Petra21 komentáře u knih

Žasnu. S jakou lehkostí lze jednoduše napsat brilantní příběh, s jakou přirozeností lze klást složitě snadné věty, s jakou samozřejmostí je možné používat slang, s jakou něžností jde sestavit srdcervoucí děj... Mnohé věty bych ráda tesala do žuly, naškrábala vrzající křídou na školní tabule, nechala schválit jako dodatek ústavy. Tak krásné čtivo se v českých vodách ocitne zase, až odbije dvanáctá na slunečních hodinách.

27 14.09.2019

Pokrytectví. Zloba. Odplata. A především bezděčný podprahový pocit viny za prachobyčejnou existenci a všudypřítomnou tělesnost. Snad žádný román ve mně nevyvolal podobné pocity... provinění, hnusu, lítosti i překvapení. Nemusíme se vším souznít, sympatizovat, ba ani souhlasit, avšak Olga Tokarczuková se díky svému mimořádnému jazykovému nadání a úderným a snad i kontroverzním názorům navždy vryje do našich hlav a srdcí. Najednou dostávají pojmy jako morálka mnohoznačný a často odporující si význam.

25 11.09.2021

Na rozdíl od celé řady přeceňovaných knih si právě tato své vysoké hodnocení zaslouží zcela právem! Tak bravurní práce s dobovými prameny, lehká samozřejmost slangu a sebejistá logika ve střídání časových úseků i postav představuje skutečnou literární lahůdku. Čtenář se navíc ihned po přečtení několika prvních řádek přestane obávat řemeslně učebnicového výkladu bez emocí... Těch se do "sfáraných hlubin" vešlo až dechberoucí množství. Jsem okouzlena rozličností lidských charakterů; jejich přijmutí nelehkého osudu, či naopak vymanutí se z navyklých stereotypů. Kniha proto může posloužit jako petrolejová lampa při hledání smyslu existence vlastní "šachty". Naši předkové nám prostřednictvím autorčina rukopisu mohou být nápomocni... s praktickou tvrdostí i něžností sobě vlastní.

25 06.05.2020

Jeden by si myslel, kterak půjde v poklidu na procházku lesem, jak skrze písmenka ucítí nenapodobitelnou vůni stromů a pocítí dětskou radost ze sběru hub. Jak si skrze příběh odpočine od únavné a mnohdy kruté společnosti a nechá se plynout vlastním jsoucnem... A najednou se i na těch pustých místech znenadání vynoří nevyřešené problémy, které se nám odkrývají, jako bychom se nořili do pustšího a hrůzostrašnějšího lesa. Přestože bychom chtěli uniknout, propadáme se stále hlouběji... Skvělá Viktorie Hanišová ztvárnila tak elementární nespravedlnost života umocněnou odporností lidských charakterů, prohnilostí mnohých rodin i (promiňte) přizdisráčstvím, až se to nedá snést. Kéž by si houbařčino hořké vyprávění přečetlo co možná nejvíce zkažených lidských duší...

24 18.06.2022

Klepou se mi ruce. Jsem emočně vyždímaná. Přestože tušíc de facto od začátku, jaký bude výsledek, nechala jsem se vést nekompromisním tempem přímo úměrným rychlostí růstu Charlieho inteligence. Vlastně vůbec nevím, jak mám přiblížit stav své bolavé duše... autor předestřel tolik palčivých otázek, na něž ve společnosti prakticky neexistuje správná odpověď, tedy morálně spravedlivá ke všem zúčastněným. Nešetřil mě a nebál se použít pravdu jako smrtící zbraň všem citlivým záložkám. Nechci prozradit ani písmenko příběhu, pokud někdo zůstal stejně nepolíbený fouskem Algernon, jako jsem dosud byla já. Děkuji své milované spřízněné duši, že mi nenápadně vsunula tento literarní klenot "do váhající ruky", a navždy tím umožnila otisknout tvar labyrintu do mého srdce. Nádherné, obrovské, bolestné a důležité sdělení!

