Peleus
komentáře u knih
Oskar a růžová paní
Éric-Emmanuel Schmitt
No, říkal jsem si (zhruba od 2/3 knihy): "Nepustím slzu. Ne, fakt ne!"
A jak si myslíte, že to dopadlo?
Velmi dobrý nápad. Velmi dobré provedení.
Dokážu si představit, že divadelní zpracování musí být zážitek!
Všehoschopní - Superguru Bárta
Jaroslav Kmenta
Výborná ukázka kvalitní novinářské práce!
Jaroslav Kmenta působí nenápadně a téměř nesměle, když kolegům poskytuje rozhovory, nebo se má podělit o dojmy z některých politických událostí. Tento dojem mizí na stránkách jeho knih, kde je cítit "pevná ruka" a soustředěná mysl.
Za povšimnutí a pochvalu stojí skutečnost, že se již poněkud "vypsal", pročež jeho beletristický styl není tak suchý, jako když začínal s prvním Kmotrem, jenž působil jako jeden nekonečný přepis policejních zpráv a hlášení.
Jeden den Ivana Děnisoviče
Alexandr Isajevič Solženicyn
Kniha velmi připomíná Zápisky z mrtvého domu od F. M. Dostojevského s tím rozdílem, že působí mnohem syrověji, tudíž autentičtěji.
V dnešní době zřejmě nepříláká zástupy čtenářů, neboť pojednává o věcech, jež patří minulosti, tudíž v pomyslné soutěži o pozornost prohrává s podobně tématicky zaměřenými, navíc aktuálními publikacemi povětšinou ze Severní Koreje.
Edudant a Francimor
Karel Poláček
Tato a podobné knihy se mají číst ve věku, pro který jsou určeny. Pakliže je čtete o deset, dvacet let později, je to stejné jako dívat se na Teletubbies a divit se, proč jsou tak primitivní.
Takže, přátelé do 10 let, jste-li tu vůbec, koukejte se překliknout z Facebooku, vypněte všechny ty farmy apod. a koukejte jít na Databázi, kde Edudanta a Francimora ohodnotíte 5*, ať se ve svém komentáři nemusím připadat jako vrah něčích vzpomínek na šťastné dětství!
Něžná je noc
Francis Scott Fitzgerald
Na knihu jsem se psychicky připravoval už několik měsíců. I když „připravoval" je možná poněkud zveličené.
„K čemu dramatický úvod", ptáte se?
Jednoduše proto, že mi autorův styl psaní není vlastní. Netvrdím, že složitý, kostrbatý či zahlcující drobnostmi, tudíž unavující. Jednoduše Není Vlastní. Je to jako byste šli běhat uličkou dlážděnou kočičími hlavami místo rovné cyklostezky.
Čím mně však autor imponuje, jsou postřehy ze života smetánky, které nemá odkoukané stylem „paparazzi", nýbrž zažité na vlastní kůži, kde po vzoru svých mužských hrdinů vystoupal z nižších pater společnosti mezi znuděnou nobilitu, jíž miloval, i pohrdal zároveň.
Zhruba do poloviny Něžná je noc jsem lehce trpěl a nejednou koketoval s myšlenkou ji odložit. Už neotevřít. Zapomenout. Vadily mi časté slepé odbočky, příběhy marginálních postav, množství jmen a krátkých životních epizod, neustálá táhlá nuda ve světle lustrů pěti hvězdičkových restaurací lázeňských hotelů.
Nicméně ve výsledku vůbec nejsem zklamán. Každý jednotlivý detail, zmínka o pocitech, vzpomínka na zážitek, každá z hostujících postav, to vše přesně zapadá do výsledného obrazu. A právě to mě zhruba od poloviny nutilo číst, nevnímat čas, okolí, počet stran. Upřímně jsem chtěl vědět, jaké finále uchystal autor svým hrdinům.
A nemusíte být znalci F. S. Fitzgeralda, abyste tušili, že trpké.
Závěr: vrchovaté 4/5 sklenic Absinthu, Calvadosu či Sherry a moje doporučení k přečtení.
Snídaně u Tiffanyho
Truman Capote
Seznámení se s knihou jsem se nevím proč velmi dlouho bránil. Možná je na vině stejnojmenný film s Audrey Hepburn, z níž je paf celá jedna generace...žen a který byl pojat jako "podivně zmatená něco jako skoro téměř" komedie s občasnými velmi hlubokými úvahami podávanými formou monologů, které jsem herečce ani za mák nevěřil.
