Pasadenka komentáře u knih

Na trifidy mi nešahejte! Miluji tato stará sci-fi, hlavně, když je otřásl čas a přežili!

Nevím, jestli má smysl se vůbec více vyjadřovat. Člověk je v pr*eli. Člověk zotročí trifidy. Člověk je ještě ve větší pr*eli. Jelikož miluji ❤️ Poison Ivy ❤️, tak mi nezůstává nic jiného nežli těmto inteligentním rostlinkám fandit.

Smrt všemu lidstvu!
Lidi na maso!

Je krásné, jak si lze i takovou starou knížku promítat do současnosti – a že se zas toho tolik nezměnilo – jen kulisy. 5 hvězdiček!! ❤️

20 31.12.2020

Terror. Mrazivě vzdálená loď, ze které se stalo na několik desítek měsíců útočiště odvážných námořníků. Knížka není hloubkovou sondou do lidské psychiky, není ani dobrodružstvím prošpikovaný román. Je to dlouze se vlečící zpověď několika námořníků, kteří se snaží přežít. Kteří, ač o tom nevědí, zamrzli na místě, kde si pro ně přijde smrt.

Autorovi se daří stylem navodit atmosféru, zoufalství i nudu, které jsou spjaty se situací, ve které se postavy nacházejí. Určitě to není knížka pro někoho, kdo potřebuje akci a rychlý spád děje. Domnívám se, že kdyby autor knihu psal takovým stylem, nestála by ani za zlámanou grešli. Leč v té plazivé temnotě, ve které číhá prastaré zlo je ukrytá krása celého vyprávění.

Knížka mě držela i přes svůj rozsah a přiznávám, mrazilo mě z ní. Doporučuji každému, kdo se nebojí pomalého tempa, které jak mráz zaleze do každé spáry a nepustí, dokaď nenajdete Karibu. :)

PS: Desetidílný seriál docela věrně adaptuje knížku, leč ni zdaleka se mu nepovedlo zachytit sílu knížky.

18 28.04.2019

Po skvostné hvězdné pěchotě mě zlákala další knížka od stejného autora. Líbí se mi staré sci-fi, má pro mě takovou nostalgickou patinu. Když svět ještě nebyl tak přetechnizovaný, tak autoři utíkali ve svých příbězích do zákoutí, které dnes vyznívají docela směšně. Na tento druh knížky člověk musí mít srdce. ♥

Jinak příběh samotný je hezký, potažmo jak postavy i myšlenky. Žádná špína, jen čistý příběh o zradě, nezlomnosti jo a trochu i té lásky. Skvělá knížka na léto. :)

17 10.06.2019

Ano. Zasloužím si pranýřovat! Trvalo mi léta dostat se k takové profláklé klasice. A po filmovém zpracování se opět přiznávám; knížka je snad v každém myslitelném ohledu lepší.

Dystopická společnost konečně nevypadá tak tuctově jak nám ji prezentují knížky pro náctileté.

Dějová linka v podstatě není důležitá – možná proto měl film problém zachytit hloubku a krásu knížky. Všichni to známe ze školy – požárníci pálí knihy, aby si lidé mohli nerušeně gumovat své hlavy dekadentní nekončící zábavou. Fungování společnosti a vysvětlování paradigmat, na kterých je Rayova představa zbořené Ameriky založena, je čtenáři dávkována postupně, často v náznacích.

Ray nám pomocí prizmatu vnitřního světa hlavního hrdiny, kterého marasmus dožene k vzepětí se vůči statusu quo ukazuje sílu jedince a jeho odhodlání bojovat za krásu o které je přesvědčen, že je trvalou hodnotou. Epizodický děj se skládá z klíčových momentů. Hlavní hrdina nejdřív pochybuje. Pak díky katalyzátoru v podobě mladé dívky jeho pochyby metabolizují do vnitřního přesvědčení. To pak podléhá tvrdé zkoušce v podobě nerovných dialogů s kapitánem, který ve svých replikách používá „slova nepřítele“ pro demonstraci správnosti systému. A to nemluvím o možných paralelách na aktuální témata/obavy.

