parxel
komentáře u knih
Tisíc podzimů Jacoba de Zoeta
David Mitchell
Tisíc podzimů Jacoba de Zoeta je vynikající historický román. Hlavní postavou je mladý holandský účetní, který přijíždí do Japonska, aby zde vydělal peníze pro svou milou. Zde se však zamiluje do mladé japonské lékařky. Příběh tak zpočátku vypadá, jako známém a provařené klišé o cizinci a zakázané lásce. Tento dojem však velmi záhy vezme za své a do centra dění vstoupí různé intriky a zákulisní hry, které semelou mnohé zúčastněné.
Dávám čtyři hvězdy, protože mě příběh velmi mile překvapil, tím jak se vyhnul zaběhnutému schématu. A tu jednu hvězdu strhávám za to, že jsem se místy v té změti postav trochu ztrácel.
Racionálně emoční behaviorální terapie
Albert Ellis
Zpočátku mi tato kniha přišla skvělá. Snadný přístupný a dobře čitelný úvod do REBT. S přibývajícímí stránkami mi však text přišel čím dál tím víc teoretický a praktické příklady velmi krátké. Za mě průměrná kniha, která měla navíc, kdyby neskouzla ke zbytečnému teoretizování a více se zaměřila na praxi.
Malý muž a velká žena aneb Vlak dětství a naděje
Věra Sládková
Tuto knihu jsem četl, protože jsem kdysi viděl seriál Vlak dětství a naděje a zajímalo mne, jak moc se zmiňovaný seriál liší od své knižní předlohy. V tomto směru se nekonalo žádné velké překvapení. Obě díla jsou si velmi podobná. Kniha se liší pouze v poslední části, která v seriálu nebyla zachycena, ale jinak vše pěkně sedí.
Hodnota této knihy podle mého názoru spočívá v tom, že velmi dobře vykresluje předválečnou dobu v českém pohraničí. Mě osobně se, ale nejvíce libí ty nezapomenutelné hlášky typu "A to je kapitální békovina" nebo "Na mizernej život na to já jsem pes" a některé další. To jsou takové momenty, které člověka rozesmějí a zahřejí na duši, i když se zrovna necítí úplně dobře. A to se mi prostě líbí,ten optimismu, který čiší z hlavních postav i navzdory těžké době.
Tělo a krev
Michael Cunningham
Tělo a krev je pro mne osobně kniha o hledání cesty k sobě a ke svým kořenům. Kořenům, které nás někdy mohou svazovat celý život, aniž by jsme si to uvědomovali. Na samotném konci této cesty nás čeká úplně jiný život, než jaký jsme si v dětství představovali. Ne horší nebo lepší, ale tak nějak "opravdový", probouzející v člověku pocit vnitřní svobody a vlastního naplnění.
A o tom co celé vlastně je. O přijetí sebe a svého životního příběhu. Nakonec totiž záleží pouze na tom, jakým způsobem se s tím co nám život přinese vyrovnáme. A to je i případ postav v této knize. Některé nakonec dokáží přijmout sami sebe a prožijí naplněný život a jiné to i přes úspěch a bohatství nedokáží.
Nejvíce se mne dotknul závěr knihy, ve kterém je shrnutý osud postav s větším časovým odstupem a čtenář tak může vidět završení jejich života. Dávám čtyři hvězdy, za krásný styl a zajímavý a originální příběh.
Lavondyss
Robert Holdstock
Lavondyss na mne od začátku působil jako úplně jiná kniha, než Les mytág. Mnohem více vyzrálejší a mnohem více prokreslenější. Jakoby autor od vydání první knihy urazil veliký kus cesty a napsal knihu, která je mnohem dál.
V Lavondyss se tak přede mnou otevřel plnohodnotný svět, v němž působí neuchopitlelné síly lidského nevědomí, které ovlivňují les samotný a toho kdo do něj vstoupí. Les ve kterém se stanete součástí mýtu a váš život už nikdy nebude takový jako dřív.
Závěrečné rozuzlení jsem pochopil spíš intuitivně a pocitově, než racionálně a rozumově. To však knize neubírá na hodnotě. Spíše naopak. Těším se na další díl.
