-Pečivo-
komentáře u knih
Demian
Hermann Hesse
Demiána jsem dočetl asi před měsícem a tak náramně mě to bavilo, že jsem s těma 5/10 otálel až do teď.
Hesseho mám rád, ale tenhle příběh dospívajícího mladíka, kterej má staršího kamaráda, kterej má sexy mámu, kterou ale dospívající mladík nakonec stejně nezdrandí, byl nakonec lehce mdlý.
Pohřbený obr
Kazuo Ishiguro
Ishiguro a já jsme spolu nezačali úplně šťastně, jeho Neopouštěj mě byla velká bída, ale jak se blížím ke čtyřicítce, tak jsem se rozhodl dávat věcem druhý šance. Asi teda ne všemu, mušle v dohledný době žrát nebudu a na biatlon taky koukat nebudu, ale tohle se mi nějak do čtečky dostalo.
A jaký to bylo? Lepší než spát pod stanem. Ishiguro jede příběh Artušovský Anglie, kdy Merlin zaklel zemi a všichni všechno hned zapomínají. Místo toho aby příběh byl o tom, že hlavní hrdina nemůže najít boty, odhaluje čtenář příběh dědka a babky, který zapomněli jejich život a hledaj svýho syna. A pak je tam chrabrý rytíř, mniši, ten drak, převozníci a kůň.
Kdyby to byla počítačová hra, tak bych to asi nechtěl hrát, ale jelikož je to kniha, tak tomu dávám 6/10.
A stromy ve Vídeňském lese stále stojí
Elisabeth Åsbrink
Ty pytle, to byla pecka! Dobrou neděli všem přeje velmistr pečivo. Dnes si budem povídat o tom, jak Absynt dokázal vysolit dalších 10/10.
Stromy furt stojí je příběh o holokaustu, kterých je samozřejmě bambilion - tenhle příběh se ale liší. Tak za prvé vypráví o osudu Otta, kterýho židovská rodina poslala z Vídně do Švédska a vypráví to formou dopisů rodičů Ottovi. Co psal Otto zpět, čtenář nevidí. #husty
Za druhé se čtenář doví stručnou historii pronásležidování od nějakýho 9. století a osud krajní pravice po válce a to je taky něco, co mi dosud vůbec nedošlo, že o tom vím úplně nic. #Takyhustý!!
No a za třetí jsem se dověděl, že zakladatel IKEA byl nejlepší kemoš Otty v pubertě a nejen, že se kemošil s židovským chlapcem, on byl zároveň i nácoš! #konfuzér
No a tohle všechno ta švédská pani hodila do psacího stroje a voila knížka jak bič! Škoda, že letošní euro nemůže vyhrát Absynt!
Siddhártha
Hermann Hesse
Jelikož rád nosím boty, tak knihu musím hodnotit kriticky. Chápu, že příběh může mladistvé nadchnout, ale to může toluen taky. Nebylo to zdaleka tak příšerný jako alchymista, ale to není ani ten zmíněný toluen. Hesse je dobrej autorista, takže tady nechci nijak moc kritizovat, ale tohle mi narozdíl od stepního vlka vůbec nesedlo.
Takže dohromady tomu dám 6/10. No a to by asi bylo všechno přátelé dobré literární recenze.
To je on!: O té, co si říkala Toyen
Milena Štráfeldová
Dobrý to bylo. Teď vím, kde Toyen vyrůstala, kde schovávala u Akropole Heislera ve vaně a proč malovala smutný umčo.
Já bych teda válku ve vaně nevydržel. To muselo bejt šíleně nepohodlný. 7/10. Jako bonus pomatení Víti Nezvala na vedlejší koleji na trase surrealismus - komunismus.
100 x Václav Havel
Pavel Kosatík
100x Václav a jak rozumět jeho myšlenkám je trošku guláš s tatarkou a rejží. Samostatné myšlenky jsou Havolovo výroky a jak tomu rozumět je jeho životopis v podání pana Kosatíka, kterej se opírá o jednotlivé výroky.
Teď jsem to vysvětlil trochu kostrbatě, tady příklad:
Havel: “vajíčko.”
