petra7309 komentáře u knih
Škoda, že tu není možné odpovídat na konkrétní komentáře, moc se mi líbil ten od Pralinka1910. Tak jsem dala aspoň palec :).
A ke knize?
Je to odpověď na to, proč se nám (vám...) někteří zdají "divní", proč nemají sociální dovednosti, proč je pro ně problém fungovat v normálním světě.
Eleanor je hodně autentická a hodně jsem jí rozuměla. Bylo pro mě úlevné číst, že někdo to má v životě velmi podobné jako já. Žádné ze scén mi nepřišly divné ani směšné, je to můj život tak, jak jej často žiju. I vyjadřování Eleanor je mi blízké, její vnímání světa. Také jsem žila v iluzi, že vše, co budu chtít dostanu jen tím, že o to budu cíleně usilovat. Člověk, který vyrostl v prostředí, které neumožňovalo běžné sociální interakce, se bude chovat opravdu tak, jak se Eleanor chová. Její chování a vyjadřování je velmi pravdivé, rozhodně ne přepjaté.
Kéž bychom dokázali přijímat všichni odlišnosti.
Pokud máte pocit, že lidské interakce probíhají podle pravidel, která znají všichni mimo vás, pak je to kniha přesně pro vás. Mně právě takhle pomohla pochopit, proč, co a jak mám říkat, a že je potřeba se ptát a naslouchat - a současně se nenásilně umět prosadit. Pro hodně lidí kniha k ničemu, pro mě užitečná učebnice.
Všichni přede mnou už shrnuli klady této knihy, a i když je jen málo co dodat, tak to dodám.
Rudolf Havlík je skvělý vypravěč, kniha je výborně postavená a rozhodně doporučuji jak pro pobavení, tak pro osvětu jak ten náš krásný čistý svět funguje a my máme starost, že v Tescu nemají čersvé avokádo, když člověk na druhý straně světa, který vyrobil ty naše super cool tenisky z recyklovanýho materiálu, za to dostal jen něco k jídlu, protože platit se mu nebude - musí se našetřit na dalšího světlezelenýho Bentley pro CEO nejmenované oděvní firmy.
Pro mě velké zbuchnutí z růžového obláčku a hodně aha momentů.
Rudolf Havlík mě zaujal už svými dokumenty "Na vlastní nohy", kdy jsem ho považovala spíše za hipstera, surfaře a snílka, a on je to zatím velmi praktický a nesentimentální člověk, no nemáme předpokládat, žejo.
Další věc, která mě na knize uchvátila, je kvalita zpracování - kvalitní obálka, nádherné ilustrace, kvalitní šitá vazba. Šité vazby se už nevidí. Jsou drahý, to dá rozum, radši to slepíme. Co na tom, že se kniha po třetím otevření rozpadne na listy, to nás netrápí. Jako s tím oděvním průmyslem. Chceme všechno pořád stejně laciné a kvalitnějí a kvalitnější.
Úžasná kniha, 5 hvězd je málo. Aspoň 10.
Kniha mi přišla nějakým způsobem vyumělkovaná, falešná, prostě jsem jí nevěřila (a to věřím kdejaké blbosti). Knihu jsem dočetla, sem tam nějaká větička zajímavá, ale celkově nic.
Mnohem více jsem docenila jinou autorovu knihu Sokrates, která mě právě po přečtení této překvapila svou upřímností a otevřeností.
Možná k mé škodě jsem první viděla film a až poté četla knihu, na kterou jsem se fakt hodně těšila. A byla jsem zklamaná. Film měl úplně jiný druh humoru, kniha jej má zásadně subtilnější, a přiznám se - nudila jsem se. Pořád jsem čekala na ty příhody z filmu, a nic. Všechno to bylo malinko jiné, gradace a pointa byly jinde...
Možná kdybych nejdříve četla knihu, docenila bych ji více.
Tak jako my se můžeme jen dohadovat, jak vypadal svět před 10 000 lety, tak se Noria snaží ve svém světě a čase poskládat informace a porozumět tomu, co se stalo kdysi a proč se svět tolik změnil.
Tak jako my začínáme nedůvěřovat tomu, co čteme a slyšíme v médiích, tak Noria pátrá po informacích, které se zdají v její realitě nereálné.
Zoufalství, smrt, a přesto ne rezignace.
Kniha popisuje svět, ke kterému dost možná svými činy směřujeme.
Tak, jako Noria nechápe náš letopočet, my nerozumíme tomu jejímu.
Přes skutečně temný a beznadějný děj knihy ve mně nečekaně knížka vzbudila právě naději.
Možná bych se před několika lety také zlobila na autorku, že nepopisuje, proč se kultura čajových obřadů udržela a proč neuvádí letopočet, kterému bychom rozuměli (třeba 2433). A asi bych byla rozhořčená, že se ani neobtěžuje uvést přesnou lokalitu příběhu...
Jenže - ještě před 120 lety žádná Česká republika neexistovala. A co bude na místě Prahy za 300 let, nemáme ani páru.
