pankaplan
komentáře u knih
Kainova čelist
Torquemada (p)
Je vůbec fér tuto knihu hodnotit? Jak ji mohu hodnotit, když jsem ji reálně nedočetl? Ale tato kniha se dá naštěstí hodnotit podle jiných, naprosto neběžných parametrů.
Vždycky jsem byl tupý co se týče hádanek, málokdy jsem v detektivce přišel na vraha dřív, než na něj detektiv na poslední stránce ukázal. Kainova čelist je ale ďábelské dílo monumentální zvrhlosti. Musím ocenit – a proto dávám plný počet hvězdiček – nápad, který za knihou stál. Vymyslet příběh, prošpikovat ho různými narážkami a odkazy, které nejsou na první pohled jasné a ještě navíc přeházet stránky tak, že při čtení nic nedává smysl.
Ale absolutně nic.
Nikdy jsem nic podobného neviděl a myslím, že už ani nic podobného neuvidím. Mistrovské dílo. A samozřejmě velký credit překladatelce, která si na tom musela vylámat zuby (a nervy).
Černý písek
Cristina Cassar Scalia
Tohle bylo fakt skvělé. Poctivě napsané, skvělé kulisy, sympatické postavy, zajímavá zápletka. Podrobněji jsem se rozepsal v recenzi, kterou najdete v záložce Recenze.
Pruská modř
Albert Villaró
Specialitka pro literární fajnšmekry: Andorrská detektivka.
Příběh: Adorrský policista Andreuse vzpamatovává ze ztráty manželky. Do života ho vrací případ vraždy mladé restaurátorky, jejíž tělo bylo nalezeno na skládce poblíž katalánského města La Seu dUrgell. Během vyšetřování dojde k tomu, že hlavním podezřelým je zbohatlík Maurici Vilanova, který ale nemá motiv. Komisař Andreu v pátrání pokračuje na vlastní pěst a nečekaně se v něm dostává až k vlastní minulosti, kdy coby osmiletý přihlížel požáru kostela v Meritxell.
Pruská modř má vedle příjemné zápletky další přednosti, které vás budou bavit. V první řadě je to poetický jazyk, který je jednoduše pastva pro oči. Villaró vykresluje nejen scénu příběhu a charaktery postav, ale také čtenářům ukazuje, jak dneska vypadá andorrská společnost. Mám tyto průniky literatury rád, protože mám pocit, že mě kniha obohacuje po více stranách.
Pokud chcete detektivku mimo současný proud světové krimi, Pruská modř vás určitě nezklame. Je fantastické, že takové vznikají a že se dostanou i k českému čtenáři. Na tom druhém má zásluhu nejen český nakladatel, ale především překladatel Michal Brabec.
Kde jsem se tu vzala
Pavlína Čikovská
Tato kniha vyšla již před dvěma lety, ale myslím, že i dnes si zaslouží více pozornosti než se jí dostává.
Příběh je o dospívající německé dívce, která zjistí, že na svět přišla díky dárkyni vajíčka z Prahy. Zatouží poznat kde jsou její kořeny a tak se v tajnosti a na vlastní pěst vydá do Prahy, odhodlaná poznat své kořeny.
Díky krátkým kapitolám děj pěkně odsýpá a navzdory těžkému tématu se čte docela příjemně. Autorčin styl je jednoduchý, nečekejte složitá souvětí a jazykovou vynalézavost. Vůbec to ale nevadí, protože vám to pomůže soustředit se na zajímavý příběh.
Bude to pravděpodobně vyhovovat více čtenářkám než čtenářům, ale já jsem si knihu nakonec oblíbil. Mám radost, když někdo zkouší uplatnit svůj literární talent a autorka ho rozhodně má. Jako odpočinkové čtení mohu jednoznačně doporučit. Nosná a opakující se myšlenka knihy mi v paměti zůstane dlouho: Život se prosadí. Vždycky.
