petrarka72
komentáře u knih
Plíšková sobě
Naděžda Plíšková
Odcházení maminky, mizení lásky, zrada muže, dospění dcery. Samota, smutek, vzpomínání. Hořkost, touha, smrti tušení. A zahánění malosti VERZÁLKAMI. - Vědomí směšného v zoufalém. Tvorba ubíjená banálním. - Naděžda.
Strážci zákona
Richard Bachman (p)
Tématicky příběh o posedlosti, žánrově western z rodu Tarantinových Osmi hrozných. Jména postav z Beznaděje změnily své nositele, některé motivy (výjimečný chlapec jako zkáza zla - zde i jeho nositel) a situace (šelma na ramenou) se opakují, text románu je ozvláštněn novinovými výstřižky, deníkovými záznamy, kresbičkami... Je to hravý krvák, který se dobře čte - ale myslím, že spojení s Beznadějí je z rodu "malý efekt - velký defekt": párový román je o poznání silnější, a tak čtenář srovnává, i když nechce, a v tom srovnání Strážci zákona nemohou vyhrát...
Tohle je moře
Mariana Enríquez
Zážitek jiného druhu než povídková kniha Co nám oheň vzal - ne tak intenzivní v celku, ale spíše v bohatství emocí, které se v průběhu čtení vystřídaly. Stejně jako identita hlavní entity a její svět předpokládá mít povědomí o mytologii řecké a indické, z nichž autorka vychází (čerpá z nich nejen jména a názvy, ale i některé fikční zákonitosti), tak je nutné držet pozornost při odhalování tajemství Hvězdy, eventuální Legendy, i Heleny, jež několikrát změní podstatu. A čtenář se může rozhodnout, zdali čte příběh o samotě, smutku, prokletí pozorovatele uplývajícího času, zničující podstatě lásky, nezúčastněnosti bohů - nebo něčem úplně jiném...
Beznaděj
Stephen King
Pro mne jedna z nejsilnějších kingovek vůbec. Četla jsem ji těsně po prvním českém vydání - a tehdy ji odložila, vyděšená představou, jak se malý kluk setkává se svou matkou v upraveném skupenství (zjevně to bylo moc i na Kinga, neboť tato situace se nakonec neodehraje, alespoň ne v konkrétní podobě, jak jsem po kompletním přečtení zjistila). Za příběhem o řádění neidentifikovatelného zla, o dost méně rafinovaného než třeba v Tom nebo Nezbytných věcech, o to surovějšího, se skrývá úvaha o podstatě víry, o bohu (bozích) a o tom, kam nás "vyšší entity" zavedou. Je to drásavé, je to silné. Užila jsem si každou stránku.
Stephen King ve filmu
Ian Nathan
Příjemná procházka po známém světě, Kingem stvořeném, v mnohém děsivém - ale je to děsivost důkladně poznaná - a různými způsoby vizualizovaném. Fotky, výpis faktů o tvůrčích týmech a směska komentářů, informací o tom, kterak to které dílo putovalo na plátno či do bedny. Některé věci dobré vědět (třeba to, že role protivného starožitníka v Tom není Kingova jediná - i když studovat jeho hereckou kariéru dopodrobna fakt nebudu), některé jsou inspirativní (sehnat si Bouři století nebo Vzpouru strojů by mohlo být zábavné). A mimochodem - popisovaný paralelní svět producentů, režisérů, herců, kritiků atd. je neméně hrůzostrašný...
Nejsem živá
Anne Frasier (p)
Nebyl nejlepší nápad začít druhou (třetí?) knihou v sérii, po prvních třiceti stranách jsem měla pocit, že prequel, to, co se Jude stalo, je mnohem zajímavější než stávající případ. Později ten pocit odezněl. Kniha je napínavá a drsná, postavy uvěřitelné, zápletka nijak originální, ale funguje. Po dalších thrillerech této autorky asi nebudu pátrat bezodkladně, ale dostanou-li se mi do ruky, přečtu si.
