pankaplan
komentáře u knih

Lidi od kolotoče jsou již třetí kniha Kamily Hladké a po těch předchozích dvou jsem se opravdu těšil na to, s čím přijde. Po Hornických vdovách a Sestrách vypráví o lidech, kterým se říká různě: Kolotočáři, komedianti nebo prostě světský.
Dostat se do prostředí světských není jen tak. Kamile Hladké se to povedlo a vznikla opravdu mimořádně zajímavá kniha. Autentické příběhy několika generací kolotočářů hezky ukazují jejich osobitost, svéráz a touhu po svobodě.
Nejsou to ale formálně rozhovory, jen jakoby proud jejich myšlenek, postřehů, názorů a pocitů. Čím déle tu knihu čtu, tím víc se nořím do atmosféry střelnic a řetízkových kolotočů. A je to fakt krásný pocit.
Kamila Hladká napsala svou asi vůbec nejlepší knihu.


Jakub Železný napsal knihu povídek a nazval ji Kinského zahrada. Protože ho mám rád a vážím si toho, co v éteru dělá, tak jsem se na ni dost těšil. Podtitul povídky o ženách mě asi mohl varovat, leč nevaroval. Bohužel.
Již před necelým rokem jsem si všiml, že se pustil do psaní. V prosinci 2021 mu v časopise Reportér vyšel text nazvaný Pokoj 320, který najdete pod jiným názvem (a jiné podobě) i v této sbírce. Nepamatuju si, že bych to tehdy četl. Možná kdybych to tehdy udělal, Kinského zahradu bych přešel mlčením.
No, takže k věci. Základní problém této knihy, že Jakub Železný je možná výjimečný novinář, ale určitě ne skvělý literát. Co mu chybí? Tak především cit pro jazyk. Každá druhá věta šustí papírem a vy si říkáte: Opravdu to nešlo napsat jinak? Slovní obraty jsou hrubé, nepříjemné. Snaží se o jakési slovní tempo, ale necítím, že by to dělal přirozeně. Stručně řečeno: Nedá se to číst. Je mi líto, když něco takového říkám o někom, koho si vážím a koho mám skutečně rád, ale nemohu jinak. Bohužel mu také chybí cit pro pointu. Často jsem měl pocit, jako by to tlačil až moc na sílu. A nemohu říct, že jsem vždycky pochopil, co se mi snažil říct a jaká je skutečná pointa.
Tím se plynule dostávám k druhému problému knihy: Příběhy. Je jich tam dvanáct a všechny jsou o ženách. Na prostoru mikropovídky se mu skoro nikdy nepovedlo vzbudit mou pozornost a chuť dozvědět se, jak příběh dopadne. Četl jsem spíš automaticky, protože jsem to chtěl dočíst. Ne proto, že by mě zajímalo, jak to dopadne. Rozsah těch povídek je skutečně miniaturní – kniha má kapesní formát a v je v ní použité tak velké písmo, že to na první pohled vypadá jako slabikář pro žáky první třídy. Odhadem má každá povídka kolem 7 - 9 000 znaků. Mistři žánru, mezi které patřil třeba I. B. Singer, dokázali i tak malý prostor (i výrazně menší) využít k vybudování silného příběhu i silných postav, ale Jakubovi Železnému se to to prostě nedaří. K pointě se dostaneme, ale často je tak mdlá, že pokrčíte obočím a říkáte si: No – a to je vše?
A přitom potenciál kniha měla. Kinského zahrada jako centrum všech povídek (jemně či silně), to se mi líbilo. Na knize je také skvělé, že ji ilustrovalo duo Tomski & Polanski, respektive, jak jsem pochopil, sama Ilona Polanski. Je smutné, že to je na knize vlastně to nejzajímavější. Lépe řečeno, jediné zajímavé.
Je těžké takovou knihu hodnotit a nedotknout se autora. Jenže, tohle se prostě ani trochu nepovedlo, je mi líto.


