pastelkaX komentáře u knih
Svižná chuťovka na jedno odpoledne. A i když chápu, jak to King myslel s tím, že občas je uspokojivější, když záhada zůstane záhadnou, stejně mě žere, že se to nevyjasnilo! :D
Ach to prokletí druhých dílů... Ba ne, celkem vzato to bylo vlastně skvělý. Napínavý. Čtenář dostane detektivní zápletku, milostnou zápletku a gangsterskou zápletku. Pokud jste cynický magor jako já a považujete pár mrtvol na papíře za odreagování jen proto, že jejich skon neřídila žádná nadpřirozená síla, ale obyčejní nudní lidští zloduši, pak se mnou budete určitě souhlasit, že tohle je prima oddechovka.
Dospělý Jack Sawyer je nucený vrátit se ve vzpomínkách a časem i do Teritorií. Tahle výprava mě bavila kupodivu daleko víc, než ta první, kterou podnikl jako dítě za Talismanem. Líbí se mi, že i přesto, že Temnou věž jsem stále nečetla, kniha je v narážkách stále velmi pochopitelná, přestože je právě s touhle sérií a jejím universem velmi silně propojená.
Klasická červená knihovna na zlepšení nálady, neurazí, nenadchne. Odpočinková záležitost s předvídatelným dějem. Ale je to takový roztomile milý.
Geniální, vtipné a vlastně i poučné. Skoro celou dobu jsem prskala smíchy :D
V jedné nejmenované komunitě na jedné nejmenované sociální síti jsme některé Kingovy knihy označili jako 'one woman show' a tady Lisey mezi ně bezesporu patří taky. Pokud stejně jako já máte tuto knihu v ruce poprvé a po pár desítkách stranách si říkáte co to sakra je... Vydržte. Projďtěte se s Lisey do Bájodolí a zpět a věřím, že stejně jako já na konci zjistíte, že bez tohohle příběhu by byl váš život ochuzený o mnoho krásných myšlenek.
Nápad skvělý, styl psaní poutavý. Bohužel celkový dojem se ztratil někde mezi depresí a úvahami, proč lidé uvázlí mezi životem a smrtí žijí vlastně běžný "život" obyvatele Sudet za dob uhelných prázdnin - všechno je šedivý a hnusný, čerstvý jídlo je scifi a umřít je vlastně výhra.
Tuhle knihu mi doporučila náhodná známá, která to vychválila jakožto brutální thriller plný zvratů a jako bonus i pokus o ztvárnění posmrtného života. Brutální to je, ale tahle posmrtná říše působí spíš jako nějaký fantasy druhý svět, kam vyvolení mohou courat tam a zpět, což představám "co bude potom..." dost ubírá na autentičnosti.
Už jsem ale četla i horší knihy a sice to hodnotím spíš jako fantasy paskvil, než jako mrazivou sondu do posmrtného života, ale nuda to rozhodně nebyla. Jo a po sakra dlouhé době tu máme hlavní ženskou postavu, co používá i mozek a nejen přirození a z průserů se umí vytáhnout občas i sama vlastními schopnostmi, což hodnotím velice kladně.
Pro běžného čtenáře druho a třetiřadých thrillerů s nálepkou 'bestseller' byl tohle celkem šok. Téma mě lákalo a nalákalo, ale místo akce, přímých řečí a akčních scén se dočkáte velmi, ale velmi podrobného popisu toho, jak by reálně mohl náš svět vypadat za 300 let. Kromě několika odstavců, kdy opravdu čekáte se zatajeným dechem, se jedná o necelých 700 stran prostého popisu. Pro úplné porozumění bych navíc potřebovala alespoň tři semestry kvantové fyziky. Ale i přesto, že se v žádným případě nejedná o jednoduchou, odpočinkovou četbu, do dalšího dílu se určitě zakousnu taky. Minimálně proto, že se zase přiučím něco nového.
Hurá, Joe se jednoznačně potatil a my čtenáři tedy máme jistotu, že literární talent rodiny Kingovy si budeme moci užívat ještě dlouho.
Rohy jsou román o tom, že i hodným lidem se dějí zlé věci a naopak zlým lidem může štěstěna přát déle, než by bylo milé. A o tom, kdo představuje dobro a kdo zlo se dá taky polemizovat. V knize silně rezonuje teologický podtón, není ale nijak nepříjemný ani rušivý a naopak i mně jako člověka považujícího se za bezvěrce to přinutilo se nad některými výklady morálky zamyslet. Ostatně, kde jsme došli k tomu, že Satan je ten horší? ;) A nebylo by právě tohle Božím záměrem?
Kdyby mi někdo před rokem řekl, že budu číst dystopický western s příchutí gangsterky a scifi a že mě to bude tak moc bavit, klepala bych si na čelo, jestli se nezbláznil.
King měl v předmluvě prvního dílu pravdu, takový příběh tu opravdu ještě nebyl.
Druhá zastávka na cestě k Temné věži byla ještě víc strhující, než ta první. Ronald si konečně našel kamarády, tak jen doufám, že tihle mu chvíli vydrží, než je obětuje pro vyšší dobro.
