PatrikDi
komentáře u knih

Josef Zima byl rakousko-uherským vojákem a poté československým legionářem v Rusku. Jeho vojenské zážitky sepsané do deníku jsou cenným pramenem pro poznání tehdejší doby, politiky a cestování. Autor spolu s kamarádem Stanislavem Cejnarem byl zajat Rusy 2. července 1916 u vesnic Robbi a Svidnik u měst Kovel a Luck v Ruském Polsku (dnes Ukrajina). Bylo to jeho dobrovolné rozhodnutí, neboť si uvědomil, že válka je nesmyslná a sounáležitost cítí k všeslovanským národům. Po pomocných pracích na Ukrajině byl zařazen k 10. rotě 3. střeleckého pluku Jana Žižky z Trocnova. Jeho pouť Ruskem až domů do vlasti v roce 1920 je neuvěřitelná, podobně jako příběh celé Legie na Rusi. Za připomenutí stojí, že Zima je dobrým vypravěčem svého osudu, je zajímavé uvést město Zlatoust, které je hranicí mezi Evropu a Sibiři a poté železniční stanici Borzja, kde končí území Sibiře.
Nepřehlédnutelné je také plutí na lodi President Grant z Vladivostoku až do Terstu, během cesty bylo nespočet zastavení jako např. na ostrově Ceylon v přístavním městě Colombo, kde si prohlédl botanickou zahradu a místní muzeum, zhlédl různé indické předměty (kamennou sochu Budhy, nápisy vyryté v kamenných deskách, kostry slonů a velryby, drahokamy, indické zbraně, pušky a nože s rukojeťmi ze slonoviny a stříbra, na krásných nádobách z bronzu, stříbra a zlata zhlédl postavy původních obyvatel muže se šípem a žena, která drží zabitého zajíce, drahé obleky vyšívané zlatými nitkami). Zůčastnil se sportovní slavnosti v Colombu, kde se konala americká hra Base - Bal a lehkoateltické závody, okusil pivo a poté ananas, který si koupili domů mnoho československých vojáků. Možná jedno pozitivum měla válka a to uvědomění si svého českého národa a poznání cizích krajin a obyvatel.


Jaroslav Novák Večerníček, jedním slovem svérázný a tvrdohlavý muž, vystřídal několik zaměstnání, byl dělnickým pracovníkem v galvanovně - kaličem, pomocným hrobníkem, podnikatelem vajíček, vína, restauratérem, číšníkem a novinářem. Vychodil osm tříd a přestože má jen základní vzdělání, dosáhl pracovních pozic, které vykonávají vysokoškoláci, měl obrovskou chuť změnit sebe a svůj život. Podléhal opileckým pitkám, alkoholovým dýchánkům a zábavě s kumpány, díky nimž i vlastnímu "zamlženému" rozhodnutí ztratil manželku Marcelu, syny Jaroslava a Davida, ke kterým se po několika letech vrátil. Autor si uvědomuje promarněná léta a zpytovává svědomí. Druh autobiografického románu je odlišný od ostatních tím, že sebe uvádí ve třetí osobě a počátečním písmem V. Čtenář se prostřednictvím příběhu dozví neskutečně mnoho informací týkající se odporu proti tehdejšímu režimu a době po Sametové revoluci, která byla příznivá pro lidi, kteří měli široké lokty a měli svůj plán jak dosáhnout svého cíle.


Vikštejn, zřícenina hradu, která leží nedaleko města Vítkov. Ve středověku významný opěrný bod, kde se konaly pravděpodobně turnaje, obchodovalo a vyrábělo, v době válek místo sloužilo jako ochrana pro místní lid. Autor knihy Rostislav Vojkovský nám předložil velmi poutavé dílo, které se snadno čte nejen že je velmi krátké ale výstižné. Zjistíme dostatek informací o majitelích hradu, krajině, době a nynějším stavu. Pověsti vážící se k hradu potěší nejednoho milovníka krásných příběhů. Přiložené fotografie o nynějším stavu zřícenině a odborném popisu nám ukážou k čemu sloužila ta nebo ona zborcená zeď. Kresby hradu dodávají na historické a romantické půvabnosti.
Jsem rád, že toto místo, zřícenina hradu i dnes, po staletích několikrát ročně ožívá, ať už jsou to prázdninové pobyty pro dědi, jarmarční trh anebo sjezd básníků. Velkou zásluhu na tom má místní spolek z Radkové-Dubové, tamější obec a dobrovolníci. Nerad bych na tomto místě propagoval uvedené akce ale musím vyzvednout činnost dobrosrdečných lidí.


