Peace komentáře u knih

"Většina lidí prožije tolik času ve strachu z toho, co se nikdy nestane nebo co nemohou ovlivnit, že jim pak nezbývá žádná energie na řešení těch několika věcí, se kterými by se opravdu mohli vypořádat."

Hodně zajímavá a inspirující kniha k zamyšlení. Rozhodně doporučuji!

3 16.01.2015

"Ti, co za to stojí, jsou zároveň dostatečně chytří na to, aby se tě drželi."

Příjemné překvapení. Kniha, která si na nic nehraje a hlavní hrdinka, se kterou se život zrovna dvakrát nemazlí - to je záruka kvalitního čtení, které mohu jedině doporučit.

3 13.01.2015

"Dřív nebyly telefony, maily a další vymoženosti a lidé věděli vzájemně o každém svém kroku. Dnes se můžeme kdykoliv kontaktovat s kýmkoliv a nevíme o sobě takřka nic."

Tak tohle byl zážitek. Knihu jsem si opravdu užila. Bylo to, jako sedět na kávě s paní Skořepovou a nechat si vyprávět její prožitky ze všech oblastí života. Ať už osobní, profesní, pocitové.. Neméně zajímavé jsou i zážitky s jejími divadelními kolegy.
Opravdu doporučuji všem, kdo mají tuto sympatickou herečku alespoň trošku rádi.
Jediné, co bych knize vytkla, jsou poměrně časté překlepy.

2 11.01.2015

"Zvláštní, že se některé věci nemění. Zůstávají v nás napořád, i když si to vůbec neuvědomujeme. Svým způsobem až do smrti zůstáváme dětmi."

Tato kniha zůstávala jedinou, ze starších knih autorky, které jsem neměla přečtené. Nějak mě nelákala, ani nevím proč - konkrétní důvod nebyl. Konečně jsem svůj osobní rest splnila a po knize sáhla. Nebyla špatná, řekla bych, takové průměrné autorčino dílko. Doporučila bych ji číst na Vánoce, protože tím podtrhnete sálající atmosféru.
Co mi trošku na knize vadilo a co si neodpustím vytknout, jsou životní setkání některých hrdinů knihy - okatou "náhodou" se všichni se všemi znali, což mi zavánělo prvky telenovely a bralo mi tak uvěřitelnost celého příběhu.

6 09.01.2015

"Stál jsem tam a čekal, až někdo něco udělá, dokud jsem si neuvědomil, že člověk, na kterýho čekám, jsem já sám."

Mé první setkání s autorem a nejde vůbec o špatný zážitek. Podle hodnocení jsem dokonce čekala mnohem méně, než jsem dostala, takže za mě určitě spokojenost.
Kniha je psaná čtivě, jediné, co bych vynechala, jsou snové pasáže - ty mě nebavily a přišly mi dost zbytečné.
Těším se na další, ještě slibněji vypadající, autorova díla.

6 07.01.2015

"Jsou lékaři, kteří pečují o srdce, lékaři, kteří pečují o zuby, lékaři, kteří pečují o játra... Ale kdo pečuje o nemocného?"

Zajímavá výpověď ženy, která vede k mnoha zamyšlením. Myslím, že jde o povinnou četbu nejen pro pacienty, ale v první řadě pro lékaře...

9 06.01.2015

"Chtěla bych věřit tomu, že někde žije někdo, kdo je jako stvořený pro mě.
Chtěla bych věřit tomu, že žiju proto, že jsem pro někoho jako stvořená."

Ach, ta velká očekávání.. Na knihu jsem se moc těšila, protože Davida Levithana jsem si díky titulu Den co den oblíbila.
Příběh je to pěkný, o tom není pochyb. Myšlenky v knize také nejsou k zahození, ale celkové provedení knihy mě neoslovilo. Přišlo mi, že dospívající lidé chvílemi uvažovali a vyjadřovali se jako světem otřískaní třicátníci, což mě v prožitku z knihy dost rušilo.
No, tak snad příště, pane Levithane.

2 04.01.2015

"V každý situaci žiješ na ostro. A víš proč? Protože každá situace, každá událost, každá hodina i každá minuta je originál a víckrát se navlas nezopakuje."

