parxel
komentáře u knih
Martin z Tours
Régine Pernoud
Původně jsem se domníval, že se jedná o životopis. Nicméně vetšinu knihy tvoří spíše mýty a pověsti o sv. Martinovi. Navíc často doplněné o subjektivní názory autorky, které trochu zavání pánbíčkářskými keci. Zkrátka nic k čemu bych se chtěl vrátit.
Racionálně emoční behaviorální terapie
Albert Ellis
Zpočátku mi tato kniha přišla skvělá. Snadný přístupný a dobře čitelný úvod do REBT. S přibývajícímí stránkami mi však text přišel čím dál tím víc teoretický a praktické příklady velmi krátké. Za mě průměrná kniha, která měla navíc, kdyby neskouzla ke zbytečnému teoretizování a více se zaměřila na praxi.
Jak nejlépe říci NE
Monika Radecki
Knih jako tato, již bylo vydáno tolik, že by zaplnily několik regálů v Kauflandu. A tak jedna navíc se mezi nimi ztratí jako mamut v pralese. Problém většiny těchto knih spočívá v tom, že obvykle sklouznou k tomu známému "buďte takový a budťe makový" a ono to prostě nefunguje. A tato kniha v tomto směru není žádnou výjimkou. Její nespornou výhodou je, že není tak užvaněná jako Suma teologická a tak vás její přečtení nestojí polovinu života a asi tisíc bezesných nocí. Howgh!
Rubínový rytíř
David Eddings
Podobné jako první díl. Prostě číst Rubínového rytíře mne bavilo asi jako drbat se rozžhaveným pohrabáčem v zadnici.
Bídníci II.
Victor Hugo
V polovině druhého dílu jsem to vzdal. Prostě jsem měl najednou pocit, že se do čtení musím nutit a že bych knihu vlastně četl jenom proto, abych mohl říct, že jí mám přečtenou.
Ta spousta odboček a různých úvah je možná dobrá pro intelktuály a jiný podobný pavouky, ale ve mne vyvolává pocit takové roztříštěnosti a nekonzistentnosti. Možná, že kdybych Bídníky neznal z několika filmových adaptací a jedné seriálové, tak bych vydržel až do konce, ale takto to opravdu nedává smysl.
Diamantový trůn
David Eddings
Diamantový trůn byla má první kniha od Edingse a nějak se nemohu ubránit dojmu, že žánru fantasy u mne jaksi odzvonilo. Postavy mi přišli nezajímavé, ploché a s výjimkou Sparhawka, jedna jak druhá. To samé příběh. V podstatě to bylo takové putování od nikud nikam. Možná, že kdybych tuto knihu četl tak před 15-20 lety, tak bych na ní měl zcela jiný názor.
Dávám dvě hvězdy, protože mi Diamantový trůn přišel velmi slabý a to i v rámci žánru fantasy.
Tady a teď: Milující pozornost
Ajahn Brahm
Když se mi před lety dostala do ruky kniha "Kráva, která plakala a jiné buddhistické příběhy o štěstí" od Ajahn Brahma, tak jsem byl velmi mile překvapený. Přestože na mne některé příběhy působily trochu naivně, tak celkový dojem byl více než dobrý.
Nedávno jsem v knihkupectví narazil na další knihu od tohoto budhistického mnicha. Avšak tentokrát jsem již tolik nadšený nebyl. Celkové pojetí této knihy je dost odlišné. Obsahuje podstatně méně příběhů a soustředí se více na meditaci. Záleží tedy hlavně na tom, co od této knihy očekáváte. Mé očekávání se nenaplnilo. Přesto však nevylučuji, že se k této knize jednoho dne vrátím.
Čaroděj
Vladimir Nabokov
První setkání s tímto autorem a řekl bych, že to asi nebyla úplně dobrá volba. Nepodařilo se mi začíst do autorova stylu a vzhledem k tomu, že se jednalo o povídku, tak zde pro to ani nebyl prostor. Nicméně nemohu dílu upřít určitou osobitost a rozhodně si od Nabokova rád přečtu něco dalšího.
Dávám tři hvězdy, tedy průměr, protože mne osobně Čaroděj nijak zvášť neokouzlil.
Sedmá brána
Tracy Hickman
Tuto sérii, jsem si koupil kdysi dávno, poté co jsem přečetl Dračí kroniky. Pak mi mnoho let ležela v knihovně bez povšimnutí. Až jsem se konečně v druhé polovině minulého roku rozhodl, že jí konečně zdolám. Po přečtení posledního díly bych rád zhodnotil sérii jako celek.