Zvon v jezeře
Lars Mytting
Chcete tip na knihu, která vám otevře obzory, přinese krásný příběh a to hlavní: radost ze čtení? Zkuste tuto.
Mytting se inspiroval pověstí o dvou sestrách, siamských dvojčatech, které pletly přenádherné koberce a když zemřely, na jejich počest nechal otec odlít dva zvony, do kterých nechal roztavit stříbrné peníze. Vznikla tak legenda o zvonech, které chrání celý kraj.
Příběh této knihy je ale mnohem širší - je o novém světě, který se dere na místo toho starého a ne každý je s tím v pohodě. Je to také o silné lásce, o víře a cílevědomosti. Celou anotaci vám převypravovat nemusím, tu si dovedete přečíst sami.
Jsem přesvědčený o tom, že takhle evokativní kniha (toto jsem si musel najít, co znamená) tady už dlouho nebyla. Autorovi se velmi věrně povedlo přenést atmosféru chudého norského horského prostředí koncem 19. století ke dnešním čtenářům. Podmanivý je nejen jeho příběh, ale také způsob, kterým příběh vypráví.
Další inspiraci našel v osudech kostela Wang v polské Karpaczi. Ten totiž kdysi stál právě v horách u jezera, kde byl v 19. století rozebrán a přestěhován právě do Karpazce.
Víc toho o knize asi vědět nepotřebujete. Jen mi věřte, že to je fakt zážitek, na který budete velmi dlouho vzpomínat. Také kvůli skvělému překladu Jarky Vrbové.
Šikmý kostel 3
Karin Lednická
Tak jsme se dočkali. Šikmý kostel došel ke své pointě a osudy všech těch postav, které jsme měli rádi se završily. Vlastně ne; autorka je opustila v roce 1961, kdy před sebou měli ještě hodně událostí.
Ale i těch 16 let příběhu vydalo na sedmset stran. Stran plných emocí, příběhů, odvahy, ale také zla, přetvářky a moci. Nebudu to prodlužovat: Trojka není jen stejně skvělá, jako jednička a dvojka. Trojka tento epos završuje a dává mu smysl, pointu, vysvětlení. Když jsem začínal číst první díl, neměl jsem vůbec tušení, co mě čeká na konci. Už to vím - a jsem nadšený. Věřím, že po dočtení budete také. Delší recenzi najdete v záložce Recenze.
Můj bratr
Karin Smirnoff
Je to jedna z nejtemnějších knih, které jsem kdy četl - po ...a uzřela oslice anděla Nicka Cavea možná vůbec nejtemnější.
Autorka popsala příběh švédského severu bez jakéhokoliv soucitu, pozlátka a s naprostou upřímností. Ta kniha je plná krutosti - a věřte mi, že podrobnosti znát nechcete. To si přečtěte sami.
Několikrát se mi stalo, že jsem při čtení otevřel pusu a musel si těch pár předchozích šokujících řádků přečíst znovu. Když jsem si myslel, že už si autorka dovolila moc, přišla s něčím ještě tvrdším. Ne, tohle fakt není kniha pro citlivé duše. To by mělo stát na obálce knihy jako varování na krabičce cigaret.
Teď k formě, tomu se nevyhneme. Autorka se rozhodla pošlapat základy gramatiky. To, že v knize chybí interpunkce je jedna věc, ale pro českého čtenáře je ještě horší, že jména a místní názvy píše malým písmem - a jména dohromady (klassjohansson, katarinakarlsonováhanssonová, paníkippová atd.). Na začátku vám to bude dělat trošku zmatek (hlavně asi v postavách), ale navzdory tomu jsem tou knihou prakticky profrčel. Tyto autorčiny pasti mě sice vždy na začátku knihy na malou chvilku zastavily, ale jak jsem pokračoval v příběhu dál, už mě zastavit nedokázaly. Je to vodopád emocí, pocitů a mnoho dalšího.
Karin Smirnoff má obrovský talent a já už se vůbec nedivím tomu, že je ta kniha (alespoň to tvrdí český nakladatel) tak ceněná. Pokud se nebojíte toho, že vaši duši kniha rozloží, tak si ji určitě přidejte na seznam. Je fakt skvělá.
