Petra21 komentáře u knih

V těsné symbióze s úchvatnou ilustrací jsem byla zahalena do jemných stínů "melancholické nostalgie" (modifikace termínu vypůjčena od emgolightly). Ta hořko-sladká náruč duší každého jednotlivého příběhu překvapuje jejím chladem, neboť neukáže nic víc než upoutávku do vlastního života, ponechávaje ho navždy zahaleným. A přesto se díky autorovu mimořádnému umu do těch duší vcítíte a vnímáte jejich neobyčejně obyčejné bytí.

7 05.04.2020

Christopher zahrál na čtenářovu nostalgickou strunu. Návrat do Alagaësie skutečně zafungoval jako příjemná vzpomínka, bohužel však bez větší přidané hodnoty.

2 03.04.2020

Člověku je po přečtení fyzicky zle a úzkost se dere krví od útrob až po bříška palců u nohou...Tato útlá knížka patří bezesporu k těm nejrealističtějším příspěvkům k soudobým československým dějinám v té surové podobě. Té, o níž se stále mlčí... Každý z nás by měl otevřít oči a tento naprosto alarmující příběh literárně i duševně prožít. Včetně doslovů, z nichž přeběhne mráz po zádech. Děkuji z celého srdce Janu Tománkovi za jeho odvahu vyjádřit pravdu v její takřka elementární podobě.

21 29.03.2020

Navzdory ne příliš vysokému počtu hvězd jsem spokojená! Autorka mě (především ze začátku) mile překvapila úderností názorů a anekdotních situací hlavních antihrdinů. Sandřiny i Mirkovy názory i zášť k úspěšným lidem jsou natolik palčivé, že si s leknutím uvědomíte jejich častost v reálném světě. Svou bizarností se děj poněkud přiblížil Jonassonovým románům, přestože poněkud ztrácel na slibované komičnosti. Vyzdvihuji především originalitu tématu i stylu a svěží moderní zpracování současné odlehčené prózy.

2 29.03.2020

Ta nádherná obálka, po níž hned chňapnete a nechcete už nikdy žádné jiné fádní a levné přebaly, vybízí a láká tak mocně, že očekáváte něco velkého a úžasného. A možná je to celé pouze o nějakém iracionálním očekávání...Možná vás také uchvátí originalita tématu a časového zasazení. A ono se opravdu procházíte barokními uličkami, pozorujete dechberoucí stavby, které naštěstí obdivujeme dodnes a nahlížíte do tajů rodící se opery. Kromě tohoto nesmělého okukování za "divadelní oponou" však nic jiného nenajdete. Úsečnost autorčiných slov a bolestně krátkých vět působí jako podrobné poznámky k velkolepému dílu, které teprve chystá. Cítím se dotčena, že si dovolila pustit do světa tento nehotový, nedospělý román a ponechala jej svému osudu, přestože ještě potřeboval tolik lásky a péče. Co s ním teď asi bude...

4 26.03.2020

Dlouho jsem se zabývala svým soukromým názorem na tento bestseller a vlastně jsem netušila, co sem napsat. Nyní už vím, že jsem právě dočetla poměrně zdařilou skicu velkého románu, jímž se příběh mohl teoreticky stát. Zkratkovitost a potřeba nahromadit do několika stránek takové množství rodinných problémů na pozadí historických událostí nutně vedlo k určitému odosobnění, což od takto laděné knihy bohužel neočekáváte. Proto také volím slovo "skica", takové podrobné autorčiny poznámky, či kostra něčeho, co by mohlo (a mělo!) přijít. Lituji, že autorka s knihou netrávila více času, že nám nenaservírovala dechberoucí rodinnou ságu, která by pojala celou dějovou linii tak, aby skutečně zasáhla. A neskutečně mě bolí vědomí, že se nepomazlila s jazykem, že nechala bohatou češtinu někomu jinému a spokojila se s čítankovou verzí. Obrovská škoda....

