parxel komentáře u knih

Volání netvora je velmi citlivě napsaná kniha, která mne hluboce oslovila. Po jejím přečtení bych si z celého srdce přál, aby žádné dítě na světě nikdy nemuselo prožít to co hlavní hrdina této knihy. Bohužel si uvědomuji, že to není možné. Některým "netvorům" se v životě prostě nevyhneme. Kéž by se z nich stali alespoň takoví průvodci, jakým je netvor v této knize.

Za tento smutný a zároveň velmi krásný příběh dávám plný počet hvězd.

9 31.01.2019

Tento díl má podle mého názoru zatím nejlepší vstupní zápletku, ale zároveň mi přijde nejvíce užvaněný a roztahaný. Zmiňovaná negativa jsou však bohatě vykompenzované hutnou atmosférou a hojným množstím krvavých obětí. Třikrát sláva Akkutlixovi. Kde je další díl?

2 29.01.2019

Když jsem v dětství poprvé četl tuto knihu, tak mě děsně bavilo prvních pár kapitol. O tom jak Klapzubové vyhrávají jeden zápas za druhým a tak dál. Pak přišel zlom a zbytek knihy už mne moc nebavil. V letošním roce jsem se k této knize vrátil a četli jsme jí spolu se synem. Bohužel na mém výsledném dojmu z této knihy se ani po letech nic nezměnilo. Až mne to samotného překvapilo. Dávám tři hvězdy.

3 28.01.2019

Kroniky západního pobřeží obsahují tři knihy. První z nich - Dary vyšla v roce 2006 a poté se dlouhou dobu nic nedělo. V roce 2017 nakladatelství Triton vydalo celou sérii jako jednu knihu. Mezitím jsem tuto trilogii již dávno vypustil z hlavy a na Kroniky západního pobřeží jsem narazil v podstatě úplnou náhodou. Musím říct, že jsem za to rád, protože Ursula K. Le Guin jednou z mých oblíbených fantasy autorek.

Nyní stručně k jednotlivým knihám.

Dary jsem četl již podruhé a musím říct, že tentokrát na mne již tolik nezapůsobily jako při první čtení. Nicméně u této knihy bych upozornil na trochu, z mého pohledu, nešťstastné zahájení. Autorka se v něm vrací do minulosti rodu Casprů. Bohužel dost nešikovným způsobem, protože ani na druhé přečtení mi nebylo zcela jasné, kdo je čí otec nebo dědeček. Tohle je zdánlivá prkotina, ale pokud se čtenář hned v úvodu ztratí, tak ho to může odradit od dalšího čtení. Jinak se mi tato kniha líbila. Je to v podstatě o takových žabomyších válkách, které mezi sebou vedou skupiny horalů a jejich vůdci disponují nadpřirozenými dary. A tím vším se prolíná příběh Oreca, který odmítá přijmout, že jeho darem je něco ničit.

Hlasy jsou druhou knihou série. Musím říct, že s touto knihou jsem měl asi největší problém. Ne že by byla hloupá, ale prostě se mi nedařilo a nedařilo začíst. Prokousat se Hlasy pro mne tedy nebylo vůbec snadné a je to asi jediná kniha celé trilogie, ke které bych se nechtěl vracet.

Poslední kniha Síly mne oslovila nejvíce. Popisuje příběh otroka, který si postupně začne uvědomovat své postavení. Kniha nádherně líčí jeho cestu ke svobodě, která začínám útěkem od svého původního majitele. Podle mého názoru je společným poselstvím všech tří knih hledání svobody, ať už vnější nebo vnitřní. Nicméně v poslední knize je tento aspekt zachycen asi nejlépe a nejvíce v něm vynikne poselství, které se Ursula K. Le Guin snažila sdělit svým čtenářům. Zkrátka tohle je kniha, ke které bych se chtěl jednoho dne vrátit.

Celkově dávám 4 hvězdy a to zejména díky poslednímu románu, který mne opravdu zaujal a vnitřně oslovil.

1 22.01.2019

Kdyby nebylo čtenářské výzvy, tak bych po této knize asi nikdy nesáhnul. Obsahuje totiž typ humoru, který mi je na hony vzdálený. Nicméně i tak jsem se občas neudržel a zasmál se, ale další díly už číst nebudu. Dávám dvě hvězdy.

