petra7309 komentáře u knih

Nehodnotím samotnou knihu, ale terapii.
Jsem přesvědčená o tom, že i tzv. altenativní terapie jsou naprosto validní a mohou významně pomoci.
To, jestli má terapeut tzv. terapeutický výcvik, "odborné" vzdělání, nebo je to člověk s ČVUT, který přišel na něco, co by mohlo pomoci, je mi opravdu srdečně jedno.
K metodě
- ne vždy je možné se dostat ke kořeni problému, často je to zakryté, a my např. řešíme vztah s kamarádkou, přičemž přičina je v zaměstnání
- určitě pomůže odkrýt věci, o kterých jsme vůbec nevěděli
- ne u všech věcí problém leží v dětství
- metoda nepracuje s různými druhy osobnostmi
- metoda nepracuje s C-PTSD /což ale umí málokdo i z těch ofiko terapeutů/, a to je problém.

Co osobně se mi vůbec nelíbí, je kasta postavená okolo této metody, viz jejich web.

Za mě je tato metoda určitě vynikající cestou sebe poznání a sebe rozvoje.

Ale určitě nevyřeší vše.

Knížka, která je schopná prakticky provést plánováním projektu. Např. věc, která se v projektovém řízení velmi podceňuje, je komunikace, a té kniha věnuje pozornost a umožňuje, pokud je člověk schopen pochopit návod, projít touto velmi náročnou částí projektového řízení. K mé smůle jsme na škole počítali tzv. kritické cesty, což je totální kravina, když kritickou cestu spočítá jakýkoliv SW na PM.
Kniha také věnuje pozornost řízení změn.
Je to teorie, je to hodně teorie, ale ta se 100% pokrývá s praxí, tedy alespoň tam, kde se projekty řídí správně a zodpovědně.
Ideální by bylo neučit se tohle teoreticky, ale prakticky se zúčastnit např. projektových schůzek a pod vedením zkušeného projektového manažera vidět, co jsou klíčové složky správného a zodpovědného vedení projektu.

15.02.2024

(SPOILER) Z knihy jsem dost rozpačitá a zaráží mě, že všichni knihu adorují a obdivují.
SPOILER
Za mě je to jakýsi pelmel skutečné moudrosti (učení o vděčnosti, rozpoznávání mezi soucitem a lítostí, kdy lítost je energie negativní, narozdíl od soucitu) a sluníčkářské pseudopozitivní pseudopsychologie ("Opravdu si myslíš, že jsou zlí?" [když zabíjí a týrají malé bezbranné tvory], usmívej se a buď milá, tím si přitáhneš do života jen to dobré - co na tom, že tě tlupa neurvalců srazila do bláta a roztrhla sis šaty).
Strašně mi v knize chybí interakce Sáry s rodiči, rovněž mě hodně zarazilo, jak se Sára stará o úklid celého domu, to bylo takové zvláštní, i když to bylo v knize jen jednou. Příklad s "nemůžu se utopit" mi přijde hodně na hraně a rozmýšlela bych se, zda dát k samostatnému čtení menšímu dítěti.
Kniha je za mě určitě spíše pro větší děti, nebo pro dospělé, kteří zde mohou najít inspiraci a cestu k tomu, jak některé věci dětem vysvětlit - vděčnost, spolupráci, otevřenost.
Na druhou stranu mi v knize chybí téma hranic a laskavosti především k sobě.
Za mě tak 50 %. Další knihy o Sáře už určitě číst nebudu.

Kniha si mě našla na poličce mezi "dnes vráceno" v mé oblíbené knihovně.
Jelikož vím, že se sebeúctou a sebehodnotou mívám stále ještě občas problémy, po knize jsem sáhla s tím, že co se nepovedlo v dětství, tak se teď napraví.
Bohužel stejně jako u další knihy podobného typu (Probouzení zranitelnosti - https://www.databazeknih.cz/knihy/probouzeni-zranitelnosti-121507), autor nedává sebemenší návod, jak konkrétně s sebeúctou pracovat.
Kniha má skvělý úvod, který rozmetává na prach mnohá přesvědčení, která si můžeme nést životem, a to např. že lidé, kteří jsou bohatí či vnějškově úspěšní, mají v pořádku sebeúctu.
Zlatá věta na úvod, že sebeúctu si musí najít sám každý v sobě, je absolutně klíčová. Jen je problém to JAK.
Absolutně nejpřínosnější pro mě byly kazuistiky.
Další velmi přínosná záležiost je uvědomění si, že dítě "nezlobí", ale používá v podstatě kompenzační mechanismy pro to, abych se vyhnulo strachu, trestu nebo jinému nepříjemnému zážitku (a tohle si pak neseme i do svého dospělého života...), takže pro někoho objevné vysvětlení, proč se např. dítě chová jako "šašek".
Kniha přínosná do určité míry, rozhodně neuškodí si ji přečíst, ale konkrétní návody a rady nedává.

