Pebra komentáře u knih
Se vší úctou k laskavému panu Fulghumovi... je to taková, s prominutím, laskavá blbina. :) Řádkování nemuselo být jedna a půl, ne-li víc, mezery mezi odstavci... kniha by se smrskla o polovinu a ušetřil by se papír.
Netušila jsem, že taková kniha od Čapka existuje! Dokazuje, že uměl napsat cokoli.
Já Čapka a jeho psaní jednoduše zbožňuju. Ale hlavou mi vrtá, jestli bych názor nezměnila, kdybych s ním cesty absolvovala :). Zda by situace taky vtipně glosoval nahlas, upozorňoval na každičkou zajímavost, anebo zda by cestu promlčel s papírem a tužkou v kapse... Každopádně nadčasovost jeho textů - v porovnání s ostatními autory oné doby - mě fascinuje.
Kniha, kterou nemůžou hodnotit dospělí! Oslnila ale všechny děti, kterým jsem jim kdy četla a ukazovala. Děsivé obrázky je přitahují, i když se na ně dívají skrz prsty. Nemusí příběh zcela chápat, jde o to, aby si uvědomily, jak je jim dobře doma u maminky, kde žádné takové příšery nejsou. :)
Nejvíc mi vadilo, že o "pozdvihnutých" čili geneticky vylepšených lidech, se vlastně jen mluvilo, ale žádná velká akce s nimi, v které bych je mohla porovnat s obyčejnými lidmi, se nekonala.
Nejspíš si ty staré časy idealizuju, ale o to raději čtu klasiku, kde děti na hrobu pana učitele pláčou zcela upřímně. Protože byl moudrý a měl je rád. Ve Chvalíně se narodil v roce 1858 budoucí knihkupec František Topič. A něco mi říká, že byl jedním z těch dítek, v kterém zmiňovaný pan učitel vzbudil lásku ke knihám!
Od chvíle, co jsem začala číst foglarovky, si všímám jara :).
Poetům prostě závidím jejich schopnost chápat verše. Já maximálně můžu říkat líbí - nelíbí a vlastně nevím proč.
Popisný Jirásek mě svým způsobem uklidňuje. Vracím se s ním do doby, kdy všechno mělo nějaký řád, lidé mnohem více pracovali, ale i zpívali.
Eh... tedy vysvětlovat tak dlouho čtenáři, že si autor položil prsty na jiné klávesy než je při psaní deseti prsty nutné... možná za to dostal tu Magnesii :).
Zřejmě dobrý literární agent, anotace naprosto zavádějící. Mezi popisy nákupů hadrů a jídla vsouvat kusé informace o tom, kdo je Che Guevara či Theseus, je nejspíš pokus o dovzdělání pubertálních čtenářek. :)
Kdyby to nenapsala Ruska a neodehrávalo se to v gulagu, občas mi to připomnělo americký film. Člun se zásobami se objeví ve chvíli, kdy došly kulky k lovu, znásilnění zmaří medvěd... Každopádně dobře napsané a mně je znovu zle z lidského chování. Absurdní je, že Zulejku pracovní tábor vlastně osvobodil. A taky mi vrtá hlavou, na čí straně vlastně Guzel Jachina je.
Nakonec... i když si hlavní hrdinka neustále stěžovala, tak se mi zdá, že se v tom městečku dělo oproti dnešku dost věcí, vždyť se ti lidé věčně setkávali a cosi podnikali. :) Dnes je situace mnohem horší. Konzumní společnost vyšplhala na nejvyšší přímky.
Detektivní zápletka dobrá, ačkoli došlo k záměně slov etika a etiketa :). Ale poslouchala jsem jako audioknihu, tak nevím, jestli to nepopletli ve studiu.
Miluju Kožíkův vypravěčský um a jazyk. Tohle dílko spadá do kategorie a la Javořická, a přece je to krásné. Doba, která se nejspíš nikdy nevrátí, cudné dívky a zdvořilí nápadníci, navíc v kulisách neodolatelné Telče. Nádhera.
Možná jsem jediná, která chápe a má ráda i tu nemožnou tetu :).
Kdybych neviděla hru v režii Petra Kracika v Českém Těšíně, nemohla bych tvrdit, že jsem z ní unesená. Takhle to ale můžu odpřisáhnout. Víc jak sto let staré drama, v nářečí, krojích a přesto mi tlouklo srdce. I když se Eva místo do Dunaje vrhla do řeky Olzy. Hráno na Festivalu nad řekou. Bravo!