Autorku mám moc ráda, na jejích knížkách jsem vyrostla a svoji formu rozhodně, ani po těch letech, neztratila, což je téměř obdivuhodné. Líbí se mi, že ač jde o klasické dívčí románky, jsou psány kvalitně, vtipně a vždy je do nich zahrnut i nějaký životní kotrmelec, nějaké ponaučení.
Konkrétně tato kniha opět nezklamala, je psána abnormálně čtivě a s lehkostí. Hvězdičku ubírám za jedinou pihu na kráse, která mi trošku vadila - všichni okolo hlavní hrdinky narážejí na samé, s prominutím, blbce mužského pohlaví, kdežto ona sama se v samých idolech téměř topí ;o))

2 03.01.2015

"Ocitli jsme se ve hře, kde všechno záleží na našem postoji, kterým si vytváříme naši skutečnost. Jak se na věci díváš, jak je pojímáš, takový máš život. Takový je svět, ve kterém žiješ."

Moc hezká kniha. Od této autorky jsem vlastně ani nic jiného nečekala ;o)
Mé milované "Korálky" to sice nepředčilo, ale i tak jde o knihu, ve které je spousta nádherných myšlenek prolínající moc hezký životní příběh, jenž se v různých obměnách děje každému z nás.

4 25.12.2014

"Nikdo není bez chyby, každý vztah vyžaduje spoustu práce, a jakmile narazíš na člověka, kterého opravdu, z celého srdce miluješ, je jedno, jestli nechápe, proč se chceš do něčeho pustit. Úplně stačí, že tvé rozhodnutí podpoří i přesto, že mu nerozumí."

Dlouho se mi nestalo, že bych četla knihu, u které bych tak moc nesouhlasila s činy a myšlenkovými pochody hlavní hrdinky. O to více je tato kniha pro mě příjemným překvapením, protože i navzdory této "nesouhře" mezi mnou a hlavní postavou, jsem si knihu maximálně užila.
Je totiž napsaná velice čtivě, příběh je podáván reálně a nic nevykresluje jásavými žůžo barvičkami.
Autorka u mě jednoznačně zabodovala a řadí se tím právoplatně ke spisovatelkám, jejichž tituly budu s radostí vyhlížet a následně číst.

6 22.12.2014

"Díváš se, ale nevidíš. Někdy máš odpověď přímo před nosem."

Velice dobré pokračování, až překvapivě dobré, protože se mi většinou stává, že se nadchnu pro sérii a radost upadá s dalšími čtenými díly. Oproti jedničce je navíc kniha mnohem akčnější, plná situací, které vás nutí číst dál a dál.
Ano, vyskytují se momenty, kdy si řeknete, že v reálném světě by určitě nefungovaly, ale na této myšlence je založena celá podstata knihy, takže proč si s tím lámat hlavu. Nejlepší je si knihu prostě užít, tak jak je. A stojí opravdu za to.

3 21.12.2014

"Pravá láska je, když miluješ druhou osobu více, než chceš, aby ta osoba milovala tebe."

Obstojný pokračovatel předchozí knihy. Tato navíc měla i svižnější a záživnější začátek, takže jsem spokojená a pokud vás zaujal titul předchozí, se čtením tohoto určitě neváhejte.
Jsem zvědavá, zda autorka plánuje pokračování, protože závěr knihy by tomu napovídal.

3 18.12.2014

"Člověk občas musí působit normálně. Pro většinu lidí je normálnost běžnej stav. Ale pro některý lidi, jako třeba pro mě nebo pro tebe, je normálnost něco, co musíme předstírat, jako třeba když si vezmeš elegantní šaty na slavnostní večeři."

Ze čtení knihy jsem měla zpočátku trošku obavy, důvodem byl tolik propíraný věk autorky. Ale nakonec bezdůvodně - vzhledem k faktu, že se její kniha zcela suverénně řadí k těm lepším současným titulům "pro mládež".
Naopak, věk v tomto případě pociťuji jako klad, protože autenticky dokázala vyjádřit pocity a rozervanost, která tento věk neodmyslitelně provází.
Takže doporučuji: pro mladší ročníky jako ztotožnění, pro starší jako zajímavou sondu do života současné mládeže.

2 15.12.2014

"Nehraný sebepodceňování je prostě k ničemu. Člověka to jen svazuje a nikdy si neužije všechno, co by jinak mohl zažít."

Očekávala jsem vtipnou oddechovku a té se mi také v plné míře dostalo. Autorka píše opravdu čtivě,to nemohu upřít. Ale abych byla úplně upřímná - tak obrovské chvály na její tituly zase tak moc nechápu. Prostě fajn kniha, ale těch je mnohem, mnohem víc...

2 12.12.2014

"Někdy, když se zachováte správně, to bolí k zešílení."

