petrarka72 petrarka72 komentáře u knih

☰ menu

Křížová palba Křížová palba Štěpán Kopřiva

Pro mne parádní čtení - marlowovsky se tvářící policajt řešící klasická dilemata typu spravedlnost kontra právo, vměšovat se kontra dát si klapky na oči a bývalá manželka kontra současná milenka, se značně nespolehlivým okolím a schopností dotahovat nepohodlné případy, plus autorova čím dál zřetelnější schopnost míchat napětí s humorem a dávat čtenáři sežrat pohodlné myšlení a zálibu v klišé (milovníci - nejen - detektivek vědí...). Poslední čtvrtina je skutečná jízda, a to v mnoha ohledech. A realistické detaily přípravy, včetně lehce hororové studniční mezihry, jsou k sežrání.

11.12.2019 5 z 5


Čtyři roční doby Čtyři roční doby Stephen King

Pokud si dobře vzpomínám, před patnácti lety pořadí novel v tomto svazku podle oblíbenosti vypadalo takto: 1. Nadaný žák, 2. Rita Hayworthová a vykoupení z věznice Shawshank, (pak dlouho, dlouho nic), 3. (s největším sebezapřením) Tělo, 4. místo neuděleno, protože Dýchací metodu jsem nedočetla s tím, že podivný pánský klub je nuda - a k příšernému porodu jsem vůbec nedospěla... Dnes, čerstvě po přečtení poslední stránky, si myslím, že míra osobní zaujatosti a vnitřního zasažení pořadí přeskupila takto: 1. Tělo (i díky kongeniálnímu filmu, jmenuje se tuším Stůj při mně), 2. Nadaný žák (tady původní dopad poněkud zeslábl, i když ho zachraňuje vzpomínka na představení kladenského divadla), 3. Dýchací metoda (která tak dlouho kutala v podvědomí, až jsem si zhruba v polovině vzpomněla na dost zábavnou knihu se stejným rámcem, Straubovu Ghost Story - už čeká na mém nočním stolku), 4. Shawshank (který mě upřímně řečeno hodně zklamal - film kvalitu povídky hodně převyšuje, každopádně se na něj ráda znovu podívám, zatímco do dočtení jsem se musela nutit). Prostě King je pořád tady - a je proklatě inspirativní.

10.12.2019 5 z 5


Anna Klevská: Královna s tajemstvím Anna Klevská: Královna s tajemstvím Alison Weir

Je to "nejrychlejší" z románů o manželkách Jindřicha VIII. - Anna de Kleve byla zaslíbena anglickému králi v listopadu 1539 ve 24 letech, v lednu 1540 se s ním poprvé setkala a vzápětí si ho vzala, již 6. července téhož roku král zažádal o přezkum platnosti tohoto manželství a o dva dny později bylo prohlášeno za neplatné sněmem duchovních, aby je 12. července 1540 parlament zákonem formálně anuloval. Přesto se zdá, že "královna s tajemstvím" (nebo vinou?) prožila naplněný, 44 let trvající život ženy takřka moderního střihu, jež si i při své pokorné a skromné povaze (koneckonců s bývalým manželem vycházela skvěle až do jeho smrti) dokázala neodpírat radosti života navzdory omezením, plynoucím z dobových předsudků. Román se čte dobře, člověk se dozví jak historická fakta, tak možnou verzi událostí, které se ukrývají za těmito fakty. A mimochodem - poprvé u Alison Weir je Jindřich VIII. postavou vysloveně odpudivou.

09.12.2019 5 z 5


Den co den Den co den Terézia Mora

Nedočteno, ani na druhý pokus ne. Příliš unikavé, příliš těžké, bez relevantních záchytných bodů.

06.12.2019 2 z 5


Bílá kniha Bílá kniha Han Kang

Čtenářský, tentokrát skoro fyzický zážitek zcela zvláštního druhu. Co kapitola, to báseň v próze, co stránka, to zpráva o životě a smrti. Člověk cítí mráz a cítí smutek. Pro mne velmi podobné Enquistovu Svrženému andělovi.