Sci-fi příběh na rozhraní fikce a skutečnosti, nás zavádí do Oneoského údolí nedaleko Mudského jezera v USA, je příběhem lidí, kteří čelí nejstrašnější přírodní katastrofě, která může lidstvo postihnout a tím je sucho. Autor sepsal své dílo v době konfliktu dvou světových velmocí a proto se čtenář nemůže divit, že je zde cítit závan atomové války. Připadá mi, jako by Creasey dal najevo, co se stane, když se zkoušejí nukleární zbraně. Oproti jiným sci-fi románům je kratší, o to výstižnější, nezabíhající až tak do detailu. Soustředí se na pocity a důsledky katastrofy. Výborné čtení na víkend k vodě nebo do vlaku. Člověk začne přemýšlet jak drahá je voda a co by se stalo, kdyby jednou nebyla.


Emil Novotný, coby 19-ti letý se dostal za pašování heroinu z Thajska do Bangkwangského vězení, kde strávil devět let. Podle jeho výpovědi šlo o naivitu a neznalost, stal se obětí drogové mafie a svých přátel z České republiky. Forma dopisů je velmi emotivní, lehká na čtení a jednoduchá na pochopení všech maličkostí. Pokud bych mohl porovnat Emila Novotného a Radka Hanykovicse, kteří prožili svá mladé léta v thajském vězení Bangkwangu, příjde mi, že těžší osud měl Radek, který se musel poprat na konci svého života s těžkou nemocí, které bohužel podlehl. Ale poučil se ze svých chyb a konal přednášky na téma drogy na základních a středních školách. Kromě uvedených českých vězňů si prožili těžké chvíle i jejich rodiče, kteří měli o své potomky strach ale museli jim finančně vypomáhat. Obdivuji jejich sílu a trpělivost, každý by si zasloužil podobné rodiče.


V dnešním světě je často těžké rozlišit zda mladá žena, která tráví čas se starším mužem je doopravdy zamilovaná a nemá postranní úmysly. U Markéty Matouškové je pravda někde jinde, Karla Kryla si zamilovala a podle jejího vyprávění s ním chodila (jezdila na koncerty a trávila svůj veškerý volný čas a kromě toho i zanedbávala střední školu) protože jej měla ráda jako člověka a poté jako slavnou osobnost. Díky ní má čtenář možnost proniknout do zpěvákova komplikovaného života. Za své jednání si mohl Kryl sám, byl to vášnivý básník a diskutér. Cítil se dobře mezi lidmi a jeho oblíbeným místem byly různé hospody a putiky, kde trávil s Markétou čas. Co si může člověk cenit na zpěvákovi bylo, že nevstoupil do politiky, protože věděl, že by skoro nic nezměnil a zachoval si svoji tvář, nepomlouval druhé za zády a byl upřímný. Přestože mu bylo vytýkáno, že kritizuje - přijíždějící do vlasti a odjíždějící do Německa, byl to člověk s velkým duchem.


