petr4927 komentáře u knih
Přiznám se, Dominik Dán je můj oblíbený autor.
Dánovky jsou si dost podobné, ale tahle je výjimečná a mám pocit, jako by ji napsal někdo jiný.
Začátek ze zahraničí mi přišel skoro až odfláknutý, ale to přisuzuji tomu, že u toho autor, narozdíl od slovenské části, nebyl. Slovenská už je iné kafe a nedá se od ní odtrhnout.
Nejsmutnější na všem je, že vše je podle skutečného případu. Kontury už jsem znal, protože jsem před několika lety viděl dokument ze série Najväčšie kriminálne prípady Slovenska (3. epizoda Nočný vrah) .
Z relativně klidného a v podstatě banálního začátku kniha zhruba po třetině dojde až ke zvěrstvům odehrávajícím se v koncentračních táborech.
Čím více knih o holokaustu čtu, tím víc mě zaráží krutost a bezcitnost dozorců z řad SS i kápů. A nejenom to. I chování ostatních lidí, civilistů, během války. Zkrátka se ptám: Proč?
Navštívil jsem Osvětim, přečetl spoustu knih na toto téma, ale pořád si nedovedu představit, jak strašné to muselo být. Některé věci člověk zkrátka nepochopí zcela, dokud je nezažije.
Jen doufám, že tohle už nikdo zažívat nebude. Nedělám si ale iluze. Pokud by se dělo něco podobného v dnešních dnech, lidé by se dost pravděpodobně chovali úplně stejně.
Žeberův odkaz jsem přečetl jedním dechem. Po trošku slabším startu se dějová linka nádherně rozvinula a já hltal jednu stránku za druhou i přes to, že tahle knížka je rozhodně určena mladším ročníkům než jsem já.
Během čtení jsem se nemohl zbavit pocitu, že je to taková hodně moderní foglarovka - sice bez bobříků, ale zato s pořádně negativní postavou (Dlouhé Bidlo by mohl Stejkozovi mladšímu závidět jeho nasazení a zlomyslnost, už méně pak jeho bystrost), spoustou dobrodružství (při němž občas fakticky tuhla krev v žilách) a poněkud nečekaným (i když ne neočekávatelným) rozuzlením.
Jestli máte děti ve věku 10 - 13 let, rozhodně jim tuhle knihu kupte. A pokud nemáte, můžete se sami přenést do dětských let.
Vládneme, nerušit jsem četl až po jiné knize pana Taberyho, Opuštěné společnosti. Pokud by to bylo obráceně, možná bych Vládneme, nerušit dal ještě o jednu hvězdu více. Ovšem oproti Opuštěné společnosti je ozdrojování tvrzení pomění chabé a navíc jsem měl pocit, že se některá témata probírají několikrát.
Pokud upustím od toho, co jsem napsal výše, je kniha výborným mementem konce devadesátých let (kdy jsem byl dítko školou povinné) a v několika momentech jsem se musel skoro trpce smát, neboť současná situace je v některých ohledech stejná jako na konci devadesátých let a v některých dokonce tam, kam by se podle závěru pana Taberyho nedejbože mohla dostat. A třešničkou na dortu je, že jeden z hlavních aktérů této knihy (a přiznejme si to, vychází z ní jako největší zloduch) byl dvakrát za sebou zvolen občany za prezidenta.
Kniha není ideální, ale myslím si, že by si ji měl přečíst každý Čech. A hlavně, že by se měla dostat do rukou dětem při výuce dějepisu - ona taková stará Mezopotámie je sice fajn materiál k naučení, ale to, že se nestíhá ani druhá polovina 20. století, natož 90. a nultá léta, je zkrátka ostuda českého školství. Ale nedělejme si iluzi, že většina patnáctiletých dychtí poznat naše moderní dějiny. Nedychtí...
Ne úplně sdílím nadšení ostatních. Popravdě, některé pasáže z minulosti se mi zdály poměrně roztahané a zbytečně zdlouhavé, zatímco některé "akční" pasáže se četly jedním dechem.
Kniha je fajn, ale rozhodně ne taková, aby mi uvízla v paměti.
