělal pokroky. Když měl uvést opak přídavného jména NOVÝ, opáčil : "S plešího trha" a když měl utvořit větu se slovem STRAŠNÝ, odvětil: "U brány stojí strášný a má vlevolver."

10 20.01.2015

Nejhorší na tom je, že to celé nebylo ani tak dávno...

5 20.01.2015

Nemám ráda bestsellery. Mám k nim odpor a proto jsem se Stiegu Larssonovi dlouho vyhýbala. Byla to chyba. Možná bych si jeho knihy ani nepřečela, ale zaujal mě fakt, že byly vydány posmrtně. A hodně mě mrzí, že mám tím pádem jistotu, že s Lisbeth se už nesetkám, protože jsem si ji zařadila ke svým nejzajímavějším a nejoblíbenějším literárním postavám. Skvělé knihy, všechny tři a fantasticky napsané postavy, víc nevím co bych dodala. Howgh.

6 20.01.2015

Pána prstenů jsem začala číst kdysi dávno,když u nás začal vycházet poprvé a celý rok jsem čekala, než vyjde další díl :) Do té doby jsem byla žánrem fantasy nepolíbená. Dneska mám za sebou spoustu přečtených knih, ale celá série Pána prstenů pro mě stále zůstává srdeční záležitostí, jedinečnou a nenapodobitelnou.

7 20.01.2015

To takhle autorka přišla domů a našla svého chlapa jako obvykle, jak se s plechovkou piva v ruce s funěním škrábe v trenkách a kouká na americký fotbal. Už několik let stále stejný obrázek. A tak se s pláčem odebrala do ložnice a rozhodla se svou frustraci vypsat v knize. Sen mnoha žen, muž co je vždy připraven :) Neskutečné a nejhorší na tom je, že na základě tohoto blábolu se vyrojily jako houby po dešti miliony dalších odstínů všeho. Mám pocit, že poslední dobou je každý odborník na sex a erotiku a když si půjdu dnes koupit kuchařku, bude zaručeně vařit v podvazcích a místo vařečky bude třímat bičík. Tak a dost už holky, přestaňte si číst padesát odstínů hlouposti, popadněte doma toho svého mazlíka a střihněte si to v reálu :) Jenom pak o tom proboha nepište knihu :)

Zas po delší době kniha, u které jsem zvědavá zda udrží laťku i u druhého dílu.

4 19.01.2015

Už dlouho mě žádná kniha tak nezasáhla, nejenom upřímně brutálním příběhem, který si na nic nehraje, ale také nádherným poetickým jazykem, který se pouze zdánlivě k tomuto žánru nehodí ( "Rozběsněné mraky vláčely po vyprahlé planině závoje deště.") Příběh plyne jako řeka, ne líná, ale divoká řeka, která s vámi cloumá a já se nedokázala odtrhnout až do poslední stránky. Nedá se říct o moc víc, každá myšlenka může něco prozradit, každé slovo má své pevné místo. Snad jen, že doufám, že bude další příběh. Sáhnu po něm bez rozmýšlení i když mi možná znovu po tváři potečou slzy.

1 16.01.2015

Alex Delaware je tentokrát sám v ohrožení života, když vypracuje pro soud posudek o sveření dítěte do péče. Situace se jeví poměrně jednoznačně a rozhodování není tím pádem pro Alexe zase tak složité. Jenže straně, co prohrála, se výsledek samozřejmě nelíbí. Následky na sebe nenechají dlouho čekat a taky postupně vychází najevo, že není všechno tak jednoduché.
Knihu jsem si musela hned koupit, protože J. Kellerman patří k mým nejoblíbenějším autorům. Nemůžu si pomoct, ale jako by tu knihu psal někdo jiný. Ani nevím, jestli bych ji tentokrát zařadila mezi thrillery. Mám moc ráda ten psychologický vhled u všech jeho knížek, ale tohle bylo takové překombinované. Pro mě asi neslabší kniha, co jsem od něj zatím četla.