Mému čtení dominuje beletrie, ale mimořádně zajímavé knihy vycházejí i v nebeletristické oblasti. Pokud jste častými návštěvníky lesa, bude se vám hodit Velký průvodce lesem, který vydalo nakladatelství Kazda.
Obsahuje více než 550 druhů – stromů, keřů, květin, hub, brouků, motýlů, včel, savců, ptáků a tak dál. Tato kniha vám snadno pomůže poznat, co jste na svých procházkách lesem potkali. Pomáhá tomu přehledná struktura knihy i jednotlivých stránek. U každého druhu je krátká zajímavost (u neživých) nebo způsob života. Kniha tak je vlastně dost komplexní encyklopedií toho, co žije v evropských lesích.
Tato kniha se dá použít jako společník na cestu (vzhledem ke svému dost skladnému formátu), nebo si v něm můžete po návratu listovat, když chcete zjistit, co jste to dnes v lese viděli.
Upřímně jsem si takovou knihu dost dlouho přál mít, naposledy jsem měl podobnou lesní encyklopedii někdy v dětských letech.


Už několikrát jsem četl přirovnání Chirurga k slavné seriálové sáze Nemocnice na kraji města a po dočtení tuším, že přesnější přirovnání už nikdo nevymyslí. Ale do nedostižného Jaroslava Dietla má Petra Dvořáková daleko.
Pokud jste to náhodou nevěděli (jako já před čtením této knihy), tak autorka vystudovala střední zdravotnickou školu a po nějakou dobu působila jako sestra. Na tuto skutečnost si při čtení knihy opakovaně vzpomenete. Používá odborné termíny, má zjevně v malíčku postupy při operaci, prostě je vidět, že to psal někdo, kdo oboru rozumí. Bohužel až moc – používá termíny, které jsem bez googlení nechápal a upřímně, u čtení knihy tohoto druhu se mi nechce googlit slova jako „empír“. Autorka se tak bohužel stala, minimálně v této knize, obětí své způsobilosti.
Kniha sleduje příběh chirurga Hynka, který po jistém excesu skončil na malém městě, kde se běnuje běžné operativě. Primář ale přijde s tím, že je třeba chirurgii v této nemocnici povznést a vypadá to, že našeho Hynka čekají lepší časy. Jenže, má to samozřejmě háček. Vlastně několik háčků. Ty se jmenují: alkohol, milenka, rodinné vztahy, minulost a zákeřný primář.
Začnu klady knihy. Tím největším – ale v podstatě jediným – je vysoká čtivost a lehký jazyk. Kniha vám nedá nijak zabrat, pokud vás zaujme příběh a nenecháte se odradit tím, co budu popisovat za chvilku. Petra Dvořáková neklade na čtenáře žádné vysoké nároky a tak je její Chirurg v podstatě odpočinková beletrie.
Tím ale přednosti knihy skončily a povíme si o tom, co se mi na knize nelíbilo. Za prvé to byla naprosto očekávatelná šablona. A hned několik šablon. Představte si, jaké znáte klišé o doktorech. Máte to? Tak v této knize jsou všechny. To největší – že doktor Hynek píchá se svou sestřičkou, jsem málem nerozdejchal. Navíc ten milostný vztah přesně opisoval takovou tu klasickou šablonu: Najdu si milenku, nebudu jí ale dávat žádnou naději (protože mám děti), jí to jakoby nevadí, ale pak mi stejně bude moji ženu předhazovat. Inu, šlo to i lépe.
Doktoři pochopitelně berou úplatky (a říkají tomu nadstandard) a ulévají si „malé domu“. Nechybí tu klasická krize středního věku a tak můžeme pokračovat dále.
Předvídatelnost nechybí ani příběhu. Ve chvíli, kdy se objeví postava otce jsem přesně tušil, jak se to stane a jaké to bude mít následky. Stalo se to do posledního písmene. A na konci pochopitelně nechybí katarze a částečný happy end.
Pokud Chirurga přijmete jako knihu pro zahnání dlouhé chvíle třeba do vlaku, nebudete pravděpodobně zklamáni. Ale měl jsem pocit, že Petra Dvořáková, soudě podle jejich starších knih, má větší ambice.


