pankaplan
diskuze u knih

Jak tak pročítám komentáře nemohu se zbavit dojmu, že někteří z vás nepochopili, co je to manga. Manga totiž má být taková, jaká je Dívčí válka! Má být explicitní, emotivní... A povídačky o tom, že to je překrucování dějin: Proboha, nikdo neříká, že tohle je komiksové zpracování husitských válek. Husitské války jsou pouhý motiv pro příběh, který se rozvíjí a odehrává přesně v duchu manga.


Kniha už vyšla a já si ji už užívám. Je boží - možná ještě lepší, než první díl.


Zajímavé, takže Evžen Boček s touto sérií končí. Protože ale anotace zmiňuje prequel, mám radost, že úplně nekončí s příběhem Aristokratky. Přes své slabší díly je to asi nejzábavnější humoristická série, která tu od roku 1989 vznikla.


Mám rozečteno a jsem naprosto spokojený. Ta kniha se čte jak dobře uleželé víno.


Poznámka pro Knihomol2108, která píše (přestože je Knihomol, tak používá ženský rod), že kniha ohýbá realitu husákovského režimu.
Tohle tvrzení je HRUBÉ nepochopení děje a knihy a vlastně si myslím, že kdo knihu četl, tak toto nikdy nemůže napsat. Kniha totiž nepopisuje husákovský režim, ale to, co v alternativní historii přišlo po něm. A vše, co se v knize děje má silný význam pro dobu, kterou popisuje. Takže vlastně můžeme tvrdit, že Knihomol2108 ohýbá to, co Mornštajnová popisuje (podle mě vědomě, pokud Knihomol2108 knihu četla) a na základě tohoto hrubého zkreslení knihu odstřeluje.


pro @Fontak:
No, na těle mohli najít stopy žlutého laku z auta, to je dost běžné.


Rád bych si myslel, že otevřený konec si autorka nechala pro případné pokračování, ale bojím se paní Mornštajnové zeptat :)


Prosím všechny čtenáře této knihy, aby Tiché roky četli jako svébytné autonomní dílo. Srovnávat s jinými knihami nejen, že nemá smysl, ale je to především nespravedlivé. Mám dočteno a jsem nadšen.


@bookcase: Ta duforma je v poslední době nějak v módě :)

@Lenka.Vílka: Máte pravdu, provedu! :)


Prosím opravte si originální název, ten je: Stieg Larrsons arkiv: Nyckeln till Palmemordet.


pro lapagerie: Ta pasáž s těmi "kukačkami" mě taky rozesmála, ale bohužel to byl poslední smích, který ve mně kniha vyvolala. Ale jo, tento vtip se povedl hodně :)


Mou recenzi najdete v záložce Recenze, ale překvapuje mě, jak málo to tu má tato kniha hodnocení po týdnu, kdy se začala prodávat...


pro @pobijecmuch
Kéž by to byla nejhorší kniha roku 2017. Bohužel vloni to byla tak silná bída, že tohle je nudný průměr. Ale sračka to je, wtz.


Když čtu některé komentáře ke knize, divím se. Tomu, jak často se objevuje myšlenka, že mi, kterým se kniha nelíbila jsme byli ovlivněni tím, že to napsal Macek.
Autory tohoto názoru chci ujistit, že mi je Miroslav Macek ukradený a přesto tvrdím, že tato kniha se vůbec nepovedla.


pro "jadran"
On doktor Macek jedno pokračování slavné knihy už napsal a vyjít má příští rok. Zatím se neví, které.


Pro laepus
Ano, původní Saturnin okopíroval koncept a schéma Jeevese, ale Macek vzal několik (a je jich víc, než by bylo tolerovatelné) vtipů a historek, které se objevují v jiných dílech či lidové slovesnosti a svou knihu postavil na nich. Je to vlastně úplně stejný koncept, jako Troškův Kameňák: Plytký děj naroubovat na nudné, tisíckrát vyprávěné vtipy.


pro magnovak:
Jak to tedy bylo s Asadem? Stále je jen několik vodítek, ale variant je pořád ještě hodně.


Pro "Martiska"
No, koncept Saturnina (toho původního) je okopírovaný od slavného anglického spisovatele P. G. Wodehouse, a inspiraci Jirotka hledal i u dalších knih a autorů. Ale nevím, že by takhle kopíroval konkrétní vtipy a navíc tak doslova, jak to udělal v Saturnin se vrací.
Děkuji za reakci. :)


To, že jiný autor dopíše slavné dílo je obvyklé, s tím bych se nerozčiloval (stalo se to u Bonda, Jeevse, Soudce Ťi, Hercula Poirota a dalších). Ale výsledek mě přesvědčil o tom, že to měli v Albatrosu pořádně zvážit.


pro: lucy.sankova
"Upřímně nevím, proč je okolo knihy takové haló."
No třeba proto, že se hodně lidem líbila a proto o ní hodně lidí pochvalně mluví. Myslím, že pochopit to není zase tak složité.