Máte-li stejné zážitky a pocity, prosím, oprostěte se od nich! Kniha je mnohonásobně lepší a teprve když s ní zůstanete téte a téte, oceníte po zásluze její obsah, i formu.
Ready Player One - Hra začíná
Ernest Cline
Nemám pocit, že bych svými postřehy přidal o tolik navíc, než uživatelé přede mnou. A tak snad jenom několik poznámek.
1. Dívám-li se na mnohé komentáře, v nichž se přispěvatelé nadšeně označují podle hlavního hrdiny Ready Player One za tzv. "geeky", jsem překvapen. Chování, které autor Wadu Wattsovi přisuzuje se mnohem přesněji označuje jako "nerd(ovské)". Ač nejsem zastáncem otrocké důvěry k Wikipedii, tentokrát souhlasím s definicí v ní uvedenou.
2. Ernestu Clinovi rozhodně nejde upírat zajímavý nápad prolnutí online světa s tím skutečným a následné úvaze, kde a proč je vlastně člověk šťastnější. Zda ve světě skutečném, nebo uměle stvořené realitě?
Z nějakého důvodu mi ale jeho ženou nepolíbený, společností odstrkovaný, na 80. léta zaměřený obtloustlý mladík k srdci nepřirostl. Třeba je to mým věkem, ale mnohem víc se mi líbilo dospělejší zpracování podobného námětu od Sergeje Lukjaněnka v sérii Hlubina, konkrétně první díl (Bludiště odrazů - https://www.databazeknih.cz/knihy/bludiste-odrazu-494).
Utekl jsem z Osvětimi
Rudolf Vrba
Škoda, že se kniha pravděpodobně nedočká náležitého filmového zpracování. A tím "náležitým" myslím Hollywoodského. Mít tak rozpočet a vizualizaci jako Polanského Pianista! Doufám ale, že se ji nikdy neujme ČT (s financováním, které bohužel stačí maximálně na mini série a recyklované herce). Prostě škoda.
Studie v šarlatové / Podpis čtyř
Arthur Conan Doyle
Po dlouhé době jsem se prostřednictvím této knihy vrátil k oblíbené postavě mého dětství Sherlocku Holmesovi, abych s nemalým překvapením zjistil, že nejde o stejného Holmese, kterého jsem měl spojeného se špičkou žánru.
V mých světlých vzpomínkách patřil k tomu nejlepšímu v rámci detektivní literatury, byť, samozřejmě, šlo o literaturu poněkud odlehčeného rázu.
Vzniklou situaci bych přirovnal k Tatrance nebo dejme tomu Fidorce. Před mnohými léty chutnaly skvěle, avšak dnes, dnes už zkrátka nemají ten šmak.
Nulté číslo
Umberto Eco
Snad první kniha tohoto autora, kterou jsem četl a nenarazil při tom na charakteristické mudrování, kdy zároveň s lehkým despektem pomrkává na čtenáře, aby mu dal najevo, jak zanedbatelné jsou jeho znalosti ve srovnání se vzdělaným, moudrým a velezkušeným panem spisovatelem.
Nejedná se o žádný skvost patřící do síně slávy typu Jméno růže či Baudolino. Na druhou stranu bez uzardění řadím knihu mezi ty příjemné ztráty času, kterých nelitujete.
Stejným dílem mě zaujala novinářská, i ta historická část Nultého čísla, ačkoli bohužel patřím k těm lidem, kteří mají určité znalosti antického Říma, vcelku úspěšně zasazují italské dějiny v kontextu dějin středověku a od renesance v nich naopak, taktéž vcelku úspěšně, plavou. Následuje sjednocení Itálie, první světová válka, Mussoliniho vláda, Corrado Cattani, Mario Puzo a lyžování v Alpách provázené a provázané s italskou gastronomií. Tudíž alternativní výklad Duceho smrti nedokážu náležitě prožívat. A navíc našinci je přece jenom bližší operace Anthropoid nebo polemiky ohledně operace Karpatsko-dukelské.
Pět Tibeťanů
Peter Kelder
Nedokážu říct, nakolik je příběhová omáčka ve smyslu "v devadesáti budete vypadat na padesát, které vypadají na pětatřicet" pravdivá, avšak podstatné je, že - - - to absolutně není podstatné!