Nalákala mě neskutečně pěkná obálka a velmi vysoké hodnocení zde.
Knihu jsem ale po pár stránkách odložila, už u první povídky.
Kdybych tohle četla před třeba 20 lety, totálně by mě to uchvátilo - ale dnes, možná i s mou čtenářskou zkušeností, už to vůbec nezaujalo.
Nápad (alespoň první povídky) zajímavý, zpracování pokulhávalo, jako bych se přenesla někdy do r. 1988, tak mi alespoň jazyk a přístup postav přišly.
Ale věřím, že svého čtenáře, kterého to bude bavit a bude se mu to líbit, si kniha najde.

(SPOILER) Kniha pro mě byla obrovským zklamáním. Jediná sympatická postava z celé skvadry umře hned na začátku, a "vyšetřování" se ubírá hlemýždím tempem prostřednictvím nepochopitelných a pro mě nesrozumitelných rozhovorů. Přiznám se, že mě pak už ani archeologická zápletka, a ani ostatní vedlejší, nedokázaly donutit souvisle číst, přeskakovala jsem všechno "vedlejší", potřebovala jsem se dostat ke konci, který pro mě osobně nebyl překvapením.

1 24.01.2022

Velmi velmi velmi dobré. Živí hrdinové, jejich jednání jasné a pochopitelné, úžasně popsané reálie vč. pověstného anglického počasí, prostě super.
Neporovnávám s první knihou, je to nezávislý příběh a dá se číst velmi dobře samotný.
Co mě trochu mrzí, je pro mě nepochopitelné jednání na moři, ale nechci spoilovat, tak se tu nebudu vykecávat, ale za to jednu * dolů. Jinak super.

24.01.2022

Kdyby celá kniha byla psaná stejným jazykem, jako byl prolog, užila bych si to.
Nepovažuji se za nějakého dementa, ale neztratit se v ději ve větě, která je přes 4 řádky, do toho archaický jazyk, a překlad tomu asi taky moc nepomohl, jak jsem pochopila, bylo prostě nad mé síly. Po několika pokusech jsem knihu odložila. Nedávám hodnocení, nechci ho snižovat.
Ale ten prolog, tam je vlastně všechno, pro co jsem si do té knihy šla :).

Zápletka mě tedy hodně překvapila, resp. absolutně jsem neodhadla, jakkoliv mi jednání některých postav přišlo zvláštní a dumala jsem, co je za tím. Ale možná jsem se více soustředila na vyšetřovatele a jeho srážky s realitou (kéž bych rozuměla lidské mimice! :D), takže jsem se více bavila a nad zápletkou jsem moc nepřemýšlela.
Někdy ve třetině příběh lehce ztrácí dech, ale nakonec docela zajímavá detektivka s neotřelým nápadem, vynikající interakce paní Washburnové a Samuela.
Příjemné počtení.

2 24.01.2022

Škoda, že tu není možné odpovídat na konkrétní komentáře, moc se mi líbil ten od Pralinka1910. Tak jsem dala aspoň palec :).
A ke knize?
Je to odpověď na to, proč se nám (vám...) někteří zdají "divní", proč nemají sociální dovednosti, proč je pro ně problém fungovat v normálním světě.
Eleanor je hodně autentická a hodně jsem jí rozuměla. Bylo pro mě úlevné číst, že někdo to má v životě velmi podobné jako já. Žádné ze scén mi nepřišly divné ani směšné, je to můj život tak, jak jej často žiju. I vyjadřování Eleanor je mi blízké, její vnímání světa. Také jsem žila v iluzi, že vše, co budu chtít dostanu jen tím, že o to budu cíleně usilovat. Člověk, který vyrostl v prostředí, které neumožňovalo běžné sociální interakce, se bude chovat opravdu tak, jak se Eleanor chová. Její chování a vyjadřování je velmi pravdivé, rozhodně ne přepjaté.
Kéž bychom dokázali přijímat všichni odlišnosti.