05.12.2019 5 z 5


Nebe nad Jemenem Nebe nad Jemenem Tomáš Šebek

Tomáš Ohňostroj Terminátor Šebek posouvá (své) hranice - a zároveň bilancuje. Kromě obvyklé nálože doktorských zážitků, situací, které se musí řešit tady a teď a zprávy o Jemenu a špitálu z ptačí, respektive střešní perspektivy, tentokrát obzvláště potěší reflexe, proč Lékaři bez hranic, co mu na misích nejvíce chybí - a hlavně strany 135 a 136, aplikovaná Faktomluva Hanse Roslinga. Jsou lidé a jejich organizace, které je radost poznávat - i podporovat...

05.12.2019 5 z 5


Pašeráci Pašeráci Dalibor Nesnídal

Anekdoty, ač veselé, přec někdy hořce, tak na stránku, na dvě. Zpráva o chytrosti z nezbytnosti. Zábavné.

05.12.2019 5 z 5


Kdopak se baví Kdopak se baví Liou Čen-jün

Čínský humoristický, chcete-li satirický román, na počátku charmsovský, v prostřední části čechovovský, na konci beckettovský. Příběhy čtyř hlavních a bezpočtu vedlejších postav, které se proplétají do zprávy o absurditě dnešního světa, toho zkorumpovaného, penězi, sexem a internetem ovládaného, těžko přehledného a nekonečně směšného. Koupená nevěsta, která uteče, sestra ženicha, která ji stíhá, vysoký úředník intrikující pro postup a jeho povedená rodinka a přihlížející úředníček, který se nestačí divit. Čte se snadno a rychle, tu a tam se ztratíte v čínských jménech, ale to je otázka zvyku... Původní název knihy zní, podle doslovu, Synové a dcery doby poživačů melounů. Krásné, přitom obludné...

04.12.2019 4 z 5


Slovo, obraz, rokenrol Slovo, obraz, rokenrol David Hrbek

Nadmíru inspirativní rozhovory. S muzikantem a hlavně fotografem Peterem Michaelem McCartneym, jenž je neméně zajímavý než jeho beatle-bratr ("Jedete autem a najednou z rádia slyšíte něco tak úžasného, že musíte sjet ke krajnici a okamžitě zastavit... Dobré umění vás vždycky zastaví."), s grafikem a několikanásobným držitelem Grammy Klausem Voormannem ("V politice se moc nevyznám... Já si můžu udělat názor jen z toho, co píšou noviny nebo co ukazují v televizi. Pokud máte být ve svých názorech seriózní, tak to nestačí..."), s kytaristou Tommym Emmanuelem ("... myslel jsem si, že to všechno, co slyším, hraje jeden člověk, jediný muzikant, který na šesti strunách zvládá rytmiku a basu, rytmiku a sólo, rytmiku, basu a sólo zároveň. A tak jsem se omylem naučil hrát všechno najednou."), se Susanne Vega ("Nesměli jsme se dívat na filmy od Disneyho, nesměli jsme jíst u McDonalda a pít Coca-Colu, nesměli jsme si hrát s panenkami Barbie. Tak si člověk vymýšlel alternativní světy, ve kterýchu bylo dobře."), s hudebníkem a hudebním kritikem Michaelem Nymanem ("Víte, já zkoušení nesnáším, protože vlastně nevím, k čemu je dobré. Hudebníci jsou profesionálové, mají hudbu v krvi a všechno umí hned zahrát. Moje hudba, vlastně každá hudba, ale moje obzvláště, častým přehráváním ztrácí energii."), s fotografem Olivierem Toscanim ("Musíte být středem světa. Musíte to být vy. To neznamená, že musíte být nejkrásnější, nejdokonalejší, ne! Prostě střed světa, musíte to být vy, se vším, co k vám patří. A stačí se rozhodnout a pracovat na tom. Být sám sebou, to je na jednoho nálož ažaž. Máte celý život co dělat."). Páteří knihy je dvojrozhovor s punkově rockovým Newyorčanem Lou Reedem a prezidentem s charismatem rockové hvězdy Václavem Havlem (nelze citovat, musela bych přepsat celé, prostě si to sežeňte a přečtěte), její nervovou soustavou osobnost zvídavého tázajícího se Daniela Hrbka. Celotýdenní zážitek, neboť je dobré si nechat na každý den jeden rozhovor, čtenář toho má k přemýšlení spoustu...