A skláním se před Lucií Olešovou, která ji přeložila. To muselo dát práce.
Černočerné srdce
Robert Galbraith (p)
Knize kriticky škodí extrémní počet postav. Jen těch, které mají něco společného se zápletkou je skoro 30. TŘICET! Navíc jsou tu vedlejší zápletky a long story napříč díly a tedy další a další postavy.
Mohla být kniha kratší? Asi jo a určitě by jí to prospělo. Galbraith (J K Rowlingová) umí skvěle vyprávět, takže délka sama o sobě problém není. Problem je počet tech důležitých postav. Jediné, co mě zachránilo byly fanstránky v angličtině, kde jsou postavy uvedeny a je tam i jejich bezspoilerová charakteristika. Bez toho bych byl ztracený.
Část děje je vyprávěna pomocí logů chatu. Virtuální prostředí je zde důležité a Galbraith to v knize zohlednil. Jenže ve chvíli, kdy mate vedle sebe na stránce tři souběžné chaty a ty chaty jsou dlouhé například na šest stran v knize, je těžké se v nich pohybovat a číst je tak, aby vám neunikaly souvislosti. Další chyba.
Teď chvály: Zápletka je jedna z nejzajímavějších z celé série. Je skvěle napínavá a originální. Virtuální prostředí knize dodává zajímavost a neobvyklost. Je tam několik šokujících momentů, kdy se vám chce jen číst a nevnimat okolí. Autorka dal pracuje s napětím mezi Robin a Cormoranem, které je červenou nití cele série a zde docela sílí.
Celkové hodnocení: 75 %. Tech postav bylo opravdu hrozně moc a čtení mi to dost komplikovalo, navzdory pozitivním věcem, které jsem zmínil.
Hrdinka knihy: Pat - sekretářka z agentury
Srab knihy: Cormoran (už se pochlap, veteráne!)
Sympaťák knihy: Ryan Murphy, policista vyšetřující případ
Rozchodové řízení
Petr Procházka
Tuto knihu bych sám od sebe v knihkupectví do rukou nevzal. Dokonale se na ní tak ukazuje, že skvělých a zajímavých knih je mnohem víc, než se nám na první pohled zdá.
Autor si ji vydal sám prostřednictvím Pointy, která umožňuje autorům splnit si sen a vydat si knihu. Petr Procházka si ten sen splnil - a my teď díky tomu máme skvělou knihu ke čtení.
Jaká je? Je zábavná, bláznivá a vlastně trošku praštěná. Psána jazykem, který od první stránky vzbudil mou pozornost a já si uvědomil, že tento člověk má velký talent. Ta kniha by si zasloužila další a další superlativy. Nejlepší ale bude, když se půjdete do knihy někam začíst.
Svěží a upřímný jazyk komediálnímu thrilleru dost sedí a knihu jsem si díky tomu fakt užil. Byl jsem upřímně velmi překvapen a děkuji autorovi, že jsem se o ní mohl dozvědět.
Lidi od kolotoče
Kamila Hladká
Lidi od kolotoče jsou již třetí kniha Kamily Hladké a po těch předchozích dvou jsem se opravdu těšil na to, s čím přijde. Po Hornických vdovách a Sestrách vypráví o lidech, kterým se říká různě: Kolotočáři, komedianti nebo prostě světský.
Dostat se do prostředí světských není jen tak. Kamile Hladké se to povedlo a vznikla opravdu mimořádně zajímavá kniha. Autentické příběhy několika generací kolotočářů hezky ukazují jejich osobitost, svéráz a touhu po svobodě.
Nejsou to ale formálně rozhovory, jen jakoby proud jejich myšlenek, postřehů, názorů a pocitů. Čím déle tu knihu čtu, tím víc se nořím do atmosféry střelnic a řetízkových kolotočů. A je to fakt krásný pocit.
