parxel
komentáře u knih
Světy za obzorem
Julie Nováková
Na knihu "Světy za obzorem" jsem narazil náhodou v knihovně. Zaujala mne zejména tím, že znám autorku Julii Novákovou z přednášek o astronomii (např. youtube, přednáška "Kuiperův pás a Oortův oblak"). Přestože si to možná někteří čtenáři neuvědomují, tak autorka své znalosti vkládá i do své literární tvorby. Jedná se o krátké nenápadné věty, kterých si ani nevšimnete, protože z hlediska příběhu nejsou důležité, ale krásně dokreslují atmosféru.
Ze sbírky mne nejvíce zaujala poslední povídka, protože mi hodně připomínala fenomenální Solaris. Nevím jak moc se autorka inspirovala u Stanislawa Lema, ale podle mne tato podobnost nebyla náhodná. Pouze moře bylo nahrazeno trávou. Ostatní aspekty byly více méně zachovány.
Osobně jsem si čtení této knihy moc neužil, protože jsem na ní narazil v dost blbé době. Hodně spěchu, spousta věcí na vyřizování, v hlavě jsem stále něco řešil a knihu vnímal tak sotva na půl. I přes tuto skutečnost se podle mne jedná o velmi slušně napsanou sbírku povídek, která hravě obstojí i při srovnání se zahraniční konkurencí. Knihu doporučuji všem fanouškům sci-fi.
Rakoncaj - Měl jsem kliku
Josef Rakoncaj
Patřím ke generaci, které jméno Rakoncaj mnoho neříká. O to zajímavější pro mne bylo přečíst si tuto knihu a seznámit se s jedním z našich předních horolezců. Osobně nedovedu dostatečně docenit přínos popsaných horolezeckých výstupů, ale zaujala mne především přímočarost Rankoncajova přístupu: "dostal jsem nápad", "přišel jsem", "vylezl jsem", "a pak že to nejde".
Nejzajímavější pro mne byla závěrečná část, která je již napsaná z pohledu člověka v závěru své kariéry, kdy už ho limitují různá omezení a nalézá radost i v menších a ne tolik ambiciózních výstupech. Celkově na mne Josef Rankoncaj v závěru působí mnohem více vyrovnaně a lidsky. Dávám čtyři hvězdy, protože mi kniha přišla hodně popisná a chybělo mi v ní o špetku více emocí.
Vygoogli si to!
Anna Crowley Redding
Chcete-li se dozvědět informace o historii společnosti Google a stejnojmenného vyhledávače, tak je tohle kniha přesně pro vás. Nejde sice příliš do hloubky, ale spíše se zaměřuje na hlavní myšlenky a okolnosti za jakých Google vznikl. Kniha zároveň poukazuje na to, jak rozvoj digitálních služeb ovlivnil náš každodenní život a potažmo celý svět.
Z mého pohledu je kniha napsána velmi čtivě, ale zároveň trochu jednostranně. Zaměřuje se zejména na pozitivní přínosy, ale zcela minimálně se dotýká negativních dopadů. V podstatě zmiňuje pouze otázku ochrany osobních údajů.
Ono je sice pěkné a moc užitečné, že si dnes můžeme téměř vše během pár vteřin vygooglit a "zdarma" se dostat k velké spoustě informací. Ale, jsme díky těmto službám lepšími lidmi? Jsme trpělivější? Jsme spokojenější? Upřímě o tom v poslední době hodně pochybuji. Spíš mám pocit, že tomu je přesně naopak.
Otázky podobného druhu však v knize nenaleznete. Musíte si je položit sami. Stejně tak si musíte sami odpovědět na otázku, zda dáte přednost tištěné knize nebo její elektronické verzi. Já osobně miluju pocit, když cítím v ruce knihu, čtu si, otáčím stránky a pomalu se blížím k závěru. Rád si občas zajdu do knihovny, procházím se mezi regály a užívám si tu atmosféru, protože tohle se prostě vygooglit nedá.
Bez šance
Neal Shusterman
Po první kapitole jsem měl z knihy poměrně dobrý pocit. Přišla mi čtivá a zápletka mne zaujala. Tento pocit však velmi rychle vyprchal. S přibývajícími stránkami se na sebe začaly vršit jedna "přiblblá" náhoda za druhou, což v kombinaci s často zcela nepochopitelným chováním hlavních protagonistů tuhle knihu poslalo do mé kategorie nedočteno. Osobně nemám potřebu se k této knize vracet a tudíž ji ani nedoporučuji dalším čtenářům.
Opičí král
Wu Čcheng-en
Opičí král je jedním z příběhů mého dětství. Poprvé jsem se s ním seznámil v jeho seriálové podobě z roku 1986. Byl to sice kýč až běda, ale jako dítě jsem ho prostě miloval. Hlavně díky postavě neohroženého opičího krále Suna.
