pavel80 komentáře u knih
Rychlá svižná oddychovka, knihy pana Kauckého mám rád, umí, píše velmi poutavě, jednotlivé příběhy jsou čtivé a napínavé, bez zbytečného technického nebo historického balastu, jako bonus je i fotografická příloha.
Další bezchybná hasselovka, tahle pro mě ještě o chlup lepší než jiné, díky dokonalému mixu klasické pochmurné hasselovské drsné a syrové akce a humoru. U pasáží s panterem Ulrichem jsem opravdu nemohl :-)
Jako pro vojenského fandu byla pro mě kniha velice zajímavé čtení, popisující každodenní reálie v ČSLA z pohledu vysokého důstojníka, a to nejen ty obyčejné, vojenské, ale i ty zákulisní, tu "vysokou hru". Generál Vacek jako voják byl podle mého názoru člověk na svém místě, odborně na výši, a má můj respekt. Sympatické na knize pro mě také je, že byť je autor přesvědčený komunista, čímž se nijak netají, nejedná o nějakou komunistickou propagandu, v každém případě je zřejmé, že na prvním místě u něj byla vždy armáda a až potom strana. Velmi zajímavé jsou i závěrečné pasáže o autorově působení jako ministra obrany a jeho zamyšleních nad vývojem polistopadové politiky, zejména rezortu obrany, hlavně v kontextu s dnešním stavem, kdy se na ministerstvu obrany střídají lidé, kteří v životě neměli s armádou nic společného.
Docela zajímavá kniha, byť jednotlivé proryvy jsou někdy dost podobné a jejich popis dost často zabrušuje do stylu úředního záznamu nebo protokolu, také jsem někdy dost tápal v zkratkách, které jsou zde zhusta užívané, ale bez vysvětlení, nicméně po chvilce přimýšlení jsem je většinou rozluštil. Spíše jsem se ale zamýšlel nad morální stránkou celé věci, je mi jasné, že autor jako bývalý pohraničník a fanda PS má na věc svůj úhel pohledu, a neberu mu ho, také chápu, že ti kluci na hranicích prostě museli vykonávat rozkazy, ale trochu mě mrazilo při autorově předmluvě, že pohraničníci měli povinnost (pokud selže vše ostatní) použít na narušitele i zbraně, což bych ještě chápal při nějaké přestřelce (uprchlý zločinec, zběh a podobně), ale představa, jak pohraničníci střílí na například na rodinu s dětmi, která se snaží emigrovat do ciziny... tyto případy však autor nepopisuje, resp. pomíjí, vybral takové, kde se víceméně (kromě průšvihu hlídky, že jim někdo prošel) nic nestalo. Prostě, v porovnání třeba s knihami L. Navary, který se věnuje skutečně všem aspektům narušení státních hranic včetně opravdu tragických příběhů, mi přišlo, že L. Kozlovský se snaží Pohraniční stráž vykreslovat v mnohem idealističtějším světle a její temnější stránky poněkud pominul. Nicméně, jak jsem již napsal, nemám mu to vzhledem k jeho profesionální deformaci zase tak za zlé, a celou problematiku je také samozřejmě nutné vnímat v kontextu tehdejší doby.
Velmi zajímavé vyprávění sovětského zkušebního pilota Marka Gallaje. Nejedná se o biografii, ale o sbírku jednotlivých autorových zážitků z různého období, od druhé světové války až po šedesátá léta, prokládanou někdy až filozofickými rozbory různých aspektů osobnosti pilota a jeho povolání. V knize kupodivu chybí komunistická propaganda, naproti tomu se odbornější čtenář bohužel díky tehdejšímu utajování (kniha vyšla v originále v roce 1963) nedozví ani jména většiny konstrukčních kanceláří, u nichž autor působil po válce, natož jednotlivé typy, které zde popisuje, lze je pouze odvozovat z autorova popisu a současných znalostí (např. Mjasiščev M-4). Díky tomu zde pravděpodobně také chybí fotografická příloha, tehdy bylo nemyslitelné nějaké fotografie zkoušených prototypů publikovat. Některé události jsou kvůli utajování v kontextu dnešní doby až úsměvné (při pasáži o setkání se Sergejem Koroljovem ho autor nejmenuje, tehdy bylo jeho jméno přísně utajené, uvádí ho jen jako Hlavního konstruktéra (s velkým H). Gallaj byl rovněž obětí poválečných Stalinských čistek, byl vyhozen z tehdejší práce a vrátit se směl až po Stalinově smrti, toto popisuje i v roce 1963 velmi opatrně a nekonkrétně, ale tématu se nevyhýbá. Dlouhou kapitolu věnuje letounu Tupolev Tu-4 jako tehdejšímu zázraku sovětské techniky, ale i v roce 1963 byl nejspíš jeho zrod z načerno okopírovaného amerického bombardéru B-29 stále tabu, proto zmiňuje jeho vznik jako "zajímavý", ale o kapitalistickém Boeingu musel pomlčet. Resumé: knihu doporučuji spíš běžným čtenářům jako náhled do života zkušebního pilota, letecký fanda zde mnoho zajímavého, mám na mysli technické detaily, nezíská.