23 08.07.2023

Člověku je po přečtení fyzicky zle a úzkost se dere krví od útrob až po bříška palců u nohou...Tato útlá knížka patří bezesporu k těm nejrealističtějším příspěvkům k soudobým československým dějinám v té surové podobě. Té, o níž se stále mlčí... Každý z nás by měl otevřít oči a tento naprosto alarmující příběh literárně i duševně prožít. Včetně doslovů, z nichž přeběhne mráz po zádech. Děkuji z celého srdce Janu Tománkovi za jeho odvahu vyjádřit pravdu v její takřka elementární podobě.

21 29.03.2020

Člověk se kolikrát nad knihou dojme a rozbrečí, napíše si na útržek účtenky z kavárny citátek a dumá nad příběhem ještě dlouho poté, co jej dočetl. Ale Nebe nezná vyvolených... to mě naprosto rozložilo. Je to jeden z nějkrásnějších a zároveň nejhorších románů, co jsem četla. Nepřestanu obdivovat, s jakou naléhavou nadčasovostí Remarque psal. Sloh vynikající, děj nepopsatelně dechberoucí.

21 18.08.2018

Geniální ve své čisté prostotě. Všední dialogy, které z osobní zkušenosti známe snad všichni, vyvolají neuvěřitelný pocit feministického hněvu, díky němuž mi i nyní docházejí slova. Jak moc chceme každá z nás věřit, že takhle to nedopadne... a jen tahle víra nás žene do podobných svárů a je pouze na nás, zda se necháme lapit, zda se od začátku spokojíme s nespokojitelným, nepřijatelným. Petra Soukupová dokázala svou empatii u obou partnerů, popsala všechny jejich nedovyslovené, a proto nepochopené rozhovory. Zároveň jsem unešená, jak dobře rozumí křehké dětské duši, jíž máme my "dospěláci" tendenci podceňovat. Možná to mnohé nepřekvapí, ale pro mě bylo fascinující, jak děti vnímají ty nespravedlivé křivdy, kterých se kvůli únavě či sobeckosti a vzteku na nich čas od času dopouštíme. Nevědomky jim předáváme stejné vzorce chování, které sami na sobě i na partnerech nenávidíme. Prosté, ale skutečně skvělé!

20 27.01.2021

Chirurgův dovětek "před sebou neutečeš!" bych si dovolila poupravit na "jak si pros*at život. A znova". Iritující příběh doplňuje hovorový jazyk okořeněný slangovými výrazy a červeným liháčem tak zvýrazňuje prostou skutečnost, že nikdo z nás není Mirek Dušín, nikdo není bez viny a nic není černobílé. Tak protivně uvěřitelná literární postava, která jedná stejně nesprávně, jak se dennodenně chová většina z nás, je z pochopitelných důvodů nesnesitelná; arogantní, ale přesto morálně pevná. Každý přeci chceme výčet správných rozhodnutích a chrabrých činů těch bodrých "klaďasů". Tohle se však natolik věrně podobalo životu, až mi růžová záložka bolestně zavírala oči. Výborná, chirurgicky přesná práce stoprocentní empatie do mozku jednoho neobyčejně prostého čtyřicátníka.

20 23.10.2020

Drahý pane Rudiši, to je dobře, že se umíte dívat skrz historii, ano ano, je málo takových. A záchvaty historie mi až příliš připomínaly občasné debaty s mými nejbližšími. Nostalgicky jsem si to drncala střední Evropou a plula na zvláštním obláčku utvořeném směsicí melancholie, radosti i smutku. Toto zastavení času a popření důležitosti našich všedních stresových situací mě příjemně dojímalo. Tak jako by měl každý správný muslim navštívit Mekku, každý Čech horu Říp... a zároveň bychom se všichni měli jednou vydat na cestu vlakem do Sarajeva, nebo alespoň do Terstu. Abychom pochopili historickou jednotu národů, jejichž pozdější spory nešlo už zdaleka tak "snadno" překolejit, jako Alpy... úchvatný, jemně gradující příběh na pozadí smíření povah i osudu. Báječné, snové, opravdické, sentimentální!