Za svůj život potkáme bezpočet osob a častokrát nevíme jakou měli minulost, čím si prošli a jak se jim daří. Příběh mladé ženy pod pseudonymem Feven A. Tekle je plný zvratů, dobrodružství, nadějí a především velkého odhodlání. Vzepřela se osudu žít ve své zemi, Eritreji protože nechtěla se podílet na nesmyslné válce, kterou její země vedla proti Etiopii. Protože po dosažení plnoletosti a ukončení školy musela narukovat, utekla s kamarádkou Sárou do hl. města Etiopie, Addis Abeby. Po roce se vrátila zpátky a byla nucena absolvovat půl roční tvrdý vojenský výcvik v Sawě, z armádního tábora v Asebu se ji podařilo na zfalšovanou propustku odejít a díky penězům od rodiny, bratra a různých úskalí se dostala až do Itálie, kde pracuje jako pokojská. Během svého putování poznala mnoho lidí, především přítele Tesfala, který vzal část její viny na sebe a tím ji ušetřil velkého trestu za to, že spala blízko mužů. Zákony muslimů v Sudánu jsou pro ženy přísné, jedná-li se o možné cizoložství. Přesto ji vykonovatel rozsudku zasadil 20 ran bičem. Její odhodlání žít lepším životem a nebýt spoutaná je obdivuhodné.
Feven A. Tekla spolu s Raffaelem Masto, kteří jsou autoři knihy si zasluhují velké poděkování, mnoha lidem otevřou oči. Protože pochopíme proč lidé utíkají ze své země a jaké máme štěstí, že žijeme v zemi, kde není diktatura a neválčí se.


Kniha líčí dobrodružství skupinky mužů, z nichž jeden je patnáctiletý letec, ti se vydávají na leteckou pouť okolo světa. Je to čtivá a oddechová knížka, u níž čtenář poznává přátelství, odvahu a nezlomnou sílu překonávat překážky. Tento žánr jsem si v dospívání oblíbil, výborná alternativa místo fantasy, neboť z pohledu autora nabízí mladému čtenáři nejhodnotnější zábavu.


Jiří Kájínek, asi nejznámější český vězeň, kterému se podařilo dne 28. října 2000 uprchnout z dobře střežené věznice Mírov. V jeho útěku mu pomáhal spoluvězeň Martin Vlasák, který informoval po jeho útěku vyšetřovatele, kde se Kájínek skrývá. Dopaden byl bezmála o měsíc a půl později, 8. prosince téhož roku v panelovém domě v Kurzově ulici v Praze. V českém veřejném mínění je známá tato zpráva ale už méně, koho měl zavraždit a proč. Plzeňský soud Kájínka téměř po třech letech a osmačtyřiceti stáních odsoudil na doživotí za vraždu majitele posilovny Štefana Jandy a jeho bodyguarda Juliana Pokoše, která se stala 30. května 1993 okolo 20:15 hod za plzeňskou věznici Na Borech.
Uvedené informace jsou základním kamenem knihy až na to, že za vraha bychom si mohli dosadit i jiné jméno. Autoři Josef Klíma a Janek Kroupa po dlouhaletém zkoumání Kájínková případu došli k nečekaným výsledkům, nasbírali opravdu velké množství dat avšak nepodařilo se jim, aby byl případ znovu otevřen. Je bezpochyby, že nejznámější český vezeň vyniká vysokou inteligencí, upřímností a svérázným způsobem, kterým žil do doby, než byl poprvé v 80. letech 20. stol. uvězněn. Bohužel je to zloděj a kriminálník ač na začátku mohl mít sebelepší záměr, jak se uplatnit v životě, vymklo se mu to zkontroly a zapletl se do podsvětí. Ale nemůžeme ani dnes s jistotou říct, že je dvojnásobným vrahem, přestože proběhl regulérní soud a byl pravomocně odsouzen. Oceňuji práci autorů, jedná se o čistou novinářskou práci, kniha je napsaná velmi srozumitelně, fakta na sebe navazují ačkoli někdy historii vykládají retrospektivně. Také bych si přál jako čtenář WEIL, aby byl ještě jednou prošetřen Kájínkův případ, bez nátlaku police na svědky, rekonstrukce vraždy s právními zástupci jak obžaloby i obhájci a všemi těmi, kteří mohou k tomuto činu něco říct.