13 04.01.2022

Zaujala mě obálka - vražda před zraky plného hlediště, říkala jsem si, jo, to bude zajímavé, prostředí hudebního festivalu, zase něco nového.
Kniha mě bohužel zklamala po všech stránkách. Ano, slovo odtažitý to dobře vystihuje, @alzbeta4340, také jsem se nemohla vžít do děje ani do postav. Vlastně jediná situace, která vyvolává emoce, je popis závěrečného koncertu, tam jsem to poprvé cítila, ale předtím s tím autor šetřil, byl jen popisný a nic z toho.
Shanti protivná, Vincent neukotvený, vyšetřování a ostatní činnosti probíhají jaksi mimochodem a až za popisem různých "hrůz a příkoří", které se dějí Shanti, děj není posunován vyšetřováním, ale spíše vedlejšími činnostmi a aktivitami, Shanti se zdá bezradná (i když implicitně vyplyne, že není).
A ten konec mě strašně zklamal, jak motiv, tak vrah, bylo to takové bezradné.
Ráda bych si od tohoto autora přečetla třeba román, přijde mi, že mu to sedí víc, než systematické a dynamické vyšetřování.
Po další knize už určitě nesáhnu.

3 14.12.2021

Jediná kniha se série, do které jsem měla potíže se začíst. Začíná mi to připadat jak ty detektivky z Bretaně od Jean-Luc Bannaleca, kdy jsem po přečtení 3. získala dojem, že autorovi jde jen o honorář, a psaní ho nebaví. Ale snad se mýlím. Za mě jednoznačně nejslabší kniha série, zbytečně vyplněná popisy kdečeho. Humoru a nadsázky pomálu, chybí jiskřivé dialogy, které předchozím příběhům dodávaly šmrnc. Možná, že v nejlepším je dobře přestat - alespoň pro mě, aby další knihy nebyly už zklamáním. Nerada bych si pokazila chuť :).

2 09.12.2021

U téhle knížky mi vyloženě nesedí název, ale to se nedá nic dělat, přijde mi to nevýstižně přeložené, niméně sama nevím, jak bych si s tím poradila, takže to nechám :).
Zápletka hodně zajímavá, a líbí se mi nevysvětlenost / nevysvětlitelnost některých událostí a faktů. Tohle rozuzlení jsem fakt nečekala a detektivka to za mě rozhodně je. A také potěšil dovětek o osudu postav.
No a romantická linka potěšila mou dušičku :).

