Peace komentáře u knih
"Chápal, proč se Eleanor tolik snaží vypadat jinak než ostatní. Aspoň svým způsobem. To proto, že je jiná - a protože se toho nebojí. Anebo se možná prostě víc bojí být stejná jako všichni."
Zážitek, za který Rainbow Rowell děkuju. Opravdu jsem si užila každou stránku, každý popsaný pocit. Bylo fajn sledovat příběh z obou pohledů - o to výrazněji, a ano, i romantičtěji (co si budeme povídat :o)) vztah Eleanor a Parka vyzněl.
Doporučuji všem!
"Můžete se snažit sebevíc vžít se do tragédie někoho jiného, ale nic z toho doopravdy nebolí, dokud se to nestane vám samotným."
Část knihy mi připomínala seriál Odložené případy, což nebylo na škodu, protože jde o jeden z mých oblíbených :o) Knihu bych však, i přes její čtivost, zkrátila tak o 100 stran - některé situace mi přišly zbytečně rozvleklé a nadmíru popisné.
"Myslím, že je vždycky špatně utíkat. I před nepříznivými okolnostmi. Člověk potom přemýšlí o promarněných šancích a to mi připadá horší,než když se chopí příležitosti a po čase zjistí, že to nefungovalo."
SUPER! Opravdu dobrá kniha, autorčin styl mi sedl a děj měl spád. Ze začátku mě trošku vyděsil počet postav, z jejichž úhlů pohledů je kniha psaná, ale Charlotte Link píše natolik čtivě, že mi nakonec tento fakt vůbec nevadil a dílo jsem si užila.
Rozhodně mám další autorku, na jejíž knihy se budu těšit.
"Člověk, který zná sám sebe, a ví, jakou cestou kráčet, nevysílá svým záporným rozhodnutím do světa žádnou negativní energii, nýbrž stanoví jasné a naprosto srozumitelné vlastní hranice."
Kniha je fajn, určitě obsahuje řadu "nakopávajících" myšlenek. Co mě však trošku udivuje je fakt, že na to, jak je tenoučká, se občas některé myšlenky stihly i opakovat.
"Láska bez záruky. Každá je taková. A je jedno, co všechno jsi do ní vložila, co obětovala. Nikdy nemáš jistotu, že potrvá navždy."
Opět oddechové čtení, tentokrát psáno z pohledů více postav, což u autorky nebývá tak úplně zvykem. Líbilo se mi, že je kniha uvěřitelná - prostě příběhy ze života žen, bez nějakých extra příkras. Ani závěr mě nezklamal, beru ho jako připomenutí známého a nesmrtelného - naděje umírá poslední ;o)
"Většina lidí prožije tolik času ve strachu z toho, co se nikdy nestane nebo co nemohou ovlivnit, že jim pak nezbývá žádná energie na řešení těch několika věcí, se kterými by se opravdu mohli vypořádat."
Hodně zajímavá a inspirující kniha k zamyšlení. Rozhodně doporučuji!
"Ti, co za to stojí, jsou zároveň dostatečně chytří na to, aby se tě drželi."
Příjemné překvapení. Kniha, která si na nic nehraje a hlavní hrdinka, se kterou se život zrovna dvakrát nemazlí - to je záruka kvalitního čtení, které mohu jedině doporučit.
"Dřív nebyly telefony, maily a další vymoženosti a lidé věděli vzájemně o každém svém kroku. Dnes se můžeme kdykoliv kontaktovat s kýmkoliv a nevíme o sobě takřka nic."
Tak tohle byl zážitek. Knihu jsem si opravdu užila. Bylo to, jako sedět na kávě s paní Skořepovou a nechat si vyprávět její prožitky ze všech oblastí života. Ať už osobní, profesní, pocitové.. Neméně zajímavé jsou i zážitky s jejími divadelními kolegy.
Opravdu doporučuji všem, kdo mají tuto sympatickou herečku alespoň trošku rádi.