Velmi čtivě a akčně psaný příběh pilota zrádce - kolaboranta, který se zaprodal Němcům již na samém počátku okupace Čech. Na jeho jméno jsem narazil tu a tam v příbězích našich zahraničních letců, ale nic bližšího jsem o něm nevěděl, proto jsem si tuto knihu se zájmem přečetl. Snažil jsem se pro Přeučilovo jednání najít nějakou, alespoň malou, omluvu (viz. např. příběh jiného českého zrádce - parašutisty Viliama Gerika), ale žádnou jsem nenašel - Přeučil plánovitě spolupracoval s Němci již od začátku, snažil se například hned po okupaci jako předválečný československý pilot vstoupit do Luftwaffe (což mu bylo zamítnuto, protože nebyl Němec), a tedy jeho jednání, které odneslo životem mnoho statečných lidí, kteří se mu coby "anglickému letci" snažili nezištně pomoci, o rodinách čs. letců na západě, které udal Gestapu, ani nemluvě, je tak podlé, jak jen být může. Naštěstí po válce dostal, co si zasloužil.
Velmi zajímavá zpověď nejlepšího sovětského stíhacího esa druhé světové války. Komunistickou propagandu je nutno brát v kontextu doby, vyvažuje ji detailní popis taktiky a všedních dnů sovětského stíhacího pilota, od jeho prvních frontových zkušeností coby řadového letce na začátku války, až po jeho zážitky coby velitele pluku na jejím konci. Pouze dle mého názoru dost nadsazuje kvality sovětských pilotů oproti německým, zejména začátkem války, přesněji vynáší sovětské úspěchy a příliš se nezmiňuje o neúspěších ve vzdušných soubojích, zde je nejvíce patrná popsaná propaganda. V každém případě si myslím, že sloužit pod ním (i nad ním) asi nebyl žádný med, byl naprosto nesmlouvavý k sobě i k ostatním, a nepřipouštěl žádné chyby nebo polovičatá řešení, avšak zároveň byl spravedlivý a nečinil rozdíly mezi řadovým vojákem a důstojníkem. Pokud by nešlo zrovna o něj, tak podle mého by při některých popsaných extempore s vyššími důstojníky skončil přinejlepším v gulagu.
Politický thriller, takový průměr, ale číst se to dalo. Té politiky (a právničiny) tam bylo na můj vkus až moc, akce již méně, jen v závěru to bylo trochu svižnější, na druhou stranu celkem zajímavá zápletka. Na Ludluma, Rollinse, Cusslera a spol. tomu však chyběl větší spád.
Nejprve jsem se bál, že se bude jednat o suchopárnou "učebnici dějepisu", ale posléze jsem se do knihy začetl ani nevím jak, a jako resumé musím uvést, že jsem byl příjemně překvapen. Kniha je vyváženým mixem faktografických skutečností v kombinaci s docela napínavým líčením prožitků konkrétních příslušníků Rudé armády a KGB. Je pravda, že autor vychází z vzpomínek sovětských účastníků války, nicméně rozhodně se nejedná o nějakou propagandu SSSR, v celkovém pohledu je zde první válka v Afghánistánu líčena jako odstrašující příklad, jak válku nevést, a to jako varování v kontextu se současnou situací v Agfhánistánu, potažmo v Iráku. Pokud by byla bohatší fotografická příloha, neměl bych knize co vytknout.
Strhující a brilantní politický thriller, přečetl jsem ho téměř na jeden zátah, od knihy jsem se nemohl odtrhnout...
Knihu doporučuji spíše techničtěji založeným fanouškům letectví, kromě popisu všední služby létání s Giganty obsahuje její velká část i značně podrobné technické detaily vývoje, vzniku, zkoušek a jednotlivých verzí Gigantu. Je vidět, že ji psal člověk nejpovolanější, sám pilot Gigantu. Například detailní líčení vleků Gigantu pomocí trojice stíhaček Messerschmitt Bf 110 je skutečně zajímavé. Překlad včetně technických termínů je bezchybný (což nebylo u publikací, vydávaných v té době nakladatelstvím Mustang zdaleka pravidlem, některé pak u trochu odbornějších čtenářů působily doslova jako parodie). Bonusem knihy je i zajímavá fotografická příloha, barevné bokorysy a plány. Jako člověk, co se řadí do shora uvedené skupiny čtenářů, nemohu nedat nic jiného, než pět hvězdiček.
Jak píše kolega pode mnou, osnova knihy sestává z klasiky - předválečný výcvik, okupace, odchod přes Polsko do Francie, služba v Cizinecké legii. Nicméně pro mě je kniha zajímavá už tím, že tentokrát je z pohledu dělostřelce a nikoliv letce, jako u většiny případů (byť jsem letecký fanda, ale kolikrát si jsou ty vzpomínkové knihy podobné jako vejce vejci), a dále je dle mého psaná docela čtivě a zajímavě, žádná suchá učebnice dějepisu. Pro mě nejzajímavější částí je autorův podrobný popis výcviku, studia na vojenské akademii a služby u dělostřeleckého útvaru v předválečné československé armádě. Ani následující části však nejsou nudné. Fandům historie a vojenství mohu s klidným svědomím doporučit.
