Pavlaj komentáře u knih

Kristepane, to je blbina. Snad ani ne ten námět, ale je to příšerně, opravdu příšerně napsané. Horší než 50 odstínů šedi.
Myslela jsem, že s knihou od autorky oceňovaného Slavíka se nemůžu splést, i když se v češtině jmenuje takhle hrozně (originální název je totiž jiný - If you believe). Těžký omyl, většina textu působí spíš jako zdařilá parodie. Ale jak řekla dcera: „Cos čekala od knihy s názvem Ohnivé okovy, dobře ti tak.“ Aspoň mám neplánovaně splněné 11. téma ČV a kniha míří do knihobudky.

2 22.01.2021

To, že jsem se ke Camusově Moru dostala v době pandemie, byla náhoda, rozhodně ale přidalo na zajímavosti. Začátek je ohromně silný - z kanálů začnou vylézat krysy a jen málokdo tuší, co to znamená. Postupně sledujeme, jak se osobní tragédie slévají v kolektivní, jak jednotliví lidé rozdílně reagují ve stejné situaci, jak se společnost vyrovnává s nebezpečím, s izolací, s opuštěností, s únavou. Přestože všichni autoři pandemických fikcí pracovali s vysoce smrtným virem, paralely k dnešku jsou výstižné a překvapující.

Příjemné čtení, zajímavé postřehy. Líbí se mi, že autorka nesoudí, ale snaží se pochopit a vysvětlit proč.

3 19.01.2021

Za plusy považuji: Krásné popisy přírody, alegorii nabarveného ptáčete, vylíčení zaostalosti a tmářství na venkově polsko – ruského pomezí. Prvních sto stran mě docela zaujalo. Mínusy: Po několika kapitolách začne vzorec „útěk-bití-útočiště-bití-tragédie“ unavovat a přes veškerou invenci ve vymýšlení krutostí i nudit. Druhých sto stran jsem se nemohla dočkat, až bude konec.
Není mi jasné, proč vznikla legenda o autobiografičnosti knihy. Jak si někdo mohl myslet, že tohle je skutečný příběh malého kluka? Z přesnosti vzpomínek i poměrně složitého filosofování je jasné, že jde o fabulaci. Ta obrovská kumulace tragédií (z nichž jedna každá se zcela jistě mohla stát nebo stala, jen ne zároveň jednomu člověku v jednom životě) mě spíš vede k domněnce, že bylo psané na efekt. Podle toho, co autor píše v doslovu, ho k psaní přiměla snaha podat svědectví o hrůzách války. Jenže jak už tu psali mnozí, méně bývá více, a třeba Želary – Jozova Hanule jsou pro mě výpovědí mnohem silnější. Autor každopádně prokázal dobrý odhad v tom, na co mohli v době vrcholné studené války Američané slyšet.

Úžasná kniha.

1 05.01.2021

Knížka mě zaujala hlavně názvem a obálkou, podle anotace jsem čekala oddechové čtení s trochou historie a trochou romantiky. Přesně to jsem dostala, takže spokojenost. Žádný literární klenot to není, dějová linka naprosto předvídatelná, závěr taky, ale což, nemůže člověk číst pořád jenom Hamleta…

3 02.01.2021

Poměrně zbytečná kniha. Klade si ambice zachytit prezidenty USA a specifika jejich fungování v mediálním věku, akorát se to hrubě nepovedlo. Každému prezidentovi je věnováno pár stručných stránek, které působí jako opsané z wikipedie, a pak je doplněná jedna stránka, která má asi shrnout jejich vzájemný vztah s médii. Kromě toho, že text přináší velmi málo nového, si autor nedal práci po sobě ani přečíst, co napsal (tedy pokud to napsal a ne jenom přeložil z jiných zdrojů). Spousta informací se nesmyslně opakuje, o překlepech a nějaké korektuře textu ani nemluvím. Část textu je nejspíš opsaná z nějakého bolševického materiálu nebo diplomky, takže se dozvíte, že „volby v USA jsou určovány vůlí monopolního kapitálu“ nebo tu najdete termín „průmyslová buržoasie Severu“ (rok vydání knihy: 2017). Nejsem snad přecitlivělá na téma gender, ale kapitola o aféře Lewinská (teda kapitola... jeden a půl strany) se jmenuje Mnoho povyku pro nic, Clinton je v ní označen za člověka „s podivným vkusem“ a lhal „celkem pochopitelně“. Wtf?