5 20.03.2020

Jako byste listovali sluncem vyšisovanými listy knihy Tisíce a jedné noci, přestože zastíněné štítem modernity. Fascinující hra s osudem i podobenství skutečnosti a klasických příběhů samovolně vytváří obraz onoho poněkud schizofrenního postoje soudobého (ovšem i toho dávného, prastarého) Turecka. Kniha v podstatě neopouští oidipovské téma; hlavní hrdinové s ním stárnou a předávají si jej s prapodivným pocitem "vlídné naléhavosti", která se čtenáři zakotví i v jeho soukromých úvahách.

6 15.03.2020

Po zaklapnutí této novely se ve mně mísí gejzír pocitů... emotivní vnímání světa Ahmeda i o něco pragmatičtější Azízův pohled dohromady vytvářejí s naprostou lehkostí a genialitou reálný vhled do světa, který nám zůstává tak záhadný. Rozporuplnost aktérů i jejich jednání nemusíme chápat. Tak snadno můžeme odsoudit jednotlivé činy, ale až s poznáním celé, té opravdu skutečné pravdy dojdeme ke konečnému smíření. Krásné čtení o ošklivých věcech, před nimiž bychom neměli sklápět zrak.

5 05.03.2020

Fantasticky zvolené téma. Kniha protkaná zajímavými odbočkami, pěkným jazykem, hravostí proměn nářečí a souhlasím s Arbenin, že patos skutečně nekapal. Avšak navzdory tomu všemu mám z četby velmi rozporuplné pocity. Jako by se Siegfiedovi Lenzovi nepodařilo dotáhnout příběh do konce, jakkoli klišoidně to může znít. Připadala jsem si neuvěřitelně mimo celý děj, který tak snadno a neuchopitelně protékal mezi prsty, aniž by stihl jakkoli pohltit. Možná mu uškodila skutečnost, že na úkor stručnosti nerozepsal alespoň některé části příběhu; snad se (bohužel správně) domníval, že čtenářské publikum 50. let minulého století neocení naléhavost doby i tématu, a proto zůstal takřka u skici jinak skvěle vyhlížejícího románu.

2 03.03.2020

Volejte sláva a tři dny se radujte! Že by se zrodil potenciální nástupce Milana Kundery? Pevně věřím, že ano. Román plný upřímné upřímnosti, fádnosti i "lehkosti bytí", podtržený úchvatným jazykem a sofistikovaností střídání textu. Více v recenzi.

10 21.02.2020

Kde tedy kvete tráva? Aneb pocit zmaru z tolik trýznivého tématu mě doprovázel až do posledního odpadajícího kvítku. Sama historická událost je natolik skandální a šílená, že Han Kang ani nemusela naturalisticky popisovat hrůznost spáchaných zločinů, aby vyvolala tísnivý pocit nevole a hnusu. Tak silnou emoci, jež náhle překvapí svou žlučovou pachutí v krku. Krása jazyka a lyrické momenty pak měly ambice zalepit rány na bolavé duši...

5 10.02.2020

Vzpomínková, melancholická, náladová, až cestopisná kniha má jistě co nabídnout těm, kteří sympatizují s judaismem nebo je láká svou jedinečností stát Izrael. Neurazí - ovšem ani příliš nenadchne - vlastně originální pojetí vyprávění lidí, kteří zůstanou tajemní a záhadní, jako jejich domovina, jako víra, jež je spojuje.

1 30.01.2020

Od náhlé nepaměti k pozvolnému vzpomínání. Od žité paměti až k hlubokému zapomnění. Toť vynikající symbolika tohoto dechberoucího románu, jež s naléhavostí sálá z každé přečtené strany. S lehkostí podaný vykřičník nad životem, jeho smyslem i jeho alarmující zbytečností. Radovan Menšík bravurně vystihl iritující vědomí jednoho jediného žitého osudu bez žádných alternativ. Šokující, a přesto tak něžné...