19 12.11.2021

Aaach, to byl zase zásah přímo do té záludné části srdce! Pí a jeho zdařilejší verze Starce a moře mi naprosto učaroval... snad jsem i na chvíli cítila tendenci uvěřit v boha, ať už je jakýkoliv, zcela v souladu s přáním indického hrdiny. Věřím v tygra a ostrov surikat a držím se své víry tvrdošíjně dál... a co a co. Zamilovala jsrm se do vypravěčského stylu, do obhajoby mnohdy kontroverzních témat, do běžného světa viděného magickýma očima. Ne nadarmo vysoce ceněný emocemi nenápadně napěchovaný román, který by si měl čtenársky prožít snad úplně každý, i ten poslední škarohlíd. Nádherné, jiné a obohacující v tolika ohledech, s výbornou stylistikou a slohem, který naštěsťí překlad nepoškodil! Děkuji za takovou knihu a že si mě našla v ten pravý čas na víru v zázraky.

18 11.11.2022

Nutné sdělení jednoho obdivuhodného člověka, díky němuž si uvědomíte spoustu souvislostí a kvůli němuž se alespoň na nějaký čas stanete enviromentální osinou u svých blízkých a přátel. Koncepce je skvěle promyšlená; od nostalgické minulosti k fatální přítomnosti, až po nadějeplnou útěchu do budoucnosti. Vzhledem ke srozumitelnosti a stručnosti patří Život na naší planetě opravdu do úplně každé knihovny... abychom před ní nezavírali oči, zatímco budeme pokračovat v destrukční devastaci. Musíme se naučit čelit svým obrovským problémům, abychom zachránili zbylou krásu světa a možná se zapříčinili i o její obnovu. Naivní iluze? A proč bych se měla spokojit s blízkou katastrofou, zavřít oči a sobecky si užívat svého pohodlí s vědomím, že naše děti už to štěstí mít nebudou? Vroucně věřím, že se vzpamatujeme.

18 15.06.2021

Tak strašně krásný příběh! Budu se opakovat, ale žasnu, jak Fredrik Backman dokáže na jedné stránce čtenáře rozesmát, dojmout i rozplakat během neuvěřitelně krátkého časového úseku. Musím přiznat, že v tomto případě dávám označení "bestseller" za pravdu a nedivím se obrovské oblibě. Čte se velice snadno, děj pohladí po duši a snad každý alespoň v jedné z postav najde sám sebe nebo své blízké. Navíc si dokážu představit, že knihu přečte muž, žena, babička, tatínek i kamarádka. O kolika titulech lze toto tvrdit?

18 14.12.2018

To bylo tak skvostné! Zahalit se do tajů země nepoznané, nechat se tak prostě plynout s časem a odevzdat se naplánovanému času. Mít konečně tu nechtěnou možnost bilancování, snad i smíření sama se sebou. Nečekaně najít svou identitu. Zamilovat se. Do květů třešní, hořkosti podávaného nápoje, do obklopující veškerosti. "Kdo není připravený trpět, není připravený ani žít." Nádherná, nádherná záležitost, kterou se ráda nechám znovu okouzlit.

17 04.05.2021

Díky bohu, pořád je to TEN Fredrik Backman! A to navzdory tomu, že se poněkud odchýlil od své typické struktury vyprávění, kde v hlavní roli stojí jeden podivínský dobrák. Vždycky dokáže s grácií sobě vlastní tak mile překvapit, vykouzlit opravdický úsměv na rtech, dotknout se srdíčka a chviličku ho podržet. A vlastně psát o těžce vážných tématech s dechberoucí lehkostí a samozřejmostí, až budí dojem, že sám prožil tisíce příběhů. Možná někomu nemusí sednout satiricky laděný vtip provázející každou jednotlivou stránku knihy, ale právě tahle (tragi)komičnost mi připadá každodenní, lidsky normální. No a v poděkování si mě... zase jednou dostal...