19.12.2020

Impulzivní nákup z Levných knih, mně neznámý autor a netušila jsem, co čekat. Je to vlastně detektivka, ve které se pátrá, jestli existuje nebe a jestli může komunikovat s naším světem. Docela příjemné překvapení. Zajímavě popsané pocity těch, komu se "nebe" ozvalo, reakce jejich okolí a mezitím nenásilně pokládané zásadní otázky. Co by s námi udělalo, kdybychom jistojistě věděli, že nebe je? A pokud by nás víra v nebe donutila žít lepší život, není pak vlastně jedno, jestli je nebo není? I ten ne úplně jednoznačný konec knížce slušel.

6 24.11.2020

Po shlédnutí filmu Amistad a návštěvě Zanzibaru jsem si prostě musela sehnat něco o dějinách otroctví a tohle je vlastně jediná souborná kniha o tématu dostupná v češtině. Obrovský záběr, před autorkou smekám. Snaha postihnout spoustu informací a souvislostí dělá některé pasáže hůř stravitelnými, přesto extrémně zajímavé, např. rozdíly mezi systémy otroctví v Jižní Americe, v Karibiku a v Severní Americe mi doteď vůbec nedocházely. Všechny ty knížky z mládí (Chaloupka strýčka Toma, Odysea kapitána Blooda nebo Dobrodružství Huckleberryho Finna) teď budu vnímat jinýma očima.

5 20.11.2020

Dějem mě román až tak neuchvátil, ale jako popis života a idejí starověké Sparty super. Ohnivá brána prezentuje Lakedaimon z toho lepšího, romantizujícího, pohledu - vojenská tažení proti jiným městským státům se dějí výhradně za účelem spojení rozhádaných městských států proti perskému nepříteli, nesnesitelná šikana na cvičišti vede k obrovské disciplíně na bojišti, naprosté podřízení individuality slouží zájmu celé společnosti.
Skoro by při čtení člověk zapomněl, že šlo o militantní kulturu, která vraždila postižené nebo slabé novorozence a nemilosrdně nadřazovala práva celku nad práva jednotlivce. Možná, že nebýt hrdinství tří set u Thermopyl, dívali bychom se dnes na celou spartskou kulturu jinak. Ale komu by, když se řekne Sparta, jako první nenaskočilo hrdinství u Thermopyl, král Leonidas a citát „Poutníče, zvěstuj Lakedaimonským….“.

4 04.11.2020

Přečtené při čekání na splnění rezervace Rozpojených států z knihovny. Knížka nemá žádnou ucelenou myšlenku, skládá se z popisu různých míst, osobností, událostí a zážitků. Nebylo by ale asi spravedlivé kvůli tomu snižovat hodnocení, protože nic jiného než střípky z práce zahraničního zpravodaje ani neslibuje. Nedozvíte se nic podstatného ani o americké geografii, ani o politice, ale čte se rychle a snadno. Zpětně je zajímavé, jak koncem 90. let, když vyšlo, musel ještě autor Čechům vysvětlovat, jak vypadá multikino a jak se Američani věnují cvičení, běhání a fitness. Je to jenom něco přes dvacet let....

4 25.10.2020

Tulačka Lila, unavená a vyčerpaná životem, se zastaví v plechové boudě u silnice. Asi si chce jen pár dní odpočinout, ale najednou zjistí, že se potřebuje ohlídnout za svojí dosavadní existencí. Snaží se najít něco, ani neví přesně co, možná smysl toho všeho živoření a utrpení. A při svém hledání se poprvé ocitne v kostele, na mši místního pastora.
S kazatelem jsou každý úplně jiný. On je zbožný starý muž, spokojeně obklopený svou milující komunitou. Ona je od dětství skoro sama, na cestě s bandou tuláků bez střechy nad hlavou.
Taky mají hodně společného - strašlivou osamělost, ptaní se po smyslu věcí. Oba se umí radovat z maličkostí, on děkuje Bohu modlitbami, ona projevuje vděčnost tím, že si užívá to málo, co má: slunečné ráno, chladnou vodu, něco k jídlu.
Jejich vztah je jeden krok dopředu a dva kroky zpátky, protože se oba sice bojí, že zůstanou sami, ale ještě víc se bojí, že budou spolu, a úplně nejvíc se bojí, že budou spolu a pak zase sami.
Asi nejdelší komentář, co jsem kdy napsala, mně se to prostě strašně líbilo. Už první díly gileadské trilogie mě nadchly, a přesto Lila ještě předčila očekávání. A někde ke konci jsou i ty odpovědi (aspoň mně se zdálo, že jsou).
P. S. Vylíčení života při velké krizi je stejně působivé jako v Hroznech hněvu.