Než vystydne káva
Tošikazu Kawaguči
Poklidně plynoucí, přesto dramatický, věcně odvyprávěný, přesto emocionálně působivý příběh. Nadpřirozený motiv - možnost cestovat v čase, ovšem za dodržení několika přísných, omezujících pravidel - je záminkou k ohledávání tématu svobodné vůle kontra předurčenosti, touhy vědět kontra schopnosti milovat, smysluplnosti života kontra nemožnosti tento smysl nahlédnout. A čtyři kapitoly - Milenci, Manželé, Sestry a Matka a dcera - vypovídají zejména o tom, že " nikdo není ostrov"...
Karlovarské proměny
Jaroslav Fikar
Neradno číst najednou - těch faktů o "starých" Karlových Varech je tolik... Nejlépe vzít knihu do batůžku a vydat se na cestu. A v rámci přípravy si prolistovat Karlovarská předměstí a informace zkompletovat... Čtyřiadvacet míst, jež se změnila, jsou popsána vyčerpávajícím způsobem, a obrazové přílohy jsou jako vždy kvalitní - těším se na pokračování.
Co nám oheň vzal
Mariana Enríquez
Obětovaný špinavý kluk. Propařené roky spějící k (sebe)ničení. Dívka žijící v masce domu. Dětský vrah zjevující se mladému otci. Dívka zamilovaná do kostí. Zrození nové krásy skrze planoucí ženy. A další postavy, stavy, vy... Podmanivé a nezapomenutelné, většinou dramatické, ale klidem klamající příběhy, s odkazy na Márqueze nebo Borghese, ovšem nezaměnitelně žensky popsané. Autorka dovede čtenáře na samou hranici šílenství, na tu, kde se zdá ještě srozumitelné a svým způsobem logické - a nechá na něm, jestli se obrátí zpět ke světlu nebo skočí do tmy - obojí je možné. Vynikající čtenářský závěr roku.
Nepoddajní aneb Nešlo to jinak
Jana Soukupová
Příručka brněnského disentu (neboli "od Šabaty přes Cibulku", abych jmenovala krajní osobnostní póly, ovšem včetně pozoruhodných "mezistupňů", z divadelní oblasti třeba J. A. Pitínského, Trúdy Vidlařové či Františka Derflera, z dalších zavražděného Pavla Švandy, obhájce Jiřího Machourka atd.), vycházející z novinových článků autorky, souputnice a přítelkyně mnoha zachycených. Knížka se skromnou ambicí popsat svým způsobem typické osudy "nepoddajných" v době normalizace, většinou bez pokračování po sametové revoluci (což má logiku, ale je to škoda) - a s velkou ambicí představit specifika Brna jako centra protikomunistického odporu, které, jak autorka neopomíná několikrát zdůraznit, "nehrálo druhé housle". Svazek se dá číst jako beletrie, zajímavých příběhů je v něm dost - a ještě si čtenář leccos připomene. Nevýhodou je nerozhodnutost, zda zůstat u literatury faktu či jak rozsáhlý prostor přiznat subjektivním dojmům, a stručnost; s mnoha osobami bych se ráda seznámila blíže.
Temná zahrada
Tana French
Souhlasím s Oksalakkou, motivy se u Tany French opakují, stejně jako noirová příchuť nemožnosti uniknout - a to jak pro postavy, tak pro čtenáře. Ta cesta jednoho"klikaře" do hlubin jedné zahrady, minulosti, šílenství vztahů, vraždy a paměti a nakonec hlavně sebe (ať už to znamená cokoliv) je fascinující, napínavá a i pro znalce psychologických thrillerů až šokující. Vynikající.