Myslím, že o této knížce by se toho dalo napsat hodně. Skýtá v sobě několik vrstev a množství podnětných otázek, postojů, které sama shazuje. Jednoduše řečeno – dobrá knížka! ♥

16 17.08.2019

Je to už 8 let. A nejspíš to bude 10 i víc, než se dočkáme závěru. Před každým dílem si přečtu ty předchozí, protože po těch letech si všechny detaily nepamatuji. A po každém přečtení je mé čtenářské srdíčko o něco měkčí. A jak se blížíme do finále, tak si pořád říkám, že ten prvotní nápad s Ďatlovovou expedicí, kterou před léty zfilmovali jako found footage horor s odkazem na bájný Filadelfský experiment, nebyl předobrazem tajemna, které máme v knize odhalit. I když to, že film vyšel 3 roky před vydáním knížky mne stále nabádá, že Petra hledala inspiraci mimo jiné i ve zmiňovaném filmu.

Třetí díl mě při prvním čtení zklamal. Teď, po větší pauze však musím přiznat, že není zdaleka tak špatný a minimálně emocionálně funguje skvěle. Tento díl přímo navazuje, jak to bývá zvykem a pokračujeme s Ilan v područí mečů zpět do podzemí s pár kamarády. A s její démonickou podobou začínáme čtvrtý díl.

Co se změní hned v úvodu je styl vyprávění. Proměna Ilan a její poznání mění předchozí dynamiku a nyní se kamarádi dostávají do role tazatelů. V úvodě knížky se však z dlouhodobého plánu nic nemění a Ilan se stále snaží otevřít brány a naplnit proroctví, jen tentokrát už není tou bezmocnou holkou, ale mladou ženou, co získala moc. Její proměna se nejvíc dotkne jejího vztahu s 25 a konfrontace s kapitánem je přesně tak drsná a nepříjemná, jak nám ji naznačil již závěr třetí knihy. Ne nadarmo jsme od prvního dílu četly pořád dokola upozornění na to, aby se Ilan před kapitánem odhalila. Zlověstné následky se nám vyjeví právě v tomto pokračování.

Příběh se však nemůže zavrtávat do nekonečna a jednou musíme narazit na konec žíly. Vystavěné části příběhu se v předposledním díle spojují a jednotlivý aktéři nejen vyjeví své úmysly, ale také se budou muset postavit na stranu před závěrečným bojem o podobu zbytku světa.

Toto posouvání všech aktérů na pomyslné šachovnici je doplněno pořádnou dávkou interakce mezi Ilan a 25, nebo spíš její části a to, co nám v jinotaji sliboval konec třetí knihy, nám čtvrtá bohatě nadělila. Změna dynamiky celý příběh oživila a Petra i my čtenáři, teď sklízíme ovoce, které jsme dostávali po kouskách a mnoha, mnoha letech!

I když série patří k mým oblíbeným, tak nemohu zavírat oči před jistou uspěchaností a nahodilostí, která se sérií táhne od druhého dílu. Nicméně, právě díky velkému odhalení, které jsme si již odbily a uzavírání příběhových oblouků mi tentokrát přišly mnohem méně patrné. Co mi však za celou dobu nevyhovuje jsou vymyšlená slova, která se ani po několika přečteních nedokážu naučit a kolikrát se musím dívat do slovníčku, cože to jakože je. A to mám problém i se slovy, které slouží jako názvy knih. :D Nejhorší je, že má intuice zcela selhává. I tento díl s tajemným jménem Urla mi hned evokoval odkaz na Ural. Když už se tam pohybujeme. :D Ale kdeže. Další pojmenování jistého druhu lidí, co když si zpětně uvědomuji, tak tomu odpovídá každý název. :)

Emocionálně na mě však nejvíc fungovala první a třetí knížka. A nejvíc ta třetí, kdy Ilan několikrát vyjevila, kým je. V tomto díle, i když se dovíme dost odpovědí, tak mě to emočně tolik nezasáhlo a knížka mi přišla ze všech ostatních jako nejvíc akční. Rozmrzelost z předchozí knížky však tolik necítím. Konečně jsme usedly v předvečer války a vím, že její konec bude až za několik let. A ono je to vlastně v pořádku. Takto ukončené mi to vůbec nevadí a budu se těšit, jak si za 3? roky přečtu všechny 4 knížky, v předprodeji si přečtu prvních 30% a budu 2 týdny trpět a aktualizovat web, aby pak šlo vše stranou...