3 16.01.2019

Patřím ke generaci, která vyrostla na kouzelném animovém seriálu a postavy jako Willy Fog, Barnabáš a Čiko se nezapomenutelně zapsaly do mé paměti. Přesto jsem knižní předlohu nikdy něčetl. A tak jsem si koncem roku řekl, že si ji přečtu se svým synem, kterého začali verneovky zajímat.

Příběh nám velmi rychle utekl a musím říct, že jsem byl velmi rád, že jsem si ho se svým synem oživil. V dnešní době se totiž z cestování stalo něco téměř konzumního a prostřednictvím tohoto příběhu jsem se mohl vrátit do doby, kdy tomu tak nebylo. Bylo to moc milé ohlédnutí.

7 14.01.2019

Kronika ptáčka na klíček je hodně, ale opravdu hodně rozvláčná kniha. Hlavní příběh neustále prolínají různé vzpomínky na minulost, sny a jiné příběhy, které spolu zdánlivě nesouvisí. A když už v to ani nedoufáte, tak do sebe nakonec všechno více méně zapadne. Některé souvislosti nicméně nejsou na první pohled vůbec zřejmé a chce se to nad nimi trochu zamyslet. Před vámi se pak objeví příběh, který si svou bizarností mnohdy nezadá s filmy od Davida Lynche.

Bohužel v Kronice ptáčka na klíček jsem postrádal takový typický Murakamiho prvek, který mne zaujal například v knize Na jih od hranic, na západ od slunce. Kde Murakami hned na počátku vytvořil mezi postavami napětí, které udržovalo a živilo celý děj. Rovněž se nemohu ubránit dojmu, že by celé knize velmi prospělo, kdyby měla poloviční počet stran a trochu lépe propracovaný tah na bránu. Takto je příběh děsně roztahaný a závěr vyznívá trochu do ztracena.

2 10.01.2019

Kniha smíchu a zapomění pro mne byla zpočátku taková klasická povídková kniha, která podává obraz o tom, jak se zde žilo v době komunismu. Místy jsem si až říkal, že můžeme být rádi, že už je toto období za námi. S přibývajícími stránkami jsem ale postupně zjišťoval, že se čím dál víc ztrácím a že už vlastně vůbec nevím co čtu. Občas jsem měl pocit, že Tamara je určitou personifikací bývalé Československé rebuliky, ale zda to tak bylo myšleno nevím. Spíše asi ne.

A tak jediné co mne trochu více zaujalo, bylo autorovo pojetí sexuality, které je takovým zvláštním způsobem vtipné, ale zároveň ne moc hezké. Často jsem měl při čtení pocit, že sex je v pojetí kunderových postav spíše mechanická nutnost, než něco čemu by se oddávali s chutí a radostí. Krásně to demonstruje vtip anglického lorda, který po svatební noci manželce řekne: "Doufám, že jste těhotná, abych nemusel znovu opakovat ty směšné pohyby."

Dávám tři hvězdy, ale je to spíše pocitová záležitost, protože takovouhle knihu jiným způsobem zhodnotit nedovedu.

3 03.01.2019

Pád do temnot je třetí knihou série Micelium. Do děje vstupují další strany a příběh se tak stává o něco více komplikovanjší, ale také o něco méně přehlednější. Na povrch opět vyplouvají různé skutečnoti z minulosti rodiny Lucase Hildebranta a díky nim se dozvídáte, že jednání Lucasova otce nebylo zdaleka tak samoúčelné, jak se napočátku jevilo. Nicméně autorka zdaleka neodkryla všechny karty a v mnoha místech zůstalo spíše u náznaků.

I přesto, že jsem Pád do temnot doslova zhltal očima, tak nemohu ubránit pocitu jisté jednotvárnosti. Podle mého názoru se autorka snaží některé situace zbytečně dramatizovat. To nemusí být vždy na škodu, ale někdy by prostě bylo fajn, ubrat tempo a nechat nás čtenáře trochu nadechnout. Dávám čtyři hvězdy.

2 27.12.2018

Pokud bych měl nějakou knihu označit jako knihu svého dětství, tak jsou to právě Hoši od Bobří řeky. Byla to moje první foglarovka, poprvé jsem se setkal s bobříky a asi nikdy nezapomenu na bobříka mlčení, kterého se mi v podstatě nikdy nepodařilo ulovit.

Letos v zimě jsem tuto knihu četl se svým synem a oba jsme si to moc užili. Dávám plný počet hvězd, protože málokterý autor uměl do obyčejného příběhu vzdechnout tak neobyčejnou atmosféru.

