petaSk komentáře u knih
Četla jsem před třemi měsíci. Oživila si anotaci a už si skoro nepamatuju, že jsem kdy knihu měla v ruce. Ale jakési střípky vzpomínek mi probleskávají hlavou a začínám si vybavovat, že kniha není úplně k zahození. Nicméně na tady jsem dala po dočtení 3 hvězdy, takže lehký nadprůměr.
Kniha byla útlá a líbila se mi. Ale nějak závažně se mě nedotkla. Doporučuju lidem, co mají rádi magický realismus, symboly a rádi si kladou otázky.
A o čem kniha je?
Myslím, že je to o tom, jak se snažíme ochočit vlastní děti, o majetnický vztah knih a nerespektování toho, že to jsou děti a nemusí plnit naše očekávání. Že jejich nenávist a zlé city jsou skutečné, a že jich jsou schopny, i když jsou to “jen” děti.
Že děti nejsou jen holčičky s mašlemi ve vlasech a kluci s autíčky v ruce, ale jedná se o skutečné lidi s vlastním tajemstvím.
Je to taky o tom, jak některé věci nevidíme, přehlížíme, protože jsme se to naučili a jak nám náš iluzorní svět je schopný rozbít někdo s nepředvídatelným chováním, kdo do něj nezapadá. A jak jsme schopni ho označit za nepřítele a zničit, jen abychom si svůj křehký svět ochránili.
Ale to je jen můj výklad.
Kniha je napsána svižným současným jazykem. To jí ale neubírá na frustraci a bolesti, které je čtenář vystaven. Často jsem si kladla otázku, že to snad není možné. Že takhle to nemůže fungovat. I když o “americké snu” už jsem neměla žádné iluze a idei, že se všichni dokážeme vymanit z prostředí, do kterého jsme se narodili, nevěřím už dlouho.
Autorka patří mezi nejoceňovanější současné americké autory a já můžu říct, že právem. A moc si přeju, aby do češtiny bylo přeloženo víc jejích knih.
Rok jsem zakončila s přešlapem v podobě tohoto thrilleru. Hrozný zmatek, spousta postav, které se dějem mihly, pak zmizely, aniž by to na příběh mělo dopad. Na žádné z nich mi přitom nezáleželo. Příběh byl pro mě zmatečný a nevzbuzoval žádné emoce ani pocit napětí
Knihu jsem dočetla s velkým donucením.
Asi naivní byla moje představa, že v Rusku se vzpomíná na tamní gulagy se stejnou hrůzou jako u nás na nacistické koncentrační tábory. Autor ale na svých cestách dokázal, že jednodušší je zapomenout a oběti nejen stalinistického režimu zapírat nebo celou situaci bagatelizovat. Ale "krátká" paměť se netýká jen bývalého Sovětského svazu, jak novinář píše. Anglie taky o své "otkrokářské" minulosti ve školách neučí.
Výborná kniha, o tom jak je upamatování utrpení miliónů lidí obětováno na oltář národní hrdosti, která ještě kdysi ve velké dnes roztříštěné zemi zbyla. A i tu hrdost dle autora Putin kutá hlavně z iluze.
Kolem Zmrzlinové královny jsem v Levných knihách chodila dlouho, ale chvála na ni mě donutila se do ní pustit. První, co mi nesedí je označení hlavní hrdinky Lilian za zápornou postavu. Lilian je tvrdá a s nikým se moc nepáře, ale to z ní nedělá záporačku. V knize se prolínají linky ze současnost a z minulosti. Sledovat Malku/Lilian, jak si od dítěte nachází místo v budované Americe a staví s manželem zmrzlinářské impérium bylo fajn. Číst ale o cynické Lilian v současnosti, jak mluví o svém vnukovi, rodině a lidech, to mi přišlo až komické a přitažené za vlasy. Na lince ze současnosti bych dost ubrala.