Pilíře země
Ken Follett
Pilíře země mne hodně dlouho odrazovali svými monstrózními rozměry. Avšak krátkce poté co jsem knihu začal číst, jsem si velmi rychle uvědomil, že mé obavy nebyly namístě. A tak se přede mnou postupně otevřel příběh katerály, jejíž stavba spojila dohromady životy několika lidí s odlišnými osudy, touhami a ambicemi. Na pozadí přitom zuřila válka o korunu.
Pilíře země jsou pro mne knihou, která je napsána způsobem, že se v podstatě čte sama. A přestože je velmi obsáhlá, tak hlavních postav není mnoho a čtenář se v nich nezratí. Souhlasím s tím, že některé postavy mohou působit poněkud černobíle. Ken Follett však jejich životní příběh vykresluje v dlouhém časovém rozmezí, což podle mého názoru zmíněný nedostatek vyvažuje a knize to dává jedinečný "šmrnc". S některými postavami tak prožijete prakticky celý jejich život od dětství až do zráleho věku, jiné vás v průběhu opustí, některé dozrají a projdou velkou vnitřní změnou jiné nikoliv. A tak nějak to v životě chodí.
Dávám plný počet, protože takhle nějak si představuji knihu, ke které bych se jednoho dne chtěl vrátit.
Město smutku a radosti
Mika Waltari
Toto je má první kniha od Waltariho. Na knize se mi líbil styl vyprávění. Samotný děj mi trochu připomínal film Písně z druhého patra, který obdobně jako kniha popisuje osudy různých lidí v průběhu jednoho dne. Tím však podobnost zcela končí. Kniha je oproti filmu více reálná, avšak po obsahové stránce mne moc nezaujala. Občas jsem se ztrável v tom o jakou postavu se jedná, dále mi nesedělo takové to vlastenecké filosofvání a nakonec závěr, který vyznívá úplně do ztracena. Dávám tři hvězdy.
Jak nejlépe říci NE
Monika Radecki
Knih jako tato, již bylo vydáno tolik, že by zaplnily několik regálů v Kauflandu. A tak jedna navíc se mezi nimi ztratí jako mamut v pralese. Problém většiny těchto knih spočívá v tom, že obvykle sklouznou k tomu známému "buďte takový a budťe makový" a ono to prostě nefunguje. A tato kniha v tomto směru není žádnou výjimkou. Její nespornou výhodou je, že není tak užvaněná jako Suma teologická a tak vás její přečtení nestojí polovinu života a asi tisíc bezesných nocí. Howgh!
Les mytág
Robert Holdstock
Les mytág je kniha, která ve mne budí tak trochu rozpaky. A to zejména pro své vysoké hodnocení. Ve své podstatě se jedná o malé komorní fantasy drama, které staví na zajímavém a ve své době určitě orignálním napádu. Nicméně to samo o sobě nestačí. Ústřední zápletka celého příběhu totiž spočívá na vztazích mezi hlavními postavami a ty se podle mého názoru autorovi nepodařilo vykreslit dostatečně přesvědčivě. A to je podle mne největší problém celé knihy, neboť bez toho Les mystág zůstává pouhým fantasy příběhem, kterému se nepovedlo překročit hranice svého žánru, byť k tomu měl zpočátku velmi dobře nakročeno.
Rytířská krev
Jiří Kovařík
Opět plný počet hvězd. Tyhle knihy od pana Kovaříka se prostě čtou samy. Pouze v některým místech jsem se trochu ztrácel v té spoustě různých jmen, ale jinak to nemá chybu. Takhle nějak si představuji zajímavý dějepis a ne to, jak mne to učili ve škole. Těším se na další díl.
Na paměť mým smutným courám
Gabriel García Márquez
Tahle knížka je dobrý výkřik. Sice celkem o ničem, ale občas se člověk zasměje. A mít v devadesáti tolik elánu, jako hlavní hrdina, tak bych byl vysmátej, jak štěně dobrmana.
Žert
Milan Kundera
Tato Kunderova kniha ve mne zatím asi nejvíce evokovala takový ten pocit "starých dobrých" časů, na které vzpomínají naše babičky. Příběh samotný je poměrně přímočarý a žádné velké překvapení se na konci nekoná. Pouze čistá surová realita.
