Pavelina
komentáře u knih

Krásná kniha. Silný příběh, krásné provedení, čtivá popisnost indického každodenního života. Sice je předvídatelné, jaký bude konc... ale tato kniha je příkladem toho, že i cesta může být cíl...
A určitě si přečtěte i doslov, dozvíte se, proč byla kniha vlatně napsána...


Pohled na osobní život Vladimira Nabokova. K témetu ladí i vzpomínková kompozice. Určitě stojí za přečtení pro všechny, kteří se něco chtějí dovědět o spisovatelovi, ale literárně to zase až takové terno není.


Nedejte na to, že je kniha z budoucnosti (vy, kdo nemáte tento žánr rádi). Určitě doporučuju přečíst, podívat se na seriál. Kniha je psaná svižným stylem, vystavěný apokalyptický svět je promyšlený, hlavní hrdinka uvěřitelná. Ještě se k autorce určitě vrátím.


Výborná kniha. Pro pobavení i pro zamyšlení. Veselá i smutná. Jako život. Nebo jako smrt? :)
A že je smrt občas ON a občas ONA - já si myslím, že je bezpohlavní, kosí všechny bez rozdílu... A mluvit o ní jako o ONO - to by bylo povážlivé ;)


Silný příběh o životě v obléhaném Leningradu, kdy hlavními postavami jsou děti. Jednoduchost jazyka emotivnost ještě podtrhuje. Autorka sama jako dítě blokádu Leningradu zažila, jedná se tedy o další cenné beletristické svědectví o válečných hrůzách.


Velmi příjemná kniha, která se čte sama. Takové oddechové napínavé čtení. Vhodné do letošní tuhé zimy ;) Pomezí racionálního a iracionálního je velmi dobře zpracované, autor je až do konce pánem situace a čtenáře si vodí... no si vodí ;) Ale velmi příjemným způsobem.


Doporučuju všem nastávajícím rodičům. Četla jsem v 9. měsíci těhotenství a díky přečtení této knihy mi došlo, že budu brzy potřebovat jednu důležitou věc: "nadhled" ;)


Jinotaj o posmrtném životě, vztahu dospělých k dětem... a taky trochu o fotografování.
Oceňuji originální pojetí posmrtného života. Jen to zpracování je takové... průměrné...


Mám za sebou první a teď už i druhý díl. Prvotní nadšení už vyprchalo - nenadchne, neurazí. Jako historická sonda do duší měšťanů a nedotknutelných by to neobstálo, ale jako odpočinkové čtení je to ucházející. Časem se vrátím i k dalším dílům - čistě ze zvědavosti, jak se budou vyvíjet osudy postav.


Knize nechybí napětí, dějové potůčky se hezky přibližují, až se spojí v jednu dějovou řeku. A HLAVNĚ - poslechla jsem si nejen Paganiniho Capriccio č. 24 :-)
Jen...
Postavám (bohužel) nechybí snad už tradiční detektivkové klišé (to opravdu každý severský detektiv musí mít nějaký zdravotní problém? Tam policisté nemusí procházet zdravotními testy? :) (Závislost Harryho Hola, migréna u Joona Linny ;) ), ambiciozní drsňačka s éterickým zjevem - kde už jsem to jen viděla...). Pacifistka s morálním kreditem přes půl zálivu si nabrnkne týpka, který bude vydírat kvůli tomu, aby nepřišel o loď... No nevím, jestli se se v tomto vesmíru přitahují právě tyto protiklady... :-) Ale je to detektivka, fikční světy jsou pružné, takže to unesou.


Inspirativní pojetí českých (kulturních) dějin 2. poloviny 20. století střídá osobní vzpomínky spisovatele, které jsou přínosem i pro literární historii.


Tak jsem objevila Ameriku. Zuzanu Brabcovou. Okouzlila mě, hlavně teda svou češtinou, kterou využívá pro dokreslení nálad a stavů. Taky mě bavila kompozice, vracení (jen tak mimochodem) už užitých motivů, neustále vracení. V nejmíň čekanou chvíli.
O děj ani tak nejde, on to žádný kasovní trhák není... Ale přesto je to velmi, velmi, velmi čtivá (až hltaná) kniha.
Už pomýšlím na další výlet do své nové Ameriky.