[audiokniha]
Moje první setkání s opěvovanou manželskou dvojicí spisovatelů. V Hypnotizérovi (a zřejmě i v dalších knihách ze série) je použit koncept, kdy vás autor prostřednictvím vyšetřovatelů honí od jedné teorie k další, abyste zjistili, že pravda je někde úplně jinde. Co mě překvapilo bylo, že Joona Linna nebyl hlavní postavou knihy, tou byl hypnotizér Erik. Zápletka kolem jeho rodiny mi moc nesedla, tohle téma mě prostě nebaví, možná mi další knihy sednou více. Je vidět, že příběh měli autoři dobře promyšlený, aby jim na konci zaklapnul, přesto se mi zdál překombinovaný. Ještě zkusím další knihu ze série a uvidím, jestli pokračovat nebo ne.
[audiokniha]
Bez mučení se přiznám, že jsem asi dost blbě přečetla anotaci, protože jsem čekala jednu z těch knih, kdy se boháč vydá na cestu sebepoznávání. Mno, Virgin: hledání sebe sama je autobiografie, jak vyšitá. A jak už to u autobiografií bývá, tak musíme věřit autorovi, že nekecá a chybí nám další hlasy. Branson vypadá jako lidumil a na rozdíl od Muska a Jobse není ani tak vizionář jako podnikatel a nechová se ke svým zaměstnancům jako hovado, ale váží si jich. Miluje svou rodinu, dobrodružství, přírodu a u svých společností si zakládá na tom, aby jejich klientům dodávaly nejen službu, ale i zážitek. Branson mi je sympatický, ačkoliv z knihy na mě čišela trocha vychloubání a asi ne všechno bylo tak, jak sám vidí. Nicméně se jedná o inspirativního člověka, nebo aspoň je inspirativní to, co jsem vyposlechla z knížky. Virgin hledání sebe sama není ani tak čtivo pro podnikatele, jako pro zájemce o Richarda Bransona nebo jemu podobné miliardáře.
[audiokniha]
Jedna z nejpoutavějších biografií, kterou jsem četla. Marlene Dietrich jsem znala coby ikonu stříbrného plátna a viděla s ní dva filmy, které mě nebavily, jako herečka mě moc nepřesvědčila. Přesto to byla charismatická a silná osobnost, která vládla svému okolí, což jí její dcera zřejmě nikdy neodpustila. V knize k ní moc vlídná nebyla. Publikace to je hodně subjektivně pojatá, ale to je asi pochopitelné. Trochu mám dojem, že tady vidíme Marlene jen z jedné stránky. Přesto knížka byla skvělá a musím vyzdvihnout i audioknihu, která byla moc dobře namluvena a Vilma Cibulková coby Marlene byla dokonalá.
Fakty nabitá kniha o čtyřech panovnících, z nichž jsem povrchně znala jen dva. Čím jsem ale starší, tím více mě historie zajímá, a i když po přečtení téhle knihy budu ráda, že si zapamatuju aspoň 30%, pomohla mi si pospojovat mnoho historických událostí a probudila ve mně jiskru si více období 16. století nastudovat a osudy tamních vladařů si nastudovat. Kniha není nijak čtivá, vystupuje zde a mizí mnoho historických postav a letopočtů, ale díky svému malému rozsahu je kniha dobře stravitelná .
Příběh na pomezí young adult, hororu a detektivky. Zajímavý úkaz v našich končinách. Postavy byly dobré, příběh byl dobrý a kniha čtivá, ale nemůžu vyzdvihnout nic, co by šlo nad průměr, ať už stylem psaní, příběhem nebo plytkými hrdiny. Příběh byl jednoduchý a ne moc originální, ale to nevadí, i mnohokrát opakovaná témata můžou být zpracována tak, že se tají dech. Tady se ale nestalo. Jde vidět, že Kateřina Šardická má dobře nakročeno, ale ještě potřebuje najít svůj osobitý styl a vypsat se.