O mnoho let později jsem zjistil, že předlohou k tomuto seriálu byla stejnojmenná kniha, která byla vydána v českém jazyce. Dlouho jsem neotálel a knihu si vypůjčil v knihovně. A světě div se, četla se moc dobře. Až tak dobře, že jsem Opičího krále uchoval ve svých vzpomínkách a po letech se k němu vrátil se svými dětmi.
A opět to byla trefa do černého. Společně jsme se zasmáli nad příhodami opičáka Suna a jeho společníků a prožili jejich útrapy při cestě za posvátnými svitky do západního ráje. Mazanost a prostořekost opičáka Suna je doslova legendární a právě díky těmto vlastnostem si získal srdce mne a mých synů.
Knihu doporučuji všem fanouškům opičáka Suna a jejich dětem. :-)
Poznámka: V čestině vyšla rovněž kniha Opičák Sun, jejímž autorem je francouzský spisovatel Frédérick Tristan. Jedná se o tentýž příběh, ale převyprávěný trochu jinak. Tuto knihu mohu rovněž doporučit.
Tajemství vesmíru
Paul Murdin
Tajemství vesmíru je vědecko-populární kniha o astronomii. Je rozčleněna do krátkých kapitol (4-6 stran), které na sebe navazují velmi volně. Můžete tedy číst pouze části, které vás zaujmou a ostatní kapitoly přeskočit.
Osobně čtu hodně knihy o kosmologii a kapitoly týkající se tohoto tématu mi připadaly až příliš zjednodušené. Pokud jde o samotnou astronomii, tak naopak moc načteno nemám a v této oblasti pro mne byla kniha přínosem.
Jako negativu zmiňované knihy považuji datum vydání 2012. Od té doby lidé učinili spoustu významných objevů. Byl potvrzen objev gravitačních vln, Higgsova bossonu, poprvé vědci na základě reliktního záření odhadli velikost vesmíru a jeho geometrii atd. Zkrátka pokud se do čtení pustíte, tak některé kapitoly jsou z dnešního pohledu neaktuální.
Dále mám výtku k většímu formátu knihy a s tím související vyšší hmotnosti. Zkrátka tohle není kniha do autobusu pro čtenéře mého typu. Na druho stranu je to vyváženou spoustou krásných fotek a ilustrací.
Knihu doporučuji všem zájemcům o úvod do astronomie. Dozvíte se základní informace o povaze a objevu vesmírných objektů. Jenom prosím berte v potaz, že od vydání uběhlo více než deset let a některé kapitoly jsou zastaralé.
Myšlenkové mapy pro studenty
Dagmar Chytková
Knihu Myšlenkové mapy jsem si půjčil ze zvědavosti a také trochu pro inspiraci. Z pohledu struktury je kniha rozdělena na několika témat a poskytuje tipy, jak k těmto tématům přistupovat prostřednictvím myšlenkových map.
Osobně myšlenkové mapy používám příležitostně, když cítím potřebu udělat si pořádek ve více nesourodých oblastech. V tomto směru se mi myšlenkové mapy osvědčily.
Na druhou stranu využívat myšlenkové mapy pro plánování týdenní harmonogramu a nebo nákupního seznamu mi přijde zbytečně komplikované. Rozvrh chci mít přehledný a nechci dohledávat, že po nákupu v levém rohu následuje plavání a v pravém rohu. To mi prostě nedává smysl.
Rovněž dělat si zápis z porady formou myšlenkové mapy mi přijde kontraproduktivní, protože když se podívám do myšlenkové mapy někoho jiného, tak mi je v podstatě k ničemu. A zápis z porady je zrovna dokument, který má sloužit i lidem, kteří na poradě nebyli atd.
Když to shrnu, tak já osobně mám trochu pocit, že myšlenkové mapy jako nástroj jsou poněkud přeceňované. Za sebe jsem z knihy načerpal trochu inspirace, ale držím se selského rozumu. Tam kde mi to dává smysl, použiji myšlenkovou mapu a nákup si dál píšu formou seznamu. Celkově dávám tři hvězdy.
Poslední rozbřesk
Andrew Hunter Murray
Poslední rozbřesk je podprůměrná kniha, která mě osobně moc nenadchla. Svět ve kterém se příběh odehrával, nebyl podle mého názoru dobře popsaný a závěrečná rozuzlení mi přišlo nezajímavé. Potenciálním čtenářům bych doporučil spíše Klec duší, která sice nemá tak rychlý spád, ale je mnohem zajímavější a méně kýčovitá. Dávám 2 hvězdy.