...a už teď fandím Petře, aby svůj příběh i naši milovanou sklenařku dovedla do nového světa. Že děti nebudou moc zlobit a dají mamince inspiraci a klid na psaní a že ji rozněžní tak moc, že příběh bude končit přinejhorším hořkosladce.

Jak znějí poslední slova přenesená Héchají. Je čas!

14 20.11.2024

Takže konečně knížka vyšla i když s jinou obálkou, která připomíná předchozí ne moc šikovnou knihu od Heyera. Škoda. Samozřejmě, že po tom, jak se spustila šikana a výzva k zakazování knížky byla moje automatická reakce jasná a to přečíst si ji. Ať se na mě lidé, kteří si myslí, že zakazování knih vede k něčemu pozitivnímu klidně zlobí, ale pokud se bojíte knih a informací v nich, nebo si myslíte, že zhroutí váš svět, tak je s vámi něco opravdu špatně.

Co knížka? Osobně ji hodnotím jako průměr. Je to současná žurnalistická práce, která se na problematiku trans tématu v obecné společnosti věnuje kriticky s pohledem na dominující interpretaci. Jednodušeji řečeno, Abi nastavuje tvář sociálním hnutím, které z trans udělali společenské téma a nastavuje mu nelichotivé zrcadlo v podobě kritiky. Abi ve své knize ukazuje také respekt a opakovaně tvrdí, že nevyvrací pohlavní dysforii, ani nezatracuje hnutí, které mnoha lidem pomáhá a také toto téma normalizuje.

Nic však není tak jednoduché a Abi nám naservíruje spousty příkladů, jak osobních, tak systémových, které jsou až děsivé. A konec konců i samotná nemožnost o tomto tématu mluvit bez vzbuzování emocí jen dokazuje, že se pohybujeme ani ne tak ve vodách faktů a vědy, jako ve vodách sociálních a morálních. Z toho pramení i větší argumentační základny, které stojí za zákazem knihy a bojkotem autorky. A je pravdou, že Abi sama zprostředkovává autentické zděšení nad tímto tématem a jeho uchopením v současnosti.

Samozřejmě pořád musíme na knihu nahlížet jako na publicistiku, dlouhou reportáž, kterou psala právnička se značně osobním tónem. Co nesnižuje její relevanci, ale zasazuje ji do širšího kontextu. Jelikož je trans otázka v současné podobě spíše sociální, než faktickou, tak mi knížka jako taková připadá jako zajímavý kousek do diskuze a spíš mě mrzí, že reakce aktivistů byla ve směs nenávistná.

Autorka však v tomto roce napsala mnohem zajímavější knihu z dalšího sociálního ranku a tentokrát zkoumala terapeutické praktiky a s ním spojené psychické zdraví u dětí. A ta mi připadá mnohem děsivější, protože praktiky na školách od nekvalifikovaných pracovníků, po utajované schůzky před rodiči až po tvrzení některých terapeutů/psychologů/... "v zásadě málo lidí potřebuje terapii a když tak, tak jen na omezenou dobu. Když se budete nimrat ve svých životech tak vždy najdete něco špatného. Ale proč to máte dělat? Spíš žijte svůj život." co je myslím dobrá rada pro každého z nás. Přestat se nimrat a věnovat se životu.

Takže knížku hodnotím jako průměr. Vnímám ji jako protipól, ale chybí mi smířlivější tón, který by mohl otevřít debatu. Navíc je knížka dost osobní, co snižuje její objektivitu a pečliví čtenář si musí říkat, zda se sama autorka nestala obětí konfirmačního zkreslení svého vlastního zděšení z toho, jak je téma trans komunikováno ve společnosti.

