Petass komentáře u knih
Miluju fantasy a tady jsem se bála, že to bude spíš červená knihovna... Moje obavy se potvrdily, ale ve výsledku mi to nevadilo. Poslední dobou podobné předvídatelné a naivní romantické příběhy potřebuju. Na dramata, distopie a filozofickou klasiku bude prostě čas jindy. Autorka nepřišla s ničím novým, spíš čtivě zpracovala ohraný motiv: chudá hrdinka, zakletý princ, říše víl, zlá královna... atd. Fungování světa má navíc určité mezery. Přečetla jsem za víkend a nemůžu se dočkat až si přinesu "dvojku". Dala bych dvě hvězdy, ale ten Tam s drápky... Hvězda na víc za něj :)
Emily a její věrný "Saturnin" jsou fajn dvojka otravných amatérských detektivů. Prostředí mě bavilo, (komu by se první republika nelíbila), ale vůbec mi k němu neseděly dialogy. Takhle se tehdy nemluvilo. Nepřirozeně působily také sem tam "nenápadně" zmíněné "zajímavosti" dobových událostí, slavné osobnosti atd. Emily s komorníkem jsou jako lepidlo, které drží tenhle roztříštěný příběh pohromadě a mají s tím plné ruce práce. Benevolence policie a zmínka o Al Caponem jsou podle mě za hranou uvěřitelnosti. Na pláž, nebo pod stan dobrý, nic omračujícího nečekejte.
Je to jednoduché, naivní, předvídatelné, s ohraným popelkovským motivem a i přesto jsem ji četla do dvou do rána a nemohla se odtrhnout... Prostě mě to baví! Špičkování sourozenců Bridgertonových dodává příběhu šmrnc, mám je všechny ráda. No a ti jejich pohlední a chápaví mladí muži s hnědými kadeřemi... Ach... Sem s dalším dílem!
Napoprvé jsem se nezačetla, skákání mezi Addie a Adeline na začátku mě mátlo a vůbec mě příběh nebavil. Napodruhé jsem se kousla a pokračovala a najednou mě to vtáhlo... cítila jsem strašlivou tíseň a bezmoc a jediné na co jsem byla schopná myslet bylo, že to samé jsem cítila naposledy při četbě "Mistra a Markétky"... S každou stránkou se mi ta myšlenka vracela a nitro se mi víc a víc svíralo... Písmenka mi letěla před očima a příběh Addie začal pádit jako splašený kůň. Pak mu trochu došel dech... Najednou mi přišly popisy dlouhé a zbytečné... Ale v závěrečné rovince se vše zase rozběhlo a bylo to tak zvláštní... pocity jak na houpačce... jak tohle může dopadnout? V dobrý konec se ani neodvažujete doufat... Děkuji za tenhle zvláštní příběh, chtěla jsem ho poslat dál, ale knihu si ještě chvíli ponechám... Na Addie nechci a ani nemůžu zapomenout. Doporučuji!
Nalejme si čistého vína... Je to harlekýnka se vším všudy. Všichni to víme, už když knihu bereme do ruky a také víme "co" se bude dít a "jak" to dopadne, nemá tedy vůbec cenu komentovat děj. Bridgertonovi kromě jednoduchého milostného příběhu nabízejí humor a škádlivé sourozenecké rozhovory, na které jsem se znovu těšila. Seriál mi už vyzradil důležitý zvrat, ale vůbec to nevadilo. Vzhledem k tomu,co se dnes kolem nás děje, není na škodu vypnout hlavu a jen si užít jednoduchý, vtipný a láskyplný příběh. Nevím, proč jsem přeskočila 3. díl, takže příště se vrátím za Benediktem a je mi úplně fuk, že to bude alá "o Popelce", protože sem tam zatouží být Popelkou každá, tak proč si o tom nepřečíst?
Knih o zahradách mám spoustu... o anglických, francouzských, moderních... Po téhle jsem i tak moc toužila. A nezklamala! Je to průřez světovými zahradami a krajinářskými projekty. Grafika je moc příjemná a popisy jsou tak akorát, aby děti zaujaly, ale nezahltily. Některé zahrady mi tam chybí, některé zase přebývají, ale to tak u podobných průřezových knih bývá. Dnes jsem jí přečetla a hned mám chuť vyrazit na návštěvu do některé z nich. I přes vysoké očekávání jsem spokojená a časem k ní pořídím i D.E.S.I.G.N a D.O.M.E.K.