Hry Nemesis
James S. A. Corey
Hry Nemesis jsou pátým pokračováním série Epanze a pro mne poslední část, kterou jsem viděl nejprve v seriálovém zpracování. Hlavním tématem se opět stává politika sluneční soustavy a funguje to skvěle. Parta se nám rozdělila a hlavní postavy dostaly prostor pro vypořádání s vlastní minulostí.
Z celé série mám zatím pocit, že mnohem lépe funguje v rovině vnitřního intrikaření a zápolení o moc, než pokud jde o emzáky. Ti zatím moc prostoru nedostali. Dávám 4 hvězdy, protože série si jako celek udržuje velmi dobrou úroveň.
Žijte ve své zahradě
Ferdinand Leffler
Na této knize se mi nejvíce líbilo, že si na nic nehraje. Z každé fotky je vidět, že autor dělá svojí práci s láskou a pečlivostí. A to dává jeho výtvorům něco navíc. Najednou před sebou nevidíte "jenom zahradu", ale prostor, kde chcete trávit čas, odpočinek a spoustu dalších věcí. Zkrátka vidíte v tom počínání smysl a to je pro mne na přístupu Ferdinanda nejhodnotnější.
Já osobně jsem při čtení a prohlížení této knihy zažíval pocit vnitřního klidu a uvědomil jsem si, že přesně tento pocit, bych chtěl zažívat ve své zahradě. Dávám plný počet hvězd, protože má očekávání byla naplněna. Autorovi posílám veliké poděkování.
Můj šachový svět
David Navara
Můj zájem o tuto knihu vycházel zejména ze zvědavosti týkající se života profesionálního šachisty. Nikoliv tedy partie samotné, které včetně komentářů tvoří hlavní část této knihy, ale ona zbylá část. V tomto směru mne tato kniha oslovila.
Bylo to zkrátka takové malé náhlednutí pod pokličku profesionálního šachu. David Navara velmi dobře popsal atmosféru profesionálních turnajů a také jak se psychika promítá do jeho úspěchů na šachovnici.
Má zvědavost byla uspokojena a přeji Davidovi mnoho úspěchů na šachovnici i mimo ni. S pokorou ještě přiznávám, že jsem neodolal a jednu partii si nakonec přehrál. :-)
Čarodějův syn
Phyllis Eisenstein
Čarodějův syn je pro mne takové milé pohlazení po duši. Přímočará fantasy, která klade důraz na silný osobní příběh a nikoliv na epické souboje. Na knize oceňuji zejména styl vyprávění a dovednost autorky vtisknout světu svou identitu a jedinečnost. A to je důvod, proč se k této knize rád vracím.
Srdce na obrtlíku
Donal Ryan
Srdce na obrtlíku pro mne bylo druhé setkání s tímto autorem. Jeho prvotina Prosinec už je takovej mne vůbec nenadchla. Tato kniha byla o špetku lepší, ale pro mne pořád nic moc. Většina postav je vykreslená resp. mluví/uvažuje jako primitivní vesnický burani. Nedovedu posoudit, jak moc to odráží skutečnost, ale mám k tomu své výhrady.
Co oceňuji je nápad, že každá kapitola je vyprávěná z pohledu jiné postavy. Každá postava tak vypráví svůj vlastní příběh ze svého pohledu. Bohužel vyprávění má pouze několik pojítek a jinak podle mého názoru vyznívá tak nějak do prázdna. Toť alespoň můj závěrečný dojem.
Kniha mi zkrátka nesedla a proto ani nevím, jakému typu čtenářů bych ji doporučil.
Podivné ticho
Paul Davies
Podivné ticho je kniha o projektu SETI a o všem co souvisí s problematikou hledání vyspělého mimozemského života. S touto problematikou jsem se již setkal ve vynikající přednášce Tomáše Petráska Mimozemšťané před branami a řadu teorií a názorů jsem znal. Byl jsem tedy zvědavý, zda mne tato kniha přinese něco nového, a v tomto směru mne velmi mile překvapila.
Spousta témat je značně spekulativní a prakticky neověřitlená. Mě osobně přišla nejzajímavější kapitola o tom, jakým způsobem vědci zkoumají, zda se na Zemi, nevyvinula nezávisle jiná životní linie, která by se lišila od života jaký známe. To by vědcům pomohlo odhadnout, "jak moc" je život ve vesmíru vzácný.
Naopak mi neseděla závěrečná část knihy, která se zabývala různými úvahami o tom, jakým způsobem postupovat při oznamování "nalezení" známek mimozemského života atd. To mi přišlo takové moc úřednické a nezajímavé.
Knihu bych doporučil čtenářům zajímajícím se o problematika hledání mimozemských civilizací. A zároveň doporučuji podívat se na zmiňovanou přednášku Tomáše Petráska, která je volně dostupná na youtube.