12 30.07.2024

Po přečtení prvního tuctu a trilogie Bratrstva se opět vracím ke čtení celé série, která v mezičase značně nabobtnala. A po těch letech mi celý svět Hraničářova učně připadá jako naprostý etalon chlapecké dobrodružné literatury. Něco, jako býval Verne, kterého příběhy též miluji. No oproti Vernovi je Flanagan ostřílený televizní scénárista, který navzdory svým australským kořenům dokonale zpracoval středověkou Evropu v romantických kulisách s jednoduchostí a grácií. Hlavní hrdina Will má v sobě jistou osudovost, která jej pojí s Haltem, nicméně ta slouží jen jakýsi katalyzátor pro vytvoření pouta učitel student. Samotný Will je opravdu chlapec, stejně, jako jeho kamarádi a podle toho se i chová. Autor se nesnaží spřádat žádné složité zápletky ani bůhví jakou psychologii postav. Jsme někde na úrovni Foglara s hlubokou láskou k přírodě a drsnému, leč spravedlivému životu. Když někdo tyto knížky označuje za fantasy, připadá mi, že to jen klame neznalého čtenáře. Stejně, jako u Lewisovy Narnie. Jedná se o ryze dětskou dobrodružnou literaturu a jak píši na začátku, v této kategorii neznám lepší sérii. Dávám plný počet!

12 30.08.2023

Nechci být Labuť, ale zdá se, že nemám na vybranou. :D Dostalo mě to. Když se v žánru autorka posune někam jinam, většinou mě to nadchne. A v této knížce máme narušené hned dvě klišé. Hlavní hrdinka má téměř 40 a nadsamec je od ní mladší. :o A už od začátku mají děti víceméně rovnocenné postavení, díky čemu dostáváme silnou nálož komických a emotivních situací, než bývá zvykem u jinak sledování jednoho páru.

Samo sebou se i zde držíme dál zažitých klišé, všechny zápletky jsou na první dobrou a postavy se chovají dle očekávání. Neraz se mi stalo, že mě část zápletky napadla dřív, než k ní přišlo. Ale to není špatně. Právě naopak. Knížka krásně pluje, je plná emocí a pokud nemáte srdce z kamene, tak i slza ukápne. I víc, jelikož dojemných a vypjatých chvilek je zde hned několik. :) Finální vyhrocení mi však přišlo takové hloupé a zbytečně natahované, a i když si to Claire dobře obhájila, přišlo mi to až moc strojené hlavně když víte, že konec bude sladký. :)

A závěrem? Dávám plný počet. :) První knížka mi přišla taková obyčejná a pokus o detektivní zápletku byl celkem nudný. Ale tento díl byl emoční tornádo a totální pecka!

12 10.05.2023

Tak tohle bylo něco. Opravdu nečekané překvapení hlavně po filmy, který je sice kultovní, ale hodně „šílený“. Překvapilo mě, kolik myšlenek se v knížce ukrývalo. Nejedná se vůbec o bezduchý brak, leč o pečlivě sestavené dovyprávění fiktivního světa budoucnosti, který po několika nezdarech vybudoval fungující systém. Zároveň si čtenář naplno užije vojenské prostředí protkané filozofií a politikou – a to jak osobní, tak celospolečenskou. Opravdu skvělá knížka a moc mě bavila. ♥

12 10.06.2019

Oban – hvězdní letci je jeden z mých nej anime seriálů. Což má za následek mé naprosté unešení další holčičí hrdinkou, která je ještě tak malinká a z různých důvodů musí tajit kým skutečně je. Pro mě srdeční záležitost, inu těžko si člověk pomůže, když se s postavou ztotožní.