03.12.2019 5 z 5


Akvárium Akvárium David Vann

Caitlin a její ryby a akvárium jako kruté a zároveň krásné místo k narození. Přečteno jedním dechem.

02.12.2019 5 z 5


Černý merkurit Černý merkurit Vojtěch Matocha

Originální, napínavé a zábavné. Autor umí kombinovat dospělé problémy včetně neřešitelných dilemat a nutností se rozhodnout s pohledem dospívajících. A namíchat motiv ztracené čtvrti a frankensteinovský motiv s atmosférou 19. století a foglarovským drajvem je super.

01.12.2019 5 z 5


Židovský policejní klub Židovský policejní klub Michael Chabon

Každá generace má takového Mesiáše, jakého si zaslouží... Spojení detektivního příběhu ala americká drsná škola se zprávou o podstatě židovského národa skrze jeho (alternativní, avšak k podstatě směřující) historii, příběhy a anekdoty je velmi šťastné. Děj v podstatě tragický, ale podávaný s hořkým úsměvem, s posláním, že svému osudu člověk, natož národ neuteče, s úvahou o lidských motivacích (od víry přes neodolatelná puzení po strach z konspirací) a se skvělými situacemi a dialogy (při těch mezi Binou a Landsmanem jsem se smála nahlas). A co je nejlepší - lze číst jako oddechovku a zároveň přemýšlet, po dočtení zbývá na patře zvláštní, lehce nasládlá pachuť. (Pokud jsem neposnídala cyankáli, pak přesně takto Židovský policejní klub chutná.)

30.11.2019 5 z 5


Prašina Prašina Vojtěch Matocha

Nejsou to konkrétní fakta, která má Prašina společná se Stínadly Rychlých šípů, spíš atmosféra a některé situace - tajemství neprobádané čtvrti, přátelství a zrada, práce na stroji ala otevírání ježka v kleci, setkání na zvonicích atd. Osobně jsem hodně potěšena. A motiv městské části, v níž se takříkajíc zastavil čas, je okouzlující.

25.11.2019 5 z 5


Holčička, která měla ráda Toma Gordona Holčička, která měla ráda Toma Gordona Stephen King

Návrat po patnácti letech. Tehdy jsem Holčičku prozívala, tentokrát ji beru na milost. Není to nejlepší King - dokonce to není ani nejlepší KRÁTKÝ King - ale určité pasáže mají něco do sebe: to, jak Trisha přemýšlí, a momenty, kdy je její bloudění dáváno do kontextu se "zbytkem světa".

25.11.2019 4 z 5


Norma Norma Sofi Oksanen

Žánrová neujasněnost škodí, respektive - čtenář dostane tolik čtecích klíčů, že se v nich prostě ztratí... V hlavní roli vlasy - a žena jako spotřební zboží, redukovaná na majitelku vagíny, dělohy a reprodukčních schopností. Tento motiv se u autorky vrací - ale raději ho postupně odhaluji v jejích příbězích typu Stalinovy krávy nebo Očista, než když mi je vržen mezi oči z každé stránky třikrát...

24.11.2019 4 z 5


Jako v nebi, jenže jinak Jako v nebi, jenže jinak Aleš Palán

Po šumavských samotářích opět zážitek... Seznámení s lidmi, na něž člověk běžně nenarazí - a se způsobem života, který stojí za úvahu.