Kniha o všedním každodenním životě v Estonsku a Finsku v 70. a 80. letech. Kniha o všedním životě s bulimií. Náročná kniha. Chvílemi zdlouhavá, chvílemi šokující. Rozhodně kontroverzní. Rozhodně psaná talentem. Určitě se k autorce ještě vrátím, ale tak hned to nebude...


Pro zájemce o mexické dějiny jistě přínosná kniha, faktograficky nabitá, leč císařovnu příliš neopisující :-(


Kdysi to bylo moje první seznámení s arabským světem žen. Dnes vychází mnoho knih, které jsou výpovědí arabských žen, toto je jejich předchůdkyně.. .a pro mě zůstala v rámci tohoto tématu nepřekonanou...


Shodou okolností jsem na knihu narazila v době premiéry Ševčíkova filmu Masaryk. Po knize jsem tedy sáhla - i díky autorce, jejíž knihy mám moc ráda (o této jsem ale netušila). Je to výborně napsané, metoda vyprávění pomocí filmových obrazů je vcelku netradiční, nabízí možnost gradovat děj. Jaká je historická přesnost se už stejně nikdo nedozví, ale jako fikci to rozhodně doporučuji. A doporučení případným čtenářům: určitě nepřeskakujte úvod, tady je velmi podstatný a z hlediska literární historie zajímavý.


Krásné, nekomplikované čtení na dovolenou z období kolem 1. světové války a z prostředí českého maloměsta. Nechybí lidské příběhy, národnostní česko-německé vztahy, nekomplikované postavy, čtivý příběh. Nejedná se o žádnou hlubokomyslnou knihu, ale jako oddechové čtení rozhodně neurazí.


Doporučuji zájemcům o literární prostor, milovníkům Jeseníků, čtenářům fatálních lovestory a všem, komu není lhostejný odsun (vyhnání) Sudetských Němců.
Kniha je čtivá, reálná a vede k zamyšlení nad naší minulostí (stejně jako Cejch nebo Vyhnání Gerty S.)


Velmi čtivá rodinná sága, jejíž český překlad vyšel po 80 letech od 1. vydání. Tématem je židovství (v Německu), komunitní a hlavně rodinné vztahy, emigrace, první válka, za dveřmi už můžeme tušit tu druhou. Nechybí ale vnitřní svět jednotlivých postav, motivy, které se v rodinách opakují...
Rozhodně stojí za přečtení.


(SPOILER) Co k této knize napsat... Pro mě trošku zklamání. Styl strohý, prakticky bez emocí, metafor, vnitřního světa postav. Ano, třeba to byl autorčin záměr, kdo ví. Trošku to vytahuje kompozice, která je rozhodně propracovanější.
Příběh sám mě ale zaujal, jen je škoda dvou věcí:
Nedomyšlená místa (Kateřina sice vzala občanku z kabelky v kadeřnictví a tím se z ní stala Sára... Na tu ale pracovala. Pravá Sára si určitě nechala vystavit nové doklady a v zdravotní pojišťovně a na sociálce měli úředníci hlavy jak kyblík, že za Sáru zaměstnavatelé (u té pravé případně stát, byla-li nezaměstnaná) posílají dvoje odvody :-) ).
Jak z toho ta pozitivita a sluníčkovost kape až na podlahu. Ano, všichni mají nějaký mráček v životě, ale u všech, zcela zázračně, se nebe vyjasní... Nejsem fanouškem této pohádkové literatury pro dospělé...
Ale třeba mě jen autorka tahá za nos. Třeba se na trhu brzy objeví kniha s názvem Srdce od Ivy Kokinopulosové. Půjde o psychologický román v odlišném stylu než Sídliště Svět a čtenář bude moct ten výborný příběh prožít se vším všudy.
(Jestli to tak bude, tak dám plný počet hvězdiček, protože tento plán by si to zasloužil).