Jako suchozemský tvor jsem vždy obdivoval fotografie a dokumenty s námořní tématikou. Až článek o Rudolfovi Krautschneiderovi v nejmenovaném deníku mne zaujal a rozhodl jsem se přečíst jeho knížku, která mne nezklamala ale velmi poučila a místy pobavila. Kapitoly knihy jsou jednotlivé cesty, kam se s partou kamarádu vydával. Ať už jeho cesty vedly na britské ostrovy, severnímu pólu nebo do Jižní Ameriky, vždy věděl co si může k moři dovolit.
Podle přečtených článků, zhlédnutého videa jsem nabyl dojmu, že je to výjimečný muž. Přes své stáří, které v jeho případě není na překážku, právě naopak, s přibývajícími léty je moudřejší a zkušenější se stále pouští do většího nebezpečí. Jeho přednes a vyprávění je úctyhodné.


Možná to z vlastní zkušenosti znáte, už na první pohled poznáte v knihkupectví nebo knihovně o jakou knihu byste měli zájem, ohmatáte si ji, přivoníte a jen tak z radosti, stereotypu prolistujete několik náhodných stran. Titul sice může působit svoji objemností, že bude trvat než si jej člověk přelouská ale opak je pravdou. Nejedná se o žádný těžko pochopitelný výklad, který si žádá velkou orientaci v datech a kartografii, jen vaši pozornost a trohu zapřemýšlení. Autor, angličan Rory Stewart už z toho pohledu, že k sepsání knihy podnikl strastiplnou a namáhavou cestu je bezesporu je jedním z obdivuhodných lidí. Proto si jej nesmírně vážím. Poznal ve větší míře pohostinost afgánského lidu, kteří žijí ve velmi bídných podmínkách, kde proniká pomaličku vymoženosti západní civilizace, spíše na škodu, protože někteří místní u významných pamětihodností, kde dříve probíhal archeologický průzkum v hledání a sbírání cenných věcí zesílili a prodávají je obchodníkům, kteří za úlomky keramiky, vzácných předmětů utrží na mezinárodní burze několikanásobně víc, než dotyčnému vyplatí za nález. A ačkoli takové to věci nepatří na burzu ale do tamějších muzeíí, roukou místní společnost,i ochuzují se o své kulturní bohatství. Na druhou stranu to co si uchovávají není zakopáno v zemi a ani neuvidíte před sebou, opravdu člověk musí jako je Stewart projít naplánovanou cestu a spolehnout a důvěřovat těmto lidem, jejich známkou je houževnatost, píle a pracovitost k zvládání běžných starostí. Působí to směšně ve srovnání s našimi problémy. Asi není nic krásnějšího když v podání autora můžeme si představit vesničku i když poničenou z válek, s hornatou půdu málo zavlažovanou zato lidmi odhodlanými s krutými podmínkami bojovat a uctívat své předky a sebe samé.


Cestovatel Petr Jahoda nám nabízí svůj osobitý pohled na domorodé kmeny na území Nové Guiney. "Vydáváme se s ním do hor Jayawijaya". Poznáváme stromové lidi (Daniové, Yaliové) jako bychom se s nimi setkali. Způsob, který autor zvolil, první osoba čísla jednotného, působí velmi svěžím a někdy přímočarým dojmem. Neschází zde trocha temperamentu, ideálu o místních i nebezpečí z cesty. Z jeho knihy - zápisků prožitků - čiší snaha popsat co do podrobnosti jeho turistické útrapy, nečekané a překrásné scenérie pralesa i nezapomenutelné přátelské vztahy s Yalii. Označuje podle místa obydlení na nížinné a horské. Je pozoruhodné, jak tito malí lidé, měřící okolo 150 cm jsou velmi čiperní a upřímní. Většina z nich žijící ve vnitrozemí ostrova neznají civilizovanou společnost a chovají se (pro nás neobvykle) velmi lidsky. Ano, naš způsob označovat tyto domorodce přídavným jménem primitivní je velmi zavádějícím slůvkem. Primitivní je pojímáme z našeho pohledu v souvislosti s naží "vyspělovu kulturou", která během několika staletí, vystupňované především posl. desítkami let získala mnoho moderních technologií a poznatků. Na druhou stranu v rovině osobních vztahů strádáme a ničíme planetu těžením nerostného bohatství.
Můžeme tedy díky knize Petra Jahody alespoň v základních informacích srovnat jak jsme na to my, člověk z Evropy nebo Spojených států amerických a domorodec. Podle publikace - slov a vyobrazení - soudím, že hůře než si myslíme. Protože nejsme schopni jak oni, podrobit se fyzickému náročnému testu každý den. Tím, že jíme tepelně a chemicky upravená jídle ničíme vlastní organismus a kromě všeho ztrácí se nám v mladé generaci cit po rozumu, přátelství a spravedlnosti. V knize je patrné, že nezkažení-necivilizovaní domorodci i když člověka (i běloha) neznají, nabídnou mu místo k přenocování ve svém příbytku a pohoštění.
Kniha, kterou jsem si zapůčil z knihovny je dobrým průvodcem po neznáme oblasti, je to poznání netradičních lidí z mého pohledu, kteří se oblékají, stavějí, živí z materiálů a přírodních surovin nedalekého pralesa.


