petr8467 komentáře u knih
Na jednu stranu je třeba ocenit, co všechno musel autor sesbírat, projet a nastudovat, aby tento příběh dal dohromady, a mohl by to být výborný příběh, kdyby autor uměl psát. Ale to neumí. Není schopen vystavět napínovou situaci, není schopen ani jednoho vtípku, a že by je mohl sázet lopatami, třeba na téma: mladá Američanka v Praze. (I když jeden tam je: když si čechoamerický novinář poplete klávesy a klávesnici, hahahaha!) Autor naprosto rezignoval na nějaký vývoj postav, u Wittmana - a že by to mohla být plnokrevná figura, která si projde morálním peklem - se omezil pouze na pár nicneříkajících "myšlenkových posunů". Navíc je kniha strašně popisná a táhne se jako přeslazený med.
Překvapilo mne, že Argo něco takového vydalo, pravděpodobně se nechalo nachytat na tom, že se 80% děje odehrává v Praze, jak geograficky, tak i dějepisně.
SPOILER! - - - Škoda, L. v. B. si pro svou první skladbu zasloužil lepší román...
Pro mne román No 1. české literatury 20. století. Neuvěřitelný záběr a mohutný impakt. Fakt. Zapomeňte na Kunderu i Karla Čapka.
Příliš pocitové. Myrer bohužel nedokázal od svých válečných "zážitků" poodejít. Navíc dlouhé pasáže v er-formě, kdy není jasné, který voják námořní pěchoty je právě teď objektem vyprávění.
Pro mne nuda k neučtení... Nobel je jistě v dobrých rukách :-/
Pokud jste u posledních stránek detekvivky občas znechuceni tím, že rozluštění je takové nějaké nijaké, tak tady budete znechuceni obzvlášť, protože Mankell na 400 stránkách děj jako obvykle umně zamotává, aby ho pak skoro nerozmotal. Konstantování aurtora a policistů "jak to tenkrát bylo, už se nedozvíme" popř. "Proč se to takhle stalo, nevíme." je u tohoto autora, kterému obvykle rozluštění dobře funguje, naprosto nečekané a čtenář si připadá jako blbeček.
200 stránek čekáme na finále, ale není to nuda. Nicméně finále je velkolepé a Jeevesova genialita, jak po "Attilovi" všechno jednoduše urovnat, nemá ve světové literatuře konkurenci.
Zmatek. V příběhu, v postavách a především ve vztazích mezi nimi. Dramatických situací, které by táhly děj je pomálu, a navíc jsou napsány (a pravděpodobně i přeloženy) toporně. Politické pozadí je nesrozumitelné. A vrcholem všeho je svítící mandát (sic!). Ztráta času a marné čekání na to, že se s blížícím koncem knihy nesmyslné pohnutky všech 30 hlavních postav nějak vysvětlí. Pokud jste alespoň trochu vlastníky kritického myšlení, tak se tomuto blábolu zeširoka vyhněte!
Naprostá a všudepřítomná nuda, snaha alespoň se přiblížit klasikům žánru (le Carré, Forsyth, Greene) byla marná, marná a marná. Podle obálky je to sryler roku 2019 - hahaha!
(SPOILER) Tentokrát to Agatha s tou zápletkou trochu přehnala, naštěstí Hercule to zmákl bez jakýchkoliv pochybností jako obvykle, ... Může mi Hercule mimo stránky knihy vysvětlit, jak se druhá mrtvola dostala do kůlny?
(SPOILER) Nuda. Mnohokrát provařená "detektivní" zápletka umístěná do Japonska kolem roku 1020 n.l. Pokud se těšíte, že se dozvíte něco o tehdejším Japonsku, tak vězte, že se nedozvíte vůbec nic. Rádoby rafinovaný příběh se bez jakýchkoliv změn mohl odehrávat kdekoliv a kdykoliv. Příběh je plný tupých klišé (vyšetřovatel v nesnázích, jakási tajuplná politika v pozadí, chrabrý zloděj, nevlastní-zaměnitelní bratři, falešná doznání - a to hned dvakrát, pomsta znásilněné ženy atp.)
Kniha navíc trpí toporným překladem, dialogy jsou naprosto moderní. Překladatel navíc netuší, že v tehdejším Japonsko neznali dveře, a tak se čtenář může zasmát větám typu: "Měl jsi kliku", "Práskl za sebou dveřmi".
Jedna hvězda za to, jak pěkně hraje hlavní hrdina na flétnu.
Zajímavý a úspěšný pokus o vypořádání se z komunistickými artefakty z tehdejších muzeí. Spálit? Schovat? Vystavovat s vysvětlujícím komentářem? Nebo vystavovat "holé", ať si kontext divák najde sám... Velmi vhodné k výuce novodobých dějin. Nechápu jak tato publikace mohla vadit vedení ÚSTRu. Možná proto, že vedení ÚSTRu potřebovalo na revoltující pracovníky najít nějaký bič. To se jim nepovedlo...
Povedené kapitoly: Zápotockého čepice, Lány, Partyzáni a Havířská balada.
(SPOILER) Naprostá pitomost! V celku i v detailech. Proti hlavním hrdinovi a hrdince je Bond, James Bond jen ubohý čučkař. Čo a Jenny mají právě tolik úžasných schopností, aby se vyblízali i z těch naprosto neřešitelných situací. Příběh je zcela hloupý a konstrukce z něj trčí v každé větě. Pozorný čtenář se baví na každé stránce, protože autor si neohlídal triviální chyby. A tak se čtenář dozví, že osoba M se naprosto nečekaně setká s osobou Č, a je tím setkáním zcela šokována. V následujícím odstavci osoba M předává osobě Č několik důležitých věcí, které si pro něj připravila. Osoba Č prchá Čínou v ukradeném policejním autě, avšak nechce být nápadná, a tak přesedne na konci jedné kapitoly do taxíku, aby na začátku další kapitoly zase jela tím ukradeným čínským policejním autem. Takových kravin je kniha plná.
"Famózní" vlakové finále je naprosto neuvěřitelné. Aby se mohlo uskutečnit, je třeba synergie 62 náhod. S tím si však autor hlavu nelámal, jemu stačilo neodolatelné nutkání napsat o KLDR, poté, co tam strávil dovolenou (sic!), knihu, která severokorejský zločinný režim odhalí.
Tato kniha je naprostý a směšný škvár a její vysoké hodnocení zde je důkazem, že číst dokáží i lidé, kteří nejsou schopni ani té minimální analytické úvahy.
Slabší chvilka génia, a to tak, že velmi. Bylo zábavné pozorovat, jak ve svých vrcholných dílech Mistr od této rané práce nepokrytě opisoval. I na FMD rozvleklé, utahané, uspěchané a jaksi zacyklené. Kdyby mu nakladateský redaktor tenkrát v roce 1860 hodil rukopis na hlavu se slovy. "Zkrať to na třetinu, pak to vydáme!", tak by dobře udělal.
Plastické, věrohodné a čtivé zobrazení pozapomenutého 16. století v Čechách.