Knížka je memento, připomínka, že totalita se může opět potichu vplížit do společnosti úplně nepozorovaně.
Pro mě velké zjevení a dobrá zábava.
Moje milovaná Bretaň, zajímavá zápletka, neotřelé vyšetřovací postupy, lehce neuchopitelný detektiv.
V dobrém doslova zjevení.
Tato kniha se mi právě z výše uvedených důvodů hodně líbila.
Hltavě jsem se vrhla na další a další, abych posléze zjistila, že postava komisaře Dupina (a koneckonců ani ostatních) se nikam neposouvá, zápletky se začínají plést, co bylo zajímavé se stává nudným a rutinním...
Prostě pro mě u tohoto autora platí - 3x a dost.
Čekala jsem demotivační knihu, která mi pomůže vidět některé motivační citáty v tom správném světle. Nedočkala jsem se. Autor je jen negativní, žádné nové nebo zajímavé myšlenky v knize pro mě nebyly.
Osobně nedoporučuju.
EDIT:
Jak píše ecila13, překlad je špatný a uvědomuji si, že jsem si u některých vět říkala, že to asi mělo být jinak. Takže taková třešnička na dortu, kdy ne úplně skvělou knihu dorazí ještě mizerným překladem.
(SPOILER) Z knihy jsem dost rozpačitá a zaráží mě, že všichni knihu adorují a obdivují.
SPOILER
Za mě je to jakýsi pelmel skutečné moudrosti (učení o vděčnosti, rozpoznávání mezi soucitem a lítostí, kdy lítost je energie negativní, narozdíl od soucitu) a sluníčkářské pseudopozitivní pseudopsychologie ("Opravdu si myslíš, že jsou zlí?" [když zabíjí a týrají malé bezbranné tvory], usmívej se a buď milá, tím si přitáhneš do života jen to dobré - co na tom, že tě tlupa neurvalců srazila do bláta a roztrhla sis šaty).
Strašně mi v knize chybí interakce Sáry s rodiči, rovněž mě hodně zarazilo, jak se Sára stará o úklid celého domu, to bylo takové zvláštní, i když to bylo v knize jen jednou. Příklad s "nemůžu se utopit" mi přijde hodně na hraně a rozmýšlela bych se, zda dát k samostatnému čtení menšímu dítěti.
Kniha je za mě určitě spíše pro větší děti, nebo pro dospělé, kteří zde mohou najít inspiraci a cestu k tomu, jak některé věci dětem vysvětlit - vděčnost, spolupráci, otevřenost.
Na druhou stranu mi v knize chybí téma hranic a laskavosti především k sobě.
Za mě tak 50 %. Další knihy o Sáře už určitě číst nebudu.
Kdyby celá kniha byla psaná stejným jazykem, jako byl prolog, užila bych si to.
Nepovažuji se za nějakého dementa, ale neztratit se v ději ve větě, která je přes 4 řádky, do toho archaický jazyk, a překlad tomu asi taky moc nepomohl, jak jsem pochopila, bylo prostě nad mé síly. Po několika pokusech jsem knihu odložila. Nedávám hodnocení, nechci ho snižovat.
Ale ten prolog, tam je vlastně všechno, pro co jsem si do té knihy šla :).
Zaujala mě obálka - vražda před zraky plného hlediště, říkala jsem si, jo, to bude zajímavé, prostředí hudebního festivalu, zase něco nového.
Kniha mě bohužel zklamala po všech stránkách. Ano, slovo odtažitý to dobře vystihuje, @alzbeta4340, také jsem se nemohla vžít do děje ani do postav. Vlastně jediná situace, která vyvolává emoce, je popis závěrečného koncertu, tam jsem to poprvé cítila, ale předtím s tím autor šetřil, byl jen popisný a nic z toho.
Shanti protivná, Vincent neukotvený, vyšetřování a ostatní činnosti probíhají jaksi mimochodem a až za popisem různých "hrůz a příkoří", které se dějí Shanti, děj není posunován vyšetřováním, ale spíše vedlejšími činnostmi a aktivitami, Shanti se zdá bezradná (i když implicitně vyplyne, že není).
A ten konec mě strašně zklamal, jak motiv, tak vrah, bylo to takové bezradné.
Ráda bych si od tohoto autora přečetla třeba román, přijde mi, že mu to sedí víc, než systematické a dynamické vyšetřování.
Po další knize už určitě nesáhnu.
Když jsem knížky tohoto autora začala číst, doslova jsem nevěřila svým očím.
Úžasně vymyšlené zápletky, perfektní postavy, které mají vývoj a uvěřitelné interakce, prostě paráda.
No a ty obálky - luxus!
Zápletka mě tedy hodně překvapila, resp. absolutně jsem neodhadla, jakkoliv mi jednání některých postav přišlo zvláštní a dumala jsem, co je za tím. Ale možná jsem se více soustředila na vyšetřovatele a jeho srážky s realitou (kéž bych rozuměla lidské mimice! :D), takže jsem se více bavila a nad zápletkou jsem moc nepřemýšlela.