27 let po prvním vydání vyšel český překlad detektivky, která v roce 1993 získala „Edgara“, což je ve světě detektivní literatury cena slavná stejně jako Oscar.
Českého překladu se ujala Alžběta Lexová a knihu vydal Mystery Press.
Nevelký rozsah knihy svádí k tomu vzít si ji někam na pláž nebo na koupaliště na deku. Odehrává se na Aljašce, odkud je i samotná autorka a toto je podle mě první benefit knihy. Kolik aljašských detektivek znáte?
Další benefit knihy je bezesporu ohromná čtivost. Příběh je sice na poměry současné detektivky dost strohý a vlastně příliš přímočarý, ale konzumní detektivce „na jedno použití“ se to dá odpustit. Autorka píše svižně, neunavuje nás dlouhými popisy, ke kterými samozřejmě magické prostředí Aljašky dost svádí (přesto se některým popisům nevyhne, ale to je spíš další plus).
Je to první díl dlouhé série příběhů s Kate Shugakovou, druhý v češtině vychází už na podzim. Michael Connelly na obálce křičí, že to je Originální hlas v šedi současné krimi. No, nutno si uvědomit, že kniha vyšla v roce 1992 a dnešní krimi je opravdu někde jinde. To, co Connelly možná tehdy myslel upřímně dnes opravdu neplatí.
Takže když to shrnu: aljašská detektivka se povedla, prostředí VELMI zajímavé a působivé, postavy a jejich motivace také, ale doufám, že v dalších dílech Dana Stabenow ukázala větší cit pro zápletku a budování napětí. Já se na další díly rozhodně těším.
Hodnocení: 70%


Výborné čtení o temné stránce Švédska. Možná i vy, podobně jako já, máte Švédsko za svobodnou zemi, ve které se extrémním názorům nedaří, protože Švédové jsou prostě pohodoví lidi, kteří se mají všichni rádi. A přitom to bylo Švédsko, které se stalo dějištěm řádění sériového vraha, který měl jednu jedinou motivaci: Vystřílet přistěhovalce. A přitom je to Švédsko, kde se na pár let povedlo neofašistické politické straně získat velký politický vliv.
Kniha Laserový muž tak není jen o jednom magorovi, který s laserovou puškou a revolverem kosí tmavší spoluobčany. Je také o společnosti, jejíž výrazná část toto jednání schvaluje, ne-li přímo podporuje. V centru knihy je střelec, kterého vlastní nenávist dovedla k hanebnému činu. Stejně tak je ale dalším hlavním hrdinou švédská společnost.
Kniha se velmi podrobně zabývá vším, co jsem tu naznačil. Historii Johna Ausonia (jak znělo jedno z jeho jmen) od dětských let až do dopadení. Zabývá se švédskou reakcí na rasistické tendence. Zabývá se politikou a do velké míry i medializací.
Kniha je místy čtivá a napínavá, místy analytická a podrobná. Těch pět stovek stránek vám uteče, než si stihnete uvědomit, kolik hrůzy se na začátku devadesátých let ve Švédsku dělo. Vynikající kniha.


Tohle se hodně povedlo. Yrsa Sigurðardóttir toho napsala hodně a vlastně vše, co jsem od ní zatím četl se mi líbilo. Díky tomu mám laťku nastavenou dost vysoko. Zde, v knize DNA, dostála své pověsti, přestože napsala o něco jinou knihu, než dosud. Opustila tradici severských duchařin a DNA tak zůstává procedurálním krimithrillerem. Místy autorka šokuje brutalitou – ale to je u severských thrillerů dost obvyklé.
DNA je první ze série knih s novými hrdiny (Freya – psycholožka a Huldar – policista). Tito dva jsou vlastně ústřední dvojicí a kolem nich se namotává příběh, který bude ještě minimálně dvakrát pokračovat.
Yrsa opět prokázala, že psát umí, když se do příběhu dostanete, hltáte každou stránku a každou větu. Na konci kapitoly často přijde překvapení, které opět vzbudí vaši pozornost a chuť mít už knihu dočtenou. Čím víc se blížil konec, tím větší spád to mělo.
Když to shrnu: DNA je skvělá kniha příznivcům tohoto žánru, kde jsou zajímavé postavy a na tři zimní večery je jako dělaná.
Hodnocení: 85%


Úžasný portrét silné a komplikované osoby.


Ano - nehrajme si na to, že je to knížka, která nás uvede do světa náboženských sekt. Brown dobře manipuluje čtenářem a dostane ho tam, kam potřebuje. Dobře napsané - v rámci žánru sice ne tak exkluzivní, nicméně dávám plnou.


