Peggy2711 komentáře u knih
Tuhle knihu jsem četla asi měsíc. Když to viděla známá, že ji čtu, tak jen prohlásila "Nečti to, nebude ti z toho dobře!" A já ji přesto přečetla a dobře mi není. Mnohokrát jsem ji chtěla odložit, protože příběh je tak skvěle vystavěn, vyprávění je tak věrohodné a procítěné, že se do situace úplně ponoříte a není vám dobře. Ale odložit nešla, les mě chytil a nešlo z něj odejít bez konce.
Krásná kniha, krásná obálka, úžasný příběh. Začíná poklidně až romanticky, Tori se zamiluje a z poslušné dcery a hospodyňky se stává trošku rebelka, ale pak nastává dramatický zvrat a příběh už není tak laskavý a romantický. Naše hrdinka zažívá jednu ránu za druhou a ve své sedmnáctileté naivnosti volí asi tu nejhorší cestu, jak z toho ven. Kniha je plná bolesti, smutku a ran osudu. Odehrává se během 20 let života Viktorie, kde sledujeme její plynutí jako řeka, její pády a znovu povstání, její rozhodnutí mnohdy velmi nešťastná, ale také vítězství. Příběh je napsaný až poeticky, autorka nás vším tím smutkem provází v propletenci s přírodou, kterou popisuje tak dokonale, že se do příběhu krásně vnoříte a plujete. Jsem ráda, že bude zdobit moji knihovnu.
Nikdy nesuď člověka, když nevíš, co prožil. Tohle je krásná ukázka tohoto rčení. Román je depresivní, v mnoha částech smutný a hrdinové jsou politováníhodní. Stojí za to dočíst do konce, protože tam se teprve odehraje to naše AHA! Kniha moc pěkně promlouvá ke čtenáři přirozeným jazykem odpovídajícím věku hrdinů i jejich společenskému postavení, tím pádem se čte jedním dechem, je velmi uvěřitelná a vtáhne do děje.
Výborná kniha. Zde je válka popsána nezkresleným pohledem člověka, který to opravdu prožil, věřila jsem mu každé slovo a chápala jeho myšlenky a pohled na svět, jak se změní, když člověk zažije těžkou dobu a nemusí to být jen válka.
Kniha se mi líbila, je svižně napsaná, děj ubíhá, vše vypadá normálně až do doby, než přijde mlha. Pak začne být situace napínavá, strašidelná, zoufale neřešitelná a pro hrdiny neuvěřitelná. Krásně jsou zde vykresleny myšlenkové pochody Moniky a mnohdy mi i vykouzlily úsměv na tváři. Takže mě kniha vážně bavila, přečteno téměř jedním dechem.
Perfektní, stejně jako Šifra a už se těším na Sokolníka. Hlavní plus v této sérii vidím v tom, že nám autorka ukazuje, jak se vyšetřovatelé pomalými krůčky dostávají k vrahovi, všechno postupně odhalují a my můžeme přemýšlet s nimi, kterým směrem se vydat. Vše je tím pádem reálné a uvěřitelné, žádní superhdinové a zběsilé honičky se nekonají.
Velmi dobře napsaná detektivka. Je tak sugestivní, že jsem měla pocit, že pátrám s hlavními vyšetřovateli Laurou a Adamem. Nutilo mě to přemýšlet, co se mohlo stát, jak to mohlo být, kdo by mohl něco ještě vědět. Neskutečně dobře se to četlo a bavilo mě to natolik, že jsem se hned vrhla na další díl. Protože tento končí, když se dějí zásadní věci v Lauřině osobním životě a já prostě potřebuju vědět, co bude dál. Ta osobní linka je tam taky skvělá.
Ale jo, jak již bylo psáno, taková oddechovka, která ale není prázdná, je tam spousta moudra ze života. I když nejsem úplně cílová skupina, dokázala jsem si to představit a vžít se do příběhů. A Adolfkův hod na cíl jsem zažila na vlastní kůži, jen to nebyl Adolfek, ale "velmi milá" paní.
Moje první kniha autorky a vím, že chci přečíst celou sérii. Perfektní propracování, vyšetřování dvou případů a zároveň se dozvíme i spoustu o osobním životě vyšetřovatelů, jejich soukromí, jejich životech a to mě baví, že jsou to taky jen lidé.... závěr byl perfektně propracovaný, byla jsem hrozně napnutá jak to nakonec dopadne. Způsob vražd byl ale dost brutální. Prolínají se i myšlenkové pochody obětí, moc mě to bavilo.