Série Brána smrti má úctyhodných 3000 stran a staví na zajímavém nápadu spočívajícím v rozdělení světů. Bohužel číst ji, nebylo místo vůbec jednoduché. Trpí totiž jedním neduhem a tím je nadměrná užvaněnost. Obvykle mi to tolik nevadí a jsem ochotný překousnout pár "výplňových stránek". Nicméně zde tento nešvar nabyl místy obludných rozměrů.
Dále mám velkou vítku k nevyváženost celé série. Například díl odehrávající se na Pryanu mi z celkového pohledu přišel úplně zbytečný. Postavy z tohoto dílu sice dostanou v závěru ještě určitý prostor, nicméně pro děj jako takový, nejsou v podstatě vůbec důležité.
Vrchol celé série podle mne přichází ve třetím a čtvrtém dílu (Ohňové moře a Hadí mág). V obou zmíněných dílech je narušena lineární struktura vyprávění, což děj nesmírně oživý. V záverečných třech dílech kvalita celé série klesá.
Pokud jde o hlavní postavy, tak se nemohu ubránit srovnání s Dračími kronikami. Zatímco v Dračích kronikách jsem si hlavní postavy oblíbil hned na začátku, tak v Bráně smrti jsem k nim hledal vztah velmi obtížně. Souvisí to rovněž s tím, že některé postavy se objevily v jednom díle, pak jsem o nich několik dílů vůbec neslyšel a pak najednou opět vstoupily scénu.
Shnutí: Dlouhá fantasy série, které staví na originálním nápadu. Nicméně to samo o sobě nestačí, neboť příběh zdaleka nedosahuje kvality Dračích kronik. Výsledné hodnocení 3 hvězdy, tedy průměr.
Syn boha hromovládce
Arto Paasilinna
Syn boha hromovládce je v pořadí třetí knihou, kterou jsem četl do Arta P. V porovnání s předchozími knihami: Komu není shůry dáno, dlouho duchem nebude a Autobusem sebevrahů mi tato kniha přišla mnohem čtivější a zábavnější. Do značné míry to bylo dáno tím, že v ní vystupuje relativně málo postav a díky tomu jsem se neztratil ve finských jménech, což byl případ obou dříve zmíněných knih.
Zápletka je opět velmi jednouchá a vtipná. Syn boha hromovládce Rutja setstoupí na zem, aby ve Finsku obnovil víru v původní bohy. K tomu využije zemědělce a starožitníka Sampsu, se kterým si vzájemně vymění tělo. Z této záměny pak vyplývá celá řada kominických a absurdních situací.
Knihu bych doporučil všem, kdo si od tohoto autora chtějí něco přečíst. Čte se velmi snadno a neztratíte se ve finských reáliích. Dík tomu si pak můžete naplno užít atmosféru a humor skvělého příběhu.
Do Labyrintu
Tracy Hickman
Šestý díl cyklu Brána smrti zavede čtenáře, jak již název napovídá, do Labyritu. Přestože by tato část příběhu mohla být poměrně zajímavá, tak opak je pravdou a kvalita celkem strmě klesá dolů. Z většiny knihy jsem měl pocit, že se jedná o více či méně nezajímavé akční scény a v některých místech jsem se do čtení musel vyloženě nutit. Naopak závěrečný souboj, který měl být vyvrcholením tohoto dílu, autoři doslova odflákli.
Kladně hodnotím úlohu Xara, který v tomto díle vystupuje do popředí a ze zákulisní postavy se stává jedním z hlavních aktérů. Zároveň však dodávám, že jeho počínání působí v některých případech poněkud naivně. Na scénu dále vstupuje Marit, což je bývalá Haplova partnerka z Labyrintu. A v poslední řadě se opět shledáte s Alfrédem, který si konečně uvědomí svou podstatu a stane z něj opravdový hadí mág.
Celkově na mne kniha působila, jako příprava na závěrečný díl. Bohužel příprava poněkud zdlouhavá a místy až nudná.
O čtvrtém mudrci
Henry Van Dyke
V určitém smyslu mi tato kniha připomínala Alchimistu od P. Coelha. Nicméně zde v trochu méně provařeném podání, které působí méně kýčovitě. Svým rozsahem se jedná spíše o povídku.
Mne osobně se to jako příběh celkem líbilo.
Autobus sebevrahů
Arto Paasilinna
Toto je mé druhé setkání s tímto autorem a přišlo mi to o špetku lepší, než "Komu není shůry dáno, dlouho duchem nebude".