Série cviků, které mnozí znají z jógy nebo i z rozcvičování v rámci některých sportů, má skutečně smysl. O to větší, že kniha klade důraz na pravidelnost. Pakliže vydržíte věnovat nějakou tu čtvrt hodinu denně protažení a zklidnění mysli, věřím, že pocítíte změnu k lepšímu.
P.S. Nejsem si jistý, kolik let si přetočíte na tachometru života, ale jako nakopnutí ke zdravějšímu stylu nemohu než Pět Tibeťanů doporučit.
P.S.2 Snad jen dva rozporuplné body.
1. Nesouzním s úplně prvním cvikem, točením se po směru hodinových ručiček.
2. Taktéž nejsem s to pochopit logické pozadí šestého ritu na přeměnu sexuální energie.
N či M?
Agatha Christie
Zapomnění hodná zkušenost.
Autorka umí vlezlou slečnu Marplovou a vraždy na maloměstě.
Umí lehce pedantského Hercula Poirota s jeho cestami po Anglii, i zahraničí.
Jak se to má s Parkerem Paynem či Harleyem Quinem, zatím nevím, nečetl jsem.
Co však vím jistě, špionážní zápletky s účastí Tommyho a Prudence slavná autorka neumí.
U řeky Piedra jsem usedla a plakala
Paulo Coelho
Po dočtení se mi taktéž chtělo plakat.
(Úlevou, že to mám za sebou!)
Hrdý Budžes
Irena Dousková
Tohle mě bavilo. A když říkám "bavilo", myslím tím BA-VI-LO!
Musím zároveň dodat, že nepatřím k pamětníkům, kteří se učili oslavné básně diskutabilních literárních kvalit, nosili šátky, odznáčky a jiné propriety budoucích strůjců lepší budoucnosti národů naší planety. Taktéž se nemohu podělit o vzpomínky, a z nich plynoucí zasvěcené názory na fronty na banány a další radosti života jako samizdatovou literaturu, Tuzex či vlastnictví strýčka ze Západního Německa s kapsami plnými žvýkaček Orbit. Na tohle jsem holt jiná generace!
I přesto jsem se u audioknihy poměrně dobře bavil. Je totiž tak hloupatá, až je to odzbrojující a takovým zvláštním způsobem milé. Doporučuji!
Mráz přichází z Hradu
Michal Viewegh
Není divu, že autor má hned šest zástupců v žebříčku 50 nejhůře hodnocených knih na této Databázi, kde je po právu ve vybrané společnosti Vaříme s Láďou Hruškou, Deníků šílené manželky a fejsbukové matky, Padesáti odstínů šedi nebo Lady Fuckingham.
Nemesis
Jo Nesbø
Divím se, že knižní trh nepraská ve švech z přebytků literatury původem ve východní a jihovýchodní Evropě.
Konzumace tvrdého alkoholu je vyšší, množství obyvatel a zločinů taktéž. Kde je tedy chyba? To se se vším musí porvat chudáci Island s 350 tís. obyv., Norsko s 5 mil., Dánsko s necelými 6 mil. a Švédsko se skoro 10 mil.? Cožpak se nenajde v policejních sborech dostatek alkoholiků s rozcrcaným osobním životem a notnou mírou štěstí v průběhu vyšetřování rapidně vylepšující statistiky objasněných případů také v jiných zemích?
Záhada nad záhady.
Čtvrtá oběť
Peter May
Nikoli detektivka, ale "Monology vagíny" díl druhý.
P.S. Je mi líto. Do dalších "Padesáti odstínů" citově zmatené školačky se pouštět nebudu. Oželím tak případné "myriády polibků", kterými někdo bude pravděpodobně opět zasypávat Margaretin zadek.
Čtvrtý králův pes
František Niedl
Jde o jednu z těch vzácných knih, jejíchž ději jste ochotní uvěřit.
