PetK komentáře u knih
Mám z toho docela smíšené pocity. První polovinu knihy jsem pořád přemýšlela, co tím chce sakra básník říct. Teprve až přišel Japonec (nakonec, ha), začalo to pro mě být zajímavé. V celkovém součtu se mi vlastně moc líbily postava a příběh Renée (v moc hezkém audio podání Tatiany Medvecké), Paloma mě moc neuchvátila.
Takže druhá půlka a propojení příběhů to nakonec zachránilo, ale kdybych to neposlouchala, ale četla, nevím, jestli bych to nevzdala, než bych došla do poloviny. Hluboce filozofické úvahy šly prostě občas nějak mimo mě. :-)
Když od toho nečekáte víc než to je, tedy oddechovka, při které nemusíte zapojovat hlavu, je to fajn. Z tohoto pohledu nemám námitek. Do čítanek se asi Landsman nedostane, ale i tenhle typ literatury má svoje opodstatnění. Nápad popsat stejné situace z pohledu muže a ženy je fakt vtipný, to se musí nechat. :-)
Zvláštní kniha. Vlastně je to takový výřez ze života dospívajícího kluka, víceméně bez začátku a bez konce. Trochu jsem se bála tloušťky knihy i tématu (šachový klub), ale nutno říct, že udržet pozornost nebyl problém. Autor hezky mixuje přítomnost a minulost, tajemství, smutek a melancholii smutných uprchlíků z Východu. Určitě můžu doporučit.
Příjemná audioknížka, žádný průšvih, jen se obávám, že za půl roku mně splyne s mnoha dalšími podobnými detektivně-thrillerovými příběhy. Ale jako pohodovku bez velkých ambicí můžu doporučit. V rámci žánru je to dobré. Kdybych do toho chtěla velice rýpat, rozporovala bych motivace jednotlivých postav k jejich jednání, ale to by asi nikdy žádné kniha nevznikla. :-)
Je to horor, není to horor? Děsivé je to určitě. Prostě takovým tím způsobem - tohle nevymyslíš až do doby, než ti soused, tichý účetní, ustřelí palici. Jeden z mých prvních Kingů, jako audiokniha, a určitě sáhnu po dalších.
Hezký příběh, určitě bych vilu Tugendhat ráda viděla na vlastní oči. Nicméně jazyk pro mě byl trochu zastaralý, i když příjemným překvapením byly i pohledy do citového a milostného života postav. Ale kniha nebyla obsáhlá, takže to nebyl zase takový problém.
Nakonec čtyři hvězdičky za hlavní hrdinku, která evidentně klame tělem, ale když shodí masku, kleje jak ožralý námořník. Jinak bych to lehce zkrátila a konec byl až moc neuvěřitelný, no jako odechovka dobré.
Další z řady případů slovenských vyšetřovatelů/detektivů si drží stále výborný standard. Doporučuji v audio verzi a v chronologickém pořadí.
A jsme ze socíku v demokracii. :-) Audioknihy Dominika Dána v podání Mariána Gešiberga mě prostě baví.
Stejně jako u předchozích dvou knih bych to "prostříhala" a zkrátila. Námět zajímavý, bavil mě i způsob vyprávění, jako když se mladý kluk snaží vyjadřovat jazykem zkušeného spisovatele. A kvitovala jsem i závěr. Jak pomíjivé může všechno být. :-)
Ke konci jsem měla malinko problém propojit si všechna fakta, ale žádná hrůza, jen už si holt člověk přesně nepamatuje, jakou podrobnost četl před týdnem.
Z Minierových knih stále nejvýš řadím Mráz, ale ani tohle průšvih rozhodně není, jen je to něco jiného než předchozí trilogie. Beztak jsem měla pocit, že čtu knihu od jiného spisovatele. Asi tím, že tam nebyl Servaz.