Norské dřevo
Haruki Murakami
Norské dřevo je kniha, kterou je velmi obtížné charakterizovat a vyjádřit o čem vlastně je. A v tom spatřuji její nadčasovost, protože záleží především na tom, co v ní naleznete.
Pro mne osobně je tato kniha předvším o pocitu prázdnoty, který vyplní vaše nitro, když přijdete o někoho blízkého. Murakami k tomu dodává, že některé rány se nikdy zcela nezacelí, můžete si z nich pouze něco odnést, ale nepřipraví vás na to, co přijde dál.
Světlým bodem knihy zůstává Midori a její spontánní plácání o sexu, které do knihy vnáší svěží enrgii.
Rubínový rytíř
David Eddings
Podobné jako první díl. Prostě číst Rubínového rytíře mne bavilo asi jako drbat se rozžhaveným pohrabáčem v zadnici.
A proto skáču
Naoki Higašida
Pozoruhodná kniha. Při jejím čtení jsem si opět uvědomil, jak jsou lidé různí a že se vzájemě dokážeme mnohem lépe pochopit, když poznáme svůj vnitřní svět.
Dávám tři hvězdy za celkový dojem. Nicméně toto hodnocení je třeba chápat spíše z literárního pohledu. Skutečná hodnota této knihy spočívá spíše v aspektech, které takto hodnotit nelze.
Nespavost
Ján Praško
Tato kniha vám dá spoustu tipů a rad, pokud řešíte problémy s nespavostí. Bohužel z mého pohledu není moc prakticky použitelná, protože v ní chybí něco jak "praktický návod", který by vám ukázal, jak informace uvedené v knize prakticky použít.
Stařec a moře
Ernest Hemingway
Tato kniha, skrze mne prošla jako nůž máslem a nic ve mne nezanechala. Možná, že jednoho dne až budu děda v papučích a houpacím křesle, tak zkusím další pokus a třeba tentokrát porozumím. Do té doby se však Hemingwayovi obloukem vyhnu, protože u něj obecně postrádám jakékoliv emoce nebo něco, co by mi umožnilo jeho postavám lépe porozumět.
Bídníci II.
Victor Hugo
V polovině druhého dílu jsem to vzdal. Prostě jsem měl najednou pocit, že se do čtení musím nutit a že bych knihu vlastně četl jenom proto, abych mohl říct, že jí mám přečtenou.
Ta spousta odboček a různých úvah je možná dobrá pro intelktuály a jiný podobný pavouky, ale ve mne vyvolává pocit takové roztříštěnosti a nekonzistentnosti. Možná, že kdybych Bídníky neznal z několika filmových adaptací a jedné seriálové, tak bych vydržel až do konce, ale takto to opravdu nedává smysl.
Příběhy vašeho života
Ted Chiang
Podobně jako někteří další čtenáři jsem se k této knize dostal po shlédnutí filmu Arrival, který vychází z ústředí povídky Příběh tvého života. V podstatě nebýt tohoto filmu, tak bych vůbec nevěděl, že nějaký Ted Chiang existuje. Přitom je to autor nesmírně zajímavý. Píše velmi pomalu maximálně jendu povídku za rok, pak shrábně různá ocennění a dlouho o něm neslyšíte. A tak dokola.
Podle mého názoru je ustřední povídka Příběh tvého života z celé sbírky asi nejzajímavější. Není sice tak vygradovaná jako film, ale to vůbec nevadí. Právě naopak. Velmi oceňuji její otevřené zakončení. Podle mne totiž vůbec není důležité, jaké měli heptadoti důvody, proto co dělali, ale naopak to, jaký vliv mělo navázání kontaktu s "neznámým" na život hlavní hrdinky. V tomto ohledu tato nenápadná povídka překračuje rámec běžných sci-fi povídek a jde mnohem dál.
Co se týká ostatních povídek, tak některé se mi líbili více některé méně. Více nebudu prozrazovat.
Pokud bych knihu hodnotil pouze na základě povídky Příběh tvého života, tak by to bylo rovných pět hvězd. Nicměně hodnotím knihu jako celek a tak dávám pouze čtyři hvězdy, protože některé povídky mne prostě neoslovily.