Chleba asi každý z nás má spojený s denní stravou, připravovaný u snídaně, svačiny nebo večere. S tím, jak se člověk vyvíjel a poznával druhy trav, způsoby opracování obilnin, začal zušlechťovat a pěstovat mnoho druhů zrn od pšenice, žita, ječmene, prosa, čekanky. Kniha odráží prostřednictvím "božího daru" jak se mu v minulosti říkávalo, lidské dějiny. Myslím si, že od prvních komunit v pravěku, přes dobu formování společnosti v 6.-7. věku na našem území, používal se k mletí kamenný strojek (dvě části kamene přiléhající k sobě, kdy se o sobe třeli a pomocí dírky se sypalo rozdrcené obilí), středověké a raněnovověké mletí ve větrných a vodních mlýnek až po dnešní moderní stroje, poháněné na elektrický proud, dostáváme chléb v rozdílných tvarech, chutí a kvalitě na pulty supermárketů.
Autor velmi odborně vypráví o přípravách chleba, lidských osudech spojenými s tímto pekařským výtvorem, poodkrývá nám roušku lidského myšlení, kdy samozřejme už pekaři v 15.-16. věku šidili složení chleba, přidávali modrou skalici na dotvoření celkové chuti, tím de-facto zhoršovali kvalitní zpracování potraviny v lidském těle. Co bylo možná horší, v období válek, hladomoru a živelných katastrof, kdy venkovský lid strádal, nacházel suroviny ne v obilninách (nebylo dostatek, vojáci většinu zabrali), nezbývalo než jíst bylinky, mechy, lišejníky, pomlete dřeviny, které přidávaly do vody a zpracovávali boží dárek. Asi se každý z nás se dovtípí, jaké měli stravovací obtíže a co poté museli vytrpět. Kniha je dobrým průvodcem, pro ty, kteří mají blízko nejen lidské stravě ale i pro ty, kdož se chtějí dozvědět něco o svých předcích. Neboť z myšlení a jednání poznáme jací doopravdy jsme.
Přečetl jsem si názor uživatelky Danafantom a nezhledal jsem v knize něco takového, že by inklinovala k sociliastickému hlásání myšlenek.


Barnabáš se pouští do dalšího dobrodružství, po soupeření nad proradným anglickým šlechticem, se vydává kolonizovat břeh Severní Ameriky. Autor knihy je velmi dobrý v popisování děje, setkáváme se piráty, anglickými, španělskými a francouzskými námořníky a jejich válečnými lodními pevnostmi, indiány a Novým světem. Je velmi pozoruhodné jak Louis L Amour dává prostor v díle vztahům osadníků, komunikaci mezi jednotlivými osobami, která obohacuje čtenáře. Pro mne se velmi žádaným tématem stalo stavění opevnění a táborů. Každý z kolonizátorů zastává jistou funkci, podle toho jaké má schopnosti. Kromě jiných postav je nenahraditelným článkem v komunitě Sakim, lékařem, sběračem bylin a velkým pomocníkem.