O Dominiku Dánovi jsem věděla už dlouho, ale tak nějak jsem si nedovedla představit, jak bude vypadat slovenská detektivka, a měla k ní lehkou nedůvěru. Pak mně kamarádka doporučila vzít to za a) chronologicky a za b) jako audioknihy. A už jedu třetí v řadě. :-)
Příběhy a případy nejsou nijak komplikované, ale vztahy a osobnosti detektivů (pardon, vyšetřovatelů), suchý humor a realita reálného socíku, to je bezva kombinace. Marián Geišberk svým projevem dodá perfektní třešničku na vrchol. Slovenčina je prekrásna. :-) Doporučuji.
Poslouchala jsem už druhou knihu (chronologicky) po sobě, slovenčina je krásná :-) A v podání herce, na jehož jméno si teď samozřejmě nevzpomenu, je to zážitek o level výš. Samotné případy nejsou nijak extra komplikované, ale život policajtů za totáče, jejich osobní životy a vazby jsou zajímavé. Navíc je Dán vtipný tím správným způsobem, suchý humor miluju. :-)
Je to dobrá, (nad)standardně dobrá detektivka, starý dobrý Joona a Saga, jen po Písečném muži je laťka prostě příliš vysoko. Žádné zklamání, ale wow efekt se nedostavil. Nicméně Kepler to prostě umí, to se mu musí nechat. :-)
Oceňuji pohled dítěte, civilní jazyk, cit pro úplně obyčejné všednodenní detaily, které tvoří život, aniž bychom si je uvědomovali. První a druhý příběh byly skvělé, ve třetím jsem se trochu ztrácela v čase i postavách, no nakonec jsem se zase našla. :-) Poslouchala jsem jako audio, příjemné.
Příjemné překvapení, oproti průměrnému, sériově vyráběnému seriálu. :-) Za tohle potěšení plný počet. Velmi dobré čtení.
Yrsa a její Tóra mě baví, není to žádná složitá pletenice, spíše oddychovější styl detektivek, ale pokud je to to, co chcete - proč ne? Pak není co řešit a prostě jen jít do dalšího dílu. :-)
Už podruhé dávám u Mayovy rané knihy 4 hvězdičky proto, abych vyjádřila genialitu Ostrovní trilogie. :-) Akta Enzo sice nedosahují tíživé a temné, dokonalé atmosféry OT, nicméně zase je tu Francie, vinice, víno... :-)
Na začátku byl film o A. T., který jsem sice sledovala na půl oka, ale příběh mě zaujal. Pak jsem moc ráda sáhla po audioknize ve výborném podání Miroslava Táborského. Starosvětská detektivka z časů, kdy umět obratně hovořit a patřit do těch správných kruhů bylo nejdůležitější. Odbočky do matematiky, logiky, filozofie byly zajímavé, i když pro nás humanitně založené místy náročnější. :-) Bavily mě i tyto kapitoly, kdy muži polemizovali o otázkách, které mě nikdy dřív nenapadly. Paradox lháře je geniální myšlenka. :-) Velmi příjemná kniha.
Moriarty, jak ji máme rádi. Originální způsob vyprávění, velmi dobrý a inteligentní ženský román. I tak mi zajímavější připadaly Manželovo tajemství a Na co Alice zapomněla, Sedmilhářky. Asi je to pochopitelné vzhledem k tomu, že tohle byla její první kniha, další pak dopilovávala k dokonalosti.
Knížka měla místy tíživou, temnou atmosféru, to mám ráda. Líbil se mi nápad zaměřit se ne na oběť, ne na hlavního podezřelého nebo vraha, jak to ve většině detektivek a thrillerů bývá, ale na nejbližší osobu podezřelého. Dodává to zase jiný úhel pohledu. Na druhou stranu jsem se trochu ztrácela v čase a několikrát se musela vracet, abych si byla jistá, kde se právě nacházím - i když to nebylo zase tak hrozné. Závěr... (bez spoileru)... čekala jsem jiný, ale takhle to někdy i v životě bývá.