Hobit – komiks
Charles Dixon
Krásné komiksové zpracování Hobita, které mi v některých případech přišlo vtipnější, než originál. Jenom se nenechte zaskočit prvním dojmem z ilustrací. Nejsou totiž prvoplánově líbivé, ale mají svůj osobitý charakter, který nemusí sednout každému.
Osobně jsem Hobita četl s dětma před spaním a nejvíc se jim líbila pasáž se zlobry. U toho se moc nasmáli a menší syn to chtěl číst neustále dokola.
Na závěr bych ještě podotkl, že i když se jedná o komiks, tak obsahuje celkem dost textu. A nejedná se tedy o žádnou literární jednohubku. Doporučuji všem fanouškům fantasy příběhů.
Vězeň času
Matt Haig
Vězeň času je příběh o muži, který stárné pomaleji než běžní lidé. Není to žádné literární veledílo, ale příjmená odpočinková četba. Pokud máte rádi příběhy, ve kterých hraje významnou roli čas, tak je to příběh pro vás. Dávám tři hvězdy.
Poznámka: V případě, že jste knihu již četli a líbila se vám, tak vřeli doporučuji film Pozemštan. Téma filmu je stejné jako ve zmíněné knize, ale příběh je pojatý trochu jinak.
Feynmanova duha
Leonard Mlodinow
Feynmanova duha je pro mne velmi výjimečná kniha. Je to osobní zpověď mladého fyzika Leonarda Mlodinowa, který měl příležitost setkat se s Richardem Feynmanem v posledním období jeho života. V období, kdy byl čerstvým doktorandem a tápal jakým směrem se má vydat. Toto období zažije ve svém životě hodně lidí a já jsem si z této knihy odnesl, že nejdůležitější je najít si svou vlastní cestu. Zní to dost banálně, ale ze své vlastní zkušenosti vím, že to zdaleka není samozřejmostí.
Kniha je celkem vtipně napsaná a svěžest jí dodává i spousta drobných a zdánlivě nepodstatných detailů. Jedná se například o příhody s jeho kamarádem, který pracoval jako popelář a neustále hulil trávu apod. Nicméně jádro tvoří osobní rozhovory s již zmiňovaným R. Feynmanem.
Mě osobně Feynmanova duha hluboce oslovila a to zejména na lidské úrovni. Považuji ji, za jednu z mých top knih a moc rád se k ní vracím.
Pan Mercedes
Stephen King
King psát umí o tom žádná, ale Pan merceds je slabota. Příběh je postavený na známých a zaběhlých schématech a v rámci žánru nepřináší nic nového. Chvíli jsem ještě doufal, že se Kingovi povede nějaké netradiční - nesluníčkové - vyústění celého příběhu, ale to se bohužel nestalo. Naopak, vše bylo celkem lineární, předvídatelné a v závěru dost naivní. Navíc ta náhlá prozření a nápady na poslední chvíli, to na mne působilo hodně vyumělkovaně. Zkrátka pokud by někdo napsal podobný příběh před třiceti, čtyřiceti lety, tak ok, ale v dnešní době, to chce už trochu víc.
Z výše uvedených důvodů dávám dvě hvězdy. A pokud máte chuť na Kinga, tak raději sáhněte po jiné knize.
Hluboké rány
Rutu Modan
Vzhledem k tématu na mne komiksové zpracování působí trochu netradičně, ale proč ne. Co mi vyloženě nesedělo byl závěr. Připadal mi jako nejblbější závěr, ze všech knih, které jsem kdy čet. Zkrátka po dočtení jsem se cítil jako ze všech možných stran nakousané jablko, které někdo odližil na hřbet slona. A ty s si tím čtenáři poraď a zbytek si domysli sám. Proto dávám pouze dvě hvězdy z pěti.
Bezmocní tohoto světa
Boris Strugackij
S pokorou přiznávám že jsem knihu nedočetl. První dvě kapitoly byly ok. Ve třetí jsem se začal ztrácet a zhruba v polovině knihy jsem už vůbec nevěděl co čtu. Pokračovat dál by nemělo žádný smysl.
Nebylo to o tom, že by se mi pletly jednotlivé postavy. Mě prostě nesednul styl téhle knihy. Přitom téma je zajímavé, ale uchopení takové odtažité a neosobní. Vůbec jsem nebyl schopný identifikovat se s hlavními postavami a s tím co prožívají. A to je podle mého názoru hlavní problém této knihy. Bez silného osobního příběhu nemůže takto komplikovaný text čtenáře zaujmout.
Kniha samozřejmě vyvolává řadu znepokojivých otázek. Pro mne však nejdůležitější otázkou zůstává, zda jsou Bezmocní tohoto světa knihou, ke které bych se jednoho dne chtěl vrátit? Navzdory kladnému hodnocení recenzentů, za sebe odpovídám "ne". Z důvodů uvedených výše, bych knihu doporučil pouze skalním fanouškům bratrů Strugackých.