Kosatík: “Václav Havel měl těžký život, za své vůdčí postavení v disentu a nezlomnou vůli musel několikrát do lochu. V lochu to měl velmi těžké, ostatně kdo chce vědět jak moc to je v lochu šílené, nechť si přečte poslední knihu Tomáše Řepky - a to prosím vezměte v potaz, že nemohl chodit pomáhat do pekárny! Bylo to tak složité, že si nemohl dát ani vajíčka a musel se spokojit s chlebem a mazacím sýrem. Mnohdy nebyla ani zelenina.”
Odděleně by to fungovalo mnohem lépe. Takhle to vypadá, že pan Kosatík si akorát kydá subjektivní tatarku na ten guláš. Suma sumárum 6/10. ️pardon, pane Havel!
Bílý tygr
Aravind Adiga
Indický sluha goes podnikatel byla celkem zábavná kniha. Bohužel jsem se před čtením podíval na filmovou adaptaci a tak mi znalost děje dost kazila požitek. Masturbace před sexem končí na prahu třicítky a stejně tak čtení & sledování zfilmovaniny - buď a nebo!
No a teď vůbec nevím co jsem chtěl napsaty 7/10. Tak s pánem bohemkou, nashle příště.
Egypťan Sinuhet
Mika Waltari
Po střední jsem jel s klukama na dovolenou do Hurghady a zvládnul jsem za dva týdny neopustit ani jednou hotelový resort, vypít čtyři bazény tvrdky a nevidět ani jednu pyramidu. Takže jsem expert na egyptologii a proto není divu, že jsem do sebe nasoukal těchto 1000 stran o egyptským doktorovi.
V knize se toho stalo tolik, že to nemá cenu ani psát, protože bych to musel psát strašně dlouho. Takže abych to zkrátil - 7/10.
Chlapci a vrazi (2 povídky)
Hermann Ungar
Novej rok a rovnou takovej guláš - povídky normálně nemám rád a teď tomu valim 8/10! Člověk by si řek, Peči, tys lil! Ale nelil! Normálně 8/10! Co přijde teď? Začnu koukat na hokej? Budu nosit roláky? Uvidíme.
A co že tady máme? Herman tu vyšvihl dvě povídky o zoufalých hubeňourech, který to v životě nemaj lehký. Jeden vyrůstá v sirotčinci, kde je jedinej sirotek a jinak tam jsou tři důchodci a jelikož mu nedá služka, tak se rozhodne ji to oplatit. Na to konto odejde do Ameriky, kde zbohatne, vrátí se pro ni po X letech, odveze ji sebou a pak ji střelí do bordelu. Lol.
No a druhej vychrtlík je syn vojáka, sám chce bejt voják, ale protože je vychrtlík, tak musí jit na učení k postiženýmu holiči, kterej tyranizuje jeho fotra tak dlouho, až se mladej naštve a zabije jednoho týpka. Shrnuto v jedné větě. Tohle bude efektivní rok. 8/10.
Pečivo out.
Všechny Louisovy děti
Kamil Bałuk
Dobrý silvestr všem. Než začne opět oblíbená kratochvíle Kolik hodíš petard, tolikrát si retard, tak si tady ještě odložím poslední recenzijošku roku. Rok byl napiču, co si budem povídat - stihl jsem jen 30 knih, což je největší katastrofa končícího roku. Snad bude příští rok lepší.
A ještě k tomu jedna katastrofa - Všechny Louisovy děti jsou první blbost od absyntu. Jako věrný fanoušek kupuji na blind vše co vyjde česky a do teď dobrý. Až na tuhle přešlapku. A o co tam šlo? Mladý polský Kamil se vydá do Holandska aby přišel na kobylku spermadárcovskému skandálu, kdy jeden Louis chodil na hon do kelímku tak často, až z toho doktor udělal 200 dětí. V knize tak sledujeme profily a trable některých z 200 biologických dětí a je to pořád dokola to samý. Pak následuje pohled Louise, pak doktora a pak tahle Pošta pro tebe naštěstí skončí.
Co tim autor chtěl říct netušim, trošku se v tom ztratil a když mne to trochu začlo zajímat, tak jsem musel na gůgl abych si dočetl informace. Pak mne to ale zajímat přestalo a tak jsem rád, že ta kniha skončila. 4/10, protože jsem velkorysý člověk.