[audiokniha]
Kniha se zabývá důležitou univerzální pravdou pojmenovanou mnoha způsoby. Ať už tomu budeme říkat učení se z chyb, spadnout na hubu a znovu vstát nebo překonávat sám sebe, je to jedno. Toto téma se skloňuje v mnoha knihách. Carol Dweck to ale natáhla na mnoho stran, z nichž je většina jen omáčka. Uvádí zde případy, jak už jsme bohužel z podobných publikací zvyklí: studium, byznys a sport a pak následuje nutná kapitola o dětech. Většinou se bohužel jedná o doménu, se kterou se ztotožní jen málo lidí. Nicméně kniha je celkem dobře napsaná a nutí k zamyšlení a znovu si připomenutí, jak ne důležité nezkostnatět.
Knihu autorka sice psala s úmyslem, aby vykreslila Freddieho celou osobnost i s jeho démony, ale o tom, že měl rád sex a byl gay, se nedá mluvit jako o jeho temné stránce, a to ani v roce 1997. Spíše měla psát o skutečných temných stránkách, jako byly drogy, náladovost, panovačnost a ne to zmínit sem tam a občas tyto věci posunout jen na úroveň jakési klukoviny. Škoda, že autorka si nevytvořila větší odstup od Queen i Mercuryho, protože mi často přišlo, že knihu psala tak, aby si každý myslel, že to byl hlavně klaďas. O samotném Freddiem Mercurym se naštěstí z rozhovorů dozvídáme dost, abychom si o něm udělali vlastní obrázek. I přes časté opakování jeho přátel, že to byl výjimečný a laskavý člověk, tušíme, že to s ním jednoduché rozhodně nebylo.
Co mi hodně v knize chybělo, byly fotografie, které ale v prvním vydání zahrnuty byly. Publikace se četla pomalu, ale obsahuje velké množství informací, které mi pomohly se zorientovat v kariéře Queen. Obsahuje taky spoustu odkazů na popkulturu 60. 70. a 80. let a dává je do kontextu s Freddieho životem.
Kniha je na pomezí červené knihovny, hezky napsaná, ale nikterak originální, ani ve mně vzbuzující velké emoce. Linka ze současnosti podle mě dostala až příliš prostoru, a byla pro mě méně zajímavá. Příběh mladé Sofie byl dramatičtější, ale pořád to bylo něco, co jsem četla v mnoha jiných knihách a zpracováno lépe.
Autorka si dle mého spočítala, co nejvíce táhne, a co se vyplatí a to vše namíchala do jedné knihy, která je napůl feel good romancí o “roztomile nešikovné” mladé ženě, napůl historickým dramatem o hluboké lásce. A knížka zůstala kdesi napůl.
Na začátku a na konci knihy se řeší vážnější téma. Ještě v první čtvrtině mě kniha bavila, pak už to bylo jen horší a po půlce mi bylo jedno kdo s kým a v jaké pozici spí. Vážnější téma na konci knihy mi už přišlo jak z jiního příběhu a objevilo se ve chvíli, kdy mi hrdinové byli ukradení.
Více jak polovina knihy postrádá děj a jen čteme jak je Troy dokonalý, jak je Shayda krásná a jak ji její manžel potřebuje a u toho se hodně souloží. Mnohem více než sexuální hrátky mě zajímala minulost Shaydina manžela, což asi autorka nezamýšlela.
První část knihy mi vháněla slzy do očí, protože pro mě jako pro tetu nebylo těžké se do Maričiny kůže vžít. Hlavní hrdinka bojovala s penězi i s výchovou Vilky, a knížka vypadala jako sociální drama. Bohužel druhá polovina nebyla tak silná. Většina problémů byla zažehnána až příliš rychle a už řešíme hlavně Maričin milostný život.