Dominik Dán prostě umí! Přečetl jsem od něj už zhruba 10 knih a každá další mě baví stejně jako ty předešlé.
Nehanebné neviniatko je místy velmi expresivní (ovšem, co je koktejl, se nedozvíme :), místy si říkáte, co přijde dál a hltáte stranu za stranou a místy je děj předvídatelný. Postavy jsou občas trochu schematické (jako tlstý Váňa, který se furt cpe), ale i tak musím dát 5*.
Pocházím z Budějovic a myslel jsem si, že o městě něco vím. Ale po přečtení téhle knihy toho vím mnohem víc a je skvělé vyjít si jen tak na procházku a k ní vzít tuhle knihu.
V oblasti architektury nejsem profesionál, jsem spíš člověk, který se amatérsky zajímá o historii. Při čtení knihy jsem si ze začátku musel k ruce vzít výkladový slovník, protože jsem zkrátka nevěděl, co některé výrazy v knize znamenají. Kniha mi tedy nejen pomohla získat větší přehled o svém městě, ale též se trochu dovzdělat v oblasti architektury.
Pivařce jsem dal 5*, jelikož je to zkrátka úžasná kniha plná užitečných infromací, zejména pokud s vařením piva začínáte. Ze zvědavosti jsem si pořídil i Pivařku 2. Ta je ještě plnější informací a ještě lépe zpracovaná a zaslouží si ještě lepších 5* (nechci dávat prvnímu dílu nižší hodnocení, protože i přesto, že je o něco horší než díl 2., stále je to na 5*). Takže pokud přemýšlíte, kterou koupit, rozhodně sáhněte po 2 dílu.
Kniha je poměrně krátká, ale obsahuje v podstatě všechny informace, které by každý Čech a Slovák měl znát. Pokud chcete studovat podrobnou historii událostí 1918, zkusil bych sáhnout po něčem jiném. Ale jak zmiňuje Eigis, kvůli vazbě nejsou vidět některé obrázky.
Raymonda Chandlera mám prostě rád. Tahle kniha rozhodně není jeho nejlepší, ale za přečtení určitě stojí.
Tohle je pro mě osobně jedna z nejlepších knih, které jsem letos četl. Ano, chápu komentáře o tom, že tohle určitě sám Motýlek zažít nemohl, neboť v příběhu je na jeden lidský osud až neuvěřitelné množství událostí, ale Henri Charierre ho napsal velmi sugestivně a přesvědčivě.
A proč se mi kniha tak líbí? Protože je to vlastně taková mayovka pro dospělé plná dobrodružství, které polokancelářská krysa (tedy já) hltá jak jen může. Pokud chcete materiál pro zamyšlení o svém životě, tohle je mnohem lepší volba než všechny mentorské knihy dohromady.
Popravdě, není mnoho knih, o kterých bych po přečtení nevěděl, co si o nich mám myslet.
Při vší úctě k panu Čapkovi (a to si ho velmi vážím!), po velmi slibném začátku se děj rozmělnil do protáhlých linek bez konce.
Ze začátku si říkáte, že by kniha mohla být kritikou náboženství, poté, že by vlastně mohlo jít o kritiku komunismu... Abyste pak zjistili, že skutečné poselství je možná někde jinde - možná varuje před hrabivostí.
Koneckonců, o tom, o čem kniha je, nechť si udělá obrázek čtenář sám.
Kniha, která pojednává o Velké kulturní proletářské revoluci v Číně není po literární stránce to úplně nejlepší, co jsem kdy četl, ale ohromila mě svou syrovostí.
Během čtení jsem se neubránil ve své hlavě srovnání s tím co se dělo v Československu v 50. letech. V 50. letech jsem samozřejmě nežil a vše, co o nich vím, mám od svých prarodičů a knih a filmů (výborná je Zdivočelá země od pana Stránského nebo knihy od pana Padevěta), nicméně jako již poněkolikáté - jsem rád, že žiju v kulturním okruhu, v kterém žiju. Tahle kniha totiž nepopisuje jen komunistická zvěrstva, ale také pro Evropana naprosto nepochopitelné smyšlení čínských venkovanů.