Příhody při shazování kůží
Dylan Thomas
Tohle někdo udělal naschvál! Rozjezd: Pěna dní pro dospělý v Londýně, kterou ale Dylan Thomas bohužel po třetině knihy zabalí a začne pak valit povídky. A to Peči nemá rád!
Prvních 60 stran 9/10, další povídky občas dobrý, občas míň. Velká škoda, že chlapec s láhví na prstu nepokračoval po zbytek 150 stran. Kde si můžu stěžovat? Každopádně 10/10, že Rubato pokračuje dál!
Petrolejové lampy
Jaroslav Havlíček
Čago belo šílenci! Ještě si tady odložim jednu rychlou recenzi na super knížandu o syflu. Takže, kdo ho strká, kam nemá, tomu zapáchá a pak mu to vleze i na mozek a pojde - toto staročeské pořekadlo rozvíjí Havlíček na pozadí epického životního příběhu Štěpky.
Havlíčkův Neviditelný byl 9/10 a Helimadoe 5/10. Petrolejové lampy to zaparkovaly svým autobusem přesně mezi. Já jsem spokojen.
Stena
Marlen Haushofer
Tyjo sem se teď nějak zasek nebo co! Už tu byly benga a pali, že si literární obec stěžuje, že sem dlouho nic nepostoval! Naštěstí to byly německý benga a já nejsem černoch a nešel si zrovna zaběhat, takže to naštěstí ještě dobře dopadlo.
Dneska tu máme zeď nebo stěnu nebo bůhví jak to přeložili - takže: bylo to superský. Pani Haushofer naložila psychologický valník a já se rád svezl. Středně stará žena uvízne sama v Alpách na chatce a v okolí 5 km vyroste neviditelná stěna. Z pani se stane farmář jak z Hamsuna a čtenář tak sleduje nejen její několik let trvající boj s přírodou a okolím ale i - bacha - s jejím nitrem. Boom!
Dopadlo to na 9/10. Bohužel se neřešil důvod stěny a tak jsem se zas nedozvěděl jak to s těma chemtrails teda je.
Sbohem, přízraky
Nadia Terranova
Tak tohle jsem nedočetl, to bylo tak deep, že se mi z toho nudně průměrnýho žvatlání o smutku a depresi udělal po 50 stranách takovej hlad, že jsem knihu odložil a šel se najíst. Po obědě jsem na tuhle knihu úplně zapomněl a šel se vykadit. Pak jsem radši začal číst něco jinýho. Tenhle bláznivej příběh se stal před čtrnácti dny.
4/10.
Perunova krev I.
František Kotleta (p)
Dnes se hlásím s další peckou od pečiho, takže s další pečkou - Perunova krev. František Kotleta mi byl do teď neznámý a literární žánr Steven Seagal taky. Teď jsme se poznali, ale zaplaťpanbů sem ženatej a tak se nebudeme nijak dál sbližovat, todle stačilo.
Bejvalej elitní voják se dostane do křížku se slovanskými bohy a po Čechách loví nějakej šutr, aby se zachránil - prcačky, brutální akční scény, střílečky, motorky, zbraně, vlci a tak dále pana krále a takhle furt dokola. Zábavný na 6/10 to bylo asi tak do půlky, pak to šlo dolu. Kdyby to byl hodinovej film, na kterej bych se před deseti lety koukal v sobotu s kocovinou, tak by to bylo mnohem lepší. Nemůže to někdo zařídit?
5/10.
Třída
Heřman Ungar (p)
Dobrý kačer. Pepa Blau je učitel na začátku 20. století, kdy se ještě fackovalo rákoskou přes ksicht za nenaučený vyjmenovaný slova. Nikdo neměl instagram ani tiktok, holky chodili do třídy s holcíma a kluci s klucíma a bejt učitel ještě budilo respekt.
Josef se ale svoji třídy bojí. Myslí si, že se proti němu 15ti letý chlapci chystají vzbouřit a tak Ungar jede psychologické drama o několika stranách, kdy se dobro a zlo prolíná a točí jak třešně na automatech.