17 03.11.2020

Ta kombinace vážného tématu rasismu a lidské malosti s relativně poklidným dětstvím je naprosto skvostná. Jem a Čipera vyrůstají se svými vlastními starostmi, které se příliš neliší od jiných běžných dětí napříč generacemi; považovali bychom je za "naivní", "nezkušené"... ale autorka nás vede k prozření, že právě děti jsou na rozdíl od svých dospělých "vzorů" schopné opravdového upřímného citu. Krásně a chytře napsaná kniha.

17 09.04.2019

Konečně se mi do cesty připletl tento můj dlouholetý vánoční rest. Jakkoliv by se zdál poznamenaný dobou svého vzniku, jakkoliv slovo "koleda" evokuje dětský příběh, tuhle až hororovou pohádku vskutku do rukou všem! Jistá naivita poučení působí tak milým dojmem, že vyvolává víru v dobro a hledání toho lepšího v nás všech. Tahle krásná klasika, věřím, bude nesmrtelná stejně jako množství podobných Skružů, kteří by si ji měli minimálně přečíst.

16 09.12.2024

Ach, drahá zapomnětlivosti... Tohle cosi bylo něco tak mimozemsky nádherného! Óda za význam paměti tak příznačně zaklenutá do období historického nevědomí anglických legend, kdy roli neexistujicích vzpomínek nahradily báje. A tak proč by právě toto ocitnutí se v hluboce středověkých mlhách nemohlo být pravdou? Krásně, opravdu, opravdu krásně vypsaná krutost rozvzpomínání se po neukojitelné touze po vědomí minulosti, jež nás nemilosrdně zahubí. Jež z nás ovšem činí tvory humanoidní, s emocemi a intelektem, ale takřka s nemožností prožít čistou, ničím neposkvrněnou lásku. Opravdu skvostně bravurní vyjádření stesku velkého intelektuála po "sladké" nevědomosti se všemi atributy s tím spojenými. Neuvěřitelně emocemi naládovaná kniha o lásce. Román o bájných neuchopitelnostech. Nebo co to vlastně bylo...?

16 05.10.2022

Lidský život a člověčí počínání jsou stejně mihotavé, jako nepatrné mávnutí ptačích křídel. Jsem uchvácena tímto lyrickým příběhem plným něhy a fascinace něčím naprosto prostým, i skrytou naléhavostí, která by neměla být opomenuta. Dějinným událostem navzdory se ocitáme v citlivé duši krásného člověka, jehož máme my ostatní nechutné tendence soudit či bezděčně litovat. Opravdu nádherný příběh odvahy vzepřít se společenským konvencím a cesty za snem bez nutkavé potřeby uznání.

16 27.04.2021

Nedržet v rukách výtisk přímo z osmašedesátého, těžko bych dokázala uvěřit roku vydání tohoto pokladu. Autor kdesi zapomněl cenzurou vytvořené rukavičky a nebál se kritizovat nejen režim jako takový, ale shodil i obrovské břímě společenské kontroly existující dodnes a vrhnul se do nebezpečných vod boje o moc a o její udržení. Jak člověka zcela ovládne, hraje si s ním, až vyplivne sousto úplně jiného použitého ohryzaného kusu paranoidní rozklepanosti. Žasnu nad každou myšlenkou odcházení z veřejného života i z vlastní duše, z osamění i smíření. Ach, jak nadčasové a jak všespolečenské téma nám předhodil, bez příkras a hlavně beze strachu! Hluboce smekám. A smekala bych i kdyby se tento protimocenský "manifest" zrodil za současných demokratických časů, neb je stále ostrý jak dýka a vetnul by osten vzteku do nadutosti nejednoho mocipána.

15 02.07.2024