Rozpravy nám předkládají filozofické názory na vědy, umění, společnost a na politiku a ekonomicku státu, které jsou velmi pozoruhodné. Pro objasnění s myšlenkami filozofa je velmi vhodný medailonek Rousseau. Podle jeho životopisu pak pochopíme proč došel ke svým závěrů v oblasti lidské kultury a práva. Matka po narození mladého Jeana zemřela a on vyrůstal u příbuzných, ovlivnila jej i výchova pastora Lamberciera, učení u městského písaře a rytce, poznání paní de Warens. Smysl lidského rodu viděl v podstatě přirozenosti, v době kdy jsme se živili těžkou prací při obdělávání polí a práci v lesích. Když vznikla společnost, začali jsme se vzdělávat, učit umění, literatuře, etice, svobodným umění, od té doby jsme zapomínali na jisté charakteristické rysy. Nás oddělují a díky nim jsme snáze rozpoznatelní v komunitě. Jestliže přijímamé společné hodnoty v oblasti kultury, měníme se a nejsme už ti tvrdí, srdečnatí lidé. Velký důraz přikládal pudům a citům, ty jsou neměnné, neumělé, pomáhají nám přežít. K rovnosti lidí se vyjádřil v tom, že je potřeba dodržovat svobodu myšlení,rovnost před zákonem i majetku. I když z hlediska soukromého práva to není jednoché, přiznává každý má právo po hmotných statcích, odsuzuje však ty, kteří se obohacují na úkor druhých. V tom můžeme vidět velmi pokrokové myšlenky myslitele. Nedá se v oblasti majetkoprávních vztahů rozdělit kdo má a nemá právo, můžeme jen usilovat o to, aby nedocházelo k shromažďování, nakradeného majetku.


Francois Marie Voltaire, byl na svou dobu velmi osvícený člověk, který se snažil hledat pravdu skrze lidský rozum. Pochopil, že je důležité, aby lidé si byli rovni před zákonem, hlásání svých myšlenek a právu po majetku. Sociální rovnost pro něj velmi málo znamenala, byl toho názoru, že jedni vládnou a druzí slouží. Přesto ve svých spisech zdůrazňoval historické poznání, kdy máme zkoumat nejen dobu ale zejména příčiny, proč docházelo k náboženským svárům a válkám. Kritizuje církev, neboť ta si uzurpovala velkou moc, podle něj to byla banda zločinců, kteří těží z pravého křesťanství. Asi bychom se mohli shodnout, že v 17. a 18. století římsko-katolické náboženství určovalo tón v myšlení lidí, proti tomu se stavěli francouzští myslitelé, zdůrazňovali zdravé chápání a poznávání okolního světa.


Je to první kniha, kterou jsem četl od Leoše Šimánka a mohu říct, že s tak jednoduchou a přirozenou formou jsem se nesetkal. Líčí své osudy jako běžnou každodenní věc. Vypráví nám příběh o muži vydávající se napříč - po vertikále - Novým kontinentem, kde zakouší různé zápletky a osudy lidí. Hodnota knihy je právě v jeho drsné a zároveň svůdné realitě. Je to takový novodobý poutník, sbírá informace o krajinách, lidech a zvycích s ohromnou dávkou energie a odvahy, např. když nedaleku mexického města Creelu, malinkaté osadě indiánů, pomáhal místnímu Carlosovi v těžké a úmorné dřině, orání chudého políčka. Jelikož zde nemají žádné tažná zvířata sám autor si vyzkoušel práci rolníka, kdy se zapřáhl do pluhu a vykonával práci býka nebo koně. Poznal jejich jídlo, zpracované z dužnatých listů kaktusů, které připodobnil chutí po našich bramborách vařených ve slupce. Povšiml si účesů dětí, jimž rodiče upravují "podle poslední módy" ostrým nožem ve tvaru kastrolu. Podle mě cestopisné zápisky mají pro nás, kteří se vydávají po naší zemi, neocenitelný charakter. Většina autorů (alespoň si myslím) jsou zkušení a ostřílení lidé, kteří svým poznáním nepoznaného sledují více než zeměpisné poměry daného regionu.