Napětí, romantika a záhada v dokonale namíchaném koktejlu. Ač jsem si na začátku téhle knihy krátce po dočtení Vždycky je to manžel myslela, že knihy této autorky budou ve větším počtu tak nějak "na jedno brdo" a "pořád totéž dokola", musím se autorce za tento krátkozraký předčasný úsudek omluvit a vyseknout poklonu za geniálně gradovanou zápletku a naprosto neočekávané rozuzlení. Mám ráda romantické zápletky, ale jak se blížím k věku 30 let, už mi z klasických slaďáren spíš naskakuje kopřivka a tohle je přesně to, co v téhle životní etapě chci číst. Děkuju a těším se na další autorčinu knihu.
Po tom, co jsem 2 odpoledne doprovázela Trishu McFarlandovou na její výpravě, zařazuji lesy k dalším z mnoha míst, kde si díky knihám SK budu dávat opravdu pozor.
Běžně mě knihy, které po celý děj obývá pouze jedna postava, příliš nebaví, ale tohle byla jízda.
Skvělé oddechové čtení s happyendem, který vykouzlí úsměv na tváři a vyvolá pocit, který i my, zarputilí čtenáři hororů a thrillerů, čas od času potřebujeme - že svět je vlastně krásný místo a ať se nám děje cokoli zlého, všechno bude zas dobrý. Knihu vybrali a doporučili z Knihy Dobrovský jako letní čtení a já jim děkuji za milé chvíle strávené čtením téhle pohodové knihy.
Stephen King je dle některých lidí mistr hororu. Pro mě je to mistr vyprávění a nemůžu, a ani by mi to svědomí nedovolilo, říct že některá jeho kniha je špatná. Ovšem Beznaděj je jedna z těch, které mi spíše nesedly. Jestli je to až přehnanou náboženskou zaujatostí nebo pomalejším tempem příběhu, to neumím říct. Kousek od každého nejspíš. S. King je američan a kniha je původně určena pro americké publikum, kde vztah k Bohu je přeci jen jiný než v naší skrz naskrz ateistické zemičce. Za sebe můžu říct, že jsem schopna uvěřit invazi mimozemšťanů, strašidelnému hotelu, zvířatům a lidem vstávajícím z hrobů, dokonce i tomu, že někde žije holka, co se nas.... a zapaluje věci jsem ochotná věřit. Ale Bůh? Kdepak, to už je pro mě příliš velké scifi.
Jediné, co můžu téhle knize vytknout je, že ještě nejsou další díly...no nic, vždyť já mám těch rozečtených nekompletních sérií "málo" :D
Tohle je skvěle napsaná detektivka a já se hrozně těším, co bude dál!
Nuda, nuda. Šeď, šeď. Nezáživné, vleklé čtení, které mi rozjelo prvotřídní čtecí krizi. A přitom! Kur...nik! Ten námět je skvělý. Tohle je učebnicové plýtvání potenciálem, k jehož poslední straně jsem po nějakých 6 měsících došla jen proto abych zjistila, jestli bude konec tak strašný jako byl zbytek knihy. Tímto stylem to vydá na maximálně povídku, ale jako plnohodnotná kniha to nezaujme. Nenechte se zlákat námětem, názvem nebo obálkou. Tohle nestojí za jedinou korunu.
Styl vyprávění, kdy se střídá několik postav je zezačátku trochu matoucí a chvíli trvá se zorientovat kdo je vlastně kdo. Oproti jiným knihám tohohle žánru nehádá čtenář jen jméno vraha, ale pro změnu i kdo je oběť. Na téhle svatbě má každý nějaké tajemství a některá jsou opravdu temná.
Záchrana Susanah může začít! Zatím Eddie a Roland neplánovaně skončí v Maine roku 1977, ačkoli cíl jejich cesty byl spíš New York 1999, nakonec se ukáže, že Ka má víc rozumu a rozdá karty úplně jinak, než si naše "společenstvo" plánovalo. A ukáže se, že to bylo naprosto správně. Sice pochopitelně, ale až příliš emocionálně zaujatý Eddie by přece jen mohl nadělat větší paseku, než Jake, Callahan a Ochu.
Povede se záchranná akce? To se čtenář stejně dozví až v další knize;)
Autorova vsuvka sebe sama je...rozhodně Boží, ačkoli velmi velmi egocentrická. Ale to nevadí, King může.
Než jsem začala číst Temnou věž, považovala jsem za krále epických ság Pána prstenů. Promiňte pane Tolkiene, právě jste se posunul na druhé místo.
Krásná, napínavá pohádka, kterou si užijí i lidi jinak Temnou věží nepolíbení. Čtu chronologicky, mezi 4. a 5.dílem, a jsem zvědavá, jak na to Vlci z Cally navážou.
Každá delší série má takovou knihu, takovou, která se čtenáři zdá až příliš rozvleklá, ale už je se sérií tak daleko, že ji přečte. Jsem ráda, že víme, jak to bylo se Susan a jaký byl Roland v mládí, to ano, nicméně kdyby to bylo vyprávěno v kratší sekvenci, nezlobila bych se.