Zlí jazykové by mohli namítat, že se nejedná o nikterak originální dílko, že autorka, Petra, sází na banální archetypy a vyprávění z pohledu naivního, vyděšeného dítěte, které si samo vytváří problémy svojí nezkušeností. Že si Petra ulehčila práci tím, že první třetina knihy je jen odbité odvyprávění vymyšleného světa. Ale kdo by ty, trouby hlásné řezavé, poslouchal? :)

Příběh funguje skvěle. Na mě 110 %. Ale to bude tím, že jsem cílovka. :) Dobře napsané, dobře zvládnuté napětí i emoce. Jelikož je Ilan ještě malá dívka, její psychologie není nikterak složitá a snad i díky přičinění její maminky si udržela vnitřní čistotu, se kterou se vyrovnává s dobrodružstvím, ke kterému se přichomýtla; co mi připomnělo medvídka Pooh, který pro mě bude už navěky etalonem dětské čistoty a nevinnosti, kterou všichni časem překrýváme zkušenostmi s příkořím a bolestí.

Pro ty, co mají rádi tento žánr, navíc zasazen do post apo světa, doporučuji. :) 6 hvězd a už se nemůžu dočkat konce září. Hned po něm bude dvojka. :)

12 31.08.2017

Další klasické hardcore sci-fi s přesahem.

Je to jedno z těch nejznámějších děl z Ruského prostoru. Trvalo mi nějakou dobu se k němu vrátit a pořád je to dobré. :) Základní linka postavená na izolaci malé kolonie ztroskotanců na divoké planetě, kde se rodí nové pokolení, pro nějž je země jen zprostředkovanou nejasnou vzpomínkou a generační konflikt je umocněn natolik odlišnou zkušeností, že pro některé postavy je těžké představit si vstup do civilizace.

Nicméně je patrné, že knížka je staršího data. Knížky a příběhy, na které se autor odkazuje a pokládá je za obecně známé se v čase přesouvají do okrajových společenství. Důraz na papír, absence solární energie… To jsou věci, které dnes působí celkem pošetile. Nicméně ta nostalgie byla příjemná.

Knížka se skládá ze dvou knížek, které na sebe navazují. A na konci druhé by čtenář uvítal ještě jednu, kterou by se příběh nejen zakončil, ale mohl by plně rozvinout potenciál izolované osady a jejich důsledků na psychiku postav. :)

11 13.04.2022

Andy si zopakoval svou prvotinu a opět nám předkládá příběh v nedaleké budoucnosti, ve které se jeden osamělí muž snaží zachránit… Přesně ty aspekty, pro který byl Marťan tak dobrou knížkou, potažmo filmem se zde opět spojuje a vylepšuje o linku, kterou nám již poskytlo filmové zpracování onoho Marťana.

Musím se přiznat, že v této poloze se mě Andy líbí víc a předchozí Artemis mě tolik nenadchla. Hned po dočtení mi v hlavě začalo šrotovat, co se pro filmové zpracování vyhodí a jak si poradí s tím, aby film neztratil nic z atmosféry, kterou na tolika stranách autor buduje. Sežráno bohužel na dva zátahy, protože knížka je opravdový macek! Ale ta noc čekání byla pekelná. :D

11 19.02.2022

John psal knížku jako celek, a tak ji chtěl i vydat. No nakonec rozdělení na tři části vůbec nepůsobí uměle. Nevím, zdali je možné napsat ke knížce něco objevného, nebo smysluplného. Trvalo mě léta se k ní odhodlat, a nakonec byla přesně taková, jaká měla být. Eposem o Středozemi, ve kterém se zrcadlí ušlechtilost a láska na ruinách zanikajícího světa magie a kouzel. Poslední velkolepé vzepětí proti archetypálnímu zlu. Zápas o duši světa. Přátelství, které odevzdává sílu k boji.

11 31.12.2020

Pro mě se z této knížky stala jedna z nejtěžších v životě. Což o tom, psané to bylo jednoduše, blogově, deníkem ze dne na den. A u tak dlouhé cesty je rozbředlost, opakování a občas i nuda zcela jasné. To mi vůbec nevadilo. Dokonce ani to, že se Lůca rozhodla celou cestu vzít čistě vztahově a vystavět ji na lidech. To myslím, že je osvěžující doplnění do palety českých knížek o této cestě.