Pěkně zpracovaný atlas hub, vyobrazení popisovaných hub je prostřednictvím barevných ilustrací, nikoliv fotografií, což není na závadu, kresby jsou kvalitní a věrné. Za závažnou chybu však považuji tvrzení autora o jedlosti Čepičatky jehličnanové (Galerina marginata), která obsahuje stejné jedy jako muchomůrka zelená a je tedy velmi nebezpečná (možná záměna při sběru jedné opeňky měnlivé), a dále kapitolu o čechratce podvinuté, kde autor sice připouští jisté nebezpečí, ale i tak je v malém množství k jídlu doporučuje, přitom se jedná o značně zákeřnou a nebezpečnou houbu. U té čechratky bych to kvůli době vzniku atlasu (1972) ještě chápal, dříve se skutečně často jedla, ale s tvrzením o jedlosti u čepičatky jsem se ještě nikdy nesetkal, snad se jedná o autorovu chybu...
Čekal jsem něco na způsob mého oblíbeného Dobrodružství Wernera Holta, ale v tomto ohledu jsem byl zklamán. Knihu jsem přelouskal, některé části jsou dost rozvláčné, je to celé takové dost nekonkrétní, neustále se skáče do přítomnosti a minulosti, chyběla mi tam jasná dějová linie, vše je také samozřejmě ovlivněno komunistickou propagandou - zlí Němci, hodní Sověti. Ve výsledku ale dílo nezatracuji, některé kapitoly byly na druhou stranu čtivé a napínavé, stylistika i terminologie v pořádku, autor evidentně věděl, o čem píše a jakým způsobem to podat, takže za mě ve výsledku průměr.
Velice podrobně, ale zároveň i přes to, že se jedná o literaturu faktu, skutečně čtivě a poutavě zpracovaný příběh nejznámější námořní katastrofy všech dob, včetně toho, co jí předcházelo, i toho, co následovalo. Přečetl jsem jej jedním dechem. Navíc je obsahem knihy i zajímavá fotografická příloha, náčrtky a mapky.
Útlá, ale zajímavá a pečlivě, včetně mnoha citací a pramenů, zpracovaná publikace, reagující na tendence, které se objevily po vydání, jak se později ukázalo, historicky v některých místěch značně - a úmyslně - zkreslené knihy Evžena Čiháka a Františka Gela "Jak jsem létal a padal" tohoto glorifikovat jako prvního českého letce místo Ing. Jana Kašpara, což tato práce spolehlivě vyvrací a prokazuje, že ač si Čihák jako pilot i letecký konstruktér jistě zaslouží obdiv, prvním českým letcem byl skutečně jeho bratranec Jan Kašpar a nikoliv on sám, jak fabuluje ve svých vzpomínkách.
Děj nijak nevybočuje z podobných témat (jeden superhrdina, který zachraňuje svět), nicméně celkově je docela zajímavý a čtivý, téma je relativně uvěřitelné, odborná terminologie je na úrovni, takže ve výsledku mohu doporučit.
Po přečtení pár prvních řádků jsem byl ke knize trochu skeptický, ale pak jsem svůj názor velmi rychle poopravil, protože kniha se čte jedním dechem. Zajímavé srovnání jak s moderními publikacemi o životě v legii (např. "Špalek" - Moderní cizinecká legie očima výsadkáře) nebo naopak již historickými (L.M. Pařízek - Legie sebevrahů). Dalším kladem je také bohatá fotografická příloha. V každém případě rozhodně doporučuji, pro fandy LE povinná četba a zaujme i ostatní běžné čtenáře.
Jsem fanda houbaření, tak rád pročítám různé knihy o houbách a atlasy. Na tuhle knížku jsem narazil u nás v knihovně, tak jsem si ji půjčil. Na přečtení stačila půlhodinka, je to útlá knížečka, nejsou tam žádné obsáhlé informace, ale jako základ pro začínající houbaře nebo pro děti stačí, přináší v kostce v podstatě vše nejdůležitější (jak sbírat houby, pověry o houbách, nejnebezpečnější jedovaté a nejlepší jedlé houby atd.). V dnešní době neobvyklé je použití ilustrací hub místo fotografií, ale obrázky jsou docela povedené, tak to není na závadu. Pokud by chtěl ale začátečník vyrazit na houby jen s touto publikací, přece jen bych doporučil přibalit si ještě nějaký klasický atlas hub. Ale jinak je tu na těch pár stránek informací docela dost.
Rychlá nenáročná oddechovka, děj má spád a je bez zbytečného balastu, přes klasickou zápletku s několika superagenty s občas dost za vlasy přitaženými schopnostmi a předvídatelným koncem příběhu jsem knížku zejména v její druhé části skoro hltal a místo koupání v moři, kde jsme právě s rodinou na dovolené, jsem seděl na pláži a četl a četl :-) Shovívavějším čtenářům s nadhledem mohu s klidným svědomím doporučit.