Jedna z mých nejoblíbenějších dětských knížek, dodnes na ni s láskou v srdci vzpomínám


Je to jedna z nejtemnějších knih, které jsem kdy četl - po ...a uzřela oslice anděla Nicka Cavea možná vůbec nejtemnější.
Autorka popsala příběh švédského severu bez jakéhokoliv soucitu, pozlátka a s naprostou upřímností. Ta kniha je plná krutosti - a věřte mi, že podrobnosti znát nechcete. To si přečtěte sami.
Několikrát se mi stalo, že jsem při čtení otevřel pusu a musel si těch pár předchozích šokujících řádků přečíst znovu. Když jsem si myslel, že už si autorka dovolila moc, přišla s něčím ještě tvrdším. Ne, tohle fakt není kniha pro citlivé duše. To by mělo stát na obálce knihy jako varování na krabičce cigaret.
Teď k formě, tomu se nevyhneme. Autorka se rozhodla pošlapat základy gramatiky. To, že v knize chybí interpunkce je jedna věc, ale pro českého čtenáře je ještě horší, že jména a místní názvy píše malým písmem - a jména dohromady (klassjohansson, katarinakarlsonováhanssonová, paníkippová atd.). Na začátku vám to bude dělat trošku zmatek (hlavně asi v postavách), ale navzdory tomu jsem tou knihou prakticky profrčel. Tyto autorčiny pasti mě sice vždy na začátku knihy na malou chvilku zastavily, ale jak jsem pokračoval v příběhu dál, už mě zastavit nedokázaly. Je to vodopád emocí, pocitů a mnoho dalšího.
Karin Smirnoff má obrovský talent a já už se vůbec nedivím tomu, že je ta kniha (alespoň to tvrdí český nakladatel) tak ceněná. Pokud se nebojíte toho, že vaši duši kniha rozloží, tak si ji určitě přidejte na seznam. Je fakt skvělá.
A skláním se před Lucií Olešovou, která ji přeložila. To muselo dát práce.


Cekal jsem humoristické příhody z českého venkova a presne to jsem dostal. Na nic si to nehraje a to mi vyhovuje. Jsem spokojený.


Sestry od Kamily Hladké přinášejí přesně to, co slibuje záložka a anotace knihy. Příběhy řeholních sester a jejich vzpomínky. Nejvíc mne oslovily první dva příběhy – tedy příběhy nejstarších sester. Čím mladší sestra vyprávěla, tím méně mi to přišlo zajímavé. Protože například u té nejmladší řeholnice je její příběh vlastně dost banální. Když to člověk porovná s předchozí knihou Hornické vdovy, je vidět rozdíl. Tam jste v každém příběhu našli pohnutí, tady ne.
Sestry jsou i navzdory této poznámce stále extrémně zajímavá kniha, která pomáhá nahlédnout do světa, který je nám většinou ukrytý.
Hodnocení: 80%


Konec léta určitě není nejlepší detektivka, kterou jsem kdy četl. Ona to vlastně ani není detektivka. Ve stručnosti jde o to, že sestra dávno ztraceného chlapečka získává novou motivaci pátrat po tom, co se mu vlastně tehdy stalo a začínají se kolem ní dít dost zvláštní věci. Objeví se někdo, kdo zná podrobnosti o tom případu a v jejím rodném městečku začne houstnout atmosféra.
První polovinu knihy se pravidelně střídá minulost a současnost, takže sledujeme tehdejší vyšetřování zmizení malého Billyho a zároveň to, co se jeho sestře děje v době přítomné. Anders de la Motte je zkušený autor, takže knize nechybí švih a odsejpá to značně dobře. Čím víc se blíží závěr, tím víc jste napjatí, jak to vlastně skončilo.
A podle mě ten konec Motte moc nezvládl. Začalo to být moc komplikované, moc se do příběhu zamotával, bylo tam moc překvapivých věcí. Já mám prostě rád jednoduché zápletky, tohle na mě bylo moc velké klubíčko.
Nicméně, jestli chcete nějakou obyčejnou knihu na dlouhou cestu vlakem, nebo něco na ukrácení večera, Konec léta vás asi nezklame. Jen od toho příliš nečekejte. Na promyšlené příběhy si vezměte jiné autory, jiné knihy.
Hodnocení: 50%