Občas mi přišlo, že čtu výňatek z Arnoldovho Total Recall – vše je báječné, všichni jsou báječní a skvělí a nejhodnější. :D Docela mazec tohle číst 300 stránek :D

Nicméně tohle je knížka – deník – a nechci zde hodnotit Lůcu a její pohled na svět, tedy alespoň ne tak moc. Knížka sama o sobě byla z části zajímavá, z části mě rozčilovala. Nelíbilo se mi, jak „princeznička“ všechny využívá a jak ze sebe dělá naprostou blbku a chuděru. Ten její galán měl naprostou pravdu, že až moc vše dramatizuje a jelikož potřebuje kolem sebe lidi a sdílet s nimi všechny své pocity, stala se maskotem PCT. :D Snad je to to, co Lůca chtěla.

Jinak mě také zklamaly ty tak proklamované fotky a ta úchvatná zrcadlovka. To co se dostalo do knížky mělo tedy příšernou kvalitu (myslím z pohledu toho, jak byly opěvované), co věřím je chyba tisku, ale za ty peníze to pro mě bylo obrovské zklamání.

Nakonec mě dostalo to, jak si z toho Lůca udělal business. Přednášky dražší než ostatní, blog skončil na 100 dni, aby se knížka líp prodávala, samozřejmostí je na příští Vánoce další knížka, tentokrát se psem. :D Nic proti podnikání, ale zde mě pachuť toho, že si mě někdo vodí na vějičce a chce ze mě vytahat peníze tak znechutil, že mi to pokazilo celý zážitek z knížky.

Když mám hodnotit knížku, dávám 3 hvězdičky. Z pohledu českých cestovatelských knížek to rozhodně nedosahuje vrcholu. Jelikož je vše založeno na vztazích, je zde málo informací o cestě, přípravě a možnostech, historii, co ze mě hodnotu cestovatelské knížky sráží. Další bod dolů je za přeci jen neohrabanější styl, který prošel korekturou a očividně se vydavatel rozhodl jít cestou syrovějšího stylu. Nicméně pořád mi chyběl hlubší vhled do zážitků, které by potáhli knížku o stupínek víš. Jinak, kdyby se jednalo o blog, klidně si dovedu představit i 5 hvězd. Ale tohle je docela drahá knížka, tak se na mě nezlobte, že se mi z ní nezapalují lýtka. :P

11 29.12.2019

Hm, tak protipól k nedávné snové knížce. Hezké shrnutí do docela konzistentního celku. Celkově se mi styl i obsah líbily. Snaha těsně před volbami ukázat pozadí Andreje ze všech stran pomalu působí jako jakési spiknutí. :) Ale pro mě je to spíš poslední vzepnutí imunitního systému před nelítostním a katastrofálním propuknutím infekce.

Jardova snaha o vyvážený přístup, kdy opatrně našlapuje, jen jemně naznačuje a pokládá otázky, a nesnaží se podsouvat čtenáři jediný pravdivý pohled, se někdy daří a někdy ne. Některé části, tak jak následovaly po sobě, vyznívaly značně zaujatě, což zas není nic překvapivého. Jak sám Jarda naznačuje, Andrej je na druhé straně pomyslné barikády a je jen lidské cítit jistou averzi.

Samotný obsah popisující nejasné nabytí peněz, ne zcela legální praktiky, boj s mafií a hlavně zcela otrlý přístup ke společenským stykům s politickou garniturou je značně alarmující. Stejně jako otrlost voličů hnutí ANO, kterým nevadí minimálně problematické skutečnosti kolem osoby jejího předsedy. Ale dost o politice. :) Určitě to není kniha, která by jakkoli mohla reálně ovlivnit volby. A dokaď se kauzy kolem Andreje nevyřeší, co se možná nikdy nestane, zůstane jen u vztyčeného prstu a záznamu ducha dnešní doby. Co na tuto knížku řeknou potomci za 60 let? To je ta správná otázka. :)

11 19.10.2017

Konečně. Zaznělo mohutným hlasem v mé hlavě s posledním písmenkem v této nádherné brakové knížce. Musím Kotletku pochválit. Po dlouhé době se v žánru objevilo něco opravdu dobrého. Moc moc chutné požužmáníčko. :)

