parxel
komentáře u knih
Foucaultovo kyvadlo
Umberto Eco
Foucaultovo kyvadlo je moje nejoblíbenější Ecovo dílo. Je to kniha těžká, nepoddajná, plná mystické atmosféry a mnohoznačných významů. Spolu s hlavními postavami jsem si i já přál odhalit tajný plán na ovládnutí světa, který se táhne skrze staletí, a to mne hnalo dál a dál. Takže jsem nakonec celý román přečetl doslova během pár dní. Pointa celého příběhu je přitom až banálně jednoduchá.
Dávám plný počet, protože Fucoultovo kavydlo mne prostě oslovilo, jako málokterá kniha.
Hlava XXII
Joseph Heller
Hlava XXII je na první pohled kniha plná různých humorných a tragikomických příběhů. Některé jsou vtipné více jiné méně. Na pozadí toho všeho "bordelu", se však děje cosi znepokojivého - zuří světová válka. A v ní jednotlivci denodenně čelí existencionálnímu ohrožení monstrózních rozměrů. Výsledkem jsou absurdní situace, které jsou smutné a vtipné zároveň. A právě tento aspekt činní tuto knihu jedinečnou a zároveň velmi uvěřitlenou, protože takto velkému ohrožení nelze čelit jinak než humorem a svérazností, kterou si každý z nás v sobě neseme.
Za určité negativum knihy považuji její nepřehlednost a množství postav, ve kterých jsem se občas trochu ztrácel. Z tohoto důvodu dávám čtyři hvězdy.
Moderní výživa ve fitness a silových sportech
Lukáš Roubík
Perfektní a naprosto vyčerpávající kniha o sportovní výživě a všech možných i nemožných potravinových doplňcích. Na knize oceňuji zejména to, že vám autoři nevnucují žádný konkrétní styl stravování a respektují individuální preference a dispozice každého jednotlivce. Nejvíce se mi líbila závěrečná pasáž, ve které jsou uvedeny různé přístupy jednotlivých sportovců ke stravování v závislosti na tom, jakému sportu se věnují.
Na druhou stranu je potřeba říct, že některé pasáže mi přišly hodně složité. To však nepovažuji za chybu. Uvědomil jsem si přitom, že stravování je skutečně hodně komplexní problematika. V každém případě, pokud se pustíte do čtení této knihy, tak počítejte s tím, že k tomu, aby jste všechno pobrali, by stálo za to, si celou knihu přečíst alespoň třikrát.
Dávám plný počet hvězd, protože celkově se mi tahle kniha moc líbila a dozvěděl jsem se v ní spoustu užitečných informací.
Dvanáct srdcí
Petr Casanova
Při čtení této knihy jsem měl pocit, jako když se dívám do plynoucí řeky. Čtení jsem si užil a příjemě jsem si u této knihy odpočinul.
Nicméně obsahově mne kniha moc neoslovila. Zkrátka nezažil jsem u ní ten pocit, že mě přináší něco zásadně nového, podnětného nebo inspirujícího. Z tohoto důdodu dávám tři hvězdy.
Paragliding
Richard Plos
Tato kniha vám dá ucelený teoretický přehled o paraglidingu. Dozvíte se v ní fyzikální principy paraglidingu, základy meteorologie, technické vybavení, a spoustu dalších věcí.
Pokud jí čtete paralelně k probíhajícímu výcviku, tak může být dobrým doplňkem k praxi. Já jsem však knihu četl, bez souběžné praktické průpravy a u některých teoretických pasáží mi vůbec nebylo jasné, proč je ta či ona informace důležitá. V knize mi zkrátka chyběl nějaký průběžný souhrn, ve kterém by autor udělal shrnutí za danou kapitolu a řekl co je nejdůležitější a proč. Z tohoto důvodu dávám tři hvězdy.
Hněv a jeho smysl
Verena Kast
Dobrá kniha, atraktivní téma, avšak výsledný dojem tak trochu kazí to, že se téměř celá kniha nese v teoretické rovině. To může být fajn pro psychology a jinou podobnou zvěř, ale pro obyčejného člověka je to trochu nepraktické. Celkově dávám 4 hvězdy, protože když to vezmu kolem a čtvercem, tak tahle paní psát umí. To se jí musí nechat.
Vánoce Hercula Poirota
Agatha Christie
Dnes už identita vraha asi nikoho nepřekvapí, tak jako kdysi. Přesto se jedná o dobrou odpočinkovou četbu. Dávám tři hvězdy.
Hloubení
Robert Holdstock
Pokaždé když čtu knihu od Roberta Holdstocka, tak mám pocit, že se tak trochu míjíme. S přibývajícími stránkami ztrácím pozornost a příběh jakoby běžel úplně mimo mne. Stejně tomu bylo i při čtení Hloubení. Robert Holdstock a jeho knihy zkrátka nejsou můj šálek čaje, ale dal jsem mu šanci a nelituji toho. Celou sérii Les mytág považuji za vyjímečnou svým pojetím a originalitou. Nicméně postrádám v ní něco, co by mne hlouběji oslovilo. A z toho plyne i mé doporučení pro potenciální čtenáře. Dejte této knize šanci, možná vás osloví, možná ne, ale v každém případě nahlédnete do netradičně pojatého světa, ve kterém se mísí skutečnost s imaginací a historií.