Kamila Hladká napsala svou asi vůbec nejlepší knihu.
Kniha, kterou posypal hvězdný prach
Nora Eckhardtová
Skvělá kniha, která mě opravdu překvapila. Není to vlastně historický román, i když se kniha odehrává v 19. století. Autorka píše čtivě, vymyslela velmi zábavný příběh a celé to je prostě hrozně povedené čtení. Více v recenzi: https://medium.seznam.cz/clanek/tomas-fojtik-nejlepsi-kniha-roku-vysel-roman-kniha-kterou-posypal-hvezdny-prach-22221
Dámský klub půlnočního plavání
Faith Hogan
Kdyby se kniha v poslední třetině nezkomplikovala (za mě) zbytečně přidanou dějovou linkou, dal bych nadšených 5 *. Jako by ale autorka chtěla čtenáře šokovat, ale výsledek je za mě rozpačitý. NICMÉNĚ: I tak je to velmi čtivě napsaná kniha, která mě hodně bavila číst. Oceňuju podmanivě popsané prostředí i vztahy v místní komunitě. Tohle je chytře napsané odpočinkové čtení, které jsem si dost užil.
Každý z mé rodiny někoho zabil
Benjamin Stevenson
Kdybych měl hodnotit podle prvních dvaceti stránek, dal bych 5 * a ještě by mi to přišlo málo. Ale čím víc se příběh komplikoval, tím větší problém jsem měl knihu číst. Nicméně, navzdory velké komplikovanosti děje, hodně postav a navzdory tomu, že chvílemi jsem ztrácel přehled o motivacích postav se mi kniha líbila moc. Oceňuju svěží styl, hru se žánrem, která je na hraně parodie, ale přesto to úplná parodie není. Autor vymyslel způsob, jak udělat detektivku zábavnou, a přitom napínavou. A za tu odvahu a nápad jednu hvězdičku přidávám. Celkově to bylo slušných 70%.
Kriegel - Voják a lékař komunismu
Martin Groman
Kdybyste se mě před rokem zeptali na to, kdo to byl František Kriegel, ve šťastnější chvíli bych ze sebe vysoukal, že to byl komunista, který nepodepsal moskevské protokoly. V méně šťastné chvíli možná ani to.
Článek
František Kriegel nikdy nebyl ministr, prezident nebo premiér. Nebyl to šéf strany, ani šéf disentu. Přesto je ale jeho vliv na dobu v letech 1945-1989 silný. Podobně jako je silný jeho příběh. Ten zaujal publicistu a historika Martina Gromana a výsledek je šestisetstránková kniha, která vám pomůže zahladit bílá místa v historickém povědomí.
Kriegel bohužel nenapsal své paměti, ani pro ně nezanechal podklady. S výjimkou krátkých poznámek. Tím pádem je skládání obrazu Františka Kriegela dost komplikované, zvláště v některých částech života. Autor se musel spolehnout na obraz, který o objektu jeho bádání poskytli Krieglovi nejbližší. Manželka Riva a rodinný přítel František Janouch. Jejich vzpomínky jsou jeden z pilířů, na kterém Martin Groman stavěl svou knihu.
Naštěstí ne jediné. Jsou tu také dobové dokumenty a záznamy z různých stranických jednání. Jsou tu rozhovory s dalšími aktéry dění, jsou tu archiválie a dobový tisk. Poskládat z těchto drobných střípků co nejvěrnější mozaiku muselo být složité, i proto na knize Martin Groman pracoval (naštěstí pro něj ne soustavně) kolem dvaceti let, jak zaznělo v rozhovoru s Lucií Výbornou na Českém rozhlase.
A vzal to skutečně od podlahy. Od prvních let v ukrajinském městě Stanislaviv přes pražská studia medicíny, ohně španělské, čínské i barmské války až po zakotvení ve strukturách stranické politiky. Groman Kriegela a priorně nelíčí jako kladnou postavu. Všímá si a zdůrazňuje jeho roli při založení Lidových milicí, které sehrály klíčovou roli v Únoru 48. Všímá si také jeho pozice při politických procesech v 50. letech, které nakonec semlely i jeho, byť naštěstí ne s fatálním důsledkem.