Někdy ve třetině příběh lehce ztrácí dech, ale nakonec docela zajímavá detektivka s neotřelým nápadem, vynikající interakce paní Washburnové a Samuela.
Příjemné počtení.
Jediná kniha se série, do které jsem měla potíže se začíst. Začíná mi to připadat jak ty detektivky z Bretaně od Jean-Luc Bannaleca, kdy jsem po přečtení 3. získala dojem, že autorovi jde jen o honorář, a psaní ho nebaví. Ale snad se mýlím. Za mě jednoznačně nejslabší kniha série, zbytečně vyplněná popisy kdečeho. Humoru a nadsázky pomálu, chybí jiskřivé dialogy, které předchozím příběhům dodávaly šmrnc. Možná, že v nejlepším je dobře přestat - alespoň pro mě, aby další knihy nebyly už zklamáním. Nerada bych si pokazila chuť :).
U téhle knížky mi vyloženě nesedí název, ale to se nedá nic dělat, přijde mi to nevýstižně přeložené, niméně sama nevím, jak bych si s tím poradila, takže to nechám :).
Zápletka hodně zajímavá, a líbí se mi nevysvětlenost / nevysvětlitelnost některých událostí a faktů. Tohle rozuzlení jsem fakt nečekala a detektivka to za mě rozhodně je. A také potěšil dovětek o osudu postav.
No a romantická linka potěšila mou dušičku :).
Tyjo to je teda blbost... Předně souhlasím s tím, že zařazení knihy do detektivek je nesmysl, na obálce je napsáno, že jde o detektivní příběh - asi to psal někdo, kdo knihu vůbec nečetl, protože kniha se ani neodehrává na univerzitě či v "mondénním světě umělců v Edinburghu", což je v popisu také uvedeno. Také obálka navíc evokuje lehce salónní příběhy ala D. L. Sayers nebo A. Christie, což už se kompletně míjí.
Nepříliš sympatický a nepříliš zajímavý hrdina se plácá příběhem bez smyslu (smysl postrádá jak hrdina, tak příběh), a celé je to takové neukotvené a nezajímavé. Jeho motivace je podivná, neznámá, lehce neuvěřitelná.
Kniha je spíše slepencem zdánlivě (no možná ne ani zdánlivě) nesouvisejících příběhů, které nikam nevedou a hrdina se vlastně neblíží žádnému rozuzlení. Možná to má být existenciální román, nevím. Potom bych to chápala, že mě to nebaví, nebavily mě ani jiné existenciální romány.
Jednotlivá vyprávění postav jsou bez originality a citového zaujetí, které snad má chybět hrdinovi s podivným jménem Dr. Watson (!) a možná ho tím autorka chce trochu přiblížit a popsat právě jeho citovou nezaujatost.
Až cca do poloviny knihy bych dala hodnocení 4-5 *, ale od té půlky to šlo strmě dolů, celkově. Nebudu spoilovat, ale kniha prostě podle mě nestojí za přečtení.
Možná si tam autorka vyřizovala nějaké osobní účty, popisy jednání některých postav hraničí až s nenávistí, a některé pasáže jsem pro svou měkkosrdcatost musela překočit.
Tohle bylo velké zklamání a určitě po další knize autorky nesáhnu, byť vidím, že některá její další díla mají vcelku vysoká hodnocení.
Je zajímavé číst komentáře a hodnocení zde, jako kdybychom každý četli jinou knihu :D.
Viděla jsem i film, nevím, jestli jsem nejdříve četla knihu, nebo naopak, a kniha s filmem se mi hezky spojily.
Třeba příběh o sbírce na dům na Bali (který si z filmu nepamatuji), nebo popis Lizy vnitřního boje na začátku knihy, anebo podrobnosti setkání se šamanem, její užívání si života v Itálii...
Prostě každý si své štěstí definujeme a hledáme sami.
Pro mě kniha i film hezké a inspirativní.
Od knihy jsem nic nečekala. Film i kniha Pokojný bojovník mi přišly prázdné a plné leda frází.
O to větší bylo překvapení číst Sokrata.
Naprosto uvěřitelný příběh o cestě, která netušíme, kam nás zavede - o životě.
Silná, místy velmi těžká kniha.
Nebudu tvrdit, že všemu rozumím, ale knihu mám ráda a občas se k ní vracím. Vždy najdu něco nového, zajímavého.
Achich ouvej. Já knížky od tohoto autora fakt miluju, ale teď se bojím, že už půjde jen o minulý čas... Postupně se z knih vytrácí skutečná detektivní práce, hodně je to povídání různých příhod, a všechny stopy a vyšetřování dělá Marie s jejími cizozemskými, až téměř mimozemskými, udělátky.
Příběh zde je dobře vymyšlený, uvěřitelný a dobře vystavěný.
Ale bohužel, detektivka to už není...