Kombinace atraktivního neokoukaného prostředí a nelehkého osudu chudé hrdinky. Doufala jsem v dobrý konec, fandila jsem Li-jen na její cestě a hltala každou novou informaci o kultuře Akhů a pěstování čaje. Krásná kniha, trošku moc náhod, ale autorce to odpouštím. Nenechte se odradit začátkem a přečtěte ji až do konce. Doporučuji. Varování! Hrozí riziko, že po přečtení budete mít nutkavou potřebu ochutnat všechny varianty čínského čaje pchuer a investovat do čajových koláčů!
Líná, pomalá, osobitá Provence vonící levandulí. Něco jako "Čokoláda od J. Harris", ale o lanýžích... Malé městečko se svými svébytnými postavičkami a nově příchozí osůbka. Jaký má záměr, přijmou ji za svou a je to vůbec možné? Pomalu se nám odkrývá osobní příběh a spolu s ním i temná strana lanýžových pochoutek. Lucien má rád březen... Je sice "po sezoně", ale ve vzduchu "je cítit jaro". Jsem jako Lucien, cítíte to taky ve vzduchu...? Kdybych to nevěděla, nepoznala bych, že knihu napsala autorka s českými kořeny. Útlá knížečka na línou sobotu. Doporučuji!
Mám trochu pocit, že by si autor měl přečíst předchozí díly, protože se začal sám ztrácet... Neskutečně mě rozčilovaly chyby v textu. I překlad tentokrát mohl být lepší. Občas jsem nechápala souvislost a myslím si, že to bylo spíše špatným překladem. Nic to nemění na tom, že Peter je prostě k pomilovaní a Nightingale je superman v tvídovém obleku. A Molly, Náprstnice a Abigal... No prostě, mám je ráda. Dám si chvíli pauzu, ale vrátím se.
Bohužel jsme si s Cyklistkou nerozuměli. Kniha má krásný jazyk, začetla jsem se hned. Příběh je inspirován skutečnou rodinou, ale nejvíce se věnuje barončinu rozpoložení, jejím pocitům a křivdám. Poslední třetina už na mě byla zbytečně chaotická, kombinace dvou časových rovin mi přestala vyhovovat, ztrácela jsem přehled a dočetla jsem jen, abych se dozvěděla konec. Zklamání. Dám ale autorce ještě šanci.
Neuvěřitelná kniha o umění! A že jsem jich při svém studiu pár přečetla... Text plyne dál a dál zajímavým dialogem, který vám vysvětlí úplně vše, i to, na co byste se báli zeptat, nebo nedej bože pomyslet, abyste náhodou nebyli trapní. Protože dítě, se klidně zeptá a autor mu laskavě odpoví. Je to opravdu o tom, jak "vnímat" umění, proč na něj chceme koukat a proč bychom měli. Nečekejte žádné encyklopedické výčty. Pár jich v knize najdete, ale pokud se jimi nechcete trápit, klidně je můžete vynechat. Četla jsem ji zatím sama, ale určitě se bude líbit i dětem. Až bude příhodná chvíle, pustíme se do ní společně. A teď si jenom pohlídat chystanou reedici knihy Umění vnímat umění. Doporučuji!
P.s. Ještě mě napadá, že se mi moc líbilo, že autor použil díla českých umělců. Přišlo mi to úžasné. Dítě tak ví, že ten člověk žil tady, chodil třeba po podobném městě jako my. Nemusí si zbytečně zatěžovat hlavu ještě tím, z jaké země pocházel a jak to tam asi vypadalo a co se tam jedlo atd. Snad chápete, jak to myslím :) Je to jako "fandit domácímu týmu". A že těch skvělých umělců máme!
No toto! Přehlednější příběh, méně sexu, "akce" i nových bytostí, no ale ten závěr!!! Ještě že mám doma další díl! Opět jsem celou dobu googlila lokalitu. Pokud se vám to nebude dařit stejně jako mně, přečtěte si na konci knihy vysvětlení autora. Ušetříte si hodiny s Google mapou. Sídliště opravdu existuje a dohledala jsem ho v celé jeho "kráse", ovšem bez popisovaného věžáku... Ten nikdy neexistoval. I tak jsem si vše představila do posledního puntíku. Miluju Aaronovitchovy popisy, moc mě to bavilo. Jedeme dál! Jak tohle dopadne!? :)
Přesně takovou knihu jsem teď potřebovala. Pomalou... plnou citů, vzpomínek, papírových zvířátek a Jamesových trefných komentářů... Mám je všechny moc ráda. Ettu, Ottu, Russella i Jamese a taky Ovsíka. Konec je poněkud zmatený, ale líbil se mi. On the Road s prvky magického realizmu. Znovu ji nepřečtu, ale jsem ráda, že se mi připletla do cesty. Občas to drhlo v překladu, ale nenechala jsem si tím zážitek zkazit. Doporučuji!