Tak tohle mě vážně bavilo. Moc se mi do knihy nechtělo, protože Dědinu jsem odložila a od Chirurga jsem čekala podobnou nudu, ale opak byl pravdou. Prostředí je mi velmi blízké, také mám za sebou "pár" hodin na sále a plně jsem chápala a prožívala každé slovo. Trochu mi vadilo, jak Hynek nazýval pacienty, jak na ně nahlížel mnohdy velmi vulgárně a neslušně, ale z praxe vím, že někteří si to fakt zaslouží :-) Držela jsem mu palce ať do toho chlastu znovu nevlítne, prožívala s ním vztahy v nemocnici i soukromí, jeho smutky a malé radosti. Byl zde i pěkně vykreslený charakter Hynka. Přečteno jedním dechem a už mi chybí, že nevím jak se dnes má???
Dvojice vyšetřovatelů se pouští do objasnění vraždy mladé dívky. Podezřelých je postupně docela dost na každého to trochu sedí, ale není to úplně ono, takže se pátrá dál a odhalují se nové stopy. Těším se na další díl, tohle mě bavilo.
Příběh byl bezvadně vystavěn, moc se mi líbilo jak si šli vyšetřovatelé po své lince a Ema zase po své, jak si tvrdohlavě hledala cestu k nalezení kamarádky. Pak se to ovšem všechno zamotalo a zkomplikovalo. Nebylo tam až tolik napětí, zato postupné odhalování pravdy a pomalé krůčky, které nás k ní dovedou.
Kniha je napsána velmi čtivě. Šokuje svým obsahem, co všechno musel Chlup a ostatní vytrpět, ale hlavně za co? Je až nepředstavitelné, že mohl být někdo potrestán za takovou maličkost. Tehdejší normalizační lágry jsou spíše srovnatelné s koncentráky. To v dnešní době by mohl stávkovat, že nedostal jogurt a přístup do posilovny. Zničili mu mládí a nejen to, chybělo mi pokračování po propuštění, ale to byl asi záměr.
Perfektní, nadčasové. Přesně vystižené jednání lidí jak se chovají, když se jich nemoc netýká a pak, když se jich týkat začne, úplně jak v Covidu.
Kniha se čte velmi dobře a svižně, vše je propletené, ale dobře vysvětlené. Jen mi vadí, že já jako čtenář chápu spoustu souvislostí dřív, než šéfka Josie, že se některé skutečnosti omílají dost podrobně a ze všech možných úhlů, když šikovný čtenář už to dávno pochopil.
Líbí se mi obálka a to je asi tak všechno. Styl psaní je hrozný, kam ten svět spěje? Psát knihu skoro jako SMS zprávy? Krátké strohé věty, nejde do hloubky, problémy jen naťukne a jde od toho pryč, když už jsem si říkala, že se to rozvíjí tak zase bum a konec. Mnohdy mi to přišlo i jako shrnutí, když se dívám na seriál a říkají na začátku o čem to minule bylo. Prostě stylem ten šel tam, ta udělala tohle, tenhle umřel. Obsahově velmi chudé, na toto téma je mnoho knih a tato rozhodně patří mezi ty slabší, snad jen plus za období po návratu z koncentráku, o tom se moc nepíše jaké měli lidé potíže nejen se sebou, ale i s úřady, majetky atd... Ovšem úplný závěr byl katastrofa, prostě nevěděla jak skončit tak to utnula takhle. Nechci už nic v podobném stylu číst, náš jazyk je bohatý, tak proč ho nevyužít?
Mně se opět kniha líbila, autorka nám předloží vyvražděnou rodinu, kde to má vypadat jako 2 vraždy a sebevražda, ale řada důkazů ukazuje, že to tak není. Libí se mi i detaily, které byly objeveny technickým týmem a začíná vyšetřování, vyslýchání, přemýšlení a objevování nových stop a důkazů. Do toho se prolíná osobní linka hlavní vyšetřovatelky. Konec mi připadal už moc překombinovaný, mám ráda spíše realističtější pojetí.
Jak už tu bylo několikrát, začátek slabší, vztahy mezi jednotlivými kamarády ne moc hezké, jejich charaktery taky nic moc. Asi od poloviny se to pěkně rozjelo a moc mě to bavilo, sledujeme dění z pohledu některé z postav a v nejnapínavějším skončí kapitola a začneme u někoho jiného, kniha se prakticky nedá odložit, protože stále chcete vědět, jak to s kým dopadne.
Opět super, Klevisovou mám prostě ráda, děj propletený, viník může být kdokoliv, každý má nějaký ten motiv. Některé momenty mi ale přišly hodně podobné jak v předchozích knihách, až jsem si říkala, že je to škoda.
Kniha nabízí pohled na válku z jiného úhlu. Uvědomíme si, že tu nebyly jen koncentrační tábory a utrpení v bojích. Byli tu i obyčejní lidé a jejich starosti, lásky, radosti. Kniha mohla být místy kratší, ale i přesto doporučuji dočíst. Přináší hodně hlubokých myšlenek, ale i smutná zjištění.