Tato kniha pro mě byla velké zklamání. Vcelku obyčejný příběh o lásce se Fulghum snaží ozvláštnit mystikou, a vůbec se mu to nedaří. Motiv opraváře osudů by mohl být zajímavý, kdyby měl nějakou pointu. Jenže já ji tam nevidím. Až moc z toho cítím touhu napsat knihu pro Čechy, která mu přinese další popularitu, ale necítím z toho žádný pokus o smysluplný příběh, který by stálo za to vyprávět. Když to porovnám s Třetím přáním, tak je to hrozně, hrozně slabé.
Hodnocení: 25%


Na tuto dvouknihu jsem narazil dost náhodou a okamžitě jsem byl nadšený. Mám rád nakladatelství Pejdlova Rosička a navíc, oba příběhy mě zaujaly. Atraktivní divadelní prostředí z prvního příběhu a pátrání po vzácném pokladu z příběhu druhého. Oba příběhy založené na skutečnosti, autorkou dofabulované. Zdálo se mi to prostě jako skvělý námět.
Tak proč knihu hodnotím jednou hvězdičkou z pěti?
Od začátku jsem měl pocit, že tu něco není v pořádku. Zmatečné vyprávění, zvláštní sazba a hlavně, knize chybí jazyková úroveň. Autorka Eva Štolbová prostě neumí psát tak, aby mě to bavilo číst. Šroubované dialogy, zbytečně patetické popisy. S tím jsem se setkával prakticky na každé stránce. Prvnímu příběhu nemohu upřít, že tam jsou některé hodně zajímavé postavy, jejichž příběh mě zaujal. Ale nepatřily k postavám hlavním a vlastně jen zachraňovaly tu ostatní bídu.
Doufal jsem, že druhý příběh bude lepší, ale změna nepřišla. Opět - zmatečné vyprávění, nemohl jsem se soustředit na text a tak jsem posledních dvacet stránek, kdy jsem se už skutečně trápil, vzal rychločtením, abych to měl za sebou.
Nejzajímavější na knize je nakonec doslov, který napsal Dan Hrubý. Shrnuje známá fakta z obou příběhů a de facto tak znovu vypráví oba příběhy. Čtivě, poutavě. Jaký kontrast proti předchozím 245 stranám. Z doslovu se mimo jiné dočtete, že příběh z knihy Vražda v Národním už jednou Eva Štolbová vydala pod názvem Saténový hlas.
Možná bych tuto glosu ("review") psát neměl, protože jak jsem zmínil, nakladatelství mám rád a jsem vděčný za to, co dělají (Pražské příběhy, které Pejdlova Rosička vydala je fantastická kniha). Ale zase vím, že chci varovat před touto "detektivkou z doby nedávné". Bez obalu totiž musím říct, že pro mě bylo utrpení to číst.
Hodnocení: 10%


Není to špatná knížka, ale je to takový ten dobrý brakový průměr. Neurazí, nezklame, ale rozhodně si z ní čtenář nesedne na zadek.


Mé vzpomínky na dobu, kdy jsem knížku četl, jsou nezapomenutelné. Pomalu jsem se stavil na své vlastní nohy a docházelo mi, že prosadit se dokáže jen člověk, který je sám sebou. Proto jsem hltal tento příběh, a proto jsem se do literatury Chaima Potoka okamžitě zamiloval.


Je vůbec fér tuto knihu hodnotit? Jak ji mohu hodnotit, když jsem ji reálně nedočetl? Ale tato kniha se dá naštěstí hodnotit podle jiných, naprosto neběžných parametrů.
Vždycky jsem byl tupý co se týče hádanek, málokdy jsem v detektivce přišel na vraha dřív, než na něj detektiv na poslední stránce ukázal. Kainova čelist je ale ďábelské dílo monumentální zvrhlosti. Musím ocenit – a proto dávám plný počet hvězdiček – nápad, který za knihou stál. Vymyslet příběh, prošpikovat ho různými narážkami a odkazy, které nejsou na první pohled jasné a ještě navíc přeházet stránky tak, že při čtení nic nedává smysl.
Ale absolutně nic.
Nikdy jsem nic podobného neviděl a myslím, že už ani nic podobného neuvidím. Mistrovské dílo. A samozřejmě velký credit překladatelce, která si na tom musela vylámat zuby (a nervy).