Dílo shrnuje znalosti a zkušenosti brněnského lékaře, který čerpal ze svých stáží v zahraničí, titul vydán i v roce 1948, doplněn. Setkáváme se nejen se základní charakteristikou člověka z medicínského pohledu i jednotlivými chorobami a obtížemi, přehledně doplňuje v kapitole o stravě. Seznamujeme se s jednotlivými druhy potravy a jejich vitamínovým nábojem. Dílo uvádí i pokusy se zvířecími orgány, žabí svaly, ukazuje choroby člověka, dnešními slovy handicapovaných jedinců, popř. ti, kteří mají problémy se svoji výškou. Publikace byla svého času určena pro zdravoní personál, zájemce z řad studentů lékařských oborů i učitelský stav.


Dílo Navrátila je jistým pokusem seznámit čtenářstvo s obecnými údaji jak správně přistupovat k tělu a výživě. S obecnými informacemi typu zdravotní hygiena a přiměřená míra stravování se přibližuje k dnešním encyklopedistickým přírůčkám, internetovým portálům o zdraví. Je nutné chápat úmysl autora nejen statisticky uvést jména lidí, kteří se dožili vysokého věku ale také ukázat širší veřejnosti jak uzpůsobit svůj denní rymus. Protože dílko vyšlo před více než jedním stoletím, informace působí velmi svěže a jednoduše, ve smyslu srozumitelnosti. Hodnotu můžeme chápat jako historický pramen i praktickou stranu. Neopomenu na onu humornější, kdy Navrátil poukazuje na nesmyslné názorové smýšlení např. fysiologa Brown - Sequarda, který v roce 1889, na pařížské konferenci vystoupil s tvrzením, že vstříkování štav ze zvířecích varlat do podkožní vrstvy člověka, jej může duševně i fyzicky posílit nebo na jiné straně hovoří na základě výzkumníka Chodonského o pensistech, kterým radí aby vykonávali jistou činnost - chůzi. Jestliže nebudou vykonávat úsilí, budou chřadnout a stávat se mrzutějšími.


Nemoci působí na člověka od narození, s tím se budeme už muset smířit, teď záleží jak se s tímto ne zrovna jednoduchým tématem vyrovnat, uvedená kniha nám může být velkým pomocníkem, po čase, kdy pulty knihkupectví zaplnily nejrůznější tituly o zdraví, domácích lékařích nebo encyklopedíí o potravinách a správné výživě. Dostává se nám kompletní dílo, kloubí statistické informace, závěry studií a výzkumů amerických a kanadských vědců. Pro toho, kdo už onemocněl a léčí se může kniha stát novým pohledem jak přistupovat k chorobám. Spočívá v předcházení a aktivnímu způsobu, orientace na rostlinnou složku a minerální vodu s pravidelným tělesným pohybem. Už to, že před 50 lety asi nebyla taková potřeba informovat veřejnost o lékařských výzkumech, se stále rostoucí nemocností obyvatel, vzrůstal zájem o novinky z dění zdraví. Podle údajů popularita studií a lékařských výsledků přeformulovaných do srozumitelného jazyka je značně vysoká. Už to, že podle amerických a kanadských výzkumníků se dá dosáhnout u střední, starší populace (50-60 věku) zlepšení fyziologického stavu pravidelným cvičením pětkrát týdně po třiceti minutách a přiblížit se tak ke skupině dvaadvacetiletých. Pravděpodobně myšleno, že u mladých lidí slábné zájem o pohyb a zdravotní styl a jejich svalová konstituce chátrá, ztrácí na pružnosti a při přemíře potravin nabývá na tucích, starší lidé mohou cvičením si vypěstovat nejen pravidelný rytmus, snížení váhy, zformovat tělo a cítit se po letech jako mladí.