Autor dopodrobna vysvětluje Krieglův postoj v Pražském jaru i v posrpnových událostech. Těch deset posledních let života je vlastně na knize to nejzajímavější. Sledujeme dost překotný vývoj od věřícího a zapáleného komunisty k nucenému disidentovi, který ale ve skutečnosti nikdy věřícím komunistou býti nepřestal. A nakonec sledujeme represe, které musel snášet a urputnost režimu zavřít mu ústa. Autor se věnuje také síti konfidentů, kteří byli na Kriegla nasazeni a popisuje některé až teatrální historky v režii StB.
Jak z Gromanova líčení František Kriegel vychází? Jako nesnesitelný člověk, který ale nikdy nezradí své zásady, svou víru. Jako člověk, který nikdy nepřestal věřit v lepší svět, který měl přinést komunismus. Z knihy jsem získal pocit, že komunismus pro Kriegla nebyl vstupenka do lepší společnosti, ale šance na změnu k lepšímu životu pro celý národ, ne-li pro celý svět. Napovídá tomu i celý název knihy: Kriegel - Voják a lékař komunismu. Jako by chtěl komunistickou ideologii uzdravit, a tvrdě narazil při střetu s realitou.
Kniha je napsaná čtivě, a tak má šanci oslovit široké spektrum lidí. V částech popisujících vypjaté momenty Krieglova života se čte skoro jako detektivka, kdy máte nutkání číst rychleji a rychleji. Nechybí ani dobový kontext. Když se František Kriegel dostane do španělské občanské války, ve stručnosti se dozvíte, proč tato válka vznikla, a proč tam Kriegel byl. V zásadě platí, že je to kniha přístupná i pro laiky, kteří dosud o tématu příliš nevěděli.
Z toho, jak Martin Groman Františka Kriegla popisuje, vychází, že to byl statečný chlap. Odhodlaný bojovat nejen za lepší svět, ale také za své ideály. Autor se ho snaží pochopit a hledá, co ho vedlo k rozhodování. Nevynáší ale finální soudy, ty nechá na čtenářovi. Poskytuje dostatek informací pro to, abychom si to zhodnocení osobnosti Františka Kriegla mohli udělat sami.
Kriegel - Voják a lékař komunismu je ve výsledku nejen čtivým životopisem jednoho prominentního komunisty, ale také svědectví o velmi dramatické části našich dějin.
Kinského zahrada: Povídky o ženách
Jakub Železný
Jakub Železný napsal knihu povídek a nazval ji Kinského zahrada. Protože ho mám rád a vážím si toho, co v éteru dělá, tak jsem se na ni dost těšil. Podtitul povídky o ženách mě asi mohl varovat, leč nevaroval. Bohužel.
Již před necelým rokem jsem si všiml, že se pustil do psaní. V prosinci 2021 mu v časopise Reportér vyšel text nazvaný Pokoj 320, který najdete pod jiným názvem (a jiné podobě) i v této sbírce. Nepamatuju si, že bych to tehdy četl. Možná kdybych to tehdy udělal, Kinského zahradu bych přešel mlčením.
No, takže k věci. Základní problém této knihy, že Jakub Železný je možná výjimečný novinář, ale určitě ne skvělý literát. Co mu chybí? Tak především cit pro jazyk. Každá druhá věta šustí papírem a vy si říkáte: Opravdu to nešlo napsat jinak? Slovní obraty jsou hrubé, nepříjemné. Snaží se o jakési slovní tempo, ale necítím, že by to dělal přirozeně. Stručně řečeno: Nedá se to číst. Je mi líto, když něco takového říkám o někom, koho si vážím a koho mám skutečně rád, ale nemohu jinak. Bohužel mu také chybí cit pro pointu. Často jsem měl pocit, jako by to tlačil až moc na sílu. A nemohu říct, že jsem vždycky pochopil, co se mi snažil říct a jaká je skutečná pointa.
