petra3597 komentáře u knih
Toto byla tak divná knížka - všechny postavy nesympatické, děj utahaný a závěr (no,vlastně od začátku až do konce) psychopatické. Jedna z hlavních postav je celou dobu líčena jako narušená a ve finále je nejvíc "postižená" ta,která byla celou dobu za chudinku.
Thrillery mám ráda,ale tento mě nenadchnul.
Autorku mám velmi ráda a nenechám si ujít žádný titul. Tento však byl pro mne trochu zklamáním. Nejen samotné téma, postavy, prostředí, ale vůbec příběh jako takový. Počkám si tedy na další a budu věřit v lepší linii.
P.Mornštajnova píše samé tragické příběhy a osobně jsem zvědavá,zda dojde aspoň v jednom titulu k happyendu ...
Tak na to,aby mne narazilo v zádech bych zase musela mít krásných 15. Tehdy jsem "ujizdela" na titulech Stopy hrůzy a často jsem měla potom problém jít v noci po tmě na záchod.
Bohužel náct už mi není a proto mne knížka nijak neoslovila.
V tomto měsíci moje třetí přečtené krimi a musím říct,že nejslabší. Utahane, místy jsem měla nutkání přeskakovat odstavce, protože jen letmým pohledem bylo jasné,že se tam nedozvím žádné zásadní informace.
Knížky si dost často vybírám co do počtu stránek,čím víc, tím lépe,ale tentokrát jsem ráda, že kniha nebyla příliš obsáhlá...
Za mne velmi zdařila detektivka. Napínavé, místy drsné a konec překvapivý. Narozdíl od jiných čtenářů se mi líbilo střídání kapitol,kde každá byla slovy jiné osoby, kde každá ona osoba popisovala své pocity (výčitky, sklíčenost, zkrátka emoce) jinak, příběh každou kapitolou popisovala svýma očima a zároveň to čtenáře stále nahlodávalo, zda v tom nesehrálo svoji roli ještě něco dalšího, co je ukryto mezi řádky...
Vše tu již bylo zmíněno,takže za sebe jen dodám,že patřím k těm,kterým se kniha líbila a četla se skoro jedním dechem. Také v mých očích by se dala rozdělit na části: ufňukaný a neschopný otec, mega problémy,které se však vyřeší až neskutečně jednoduše a americký happyend. Ale jsem také rodič, díky bohu zdravých dětí a neumím si vůbec představit mít jakkoli postižené dítě a všem,kteří toto zvládají patří můj velký obdiv a respekt. I kdyby jen zlomek všech strasti a radosti dokázal takový rodič dát na papír a ještě v čitelné a zajímavé podobě, zapomenu na všechny ostatní nedostatky knihy... Věřím, že nejen pro samotného autora je (a bude) oněch více jak 300 stránek důležitých po celý život.
Když tady čtu ty komentáře,tak si musím říct,že jsem asi trochu jednodušší čtenář. Nebo spíš většinou nemám od knihy žádné konkrétní očekávání. Takže i tentokrát jsem byla mile překvapena. Přítelkyně se mi četla dobře, má spád a nenudí. Tak,jak tady byly vypichnute "hloupé" myšlenkové pochody obou hlavních představitelek, mne naopak ony jejich úvahy přišly na místě a utvářely postavy jako takové ... Dokreslily jak životní postoj divky,která chudobu zažila a byla odhodlaná mít lepší život, tak postoj matky,která měla výjimečný vztah se synem, kterému přála šťastný a úspěšný život...
Četla jsem už lepší autorčiny knihy. Co je však stejné - autentický styl psaní, natolik "nevyumelkovany", bez zbytečných "klišé", místy pubertální vulgarismus,který podtrhuje "realicnost" příběhu.Prestoze se k autorce ráda vracím, její příběhy mám ráda, někdy bych stejně uvítala i nějaký ten "happyend"
4* a to jen z důvodu, že forma fejetonů není asi tak úplně můj šálek kávy. Mám ráda příběhy,a to tak,jak jsme se to učili ve škole... Seznámení s postavami, vtahnuti do děje, zápletka, rozuzlení... :-))
Ale zpět k samotné knize- krásné ilustrace, vtipné postřehy z běžného života, ať už jsou to kapitoly o mužích, ženách, dětech, vzpomínání na rodiče, babičky... Jaké byly představy v dětství , v pubertě a jak ty představy během let odvál vítr někam do Tramtárie... Často se autorka snaží vtáhnout čtenáře různými úvahami, otázkami a přimět trošku k zamyšlení. Není to "buhvico" hlubokého, ale v mém případě nastalo pár úsměvných chvilek, kdy jsem se vrátila časem a říkala si, jak jsem zmíněné životní milníky a třeba také dospělost jako takovou přestavovala já...