Celá knížka je vlastně jakousi alegorií jízdy po D1 z Prahy do Brna. :D Při konzumaci mi nejednou vytanuli na mysl jiné knížky. Je to taková kombinace Metra 2033, Cesty a mistra Kulhánka Cesty Krve. Jo a ještě Japončíci, protože ti o atomovkách vědí nejvíce. :)

Pasáže z metra byly skvělé. Nevím, zdali to byl záměr, ale můj pocit byl stejný, jako při čtení postapokalyptické společnosti žijící v ruském metru. Samotná cesta byla, přecházení zpustošenou krajinou s mnoha zákeřnými lidmi, sem tam lidojedi, co víc si přát. :) Samozřejmostí je zubří maso. Horká novinka. Kravky radiaci nepřežili. :D A pak drsný závěr, kdy se to vše hezky semele a rozřeší. Vše co mají fanoušci rádi, tak v tomto klenotu české literatury dostanou.

Několik postřehů, které mi vykouzlili úsměv na tváři (možný spojler):
„zubří maso“
„za Varšavu jim uřežeme hlavy“
„pražské tolary“
„na pivo nemám odvahu“
„ugrilovat 50 nemluvňat“
„kněz… bývalá pornohvězda“

11 06.12.2016

Můj druhý první Reacher. A něčím mě tato série a autorův styl psaní okouzlil. Nevím, jestli budou ostatní knížky stejné, ale už se u mě utvrdilo přesvědčení, že jdu do této série naplno. Samotná zápletka je opět taková „standardní“. Jednoduše Reacher je drsnej chlap, kterej umí, kterej ví, a kterej jako řeka rozráží vše kolem svojí brutální silou a ostřížím intelektem, které oboje bravurně aplikuje s přesností chirurga. Ano, Reacher je Ten hrdina, na kterého se ostatní jen hrají. Tak ne mě alespoň působí. :) Jako lavina na ubohého horolezce. Jednoduše mě převálcoval. :D

10 25.06.2019

Musím se přiznat – ač zcela nečekaně – bavilo mě to a moc. Jasně, je to docela průměrná dystopie. Lidé začnou žít virtuální životy, protože je to snazší a mnohem mnohem záživnější. Nic originálního, nejspíš se to stane i v realitě. To, jak Ernest zakomponoval období svého dospívání pomocí výstředního miliardáře do celého světa, díky čemu se zdánlivě čas vrátil zátky – jo, to bylo dost dobré. I když americké reálie z té doby nejsou všechny obecně známé, alespoň u nás ne, odkazy na popkulturu byly docela dobře vysvětleny a knížka působila srozumitelně. Hlavní zápletka s klukem ze dna pytle, který bojuje, aby porazil privilegovaného nepřítele a po cestě dozrál v hrdinu, který si vítězství zaslouží je v tomto konkrétním provedení hrozně čtivé a i tak banální příběh mě donutil knížku sníst na jeden zátah. :) Opravdu nečekané překvapení. :)

10 13.05.2019

Po dlouhém čekání, vytoužená odměna.

Pokračování příběhu o mladičké Ilan je pro čtenáře jako pohlazení po duši. Ten, kdo se zamiloval do tohoto malého roztomilého děvčátka a do světa, ve kterém žije, a že jich je, dostane další nálož informací o tom, jak ten komplikovaný svět a lidé v něm opravdu fungují. Dozvíme se víc o historii rozpadlé Evropy. Zádumčivý a tajemný kapitán odkryje své karty. Atmosféra v napjatém společenském zřízení začne praskat. A Ilan? Ta se nemůže nabažit všech těch prožitků a světa, který ji toho tolik ukazuje. Pro mě je to citová záležitost a naprosté unešení krásou vyprávění.

Hrbolky na cestě však jsou. Druhá knížka naráží opět na zkratkovitost a zavedené šablony. Po úvodní třetině, kdy se Ilan potlouká po baště nepřítele, a její náklonost k 25 roste, dojde opět k pošramocení vztahů, které se prolíná téměř celým zbytkem knížky. A samozřejmě do značné míry za to může právě Ilanino mládí a zbrklost. Zároveň se prohlubuje přímo mystické předurčení Ilan k něčemu velkému. Všichni vědí, nebo alespoň cítí, že je jedinečná, a tak ji jdou na ruku. Návrat domů, boj s tajemným nepřítelem.