Tím se plynule dostávám k druhému problému knihy: Příběhy. Je jich tam dvanáct a všechny jsou o ženách. Na prostoru mikropovídky se mu skoro nikdy nepovedlo vzbudit mou pozornost a chuť dozvědět se, jak příběh dopadne. Četl jsem spíš automaticky, protože jsem to chtěl dočíst. Ne proto, že by mě zajímalo, jak to dopadne. Rozsah těch povídek je skutečně miniaturní – kniha má kapesní formát a v je v ní použité tak velké písmo, že to na první pohled vypadá jako slabikář pro žáky první třídy. Odhadem má každá povídka kolem 7 - 9 000 znaků. Mistři žánru, mezi které patřil třeba I. B. Singer, dokázali i tak malý prostor (i výrazně menší) využít k vybudování silného příběhu i silných postav, ale Jakubovi Železnému se to to prostě nedaří. K pointě se dostaneme, ale často je tak mdlá, že pokrčíte obočím a říkáte si: No – a to je vše?
A přitom potenciál kniha měla. Kinského zahrada jako centrum všech povídek (jemně či silně), to se mi líbilo. Na knize je také skvělé, že ji ilustrovalo duo Tomski & Polanski, respektive, jak jsem pochopil, sama Ilona Polanski. Je smutné, že to je na knize vlastně to nejzajímavější. Lépe řečeno, jediné zajímavé.
Je těžké takovou knihu hodnotit a nedotknout se autora. Jenže, tohle se prostě ani trochu nepovedlo, je mi líto.
Šelma
František Šmehlík
Dočteno a myslím, že máme před sebou detektivku roku. I v kontexu překladové literatury. František Šmehlík napsal skvělou knihu, která má fajn zápletku, dobrý tah na branku, působivou vyšetřovatelku a tak dál. Mám recenzi (najdete ji v záložce).
Vesmírníček
Petr Brož
O té knize jsem se dozvěděl vlastně náhodou, protože jednoho z autorů (Petra Brože) sleduju na Twitteru. Vesmírníček je poklad pro všechny zvídavé děti, které se zajímaví o vesmír. Jsem dítě osmdesátých let a dal bych nevím co, aby taková kniha existovala i tehdy.
Na jednu stranu je hravá a vtipná, ale nenásilným způsobem dětem předává obrovské množství informací a zajímavostí. Hravé a veselé kresby doprovází fundovaný text. Občas v něm probleskne odbornější výraz (například aerodynamický kryt v případě raket mířících do vesmíru), který by si možná zasloužil vysvětlení.
Ale na druhé straně to v dětech může vyvolat zvědavost a snahu přijít na to, co to slovo znamená. Hodně povedená kniha!
Aristokratka pod palbou lásky
Evžen Boček
Dokonale zakončení série. Některé kapitoly si přečtu znovu, jak skvěle jsem se u nich bavil.
Na divokém venkově
Eva Grestenbergerová
Cekal jsem humoristické příhody z českého venkova a presne to jsem dostal. Na nic si to nehraje a to mi vyhovuje. Jsem spokojený.
Sestry
Kamila Hladká
Sestry od Kamily Hladké přinášejí přesně to, co slibuje záložka a anotace knihy. Příběhy řeholních sester a jejich vzpomínky. Nejvíc mne oslovily první dva příběhy – tedy příběhy nejstarších sester. Čím mladší sestra vyprávěla, tím méně mi to přišlo zajímavé. Protože například u té nejmladší řeholnice je její příběh vlastně dost banální. Když to člověk porovná s předchozí knihou Hornické vdovy, je vidět rozdíl. Tam jste v každém příběhu našli pohnutí, tady ne.
Sestry jsou i navzdory této poznámce stále extrémně zajímavá kniha, která pomáhá nahlédnout do světa, který je nám většinou ukrytý.
Hodnocení: 80%