Rozhodně knihu doporučuji.
O drogách si nemyslím nic pozitivního a tahle kniha mě v mém přesvědčení jen utvrdila.
Ano, Radek Hanykovics pašoval drogy a nějaký trest si zasloužil, ale... Vnímám ho především pořád jako člověka. Člověka, který byl potrestán neuvěřitelně krutě.
Celý thajský vězeňský systém je postavený na hlavu a pro člověka s řekněme evropskou mentalitou naprosto nepochopitelný.
Při čtení knihy si uvědomíte, jak divné místo svět je - na jedné straně čím dál tím rozmazlenější západní země, kde se lidé pomalu psychicky sesypou ve chvíli, kdy se na ně špatně podíváte, a na straně druhé věci, které se dějí v thajském vězení (ale myslím, že budou země, kde je to ještě horší).
Nic proti velikánům naší literatury, ale myslím si, že by mělo smysl zařadit tuhle knihu jako povinnou četbu. Snad by to mladé lidi odradilo od pašování drog...
Na 5 hvězdiček kniha není, ale 3 by byly zase příliš málo.
Ruský týden je útlá knížečka, kterou přečtete za hodinu a půl. A během té hodiny a půl se mnohokrát upřímně zasmějete, ale rovněž tak se občas budete divit.
Měl jsem to štěstí a Rusko jsem navštívil dvakrát. Sice dávno po rozpadu SSSR, ale musím říct, že ruská povaha a bordel (nepořádek je přeci jen slabé slovo) jsou v knize vystihnuty dokonale.
Těžko můžu být u hodnocení této knihy nezaujatý, neboť autora osobně znám, mám ho rád a vážím si ho.
Popis knihy jedním slovem: úžasná! Jakmile se začtete do několika kapitol, vtáhne vás do děje jako tromb do jiné dimenze (a jestli nevíte, co jsou tromby, přečtěte si knihu :) a nepustí.
Nepustí, protože vše je napsáno velmi čtivě a tak napínavě, že jste opravdu zvědaví, co se s Edwinem a jeho kamarády stane.
Těším se na další díl.
Na první pohled to vypadá, že kniha je jen sledem banálních výjevů ze života kluka, co vyrůstá v chudé rodině s despotickým a omezeným otcem.
Na pohled druhý se před vámi otevírá skoro až filozofické dílo, u kterého si říkáte, že lidská podstata se v průběhu času vůbec nemění, protože příběh Henryho Chinaskiho by se stejně dobře mohl odehrávat právě teď.
Kategorie "pro ženy" u této knihy opravdu sedí. Při hodnocení knihy jsem dlouho přemýšlel, jestli jí mám dát 3* nebo 5*, protože já, se svým cynismem a nedostatkem empatie, nejsem rozhodně ideálním čtenářem. Nakonec jsem se rozhodnout nedokázal a tak ji dávám 4*.
Na knize oceňuji dějový zvrat zhruba v půlce, který jsem neočekával. Na druhou stranu neoceňuji to, že ke konci už máte jasno, jak to celé dopadne.
Sečteno a podtrženo - knihu přečtěte, pokud máte rády hodně emocí, pitvání se ve vztazích a pocitech viny, stejně tak jako věrnou lásku až za hrob. Pokud vám předchozí věci nic moc neříkají, knihu si neužijete...
Tenhle díl je jako všechny ostatní - skvělý. Ale zároveň je úplně jiný - není to dánovka klasického střihu, nýbrž je do ní zamíchaná STB a armáda. Rozhodně stojí za přečtení.
Ze seriálu jsem viděl jen první sérii a to už před delší dobou. Chtěl jsem knihu přečíst v rámci čtenářské výzvy 2018 (jako kniha, podle které byl natočen seriál) a tak jsem si vytvořil v knihovně v srpnu 2018 rezervaci. Kniha se ke mě dostala 4. dubna 2019! Nevím, jestli je kniha tak populární nebo je v Praze jen jediný výtisk, každopádně čte se skvěle, je napínavá a moc se mi líbila její atmosféra.