Moje stoleté Československo
Radek Gális
Vybrané klíčové momenty určitých životů i našich dějin v rozhovorech s výraznými osobnostmi, od účastníků obou světových válek přes "krále Šumavy", představitele šlechty a žurnalisty za srpnové okupace po lidi reprezentující odpor vůči režimu ve druhé polovině minulého století. Jako zpráva o dvacátém století je to trochu útržkovité a jednostranné (spíš ilustrace tezí než komplexní či alespoň provokativní informace), jako seznámení s osobnostmi příliš stručné; nejlépe vycházejí ty dialogy, kterým byl přiznán větší prostor (se Zdeňkem Sternbergem a Danou Němcovou, kupříkladu). Nicméně jako připomínání dobré, jako počátek dohledávání si souvislostí užitečné; vydání knihy jsem podpořila na Hithitu a nelituji.
Upřímnou soustrast
Guillaume Bailly
Zvláštní věc - tam, kde se autor snažil nabídnout humor k popukání, je to trochu nuda; ale tam, kde věcně líčí ne úplně veselé příběhy o osudech kolegů a hlavně o setkávání s mrtvými a s blízkými mrtvých, beze snahy je šperkovat, se soucitem, ale bez sentimentu, to najednou funguje dobře. Autor není vypravěč z rodu úchvatných, ale přinejmenším řazení minipříběhů (včetně populárně naučných a anekdotických vložek) se mu povedlo.
Hodinový strojek aneb Příběh na jedno natažení
Philip Pullman
Andersenovský příběh, pohrávající si s motivem času na několik způsobů. Jednohubka ke kávě. Nic úchvatného, ale čte se dobře.
Sigmundovy můry
Pavel Bušta
Vesměs originální, sarkastické, zábavné. Ještě pár kroků - a bude se házet labutí... (... čímž chci říct, že Sigmundovy můry jsou blízko největšímu letošnímu povídkovému zážitku, knize Hod mrtvou labutí Ondřeje Hübla...)
Pamatuj, že tě mám rád
Luis Leante
Působivé. Silný milostný příběh, prakticky nepoznané (a zdá se, že pro Evropana těžko poznatelné) exotické prostředí, nepřehlednost zvratů a nečitelnost životních podmínek a míjení jako téma. A ta pointa... ta pointa....
Bohemia
Jan Svěrák
Tady "zaúřadovalo" očekávání, a to s nedobrým výsledkem, žánrová neujasněnost a banální příběh; přesto mi příkrá hodnocení připadají přehnaná. Ze soustředěnosti, laskavosti a lehké pichlavosti autorových filmů je rozbíhavost a tématická bezbřehost (jinými slovy - nevím, o čem to je, protože se tady píše o všem možném - a ničemu vlastně není přiznán význam), sebestřednost a cynismus hlavní postavy je na hranici karikatury a nefunguje ani rádoby konfrontace "malé českosti" a "světovosti", která je také malá, jen se to projevuje trochu jinak... Některé postřehy jsou vtipné a obrazová část tu a tam podmanivá - díky za to.
Opráski – Noví povjězťi čezkí
Jaz
Pro kikoty dobrí! Ael ti kártkí stirpy lepčí! Tuto dohcáezl tuten deh...
Nikdy nevystoupat na vrchol
Paolo Cognetti
Některým knihám sluší ticho. Ticho během čtení, ticho po přečtení... ticho, které už dnes takřka neexistuje. Po Osmi horách jako vzpomínce na dospívání v mnoha podobách je tohle vydechnutí během soumraku mládí, líčení pouti na místa, kam se ne každý vydá, ilustrovaný deník přechodu do neznáma středního věku. Pěkných a čistých necelých sto stránek.
Moucha v limonádě
Štěpánka Bergerová
To je ale velmi příjemné překvapení! Po knížce jsem sáhla, protože autorka žije v mém "adoptivním" městě a poznávat tvorbu místních je povinnost - která se ale tentokrát proměnila v mírný úžas a velikou radost. Z povídek vyzařuje laskavost, moudrost a ženskost v nejlepším slova smyslu, je znát, že autorka se psaní věnuje a má čím dál jistější ruku - a některé kousky, třeba Dům spočinutí, jsou vysloveně mistrovské. Prostě - ideální čtení na adventní odpoledne.