Golem
Gustav Meyrink (p)
Golem je zajímavá kniha plná symbolů a skryté mystiky. Její hodnocení bude podle mého názoru hodně ovlivněné tím, zda máte alespoň základní představu o alchymistické symbolice. V tomto případě se před vámi objeví mnohovrstvý příběh, ve kterém lze spatřit tolik významů, kolik je hvězd ve vesmíru. V opačném situaci pro vás golem zůstane jen jakýmsi více či méně neuchopitelným příběhem.
Za sebe dávám tři hvězdy, protože si myslím, že jsem četl přístupnější knihy s podobnou tématikou.
Velké dobrodružství Pepíka Střechy
Pavel Čech
Krásná kniha, která má jedinečný potenciál oslovit současně malé i velké čtenáře. A pokud jste si Pavla Čecha již oblíbili, tak se zde jako bonusu dočkáte řady jemných náznaků a odkazů na jeho předchozí knihy. Za mě prostě kniha, kterou musím mít doma a nespokojím se s pouhým vypůjčením z knihovny.
Trochu mne mrzí, že se tyto knihy začaly vydávat v menším formátu, který je sice skladnější, ale zdaleka v nich tolik nevynikne výtvarný prvek.
Jak si lidé hrají
Eric Berne
Tuto knihu jsem si chtěl strašně dlouho přečíst, ale stále jsem to odkládal. Když jsem se k ní po letech konečně dostal, tak jsem zjistil, že mi už nemá co nabídnout. Zkrátka některé knihy mají svůj čas, kdy je má člověk číst a pak už je lepší se k nim nevracet. Jak si lidé hrají je jednou z těchto knih.
Atlas mraků
David Mitchell
Atlas mraků je krásná kniha. Tvoří ji několik příběhů, které se odehrávají v různých časových obdobích. Jednotlivé příběhy jsou propejeny takovým zvláštním těžko vyjádřitelným způsobem. Skoro jako by se jednalo o jeden příběh, který se odráží na vodní hladině a pokaždého vidíme z trochu jiné perspektivy. A to je pro mne na té knize asi nejzajímavěší, protože jí to dává lesk určité neuchopitelnosti. A to se mi na Atlasu mraků líbí asi nejvíce.
Pokud jde o jednotlivé příběhy, tak každý je psán trochu jiným osobitým stylem. Jeden jako deník, druhý jako kniha a další jako výpoveď osoby o tom co zažila. Pro mne osobně bylo asi nejobtížnější začíst se do příběhu, který vypráví Zachry. Jeho osobitý styl mi prostě ze začátku nesedl, ale postupně jsem si našel cestu i k této postavě.
Zajímavostí je určitě porovnání s filmovou verzí. Zde bych dodal, že film se drží předlohy celkem věrně, ale v některých okamžicích se přece jenom odchyluje a některé scény jsou trochu více akční.
Celkově dávám 4 hvězdy. Atlas mraků je skvělá kniha, kterou stojí za to si přečíst. A tu jednu hvězdu, tu si nechávám v rezervě pro knihy, které mne osloví o kousek hlouběji.
Stín větru
Carlos Ruiz Zafón
Stín větru mne zaujal svou nelineární strukturou, kterou mi hodně připomíná romány od Joela Dickera. Tím však veškerá podobnost končí. Stín větru totiž staví zejména na své lehce mystické atmosféře a tím čtenářům dává okusit jedinečný pocit, který v jiných knihách nenaleznete. A přestože je rozuzlení, až banálně jednoduché a přízemní, tak počítejte s tím, že na konci to prostě zabolí.
Dávám čtyři hvězdy, protože podle mého názoru se jedná o velmi dobrou knihu, která má co nabídnout. Jednu hvězdu strhávám za to, že jakmile jednou odhalíte pointu, tak kniha ztrácí část své tajuplnosti.
Černá ozvěna
Michael Connelly
Černou ozvěnu jsem půjčil, protože mne zaujal seriál Bosh a chtěl jsem se dozvědět, jak moc se tento seriál podobá své knižní předloze. V tomto směru jsem se dočkal příjemného překvapení.
Seriál totiž vždy spojuje dohromady několik příběhů najednou. Konkrétně Černá ozvěna byla zpracována ve třetí sérii a nutno dodat, že prošla hodně velkou změnou. Ve výsledku to, ale vůbec nevadí. Důležité je, že Bosch je přesně takový jak ho autor popsal ve své knize. A to dává obojímu tu správnou šťávu.