František Niedl líčí poměrně atraktivní období předposledního Lucemburka na českém trůnu aniž by se příliš vzdaloval obecnému vnímání Václava IV. a způsobu jeho vlády (tj. pijan, sukničkář s komplikovaným vztahem k církvi, šlechtě a bohužel nepříliš úspěšný diplomat). Zároveň se autorovi daří umně přidávat další vrstvy panovníkovy složité osobnosti, abychom si ve výsledku uvědomili, že tehdejší vztahy nebyly tak černobílé, jak se podávají v hodinách dějepisu. Při tom je chvályhodné, že postavy ožívající na stránkách Čtvrtého králova psa nepůsobí zkostnatělým dojmem starých vykopávek. Jsou překvapivě "živé" a jejich úvahy či pohnutky působí čistě lidsky a uvěřitelně, jedno že pocházejí z 15. století.
Vytknout se musí některé zbytečné odbočky (např. cesta do Itálie), které natahují vcelku svižně psaný text. Jinak se dá bez uzardění prohlásit, že před sebou máme zástupce "toho lepšího", co je k mání v rámci české historické beletrie.
Video s Ježíšem
Andreas Eschbach
Velmi zajímavý, i když ne zcela nový, nápad pozvedává knihu z žánrového průměru. Bohužel vzápětí je do průměru znova vrácena celkovým zpracováním.
1. S postupujícím časem získáváte dojem, že nebýt správného ucha ve správnou dobu u správných dveří/oken/škvír nemohl by se příběh vůbec posouvat (viz kněz/spisovatel).
2. Postavy neumějí držet jazyk za zuby, tudíž naprosto cizí lidé dokážou vyslepičit stejně cizím lidem věci, které by si měli nechávat pouze pro sebe (viz užvanění strážní).
3. Úmorné jsou taktéž autorovy slepé uličky, kdy se na pár desítkách stran rozvíjí jakýsi nápad, jenž je vzápětí uvrhnut do hlubin zapomnění a postavy se tváří, že nikdy neexistoval (viz "Jesus has never lived..."/ potápění se v jeskyni).
4. Ke konci autor naprosto absurdně překombinovává závěr, jako by se nemohl rozhodnout, kdy za vyprávěním udělat tečku.
Nebýt výše zmíněných čtyř bodů, mohla by se kniha těšit ze čtyř hvězdičkového hodnocení.
Avšak takhle ne, Ježíší Kriste! Himmelherrgott!
Muž 2.0 - Jak se stát alfa samcem
John Romaniello
To se takhle sešli dva kamarádi a rozhodli se, že sepíšou knihu o fitness.
Protože to nejsou žádné trubky, hráli na jistotu. Využili poznatků o daném segmentu trhu. Pročež:
1. Sehnali předmluvu od nejslavnějšího ze slavných, nejpovolanějšího z povolaných, nejdiskutovanějšího z diskutovaných, bývalého: Mr. Olympia, Mr. Universe, Barbara Conana-Terminátora, guvernéra Kalifornie, manžela neteře slavného J.F. Kennedyho, rodáka z rakouského Thalu Arnolda Aloise Schwarzeneggera.
2. Opatřili dílko odkazy na známé filmy a knihy, aby ukázali, že jsou to obyčejní kucí "od vedle", kteří ulítávají na stejných Star Wars jako vy na gauči v obýváku.
3. Aby nepůsobili jako ti, co se ofrňují nad kouskem pizzy, místy na sebe prásknou, že taktéž občas jídelně hřeší.
A to vše, aby vám po těchto odhaleních a vtipech (častokrát nepříliš vtipných) mohli sdělit onu Úžasnou, Zcela Neuvěřitelnou a Překvapivou, Peckoidní VĚC!
Tj. pokud se budete řídit radami z jejich knihy, nejenže se z vás stanou Alfa samci, ale budete mít Takového sexu, že nebudete stíhat plnit diář, dáte výpověď v práci, neuvidíte rodiče, přestanete číst noviny a budete pouze "alfa samcovat"!
Přiznám se, že během četby jsem měl až návaly strachu, kolik sexu na mě eventuálně v budoucnu čeká. Nicméně, jakožto silná osobnost, nepolevil jsem a dočetl až do konce, abych ve výsledku zjistil, že nejde o špatnou knihu, jenom informace v ní obsažené jsou podávány poněkud nešťastně.
Kdyby se autoři vyhnuli skoro až pubertálnímu jokeování, mohla z toho být vcelku neurážející a hlavně dobře myšlená publikace, která si zaslouží pozornost.
Na druhou stranu je nutné uznat, že bez těchto cinkrlátek by skutečně šlo o klasickou, ničím z řady nevybočující, knihu o zdravém životním stylu a formování těla.