2 09.12.2021

Kniha může být možná pro někoho přínosem, ale nejsem si jistá.
Vlastně váhám, pro koho je kniha určená. Pro mě, jako člověka, který si na této klopotné cestě už nějaký ten metr ušel, měla přínos ve zvědomění některých aspektů chování zraněného dítěte, resp. dětské části. Mimochodem, tyto tendence (manipulace, vynucování...) bývají často přisuzovány egu (jen tak na okraj, nechám doznít, v kom to něco rozcinká).
Autor se snaží rozčlenit problematiku, resp. knihu, do nějakých struktur, z mého pohledu postrádají smysl i užitečnost. Navíc mi připadá, že autorovi se mnoho s vnitřními traumaty pohnout nepodařilo, z knihy mi přišlo, že se stále točí v tomtéž.
Určitě je dobré si uvědomit, že o svých traumatech a strachu, který umíme mistrně ukrývat, opravdu vědět nemusíme a že na nás mohou vybafnout v té nejméně příhodné chvíli. Jenže autor moc nástrojů k tomu, jak s tímto pracovat, nenabízí.
Kniha může být užitečná jako jakási část do skládačky, kdy si člověk některé věci uvědomí, ale pro někoho, kdo se v problematice snaží zorientovat, tomu to může udělat v hlavě asi spíš guláš, mi přijde.
Toho, kdo potřebuje na svých zraněních pracovat, může uvést do stavu, kdy si řekne, že mu to za to nestojí, a propadne naprosté depresi a nihilismu. Tomu bych určitě knihu nedoporučila.
V knize mi chybí ucelený autorův příběh, na kterém by např. mohl ilustrovat práci s raněnou vnitřní částí, vznik traumatu, práce s ním různými technikami, atd. Tvrdí, že není nutné vědět, kdy a jaké trauma vzniklo. It depends... Tedy - přijde na to. Někdy stačí jen obavy propustit, a někdy, když to člověka všechno zavalí, tak je potřeba jít do úplné hloubky a pracovat s tím konkrétním traumatem, příčinou (což je dobré s průvodcem - terapeutem, ve kterého máme důvěru, někdy to můžou být ošklivé věci, co v sobě člověk uzamknul).
Autorovy snahy všechno rozpitvat, pojmenovat, dávat rady či otázky na nitrozpyt, vytváření podle mě zbytečných struktur, jak se např. vymanit z myšlenkových vzorců, mi nedávaly vůbec smysl. Navíc některé rady typu "přestaňte snít a čelte velkému zlému světu venku" jsou opravdu na nic. Naopak, člověk snít potřebuje, a také potřebuje pochopit svět venku jako realitu, která se skládá ze "špatných" i "dobrých" věcí.
Kapitola, kde zmiňuje kompenzace, je určitě zajímavá, problém ale je, že větší část knihy tuto zajímavost postrádá.
Zásadní je, že pokud nepracujeme s vnitřní dětskou částí, komplikuje nám to nejen vztahy, na všech úrovních (rodina, přátelé, partneři...), ale hlavně soukromý život - tedy to, jak se díváme na sebe, jak se díváme na svět a jak jsme v něm ochotni a schopni fungovat. V případě, že toto nemáme vyřešené, dá se předpokládat, že ani naše profesní či další složky života nebudou příliš funkční, což se autorovi ne zcela podařilo ukázat, těžiště knihy leží hlavně v partnerských vztazích.
Autor má snahu dát čtenáři alespoň nějaký arzenál pro práci s pocity, ale otázky typu "čemu se právě teď vyhýbáte" si nejsem jistá, jestli většímu počtu lidí pomůžou se s tím popasovat.

09.12.2021

Všichni přede mnou už shrnuli klady této knihy, a i když je jen málo co dodat, tak to dodám.
Rudolf Havlík je skvělý vypravěč, kniha je výborně postavená a rozhodně doporučuji jak pro pobavení, tak pro osvětu jak ten náš krásný čistý svět funguje a my máme starost, že v Tescu nemají čersvé avokádo, když člověk na druhý straně světa, který vyrobil ty naše super cool tenisky z recyklovanýho materiálu, za to dostal jen něco k jídlu, protože platit se mu nebude - musí se našetřit na dalšího světlezelenýho Bentley pro CEO nejmenované oděvní firmy.
Pro mě velké zbuchnutí z růžového obláčku a hodně aha momentů.
Rudolf Havlík mě zaujal už svými dokumenty "Na vlastní nohy", kdy jsem ho považovala spíše za hipstera, surfaře a snílka, a on je to zatím velmi praktický a nesentimentální člověk, no nemáme předpokládat, žejo.
Další věc, která mě na knize uchvátila, je kvalita zpracování - kvalitní obálka, nádherné ilustrace, kvalitní šitá vazba. Šité vazby se už nevidí. Jsou drahý, to dá rozum, radši to slepíme. Co na tom, že se kniha po třetím otevření rozpadne na listy, to nás netrápí. Jako s tím oděvním průmyslem. Chceme všechno pořád stejně laciné a kvalitnějí a kvalitnější.
Úžasná kniha, 5 hvězd je málo. Aspoň 10.