7 09.12.2018

Led pod kůží úzce navazuje na Jantarové oči. Děj je o poznání více akční, na scénu vstupují další strany o jejichž úmyslech lze úspěšně pochybovat a vše je opět okořeněné flashbacky do minulosti hlavních postav. Zkrátka všechno to dohromady pěkne klape. Jenom kdyby nebylo té zatracené osenské hatlamatilky. Ta mi zkrátka nejde přes jazyk.

Avšak zatímco u prvního dílu jsem ještě přemýšlel, zda dát 3 nebo 4 hvězdy, tak u pokračování to bylo celkem jasné. Tady je to za čtyři hvězdy, protože pokračování se mi líbilo mnohem víc.

29.11.2018

Jantarové oči jsem četl na doporučení kamarádky a celkově vzato se mi tato kniha líbila. Děj je zasazen do vesmíru ve kterém lidé navázali kontakt s vyspělou mimozemskou civilizací Össeanů, která je určitou obdobou hmyzu, ale v humanoidní podobě. A také je technologicky mnohem vyspělejší.

Svět Össeanů zahrnuje spoustu různých netradičních prvků. Ve většině případů jsou uváděny v jejich originálním "össeanském" znění. To samozřejmě dokresluje celkovou atmosféru, ale na druhou stranu se tyto pojmy špatně pamatují. Naštěstí jich není mnoho a daleko důležitější je, že to všechno dohromady funguje.

To co se mi na knize líbilo nejvíce, byla její dějová linie. Příběh ze své podstaty totiž není moc akční, ale ono to vůbec nevadí. Konec zůstal hodně otevřený a tak jsem zvědavý na další díl.

Celkově dávám čtyří hvězdy, protože na české sci-fi se jedná o nadprůměrné čtení.

3 20.11.2018

Sněhové dobrodružství plné muminků a jiných tajemných bytostí. Mého syna to zkrátka moc a moc baví. Co víc si jako rodič mohou přát. :-)

2 20.11.2018

Tak tahle povídka šla úplně mimo mne. Dávám dvě hvězdy, protože tohle bylo hodně slabé.

2 17.11.2018

Když jsem dočetl Hyperion, tak jsem si říkal, že se k tvorbě Dana Simonse už nikdy nevrátím. Nyní krátce poté, co jsem zdolal poslední stránky Terroru, jsem rád, že jsem svůj slib nedodržel. Příběh dvou lodí a jejich posádky je vskutku podmanivý. Mráz na vás dýchá doslova z každé věty. A to nejlepší na celé knize je vědomí toho, že se jedná o příběh inspirovaný skutečnými událostmi.

Pokud teprve zvažujete, že si tuto knihu přečtete, tak se nenechte odradit její tloušťkou. Terror je jedna z těch knih, kde si nakonci budete říkat, že pár stránek navíc by rozhodně neuškodilo.

Dávám 5 ledových hvězd za úžasnou mrazivou atmosféru. Tohle je totiž kniha, ke které se jednoho dne s velkou chutí vrátím.

Naprostý souhlas s tím co zde v komentáři uvedla Miru. Já k tomu dodávám, že i s odstupem dvaceti let mne při čtení této knihy zalila ona vlna euforie, kterou jsme tenkrát prožívali asi všichni, ať už doma u televize nebo uprostřed Staromáku. A zároveň se mi strašně moc chtělo zakřičet si znovu onu větu "Kdo neskáče není ČECH." Kéž by takových okamžiků bylo více.

Co mne však na této knize zklamalo, byla její celková úroveň. Zápasy se omezují na pouhé shrnutí, kdo a kdy dal gól. Obrázky nejsou seřazené chronologicky, ale jsou spíše náhodně rozprostřené do celé knihy. Takže když čtete o zápasu s USA prohlížíte si fotky ze zápasu s Kanadou atd.

Možná, že pro někoho jsou tohle pouhé detaily, ale mě to zkazilo celkový dojem. Přece jenom u tohoto typu knih neočekávám, že se bude jednat o nějaké literární veledílo, ale jistou pečlivost by si tato kniha určitě zasloužila. Vždyť se kurňa jednalo o zápas století, který v nás češích probudil pocit vlastenectví, kterého se nám v dnešní době moc nedostává.

Z tohoto důvodu dávám dvě hvězdy. Poteciálním čtenářům bych doporučil jinou knihu.

1 09.11.2018

Dvacet tisíc mil pod mořem jsem jako malý kluk velmi často poslouchal v jeho převyprávěné podobě. Později, když jsem trochu povyrostl a mohutnost knihy mne již tolik neodrazovala, jsem si knihu s velkou chutí přečetl. A moc jsem si jí užil.