21.10.2014

Super, pobavila jsem se.

16.03.2014

Moc pěkná detektivka. Nitky příběhu se splétají, až teprve v závěru se celý příběh poskládá dohromady. Pozornější čtenář již sice před koncem tuší, ale i tak dle mého kvalitní, zajímavý thriller, určitě doporučuji k přečtení

14.03.2014

První díl se mi líbil mnohem víc

1 14.03.2014

Těšila jsem se na další thriller od oblíbené autorky, ale tady se zřejmě neztotožním s předchozími komentáři. Pokud hledáte román pro ženy šmrcnutý kapkou detektivky, pak ano, ale thriller to není ani omylem. Vražd je tam sice jako máku, ale.. Obrázek si konečně udělejte sami, tohle je pouze můj subjektivní názor. Hlavní zápletka se dá uhodnout poměrně brzy a ty logické kotrmelce, kterých si obvykle nevšímám, mi tady dost vadily - policista hlídá před domem hlavní podezřelé a poté co zhasne světlo v domě, odjede klidně pryč... Nevím, zda je to způsobeno překladem i ty dialogy jsou takové nemastné, neslané. Skoro jsem to nedočetla, kniha mě nebavila. Lisu Jackson mám ráda, ale podle mě se jí tato kniha opravdu nepovedla. Za mě slabých 20%.

..a já jsem se zamilovala, jako když člověk usíná : pomalu a pak najednou docela.. Já taky - bez sentimentu a zbytečného patosu, protože to si tahle kniha nezaslouží, zamilovala jsem se do odvahy, s jakou nás autor citlivě provádí příběhem dvou lidí, kterým "hvězdy nepřály", zamilovala jsem se do postav, nehrdinsky obyčejných, lidských, ke kterým se asi nebudu často vracet, protože bych to neunesla. Zamilovala jsem se náhle, uprostřed věty...

6 21.02.2014

Tady asi nebudu úplně objektivní, protože Pendergast je moje srdcovka. Takže budu doufat, že až se přeneseme přes nostalgickou linku se ztracenou Pendergastovou ženou, která mi úplně nesedí, vyloupne se nám zase starý známý anemický agent s případem, z něhož se mi zavaří mozkové buňky.

21.02.2014

Virgil Flowers si užívá zaslouženou dovolenou a spolu s ním si zřejmě vybral dovolenou i autor. Kniha se čte dobře a Sandford odvádí jako vždy dobrou práci, přesto tomu něco chybí. Není to ten nabušený styl, na který jsem si u něj tak nějak zvykla. Těšila jsem se na drsné chilli, co mi propálí chřtán až budu lapat po dechu a sotva jsem se zadýchala, ani to nezaštípalo. Ale Sandforda mám ráda a Virgil je prostě sympaťák, takže u mě dobrý :)

21.02.2014

Mě to bavilo. Myslím, že autor sám se rozhodně nepřirovnává k Lynchovi, je znát, že k němu chová hluboký obdiv a nechal se Twin Peaks pouze inspirovat. Konec knihy je takový trochu násilný, ale příběh není špatný a určitě jsem se nenudila. Chtěla jsem napínavou, nenáročnou a odpočinkovou četbu a tu jsem dostala. Takže za mě spokojenost.

Mám ráda thrillery, knihu jsem si koupila na základě zdejšího vysokého hodnocení a byla pro mě zklamáním. Přijde mi místy nelogická, překombinovaná, přeskakovala jsem celé strany, které mě vyloženě nudily. Dialogy se mi zdají takové kostrbaté, prostě zajímavá myšlenka a zajímavá postava zabijáka úplně zabitá zpracováním.

Ta myšlenka i příběh je dobrý, ale nějak mě to nechytilo. Možná to je zapříčiněno překladem,zkusím ještě další knihu. K této se vracet nepotřebuji.

28.11.2013