Autentičnost příběhu snižuje množství šťastných náhod a přátel, kteří Marice ochotně pomáhají se vším, ať už se jedná o odvoz, peníze, rady nebo starání se o Violku, která je téměř dokonalým dítětem. Myslím, že v reálném životě člověk nemá tak velké možnosti ani lidi, kteří se tady často podobají kouzelným vílám, které v mžiku vyřeší velké problémy.
Marika je tady prezentována jako silná osobnost, ale mně přišla spíše arogantní a morálně povýšená. Je jí 25 let, má vystudované gymnázium a pracuje jako číšnice, nemá ale problém úspěšně vést dvě firmy (každá v úplně jiném oboru), dělat kosmetičku a ještě se starat o dítě. Kniha mi přišla nereálná a spíše se podobala pohádce. Co kdyby Violka zlobila? Což se až na prkotiny, nestalo.
Kniha Violka je taková feel good story, sluníčková a spíše se podobající pohádce. Četla se mi dobře, a pokud hledáte příběh, kde se řeší vážné věci, ale ne moc dlouho, a chcete vypnout, Violka je to pravé.
[audiokinha]
Mi se strašně líbí nápad převyprávění pohádek do sci-fi nebo fantasy kabátu. Nápad udělat ze Cinder Kyborga jejímu nižšímu postavení dává nový level. Princ musí řešit problémy svého lidu a je to sympaťák. Pokud pominu některé nelogičnosti, tak by se mi Cinder měla líbit strašně.
Bohužel, styl vyprávění byl pro mě příliš jednoduchý a naivní. Young adult už dávno nejsem a Cinder u mě narazila plochými hrdiny, dialogy a celkovou zkratkovitostí příběhu. Myslím ale, že pro mladé slečny můžou být knihy Měsíčních kronik nádhernou záležitostí. Být na střední škole, myslím, že bych o Cinder mluvila úplně jinak.
Nevěřte tomu není thriller ale spíše o detektivka, ve které jsem až do posledních stran neodhalila pachatele. Přes několik kliček ale dospějete ke konci, který mě docela naštval. Byl useknutý a nefér.
Kniha rozvíjí i několik podzápletek, které bohužel vyzní do ztracena a mi připadalo, že autor zamýšlel cosi rozmášchlejšího, ale kdosi mu poradil knihu seškrtat. Ani postavy moc prostoru nedostaly. Kromě Grace se nedozvíme skoro nic ani o Sidney. Jak si potom k hlavní hrdince vybudovat tolik potřebný vztah, jehož síla by měla na konci přijít?
Pro mě se jedná o lehce nadprůměrnou detektivku, která zůstala kdesi na půli cesty stát se něčím mnohem komplexnějším a uspokojivějším.
Kniha je vyprávěna ve dvou dějových linkách. První linka popisuje vztah unesené Flory a jejího únosce. Je tady hezky popsaný stockholmský syndrom. Ve druhé lince již dávno nalezená dívka znovu zmizí a rozjíždí se nové pátraní. Děj z minulosti mě bavil víc i díky uvěřitelným charakterům, v současnosti mi přišla Flora neuvěřitelná a protivná. Přesto kniha patří k nejlepším thrillerům, které jsem četla.
Dvě sestry jsou silná kniha, zbavená melodramatu a senzačnosti. Události v ní popsané se odehrávaly před pár lety a my si jednotlivé události můžeme ještě vybavit. O to je příběh děsivější.
Kniha je rekonstrukcí rozhovorů s lidmi z okolí obou dívek. Autorka také točila rozhovory s radikály i muslimy v mešitě, které dívky navštěvovaly, nebo navštěvovala vězení, kde byli někteří z islamistů zavření. Obsahuje i reálné zprávy, které si dívky vyměňovaly přes sociální média s rodinou.
Knihu moc doporučuji, protože bez příkras nahlíží na jeden z ožehavých problémů dnešní doby - radikalizaci mládeže.