Skutečným autorem, který se skrývá za jménem Sebastian Reiner je Emil Křižka.

Recenze:
Napsat dobrou knížku pro mládež není snadné. Děti nad vším přemýšlejí a když je autor nezačne bavit do pár stránek, má smůlu. Catherine Fisherová napsala román, který má šanci dožít se velkého úspěchu.
Děj je umístěn v budoucnosti, kdy se lidstvu podařilo vytvořit repliku středověkého světa. Panují přísná pravidla - Protokol, jak má vypadat svět a jak se mají lidé chovat. Porušení tohoto Protokolu se přísně trestá. Svět byl vytvořen jako řešení situace, kdy se lidstvo ocitlo krůček od katastrofy. Přesto je ale pro mnohé lidi spíše vězením, než rájem na Zemi.
Knížka má dva hlavní hrdiny: mladého chlapce Finna a mladou dámu Claudii. Claudie je dcerou Správce, má před sňatkem, před kterým se snaží uniknout. Má si vzít prince Caspara, ale její srdce patří někomu jinému. Jeho bratrovi Gilesovi, který před lety náhle zemřel při nehodě. Claudie se tedy nejen, že snaží utéct před oltářem (respektive dělá vše proto, aby k němu vůbec nemusela dojít), ale také se snaží najít pravdu o smrti svého milého.
Finn je zavřen v Inkarceronu. Co to vlastně ten Inkarceron je? Svět ve světě, obrovské vězení, ze kterého se nedá utéct. I toto vězení je žijícím organismem vytvořeným počítačem, pro dokonalou kontrolu svých obyvatel. Lidé zde nejen že umírají, ale také se zde rodí. Finnova paměť sahá jen pár let zpátky a vždy si myslel, že se narodil v jedné z kobek Inkarceronu. Záhadné znamení na jeho ruce ho ale přivede na myšlenku: Nepocházím přece jen zvenku? I on, jako Claudie, potřebuje znát pravdu.
Těmto dvoum se povede najít záhadný přístroj, který jim umožňuje spolu komunikovat. Cesta za pravdou může začít.
Originální a neotřelý námět je vždycky základ dobré knížky. Mnoho lidí v této souvislosti bude vzpomínat na ságu o Harry Poterovi, která změnila svět dětské literatury. Catherine Fisherová knížkou Inkarceron, která je prvním dílem série, má podobnou ambici. Oslovuje mladé čtenáře zajímavým a dobrodružným vyprávěním a nechává je snít o pohádkovém světě budoucnosti.
Ale nejsou to jen děti, koho může Inkarceron zaujmout. Fisherová se totiž nedrží žánru fantasy, ale míchá sci-fi a thrillerový žánr. Okruh čtenářů se tak rozšiřuje a mám pocit, že knížka může mít hodně cílovou skupinu. Není to ale tak lehké čtení, jako byl třeba první díl Harryho Pottera. Atmosféra je tísnivá a napětí graduje do závratných výšin. Chybí zde také “odpočinkové pasáže” - ale i díky tomu se vám nemůže stát, že byste měli nutkání knížku odložit. Její tempo je opravdu zběsilé: to je jeden z prvků thrillerové literatury.
Co chci vyzdvihnout jsou charaktery postav. Jednak jsou výjimečně reálné (neměl jsem pocit, který mívám u literatury dost často: takhle by se ta postava přece nechovala) a potom příjemně přitažlivé. Hrdinové vám budou sympatičtí a na jejich cestě za poznáním pravdy jim budete s napětím držet palce.
Inkarceron je, podle mého názoru, nad očekávání povedená knížka. Určitě to není další z řady fantasy pro mladé - má šanci stát se novou legendou. V tom může přispět i skutečnost, že už za dva roky má na svět přijít filmové zpracování.
Catherine Fisherová není žádný nováček - první prózu napsala před více než dvaceti lety a do dnešního dne má na svém kontě přes dvacítku knížek. Druhý díl série Inkarceron už vyšel v angličtině pod názvem Sapphique a první díl získal ocenění deníku The Times jako Nejlepší kniha pro mládež roku 2009.