7 16.07.2021

Tyjo to je teda blbost... Předně souhlasím s tím, že zařazení knihy do detektivek je nesmysl, na obálce je napsáno, že jde o detektivní příběh - asi to psal někdo, kdo knihu vůbec nečetl, protože kniha se ani neodehrává na univerzitě či v "mondénním světě umělců v Edinburghu", což je v popisu také uvedeno. Také obálka navíc evokuje lehce salónní příběhy ala D. L. Sayers nebo A. Christie, což už se kompletně míjí.
Nepříliš sympatický a nepříliš zajímavý hrdina se plácá příběhem bez smyslu (smysl postrádá jak hrdina, tak příběh), a celé je to takové neukotvené a nezajímavé. Jeho motivace je podivná, neznámá, lehce neuvěřitelná.
Kniha je spíše slepencem zdánlivě (no možná ne ani zdánlivě) nesouvisejících příběhů, které nikam nevedou a hrdina se vlastně neblíží žádnému rozuzlení. Možná to má být existenciální román, nevím. Potom bych to chápala, že mě to nebaví, nebavily mě ani jiné existenciální romány.
Jednotlivá vyprávění postav jsou bez originality a citového zaujetí, které snad má chybět hrdinovi s podivným jménem Dr. Watson (!) a možná ho tím autorka chce trochu přiblížit a popsat právě jeho citovou nezaujatost.
Až cca do poloviny knihy bych dala hodnocení 4-5 *, ale od té půlky to šlo strmě dolů, celkově. Nebudu spoilovat, ale kniha prostě podle mě nestojí za přečtení.
Možná si tam autorka vyřizovala nějaké osobní účty, popisy jednání některých postav hraničí až s nenávistí, a některé pasáže jsem pro svou měkkosrdcatost musela překočit.
Tohle bylo velké zklamání a určitě po další knize autorky nesáhnu, byť vidím, že některá její další díla mají vcelku vysoká hodnocení.

2 14.07.2021

Úžasné, zábavné, dechberoucí.
Pro mě určitě ne kniha pro děti, je to velmi hluboký příběh, lidský, zajímavý, ve kterém skoro nic není jak se zdá.

07.02.2021

Je zajímavé číst komentáře a hodnocení zde, jako kdybychom každý četli jinou knihu :D.

Viděla jsem i film, nevím, jestli jsem nejdříve četla knihu, nebo naopak, a kniha s filmem se mi hezky spojily.

Třeba příběh o sbírce na dům na Bali (který si z filmu nepamatuji), nebo popis Lizy vnitřního boje na začátku knihy, anebo podrobnosti setkání se šamanem, její užívání si života v Itálii...

Prostě každý si své štěstí definujeme a hledáme sami.
Pro mě kniha i film hezké a inspirativní.

2 07.02.2021

Po knize jsem sáhla úplnou náhodou, velmi mě zaujala obálka. A ten název! :D

Pokud se chcete dozvědět něco o Indii, doporučuji (a mě na rozdíl od ostatních Indie k návštěvě po přečtení láká).

Knihu doporučuji každému, kdo si stýská na mizernou životní úroveň v Evropě a v okolí. Rychle to každého vyléčí ze stýskání a řekla bych, že si konečně začne vážit toho, v jakém tu žijeme přepychu. A přesto jsou lidé v Indii šťastní, i když často žijí v neskutečně chudobě.

Osobně pro mě byly náboženské obyčeje, rozdílnosti a popis kultur hodně zajímavé.

Úžasně a na příbězích popsané indické reálie, často nepochopitelné, podivné, až kruté.

Ale současně mi přišlo, že autorka je dost povrchní a odmítá některé věci pochopit, přijmout a porozumět jim. Přišlo mi, že je pro ní Indie zábavná epizoda, a že žádné poučení do života jí to nedalo. Vtipy byly dobré, ale někdy na úkor ostatních a také plynuly z autorčiny povýšenosti a nepochopení.

1 07.02.2021

Knihu jsem četla v podstatě jako výzvu, jak se postavím k archetypu smrti.
Smrt má špatné jméno.
Dlouho jsem smrt odmítala, tedy dělala jsem, že neexistuje, přestože mi velmi blízcí zemřeli, odmítala jsem akceptovat existenci smrti.
Dávám 4*, přijde mi, že si autor některé věci přikrášlil, něco sem tam hodně skřípe.
Celkově ale výtečná kniha. Kdo má chuť přijmout anděla transformace do svého života, tohle je jedna z cest.

1 07.10.2020