Milé, vtipné čtení :)
" Štěstí je stejně jen takovej trik potravinarskyho a farmaceutickyho průmyslu. Spousta lidí by vám detailně popsala svoje štěstí,aniž by si uvědomila ,že popisuje reklamu na jogurt. Je to trik."
Knížka zakoupena synovi (13) na Vánoce, ve snaze ho aspoň trošku nakopnout ke čtení. Dnes přišla a ze zvědavosti jsem ji listovala a musím se přidat k těm,kteří jsou nadšení- jak nápadem, humorem, ilustracemi. Pobaví nejen dospělého, ale věřím, že i takové "prudily",jako máme doma my
Toto bylo pro mne velkým překvapením. Moje první e-kniha, stažena zdarma u jednoho nejmenovaného knihkupectví. Nečekala jsem vůbec nic, leda tak to,že brzy odložím stranou a nebudu schopna číst něco,co nemá papírovou podobu. Jsem ráda,že jsem se nenechala odradit.
Příběh zajímavý, nevšední, naplněný nejen vtipnými přirovnáními,černým humorem, ale také myšlenkami, které mi budou ještě nějaký čas ležet v hlavě.
Málokdy předčítám partnerovi pasáže knih,které zrovna čtu, ale tentokrát byl pobavený i on.
Opravdu az mrazivé čtení. Jsem takřka "nezasaženy" ročník a komunismus jsem naštěstí neměla možnost nějak pocítit na sobě, prakticky ani na rodině. Až po letech jsem se dozvěděla z vyprávění babičky, co vše jim režim vzal... Stejně jako předtím nacisti...
Jen pouhá představa toho,že by se svět ubíral jinam a demokracie by byla pouhou tajnou ideí, je až děsivá.
Nemám slov. Dnes jsem dočetla a ještě dlouho toho budu plná. Začátek sice pamalejsi, aspoň tedy u mne. Trvalo mi,než jsem si zapamatovala jména, kdo ke komu patří, kdo jaký je... Ale až se to začalo proplétat a dávat smysl,bylo to opravdu poctenicko. Sice syrové, napsané tak poutavě,až si člověk představoval všechny ty ohavná místa, činy, některé postavy.
Od knížky jsem nečekala prakticky nic. Koupila jsem ve výprodeji za pár korun. O to větší překvapení byl její obsah.
Příjemný,čtivý příběh o mladé novinářce, ztracené nejen ve velkém městě,ale take v sama sobě, žijící v neustálém vnitřním strachu a pochybách. Píše do malých místních novin jednoduché články, což se změní při setkání s důchodkyni Rosemary, která se na život a vše kolem sebe dívá úplně z jiné perspektivy. Spřátelení těchto zcela odlišných žen má za výsledek zachráněni místní plovarny před jejim zbouráním,ale také to zcela změní mladou ženu a její dosavadní život.
Jak již bylo zmíněno- autor detailně popisuje francouzský venkov- Provence, ale na mne to ve finále bylo až přehnané. Od detektivky očekávám podrobný popis, ale spíš postav, charakteru, spáchaných činu atd. Dilo na mne působilo až nudně, pasáže a popisy okolí jsem div nepreskakovala očima.
Ovšem zápletka a vůbec ústřední motiv byl zajímavý, přestože by s ním šlo pracovat určitě jinak, lépe...
Proč by měly téct slzy u knihy, u ktere se to očekává díky jejímu námětu? A pokud netečou potoky slz, vypovídá to snad o špatně odvedenem díle?
Za sebe hodnotím tento knižní počin plným počtem hvězdiček ( hvězd ), ikdyz jich třeba není tolik, aby mohli ztvárnit medvěda na kolečkových bruslích...
Najdete zde trochu romantiky, lásky, smrti, bolesti, ale také svítání a očekávání lepších zítřků, nových začátků... A kocoura jako bonus ❤️
Přestože ne všechny příběhy mohou být skutečne, neznamená to, že se při jejich čtení nemůžeme na chvíli ztratit a treba i malý okamžik věřit v jejich "skutečnost".
Kniha mne nadchla. Ani ne tak příběhem jako takovým, nýbrž myšlenkami, kterými je přímo "narvana". Čtivé, chytlavé... Pravdy a životní moudra, tak jednoduchá, známá, přesto často opomíjená.
Pro mne jedna z mála knih,ke kterým se vrátím ❤️
Jedna z mála knih, které mne neoslovily vůbec. Četla jsem x let zpět v rámci čtenářského deníku na škole a už tehdy jsem nepochopila, jak se na onen seznam povinné četby tato kniha dostala...????
Na to, jaké měla údajně knížka ohlasy, tak mne si zrovna nezískala. Absolutně jsem nepochopila některé pasáže, byla nudná až k smrti a co měla vlastně říct, to netuším...