Uplynulo spoustu let a já se ke knize vrátil, tentokrát se svým synem a oba jsme si její čtení moc užili. Obrovskou výhodou této knihy je totiž její přímočarost, která ji činí velmi přístupnou i relativně malým dětem. Děkujeme pane Verne, za tohle skvělé čtení. Dáváme plný počet hvězd.

10 01.11.2018

"Ohníčky všude kolem" jsou druhým vynikajícím románem od Celeste Ng. Příběh využívá velmi dobře známé retrospektivní schéma, kdy se nejprve dočtete o tom, jak Izzy, černá ovce rodiny, zpoplení dům svých rodičů a poté se postupně dozvídáte, co ji k tomuto činu vedlo.

V tomto směru je struktura románu velmi podobná autorčině prvotině "Vše co jsme si nikdy neřekli". Současně v tom však spatřuji největší problém této knihy.

Motivace Izzy k jejímu činu byla totiž více či méně zřejmá již v okamžiku, kdy autorka vylíčila vztahy v rodině a to co předcházelo příchodu Izzy na svět, což bylo zhruba v první polovině knihy. Poté se přihodila spousta dalších důležitých událostí, které s Izzy v podstatě vůbec nesouvisely, takže nakonci celého příběhu pro mne Izzy nebyla příliš důležitá.

Z tohoto důvodu mne závěr trochu zklamal. Měl jsem totiž pocit, že se autorka málo soustředila na ostatní postavy a nepropojila jejich životní příběhy více dohromady, i když pro to měla všechno přichystané. A to je podle mého názoru velká škoda, protože zde Celeste Ng propásla příležitost vykročit ze stínu své předešlé knihy.

I přes to, že můj komentář může působit hodně kriticky, tak se mi tento román velmi líbil a přečetl jsem ho doslova jedním dechem. Je totiž potřeba si uvědomit, že obě zmiňované knihy jsou vysoce nadprůměrné a nerad bych svým komentářem někoho odradil. "Ohníčky všude kolem" svou kvalitou předčí spoustu jiných knih.

Celkově dávám čtyři hvězdy, protože něco mi říká, že o Celeste Ng ještě uslyšíme a já si tu pátou hvězdu schovávám v záloze pro nějaký její budoucí majstrštyk.

1 31.10.2018

Murakami je jedním z mých oblíbených autorů. Navzdory tomu s jeho povídkovou tvorbou tak trochu zápasím. Povídky jako Útok na pekárnu, Spánek a další mne zdaleka tolik neoslovily jako jeho romány. V této knize to však bylo jiné. Murakami se v ní zabývá vztahy mezi muži a ženami s takovou jeho typickou jemností a citlivostí. To ale neznamená, že to občas nezabolí, právě naopak. A to se mi na této knize líbilo nejvíce. Dávám čtyři hvězdy, protože jsem si tyto povídky moc užil.

3 26.10.2018

Vyhnání Gerty Schnirch je kniha, která v sobě spojuje mnoho obtížných a bolestivých témat. Na počátku sledujete rozklad česko-německé rodiny, poté poválečný odsun němců z Brna a vše to završuje období komunismu, které v podstatě "semele" všechny zúčastněné bez rozdílu. To nejhorší, ale přijde nakonec, když Barbora shnuje své pocity a říká, že její matka v podstatě kromě pár let, prožila úplně prázdný život. Z této věty mne doslova zamrazilo, ale současně ji považuji asi za nejdůležitější poselství celé knihy.

Zároveň mne zaujalo i závěrečné období po sametové revoluci, protože si moc dobře vzpomínám na dobu, kdy jsme jako malé děti běhali a křičeli "Praha, Brno, Paříž, Hitler patří za mříž", takže ta kniha se tak trochu, byť okrajově, týkala i naší generace, která si z událostí popsaných v knize už nic nedělala a v podstatě si ani nedovedla představit, čím vším si tento národ prošel. A to byl druhý okamžik, kdy mne doslova přeběhl mráz po zádech.

I přes výše zmíněné, je Vyhnání Gerty Schnirch kniha, která se čte velmi dobře a stránky vám doslova utíkají před očima. Dávám čtyři hvězdy, ale vůbec si nejsem jistý tím, zda toto hodnocení více odraží kvalitu knihy a nebo to, jak na mne tato kniha zapůsobila.

8 24.10.2018