1 24.01.2020

Terryho zkrátka musíte buď zbožňovat, nebo nesnášet. Já patřím k té první skupině, protože mě přinutí se smát nahlas, protože má ve všem pravdu, protože je prostě génius!

2 20.01.2020

Navzdory neuváženě rychlému výběru tohoto "opečetěného" bestselleru jsem byla mile překvapená. Obzvláště první část knihy mi přišla poměrně sofistikovaná, dějové linky se střídaly přesně tak, aby se udržela čtenářova zvědavost, aniž by se zbytečně vodil za nos. I přes slabší druhou část musím konstatovat, že C. J. Tudor opravdu umí.

6 03.01.2020

Možná je mé hodnocení příliš subjektivní, protože se daná lokace silně dotýká mého srdce. Možná že jsem Eugenii zkrátka četla v pravý čas, tedy v období předvánočního shonu a těžko uvěřitelné lidské bezohlednosti. Možná jsem potřebovala poněkud archaické pohlazení po duši (oproti všemu zlu a šokujícím tragédiím, o nichž lidská duše bohužel tak ráda slýchá), toužila jsem číst milá slova a vnořit se do hlubin té vskutku krásné literatury. A možná jsem prostě snílek, jemuž podobný styl čas od času vůbec neublíží. Tento román rozhodně nepatří k těm nejskvělejším v mém knižním životě, ovšem zanechal ve mně hřejivý pocit sentimentálního úsměvu a nostalgické vzpomínky.

7 03.01.2020

Neuvěřitelný život, dechberoucí inspirace a obdivuhodná píle přímo čiší z jakéhokoli rozhovoru s Tomášem Etzlerem. Jsem jedině ráda, že se o něm v současné době častěji mluví, neboť jedinečné životy takových osobností by neměly a nesmí upadnout v zapomenutí. Také se přidávám a velmi se těším na jeho první knihu!

3 24.11.2019

Tak krátká novela a přesto tak plná citů... plná obyčejné, každodenní a běžné pseudobolesti. Bezvýznamné, prosté bolesti. Marnosti života, která je takřka hmatatelná. Jednoduše shrnutý marast rodinných vztahů zbytečnosti i nakumulované nenávisti. Skvěle opravdové, uvěřitelně melancholické čtení.

15 16.11.2019

Přiznávám bez mučení, že Luca Di Fulvio je moje srdcovka. Především proto mu shovívavě odpouštím lehce naivní a pohádková rozuzlení jeho románů...navíc, je povzbuzující zjistit, že i někdo další zoufale potřebuje věřit v lepší varianty lidí a v odzbrojující dobro, co se v nich skrývá. Proto i navzdory prolomení mýtu Belle Epoque a surovému vykreslení hrůzného postavení těch nejchudších vrstev může čtenář zaklapnout knihu s tak krásným vnitřním pocitem a širokým úsměvem ve tváří. P.S.: Jsem neskonale vděčná i za tolik zajímavý dějinný úsek a brilantní přiblížení ducha doby, průnik nejen do fascinujícího sicilského podsvětí, ale i do židovského sdružení oligarchů. A v neposlední řadě samozřejmě za důraz na analýzu postavení žen před první světovou válkou.

13 11.11.2019

Co dodat k tak obsáhlému dílu, jak jej vůbec lze zanalyzovat několika tahy "kaligrafickým štetcem", když je rána v srdci tak hluboká? Zkusím alespoň přesvědčit pár dalších čtenářů, aby se nezalekli počtu stran ani názorové vyhraněnosti Radky Denemarkové a vrhli se hladově do neuvěřitelné změti myšlenek a pocitů, jež nám brilantní spisovatelka potřebuje sdělit s takovou sžíravou naléhavostí, která díkybohu působí nakažlivě. Nemohu přestat myslet na to, jak mě překvapovala negativní pravdivost autorčiných slov, neboť často bývá blahosklonně zapírána či překrucována i v dnešní takzvaně svobodné době.

11 24.10.2019