8 18.10.2020

(SPOILER) Hororové příběhy nemusím, ale tohle mě bavilo. Tím, jak bylo krásně všechno se vším propojené, jak autor mění styl podle toho, v koho "ich-formě" zrovna píše, jak postupně odhaluje víc a víc o sourozencích Grayerových a jejich plánech... Líbilo se mi, jak každý návštěvník v domě našel to, po čem nejvíc toužil, aby pak úplně o všechno přišel - brr, to bylo fakt děsivý.

6 07.10.2020

Zvláštní kniha, oceňuji, že stejně jako ostatní Camusova díla dává hodně podnětů k přemýšlení. Jednání a filosofie těch postav je mi ale úplně cizí, jak žijí bez náplně, beze smyslu, od ničeho k ničemu .... a tak, stejně jako u jiných Camusových děl, mi na konci nezbývá než si přiznat, že víc nerozumím než rozumím.

3 29.09.2020

Mě knížka padla do noty. Stylem psaní i mixem vyprávění konkrétního životního příběhu s filosofickými úvahami. Hrdinčiny vnitřní monology hodně souzněly s mými vlastními. Jak můžeme mít za život rádi víc partnerů a každého úplně jiným způsobem. Jak je těžké skloubit osobní život s tím pracovním, pokud máte ambice dělat něco důležitého. Jak nám občas ve vztahu něco chybí a je těžké pojmenovat, co to je. Jak nám občas život nabízí těžké volby a pak nás zase o jinou možnost jednou provždy připraví, aniž by se nás obtěžoval zeptat. Možná to v některých pasážích bylo moc nasládlé, ale na druhou stranu ten příběh má být o lásce, tak by to bez silných emocí asi nebylo ono.

8 26.09.2020

Za pár korun v Levných knihách, a takové příjemné překvapení. Syrová atmosféra kanadských Velkých jezer, krásné popisy přírody, rodinné tajemství, trochu romantiky.... jsem spokojená.

5 21.09.2020

Vynikající. nejvíc mě zaujaly pasáže, které jsou na pomezí psychologie a sociologie - kdo podléhá psychologii davu a potřebě silného vůdce, o fatalismu, provizorním postoji k životu, o fanatizmu.

1 21.09.2020

K přečtení jsem se dostala přes Becoming od Michelle a přiznávám, že její příběh se mi líbil o maličko více. Nejspíš je to tím, že do tápání muže, který hledá sám sebe na půl cesty mezi černou a bílou Amerikou a má pocit, že nepatří vlastně nikam, se mi těžko vciťuje. Taková zkušenost je nepřenosná, u Obamy ještě navíc komplikovaná jeho africkými kořeny a složitým vztahem k otci. Ale i když mi ty pocity a zkušenosti byli cizí, času u knihy rozhodně nelituji, je to zajímavá sonda do rasových problémů v USA a do osobnosti prezidenta, kterého 100% respektuji.

2 15.09.2020

Podařené zpracování Iliady, ze kterého bych určitě byla nadšená, nebýt toho, že jsem nedávno četla Achilleovu píseň. Ve srovnání s ní je Píseň o Tróji podrobnější, faktičtější, ale o hodně chladnější.

09.09.2020

(SPOILER) Knížka, která vyvolává spoustu otázek a nedává mnoho odpovědí. Pokrytectví společnosti, která cítí nutnost se všemi prostředky zbavit jedince, jemuž nerozumí a kterým se cítí ohrožena, je odsouzeníhodné. Stejně tak je ale odsouzeníhodná vražda. Navíc vražda jakoby bez motivu, bez důvodu. Trest smrti považuji za nemorální, ale přesto..... byl hlavní hrdina psychopat? Nejspíš byl a byl tak ostatním nebezpečný. Tedy společnost měla právo ho zavřít a trestat? Spousta otázek a podnětů k přemýšlení, výborný námět k filozofické diskuzi. Další kniha, kterou měla dcera jako četbu k maturitě a smekám před její střední školou, že se nebojí podobnými těžkými tématy zabývat.

9 09.09.2020