Jediné, co bych knize vytkla, jsou poměrně časté překlepy.
"Zvláštní, že se některé věci nemění. Zůstávají v nás napořád, i když si to vůbec neuvědomujeme. Svým způsobem až do smrti zůstáváme dětmi."
Tato kniha zůstávala jedinou, ze starších knih autorky, které jsem neměla přečtené. Nějak mě nelákala, ani nevím proč - konkrétní důvod nebyl. Konečně jsem svůj osobní rest splnila a po knize sáhla. Nebyla špatná, řekla bych, takové průměrné autorčino dílko. Doporučila bych ji číst na Vánoce, protože tím podtrhnete sálající atmosféru.
Co mi trošku na knize vadilo a co si neodpustím vytknout, jsou životní setkání některých hrdinů knihy - okatou "náhodou" se všichni se všemi znali, což mi zavánělo prvky telenovely a bralo mi tak uvěřitelnost celého příběhu.
"Stál jsem tam a čekal, až někdo něco udělá, dokud jsem si neuvědomil, že člověk, na kterýho čekám, jsem já sám."
Mé první setkání s autorem a nejde vůbec o špatný zážitek. Podle hodnocení jsem dokonce čekala mnohem méně, než jsem dostala, takže za mě určitě spokojenost.
Kniha je psaná čtivě, jediné, co bych vynechala, jsou snové pasáže - ty mě nebavily a přišly mi dost zbytečné.
Těším se na další, ještě slibněji vypadající, autorova díla.
"Jsou lékaři, kteří pečují o srdce, lékaři, kteří pečují o zuby, lékaři, kteří pečují o játra... Ale kdo pečuje o nemocného?"
Zajímavá výpověď ženy, která vede k mnoha zamyšlením. Myslím, že jde o povinnou četbu nejen pro pacienty, ale v první řadě pro lékaře...
"Chtěla bych věřit tomu, že někde žije někdo, kdo je jako stvořený pro mě.
Chtěla bych věřit tomu, že žiju proto, že jsem pro někoho jako stvořená."
Ach, ta velká očekávání.. Na knihu jsem se moc těšila, protože Davida Levithana jsem si díky titulu Den co den oblíbila.
Příběh je to pěkný, o tom není pochyb. Myšlenky v knize také nejsou k zahození, ale celkové provedení knihy mě neoslovilo. Přišlo mi, že dospívající lidé chvílemi uvažovali a vyjadřovali se jako světem otřískaní třicátníci, což mě v prožitku z knihy dost rušilo.
No, tak snad příště, pane Levithane.
"V každý situaci žiješ na ostro. A víš proč? Protože každá situace, každá událost, každá hodina i každá minuta je originál a víckrát se navlas nezopakuje."
Autorku mám moc ráda, na jejích knížkách jsem vyrostla a svoji formu rozhodně, ani po těch letech, neztratila, což je téměř obdivuhodné. Líbí se mi, že ač jde o klasické dívčí románky, jsou psány kvalitně, vtipně a vždy je do nich zahrnut i nějaký životní kotrmelec, nějaké ponaučení.
Konkrétně tato kniha opět nezklamala, je psána abnormálně čtivě a s lehkostí. Hvězdičku ubírám za jedinou pihu na kráse, která mi trošku vadila - všichni okolo hlavní hrdinky narážejí na samé, s prominutím, blbce mužského pohlaví, kdežto ona sama se v samých idolech téměř topí ;o))
"Ocitli jsme se ve hře, kde všechno záleží na našem postoji, kterým si vytváříme naši skutečnost. Jak se na věci díváš, jak je pojímáš, takový máš život. Takový je svět, ve kterém žiješ."
Moc hezká kniha. Od této autorky jsem vlastně ani nic jiného nečekala ;o)
Mé milované "Korálky" to sice nepředčilo, ale i tak jde o knihu, ve které je spousta nádherných myšlenek prolínající moc hezký životní příběh, jenž se v různých obměnách děje každému z nás.