Kniha je klasickou vztahovou oddechovkou, která neurazí, nenadchne.
Měla jsem trošku problém s hlavní hrdinkou, která byla prototypem superženy, kolem níž se nejen motá hned několik osudových mužů, ale která zvládá kamion těžkých ran osudu v podstatě sama. Chvílemi mi vadilo i její moralizování (konkrétně ustavičné hodnocení životního rozhodnutí jejího bratra bylo až protivné), přičemž sama měla v některých situacích sama co říkat.
Abych byla upřímná, znovu bych se ke knize již nevrátila.

3 10.12.2014

"Jestli se nebojíš, nejsi člověk."

Já vám nevím.. Na knihu jsem byla hodně zvědavá, protože mě nalákala anotace a celkový "humbuk" kolem knihy naznačoval, že půjde o něco velkého. Ale ta skvělost prošla kolem mne bez povšimnutí, bohužel.
Děj zajímavý, ale naplno se vžít do příběhu a bez dechu fandit hrdinům v knize se mi nezdařilo. Podle mého názoru jsou postavy popsány ploše - nijak zvlášť mě neoslovily a chvílemi mi byly až nesympatické.
Druhý díl si nejspíše přečtu, ale že bych se na něj těšila jako na knihu první, se říct nedá.

3 06.12.2014

"Takový luxus, jakým bylo "chtít", jsme si nemohli dovolit. Pro nás existovalo jen "muset"."

Pro mne byla kniha vlastně novinkou nejen sama o sobě, ale i žánrem, protože pohádky zavánějící červenou knihovnou nejsou čtivem, které bych vyhledávala. V tomto případě mě však zaujal - co si budeme povídat - především obal a také anotace, takže jsem se čtení nebránila a jsem za to jedině ráda!
Kniha je napsaná velice čtivě, což je její největší klad. Zničehonic se ocitnete v paláci, oblékáte se do krásných šatů, jíte výborná jídla a jste na blízku princi, který je k tomu všemu ještě roztomilý a nemůže vám nepřilnout k srdci. Autorka tím zahraje na strunku, kterou většina z nás slyšela v dětství - být tak princeznou! ;o)
Ať jde o romantiku sebevětší, já si ji opravdu užila a určitě nebudu váhat s druhým dílem.

2 28.11.2014

"Je zvláštní, kolik času s lidmi strávíte, aniž byste je pořádně poznali."

Kniha mě mile překvapila, protože jsem od ní nečekala nic extra. Tak jasně, o mistrovské dílo se nejedná, ale úplná primitivnost to také rozhodně není. Já se bavila a to považuji u knihy za jednu z hlavních věcí. Pokud hledáte oddechovku protkanou napětím, neváhejte ;o)

2 25.11.2014

"Žádná strana a vláda nezajistí, aby mělo školství dobrou pozici, aby požívali pedagogové úcty společnosti. Toto si musejí zajistit pedagogové sami. Tím, že budou vystupovat sebevědomě, otevřeně a s úctou sami k sobě."

Knihu bych doporučila nejen všem učitelům pracujícím v mateřských školách, ale rovněž i všem rodičům, kteří mají v MŠ své ratolesti. Je to kniha zajímavá, podnětná, každý si tam dle mého najde něco zajímavého, protože většina uvedeného se nás dříve či později týká ;o)
Ne se vším jsem s autorkou souhlasila, což je samozřejmé, každý jsme jiný a každý máme své vlastní zkušenosti a náhledy na situace. Jsem však ráda, že propaguje zdravý selský rozum, proti současné "in" výchově.

3 22.11.2014

"Je hrozně těžké odejít - dokud neodejdete. A pak je to ta nejsnadnější věc na světě."

John Green se po dočtení této knihy stal oficiálním géniem pro mou duši. Důvod? Myslím si, že jsem za život načetla poměrně dost knih, ale až tento autor mě u knihy poprvé v životě dokázal rozplakat (Hvězdy nám nepřály) a také jsem u jeho knihy (Papírová města) poprvé chytala záchvaty smíchu v průběhu celého čtení.
Nevím, která kniha se mi od něj líbila nejvíc, nechci o tom přemýšlet. Podle mě totiž každá, z těch tří zatím čtených, je něčím úžasná a výjimečná.
Papírová města jsou velmi čtivá a přesto jsem si čtení natahovala a užívala, co nejdéle to šlo. Quentin je sympaťák a jeho kamarádi nezůstávají pozadu - s touhle partou bych jela třeba na kraj světa :o) Děkuju, že jsem mohla být s nimi alespoň těch pár dnů...

11 21.11.2014