24.11.2019 5 z 5


Rakvář Rakvář Sharon J. Bolton

Je to, jako by se v průběhu knihy autorka změnila z Patricie Cornwell v Susan Hill - nebo alespoň v Petera Jamese (v poslední fázi jsem vzpomínala na jeho Posedlost, a to nejen pro ten mateřsko-synovský motiv). Platí, co jsem si uvědomila už dříve - Bolton má velký smysl pro drama a zvyšování a udržení napětí klidně obětuje logiku vyšetřování - a koneckonců i žánr; nicméně si nejsem jistá, jestli rozkoš z její proměny nahradí potěšení z konzistentního a policejními metodami vyřešeného krimipřípadu. Ne, nevadí mi to až tak, abych na autorku zanevřela - jen některé mezičlánky (představitele druhého covenu, kupříkladu) úplně nepotřebuji. Na druhé straně - konec působivý, včetně oné zmiňované poslední věty.

23.11.2019 5 z 5


Elementární částice Elementární částice Michel Houellebecq

Ano, je mi přes čtyřicet - a ano, není mi z této knihy dobře. Takže odcházím do baru sbalit nějakého hodně opilého, o hodně mladšího chlapa, ráno ho vyrazím z postele i z baráku, abych mohla dočíst Sartrovu Nevolnost, a skočím z okna. Protože co už jiného zbývá... p.s. Houellebecq je skvělý!

21.11.2019 4 z 5


Postřehy z poslední řady Postřehy z poslední řady Neil Gaiman

Ta kniha je skvělá i proto, že se dá číst jakkoliv - od začátku do konce, na přeskáčku, namátkou i cíleně, s pohledem do obsahu či seznamu literatury či rejstříku, aby člověk našel to, co se chce dozvědět nebo na co má zrovna náladu, případně zcela chaoticky, s ochutnáváním témat, vět, slov, která vykouknou, vyskotačí nebo se ležérně vyloudají z náhodně otevřených stránek. Gaiman je velmi britský, má suchý humor, lehkost psaní a zároveň důkladnost v pojmenovávání toho, co chce říci; a i když jde o texty příležitostné, od přednášek, děkovných projevů, glos, úvah, předmluv (a "protimluv", jak jim říká) až po kritické stati, zachovává a využívá svůj smysl pro vystižení podstaty i umění vtipné zkratky; překvapivě však kniha působí velmi emocionálně. Autor se věnuje tématům, která dobře zná - spisovatelskému řemeslu, také vybraným žánrům, od science fiction přes komiksy, horory a fantasy po pohádky a mýty, rovněž jiným uměleckým druhům, konkrétně hudbě a filmu, v oddíle Někteří moji známí laskavému zhodnocení autorů u nás známých (v čele s trojlístkem Terry Pratchett - Douglas Adams - Stephen King), méně známých i těch nepřeložených - a přirozeným vyvrcholením knihy je skvělý a zároveň údajně nejznámější Gaimanův nebeletristický text, proslov na filosofické fakultě filadelfské univerzity Tvořte dobré umění z roku 2012 - a poslední oddíl, podle něhož byl nazván celý tento výbor, Postřehy z poslední řady s dovětkem "na čem opravdu záleží", s poklonou své budoucí ženě a hudebnici Amandě v kapitole The Dresden Dolls: Halloween 2010, s netypickým nekrologem hudebníka Anthonyho Martignettiho Osm pohledů na horu Fudži, s empatickou uprchlickou reportáží V Sýrii teď existuje tolik způsobů, jak zemřít: květen 2014 a s nezamýšleným žalozpěvem nad odchodem spoluautora Dobrých znamení a blízkého přítele, Terry Pratchett: A Slip of the Keyboard (Překlep). Dostala jsem chuť si některé věci znovu přečíst - Draculu, Poa, Kiplinga i Hvězdný prach a Koralínu; podívat se na filmy, které neznám - Frankensteinovu nevěstu, Masku zrcadel a další; a těším se, až se u nás objeví česká verze článků o smrtích Amandy Palmerové, Umění a lstí a Dcery elfího krále. Díky, Neile Gaimane; každá z těch téměř pěti set stránek stála za to.

20.11.2019 5 z 5


Exit West Exit West Mohsin Hamid

Víc situace než příběh. Vztah Saída a Nadji je spíše než podstatou vyprávění záminkou pro vykreslení světa, v němž je téměř všechno možné, jsme-li ochotní se ledačeho vzdát. A o dveřích a domovech.

19.11.2019 3 z 5