Pan_Švec komentáře u knih

Nemůžu říci, že by příběhu chybělo napětí, ale byly-li by vynechány pasáže detailně popisující sběr bylin, knize by stačil čtvrtinový rozsah. Příběh je popisován dosti v náznacích, čtenář musí docela zamakat, aby si byl jist, že chápe dostatečně přesně, co hlavní hrdinku vlastně trápí a co se v jejím bezprostředním okolí odehrává. Posedlost dosahující (téměř) šílenství - sběr bylin - devastuje charakter, zdraví, vztahy i schopnost racionálního myšlení hlavní postavy a nakonec vede i k nevyhnutelnému zániku.

3 22.02.2020

Nabarvené ptáče mi přišlo tak, řekněme, venkovsky apokalyptické, až to začínalo být trochu ohrané. Děj zacyklený v rytmu opakovaných tragédií, až se vytrácelo překvapení a spíš jsem se přistihl na konci kapitoly při konstatování: No jo, zase. Pak přišlo to brutální finále před příchodem Rudé armády. Asi mělo čtenáře dorazit. Na mě to ale působilo spíš jako řetězení šokujících popisů, jež mají překonávat samy sebe, až se u mě stal pravý opak: převládal dojem lacinosti. Ale kritický dojem nepřevládá, je to dobrá kniha. Nejvíc budu přemýšlet o odstavci, který popisuje život ve městě po skončení války, kdy se vracejí vězni z koncenráků, vysídlenci, lidé, které válka připravila o rodiny i majetek, a pochroumaní vojáci: "Nemohli tu najít práci ani bydlení. Byli nervózní, prchliví a hádaví. Vypadalo to, jako by si každý myslel, že on je ten osudem vyvolený, a to jen proto, že přežil válku a měl pocit, že by se s ním kvůli tomu mělo jednat jinak než s ostatními."

3 22.02.2020

Slušně napsané a zajímavě propojené příběhy ze Sudet. Prokletí kraje, který se nemůže vyhrabat z marastu. Symbolický je už první příběh vyprávějící o muži, který se v době komunistické totality rozhodne překročit ilegálně státní hranici a utéct na Západ. Na poslední chvíli to ale vzdá. Prostě není úniku...

2 22.02.2020

Nelze autorovi upřít, že umí psát velmi poutavě. Jde určitě literárně o zdařilejší dílo, než předchozí Habermanův mlýn. Jde o román, který má nedostatek snad jedině v tom, že hlavní postavy mi v některých situacích přišly nepřirozeně odvážné. Bez přirozené bázně vstupovaly do nebezpečných situací.

Více mi však vadilo, a byla to možná jen moje osobní potíž, že nebylo snadné se oprostit od vědomí, že příběh je psán podle skutečného případu. Případu zmizení tří českých studentů v Albánii. A s tímto vědomím je pak rozuzlení zápletky až příliš fantasmagorické. Dlužno dodat, že autor k budování tohoto pocitu často přispívá, takže linka mezi fakty a fabulací je zcela nepatrná.

01.02.2020

Famózní práce autorky. Tím, že je novinářkou se znalostí celého teroristického útoku včetně jeho pozadí, dokáže precizně reportážně popsat celý život Anderse Breivika od útlého dětství až po dospělost, dokáže bez poetického balastu popsat přípravy na útok v Oslu i na Utoye a zachytit samotný útok. Není to utahané, je to dramatická reportáž. Alespoň pokud jde o první část knihy, která je ovšem rozložená asi na 3/4 rozsahu díla. Druhá část je věnována soudu s teroristou a třetí, nejútlejší je pak jakýmsi poselstvím.

Autorka vsadila na popis životů nejen Breivika, ale také tří dalších postav, jež se svými životními aktivitami a smýšlením neomylně blíží k Utoye, aby se zde staly jedněmi z obětí Anderse Breivika. Tím je teroristův čin ještě drsnější pro čtenářovo vnímání.

Breivikův život je zde vykreslen jako série osobních proher, mnohdy ne zcela zaviněnými a spravedlivými. To mi utkvělo. Stejně jako řetězení chyb norské policie a tamních úřadů, které mohly neštěstí minimálně na ostrově Utoya zabránit.

6 01.02.2020

Kniha mě totálně dostala. Není to úplně typ literatury, který bych vyhledával, ale četl jsem na doporučení a nyní zas já všude doporučuji. Extrémně napínavé vyprávění plné nečekaných zvratů. V tom je absolutní síla knihy Není úniku.

3 15.09.2019

Po knize, kterou jsem si pamatoval z dětství, jsem sáhl v parných letních dnech, aby mě vtáhla do mrazivé zimní atmosféry odlehlého horského hotelu. Jednoduché, odpočinkové, chvílemi naivní, ale velice poutavé vyprávění.

15.09.2019

Patrik Hartl v několika dějových liniích prolíná osudy mnoha postav. Opravdu mnoha, až jich je přespříliš. Platívá pravidlo, že sedm postav je maximum, Hartl jich do vyprávění zapojil alespoň dvojnásobek, takže není snadné se v příbězích a vzájemných vztazích orientovat. Co mi však vadilo ještě více, byl charaktetový rys společný pro všechny dospělé mužské hrdiny. A to bez výjimky. Sklon k nevěře. Jakoby nic jiného jejich životy nedeterminovalo, než pud nevěry. Navíc jsem nabyl dojmu, že všechny postavy mají i shodné uvažování, shodný slovník, shodné vlastnosti. Ničím charakterovým jedna nevynikala nad jinou. A to ani v případě, kdy šlo o padesátníka či o pubescenta. Takový je můj dojem, doufám, že k autorovi nejsem nespravedlivý.

4 21.08.2019

Pokud je čtenář znalý filmu Revenant a pokud se při projekci stejně jako já téměř klepal zimou, jak sugestivně bylo mrazivé prostředí vykresleno, pak bude mít podobně silný zážitek i při četbě této knihy. Šindelka umí navodit atmosféru. Hojně využívá holých vět nebo jen výkřiků. Na jeho úspornou stylistiku si musí čtenář nejprve zvyknout.

2 12.07.2019

Adams opět vsadil na poutavý příběh plný dějových zvratů. Pro čtenáře znalého jeho knihy Není úniku už to není tak překvapivé a šokující, prostě nějaký zvrat je očekávatelný. Tentokrát Adams vsadil na méně postav a rozkryl padoucha hned v úvodu. Přesto i tuto knihu člověk přečte na jeden zátah.

1 12.07.2019