Nakonec to všechno dobře nedopadne. A je tam strejda, kterej se jmenuje Bobek. Ne jako ten králík, ale jako hovínko. 7/10, do Maimed to má ještě trochu mezery, ale je vidět, že tento moravský Kafka se vyznačoval kvalitou.
Deník ze dna
Tomáš Řepka
LOL! 300 korun!! Já jsem to opravdu zaplatil! Před několika lety jsem přečetl “Jak se plave ke dnu“ od Jirky Pomejeho - budiž mu země lehká! Přečetl jsem taky “Iveto, sbohem” od paní Goudy, která Barotošový chodila vynášet lahve. Ale tohle předčilo všechno.
300 korun. Jsem za tohle zaplatil. Takhle nějak si představuju když se smísí českej šoubyznis a Sparta. Smrtící koktejl tohleto, smrtící.
0/10. Já nemám slov.
Něžná píseň
Leïla Slimani
No to jsem si zase sáhl pro knížku hluboko do záchoda! I tentokrát musím podotknout, že za to ale nemohu - pani totiž za tohle znásilnění prázdného papíru dostala Goncourta. A tím dostala i Pečiho.
Takže na první straně se dovíme, že chůva zabije dvě děti o které se stará. A pak dalších 200 něco stran se dovídáme, jak se vyvíjel vztah chůvy a pařížské rodiny. Tady bych rad spoileroval - nestane se totiž NIC zásadního. NIC!
Asi to mělo být o tom, jak je těžké stát se součástí vyšší třídy a muset se s tím pomalu loučit, protože děti věkem pomalu chůvu přestávají potřebovat. A jestli to mělo být o tomhle, tak to měl být článek na womanandlife.com nebo rhythmoflife.com a nemělo se to dávat do knihy!
Takhle zbytečnou knihu jsem dlouho nečetl, smekám. Jdu si přečíst Deník ze dna od Tomáše Řepky, abych si spravil náladu. 2/10.
Kafka na pobřeží
Haruki Murakami
Dobré jitrnice přeji! Dnes stručně - Jižně od hranic, na západ od slunce byla past! Velmi překvapen tímto překvapením, jsem se rozhodl sebe překvapit Kafkou na pobřeží. A jsem opět překvapen! Tentokrát ale velmi nemile.
Murakami si tady šněruje lehce magický realismus a i když to je lehce, tak je to moc. To je jako když to polívky hodíte botu, stačí trošku a nedá se to žrát. Mladej Kafka uteče z domova a po cestě se mu děje děsný harampádí - omylem vojede svoji mámu, svoji ségru, zajde si do záhrobí a pak jde zase domu.
Teď jsem toho trochu asi vyspoileroval, ale věřte mi, že tohle bylo zábavnější než těch 650 stran. Takhle napsaný mi to připadá jak něco, co bych si docela rád přečetl.
5/10, protože jsem měl dobrej oběd a jsem milosrdný.
Na jih od hranic, na západ od slunce
Haruki Murakami
S Murakamim jsme se do teď navzájem úspěšně vyhýbali. Já třeba šel doprava a on bydlel v Kjótu, já vešel do Alberta, on do hornbachu a tak dále pana krále. Korona tomu všemu ale učinila přítrž a tak jsme se konečně setkali! To bylo napínavé, co? Určitě si teď všichni říkali, jak to asi dopadne! Takže dobrý večer!
Toto dílo se teda, musím říct, velmi povidlo! Dokonce toliko, že jsem si hned koupil další knihu! To tu dlouho nebylo, doufám, že jsem teď všem v karanténě zvedl náladu a na chvíli přestali řezat manžela/manželku/psa/dítě.
Na jih od hranic, na západ od slunce je o skoro-čtyřicátníkovi, kterej má hezkej život, ale rozhodne se všeho vzdát, protože jeho kulhající láska z mládí se po letech objeví, aby mu nandala do hlavy svý šrouby a on ji pak teda taky nandal svůj šroub do trouby a pak zase zmizela.
Toť vlastně vše. Oceňuji absenci vysvětlování jeji minulosti a že si to Murakami štráduje pěkně po cestě, na které zdánlivé štěstí neznamená štěstí. Toto je velmi hluboké. Sedím totiž ve sklepě, tak si tak odvážně tvrzení můžu dovolit. Za mne noční tokijský život v jazzových barech za 9/10.