Pokud jde o samotnou knihu, tak je napsaná velmi čtivě, příběh je napínavý a má spád. Zkrátka dávám plný počet, protože i když nejsem ždáný velký fanoušek tohoto žánru, tak se mi kniha moc líbila a těším se na další díl.
Dům za zdí
David Mitchell
Krátky lehce hororový román, který je v podstatě koncipován jako série volně navazujíích povídek s tématikou mizení lidí v jednom starém domě.
Přestože mne příběh nijak zásadně nepřekvapil svou pointou, tak se mi líbilo, jakým způsobem se vyvíjely jednotlivé povídky. Více už nechci prozrazovat, abych případným čtenářům neprozradil něco, co by jim zkazilo výsledný dojem.
Krev prvorozených
Juraj Červenák
Krev prvorozených se mi líbila mnohem víc, než Mrtvý na Pekelném vrchu. Měl jsem pocit, že příběh má mnohem větší "drive" a suchý humor kapitána Steina mi tentokrát sednul, jako oprátka na krk. Rovněž oceňuji zasazení příběhu do Rudolfínské Prahy a oživení některých historických postav.
Celkově dávám čtyři hvězdy, protože i přes výše uvedené klady si myslím, že se nejedná o žádné literární veledílo, ale spíše o solidní odpočinkou četbu, prosycenou pachem popraviště a hladomorny.
Everest - dějiny dobývání Himálaje
Richard Sale
Přestože se jedná o poměrně útlou knihu, tak v ní naleznete prakticky vše co se týká dobývání Mount Everestu. Počínaje prvními pokusy přes technické problémy souvesejícímí s vybavením a pobytem ve vysokých nadmořských výškách a konče současnotí, kdy se horolezectví na Mount Everestu stalo více či méně komerční záležitostí.
To co mne na knize vadilo, je jeden takový nešvar. Obrázky resp. fotky nejsou umístěny v textu, kde se o nich mluví, ale jsou uvedené souhrně na 2-3 místech. Když se k nim pak konečně dostanete, tak už u některých ani nevíte s čím přesně souvisí. A to je podle mého názoru škoda, protože tím kniha trochu přichází o atmosféru.
Dávám tři hvězdy.
Pravda o případu Harryho Queberta
Joël Dicker
Pravda o případu Harryho Queberta je něco jako čtenářský magnet, který vás pohltí a jen tak nepustí. Příběh vyniká zejména propracovanou nelineární strukturou a vynikající pointou, která toto dílo posouvá za hranice "běžného" detektivního románu. Více nebudu prozrazovat, abych potenciální zájemce nepřipravil o pořádnou dávku překvapení.
Jedinou drobnou vítku mám k tomu, že to neustálé odhalování nových a nových skutečností na mne v závěru působilo už trochu únavně. Ono přece jenom více jak 500 stran se pořád dozvídáte nové a nové skutečnosti a když už si myslíte, že se blíží konec, tak se to na vás sype dál a dál jako lavina, až se vám chce zakřičet "dost." Ale tohle je skutečně jenom drobnost, která na mé výsledné hodnocení neměla žádný vliv .
Za sebe dávám plný počet hvězd a knihu vřele doporučuji, protože jak v rámci žádnu tak mimo něj se jedná o zdařilý počin.
Martin z Tours
Régine Pernoud
Původně jsem se domníval, že se jedná o životopis. Nicméně vetšinu knihy tvoří spíše mýty a pověsti o sv. Martinovi. Navíc často doplněné o subjektivní názory autorky, které trochu zavání pánbíčkářskými keci. Zkrátka nic k čemu bych se chtěl vrátit.
Jméno růže
Umberto Eco
Dnes tomu už asi málokdo uvěří, ale když Jméno růže (ve své filmové podobě) poprvé přišlo do kin, tak bylo označeno jako film mládeži nepřístupný. To samozřejmě pouze zvyšovalo můj zájem o tuto knihu a současně jí to dávalo jedinečný lesk určité nedostupnosti. A protože kniha samotná byla pro mne v té době příliš obtížná, musel jsem si na ni ještě několik let počkat.
Na střední jsem Jméno růže konečně přečetl a poodhalil roušku tajemství, která pro mne tuto knihu do té doby zastírala. Při jejím čtení jsem se cítil podobně, jako když Vilém s Adsem vstoupili do knihovny a postupně odhalovali její tajemství. Zkrátka ta středověká atmosféra, to tajemno a všechno kolem, na mne doslova dýchalo z každé stránky.
Tento rok jsem se ke Jménu růže v rámci čtenářské výzvy opět vrátil. Kniha už pro mne sice není zahalená tím obtížně vyjádřitelným závojem tajemství jako kdysi, ale ono to vůbec nevadí. Jméno růže je totiž nadčasová kniha, ke které se mohu vrátit a pořád zůstane stejně nepoddajná, ale přitom stejně dobrá. Zkrátka dávám plný počet hvězd, protože Jméno růže si to zaslouší.