"Nikdo není bez chyby, každý vztah vyžaduje spoustu práce, a jakmile narazíš na člověka, kterého opravdu, z celého srdce miluješ, je jedno, jestli nechápe, proč se chceš do něčeho pustit. Úplně stačí, že tvé rozhodnutí podpoří i přesto, že mu nerozumí."
Dlouho se mi nestalo, že bych četla knihu, u které bych tak moc nesouhlasila s činy a myšlenkovými pochody hlavní hrdinky. O to více je tato kniha pro mě příjemným překvapením, protože i navzdory této "nesouhře" mezi mnou a hlavní postavou, jsem si knihu maximálně užila.
Je totiž napsaná velice čtivě, příběh je podáván reálně a nic nevykresluje jásavými žůžo barvičkami.
Autorka u mě jednoznačně zabodovala a řadí se tím právoplatně ke spisovatelkám, jejichž tituly budu s radostí vyhlížet a následně číst.
"Díváš se, ale nevidíš. Někdy máš odpověď přímo před nosem."
Velice dobré pokračování, až překvapivě dobré, protože se mi většinou stává, že se nadchnu pro sérii a radost upadá s dalšími čtenými díly. Oproti jedničce je navíc kniha mnohem akčnější, plná situací, které vás nutí číst dál a dál.
Ano, vyskytují se momenty, kdy si řeknete, že v reálném světě by určitě nefungovaly, ale na této myšlence je založena celá podstata knihy, takže proč si s tím lámat hlavu. Nejlepší je si knihu prostě užít, tak jak je. A stojí opravdu za to.
"Pravá láska je, když miluješ druhou osobu více, než chceš, aby ta osoba milovala tebe."
Obstojný pokračovatel předchozí knihy. Tato navíc měla i svižnější a záživnější začátek, takže jsem spokojená a pokud vás zaujal titul předchozí, se čtením tohoto určitě neváhejte.
Jsem zvědavá, zda autorka plánuje pokračování, protože závěr knihy by tomu napovídal.
"Člověk občas musí působit normálně. Pro většinu lidí je normálnost běžnej stav. Ale pro některý lidi, jako třeba pro mě nebo pro tebe, je normálnost něco, co musíme předstírat, jako třeba když si vezmeš elegantní šaty na slavnostní večeři."
Ze čtení knihy jsem měla zpočátku trošku obavy, důvodem byl tolik propíraný věk autorky. Ale nakonec bezdůvodně - vzhledem k faktu, že se její kniha zcela suverénně řadí k těm lepším současným titulům "pro mládež".
Naopak, věk v tomto případě pociťuji jako klad, protože autenticky dokázala vyjádřit pocity a rozervanost, která tento věk neodmyslitelně provází.
Takže doporučuji: pro mladší ročníky jako ztotožnění, pro starší jako zajímavou sondu do života současné mládeže.
"Nehraný sebepodceňování je prostě k ničemu. Člověka to jen svazuje a nikdy si neužije všechno, co by jinak mohl zažít."
Očekávala jsem vtipnou oddechovku a té se mi také v plné míře dostalo. Autorka píše opravdu čtivě,to nemohu upřít. Ale abych byla úplně upřímná - tak obrovské chvály na její tituly zase tak moc nechápu. Prostě fajn kniha, ale těch je mnohem, mnohem víc...
"Někdy, když se zachováte správně, to bolí k zešílení."
Kniha je klasickou vztahovou oddechovkou, která neurazí, nenadchne.
Měla jsem trošku problém s hlavní hrdinkou, která byla prototypem superženy, kolem níž se nejen motá hned několik osudových mužů, ale která zvládá kamion těžkých ran osudu v podstatě sama. Chvílemi mi vadilo i její moralizování (konkrétně ustavičné hodnocení životního rozhodnutí jejího bratra bylo až protivné), přičemž sama měla v některých situacích sama co říkat.
Abych byla upřímná, znovu bych se ke knize již nevrátila.