Přes to všechno je knížka pohlcující. Šablony a zkratky nejsou vysloveně špatné, protože řekněme si to narovinu, nejedná se o žádné filozofické, metafyzické dílo, ani o žádnou společenskou sondu, nebo skrytou kritiku obalenou do metafor. I když kdo hledá, ten najde, že? :) Jak to bývá s lokálními autory, jsou nám mentálně i společensky blíž a ten, kdo by nefandil Ilan a neprožíval naplno to obrovské dobrodružství, na které se vydal s ní, tak ať raději sáhne po jiné knížce. Pro nás ostatní zůstává jen malá dušička a prosební očička, ať si Péťa pohne a neprodlužuje tu agonii čekání. Pro mě je už teď nesnesitelná. :)

Závěrem hodnocení. Pět, nebo čtyři? Nebylo to snadné, nakonec u mě rozhodla jedna skutečnost. První díl byl emotivnější a u některých scén by se u mě krve nedořezal. Druhý rozmotával klubko a nezapomenutelných scén bylo míň, nebo nebyly tak intenzivní. Nějak tak vše do sebe hezky zapadalo.

10 09.12.2017

Ták, a je to za mnou. :) Hned na začátek, jako kniha to není odpad, jak to naznačuje hodnocení a spíš mi to přijde jako referendum k oblibě „autora“. Jistě, je to politická propaganda; no jako taková je napsaná jednoznačně dobře. Když si to porovnám s knihami bývalého prezidenta - je to napsané srozumitelně, drží se to svého selského rozumu, knížka je prošpikována odkazy na „běžné“ občany, i aktuálně uznávané kapacity, drží se přátelského ducha, vyjma několik odchylek se zdržuje hodnotících soudů a to je dobře.

S myšlenkami, které jsou zde rozepsány, někdy souzním, někdy ne. Některé příklady a apely mi přišli jako bohapustá provokace (ve smyslu problematické osobnosti autora a jeho „kauz“). Co chválím, to je lehkost a čtivost. Co beru jako nejzásadnější nedostatek, tak to je právě ono snění, o kterém autor píše. Protože nic jiného to není. Takové tvrzení jak by to mělo být a proč to tak není, když jinde to je – tak to mentálně odpovídá zhruba 12 – 15 rokům mého života, kdy mi svět přišel velice jednoduchý a bylo pro mě nepochopitelné, proč jej všichni tak komplikují. Do teď si pamatuji, bylo to ještě na prvním stupni základní školy, jak mi přišla idea komunismu a centralizované moci jako úžasná věc, která by všem pomohla. A nebylo zapotřebí mnoho let, aby mě došlo, že to, co v teorii zní dobře, v praxi naráží na přirozenou nespoutanost a rozumem nepodchytitelné vlnobití entropie života v celé jeho nedokonalé kráse.

Co závěrem dodat. Není to špatné. Jsou to takové hospodské vykládačky-nakládačky. Jistě že mi vře krev při pomyšlení na to, jak tyto prázdné, hezky znějící, slova budou ovlivňovat nadcházející volby, leč je to legitimní propagace. Co by mě osobně uchvátilo víc, tak to by byla kritická analýza zde pronesených myšlenek s nástinem jejich možné realizace. Ono se to povídá o tom, jak to bude skvělé a jak budou všichni skvělí a jak čekáme jen na to, abychom se do krve mohli porvat o poslední kousek suché kůrky chleba, no ne, když některé ekonomické analýzy varují před další recesí v okruhu 5 let. To to pak opravdu zůstane jen u pohádek.

PS: Když autor neskončí ve vězení, vyhraje volby, sestaví vládu a stane se nejmocnějším mužem v republice… ták, čekejte, že bude chtít víc moci. Jak to napsal v této knížce. On to dělat nechce, ale když už, tak se vší parádou. :D A to je mazec. :)

10 29.08.2017