Obecně u tohoto spisovatele oceňuji originalitu jeho napádů. Nicméně pokud jde o zpracování, tak tam mám pocit, že to občas trochu pokulhává. Kniha místy ztrácí tempo a například linie s detektivem Rankkalou zůstala prakticky nevyužitá. Přitom mohla velmi dobře oživit děj.
Naopak velmi dobře jsem se pobavil u dvou scén. První se týkala toho jak sebevrazi paří na chatě u jezera a na závěr zapálí altán. A druhá, kterou zmiňoval v komentáři Garik, jak se sebevrazi v motelu utkali s partou skinheadů.
Shrnutí: průměrná odychovka, která u mne na pár místech vykouzlila úsměv.
Dlouhodobá tajemství krátkodobých obchodů
Larry Williams
Inspirativní pro trading i pro život.
Kreutzerova sonáta
Lev Nikolajevič Tolstoj
Toto byla první kniha, kterou jsem od Tolstoje četl a nebyla to dobrá volba. Děsně mě štvaly ty moralizující kecy o všem možném i nemožném. Nicméně je zde jedna vynikající pasáž, ve které je vylíčeno, jak je hlavní hrdina zmítán a rozerváván vlastními emocemi a díky ní stojí tato útlá kniha za přečtení.
Cestou na Camelot
Janny Wurts
Tato kniha je netypická tím, že kombinuje dohromady povídky se sci-fi a fantasy tématikou. Navíc jsou zde obsaženy dvě linie povídek, které na sebe volně navazují.
První se týká elfské vůdkyně Červánek. Vyznění těchto povídek mi přišlo takové trochu nijaké.
Druhá je o galaktickém pilotovi Jensenovi, který se snaží dopadnout vyhlášeného zločince. Tato linie mi přišla mnohem zajímavější, protože jednání hlavního hrdiny postupně přerostlo v určitý druh obsese a pro dosažení svého cíle byl schopný jít doslova a dopísmene přes mrtvoly.
Dále mne zaujaly povídky Most ze snů a Cestou na Camelot. Nápady do nich vložené mi přišli originální a neotřelé.
Celkově mě některé povídky přišli zajímavější jiné méně, což je u povídkové knihy poměrně obvyklé. Dávám čtyři hvězdy, především za nápaditost příběhů.
Legenda o Rennardovi
Jiří Mazurek
Tato kniha mne velmi mile překvapila. Nejedná sice o žádný epický fantasy příběh, ale o fragmentovité vyprávění o druhém rytíři - ďáblovi z Giansbora, nicméně na pozadí zdánlivě prostého příběhu se děje ještě něco navíc. Zprvu to jen matně tušíte a později to nabyde konkrétnější podoby, avšak i přesto zůstane nakonec plno otázek nezodpovězených. Do příběhu tak vnese světlo, až druhé pokračování Legenda o Garoně.
Závěrečný verdikt: fantasy příběh, který dle mého názoru stojí za povšimnutí. Velmi příjmené překvepaní z české kotliny. Krásné čtyři hvězdy.
Snadno a rychle filozofem
Jörg Zittlau
Tato kniha mne velmi mile překvapila a pobavila. Autor v ní odlehčenou formou představuje celkem 40 osobností - filosofů. Pokrývá přitom období od antiky až po současnot. U každého filosofa na cca 4-5 stránkách stručně rozebírá jeho život, vztah k opačnému pohlaví, systém a co nám jeho učení dává dnes.
Knihu bych doporučil všem vyznavačům monstrózních "myšlenkových" filosofických systémů, aby si uvědomili, že své myšlenky mohou vyjádřit jednoduše, tak jim zobák narost a nemusejí zatěžovat budoucí generace nesmyslnými žvásty, které beztak namají žádné praktické využití.
Závěrečný vedrikt: Takhle si představuji knihu o filosofii. Velmi se mí libila struktura a odlehčená forma knihy. Některé hlášky se mi nezapomenutelně zapsaly do paměti. Čtyři hvězdy.
Učedník kouzelníka Čaryfuka
Antonín Zhoř
Učedník kouzelníka Čáryfuka se mi moc líbil v dětství. Kniha má úžasnou atmosféru a její přečtení pro mne bylo takové ohlédnutí za dětskými lety.
Příběh Dorotky a mořských loupežníků pro mne byl nový a nechám ho prověřit svými dětmi, až trochu povyrostou.