Opět skvělý zamotaný příběh! Tentokrát už autor hodil snahu o návaznost na první sérii za hlavu a psal zcela podle sebe. Text má opět spád, nedrhne to zbytečnými šroubovanými dialogy. Fajn detektivka. Lisbeth je pořád stejně dobrá a trhlá. Mikael je pořád stejný štoural a proutník. Sérii dočtu a můžu doporučit.
Navázala jsem rovnou po prvních dílech a musím říct, že očekávání hrůzného zážitku a znechuceného odložení knihy se nekonalo. Občas skřípe nějaký ten dialog, nemá to úplně plynulost a energii předchozích dílů, ale taky to není vůbec špatné. Lisbeth a Michael nejsou vůbec jednoduchá individua, ale zde pro mě znovu ožili, což se ale o některých vedlejších postavách říct nedá. Zápletka série se víceméně odhalila. Uvidíme, zda mě autor jen netahá za nos. Dám tomu šanci a pustím se do dalšího dílu. Klobouk dolů před autorem, že měl vůbec koule se do pokračování pustit.
Moc mě to baví! Nějak teď nemám kapacitu na žádná složitá dramata či trillery. Mix magie, detektivní práce a erotiky mi naprosto vyhovuje. Zítra se stavím pro další díl. Když nic, podpořím aspoň knižní trh. Je to zamotané, nepřehledné, hlavního hrdinu byste občas propleskli, ale má to spád a magický svět se svými postavičkami je skvělý. Určitě bych doporučila číst od prvního dílu. Postavy se vyvíjí a některé souvislosti nejsou v druhém díle dostatečně vysvětleny.
Zážitek plný rozporů. Paolini tak krásně píše a jeho postavy jsou tak zajímavé. Bavil mě hlavní příběh, měkké ostří, postavy, jejich životní příběhy, pohnutky, emoce... Ale Paolini mě totálně otrávil omáčkou okolo. Nemusel mě přesvědčovat o tom, jak úžasnou má fantazii a kolik bizarních životních forem umí vymyslet. Stejně tak jeho neustále zdůrazňování g rychlostí, všech ochranných obleků, zbraní, signálů atd. mě spíš přesvědčovali o tom, že tenhle svět vůbec nefunguje... Snad při každé akci díry v kosmických lodích a všichni pořád žijí a nikde žádný problém... Já vám nevím, přišlo mi to zbytečné. Detaily činily příběh spíš nevěrohodným než naopak. Třeba Marťan byl pro mě, jako pro sci-fi začátečníka, mnohem uvěřitelnější a reálnější, i když byl plný technických podrobností, které jsem neuměla vyhodnotit. V moři hvězd jsem nestála a už vůbec nespala... 3/4 knihy to šlo, poslední 1/4 už utrpení a stejný pocit jako u posledního dílu Eragona... Ztráta tahu, tříštění, zbytečné podrobnosti, opakování situací... "Ať už to dočtu!!" Zklamání. Ale jo, pokračování si přečtu, ale nic extra neočekávám, prostě jen zjistím, jak to dopadne. Být teenager určitě to nebudu takhle pitvat a bude mě to bavit. Prostě už mám za sebou přehlídku různých fantasy a začínám být rozmazlená... :)
Krásný svižný zajímavý začátek, změť magie, kouzelných postav a londýnských reálií, do toho trochu policejní rutiny. Pak to začalo být moc ukecaný, nepřehledný a nakonec taaaak zdlouhavý. Nepochopila jsem úplně fungování magického světa (zákon o zachování energie) ani princip hlavní zápletky. I tak mi to připadá jako nadějný začátek série a budu muset hned do knihkupectví pro další díl. Zkuste to a uvidíte :)
X krát zpracované téma knihovny jako labyrintu. Murakami mě svým pojetím vůbec neoslovil, spíš naopak. Jestli v tom mělo být nějaké hluboké sdělení, tak mě absolutně minulo.
Eliška Krásnohorská pro mě znamená zejména jméno z hodin literatury a dějin hudby, jakožto autorka několika libret. Tato útlá knížečka mi ale představila silnou a velmi nemocnou ženu, které i já mohu být vděčná za možnosti, které dnes ženy mají. Beletristický příběh, který autor vystavěl na základě Eliščiných pamětí a korespondence Vám věrně představí počátky vzdělávání žen na našem území. Další střípek historie, o kterém jsem nevěděla, (nebo ho možná už zapomněla). Ač kniha vyšla v r. 1981 velmi příjemně se četla. Doporučuji!