petrarka72 komentáře u knih

Syrová a zároveň empatická zpráva o podobách války ve 21. století. Jakub Szántó má nejen přehled o ozbrojených konfliktech od bývalého Sovětského svazu po Írán a Jemen, ale dokáže také srozumitelně sdělit jejich "logické" příčiny a zachytit skutečnou nesmyslnost - a aby si je čtenář zapamatoval, přidá spoustu konkrétních a působivých detailů, nejen hrůzných, ale i těch dokumentujících lidskou vzájemnost tváří v tvář teroru a smrti.

11 18.11.2019

Škoda. V okamžiku, kdy čtenáři dojde, který Kingův román je tady varírován (a pozor, rozhodně neupírám autorce právo na inspiraci), přestane mít pro něj děj tah. Je to zručně napsáno, má to atmosféru - ale zatímco jsem si u Kříďáka užívala jak vědomé kingovské variace, tak schopnost autorky bavit totálně nesympatickou hlavní postavou, tady jsem se chvílemi trápila, že mi věci docházejí příliš rychle a že některé pasáže jdou tím pádem mimo mě.

6 16.11.2019

Tuto knihu jsem četla pětkrát déle než jakoukoli jinou srovnatelného rozsahu, ať už beletrii nebo naučnou, za posledních pět let. Přitom mě ani jednou nenapadlo to vzdát. Jde o podobně těžké čtení jako ostatní Chabonovy romány - tohle je můj třetí, po Konečném řešení a Telegraph Avenue - ale poprvé jsem schopná převyprávět příběh a bavit se jím, a to přes všechny tragické peripetie životů dvou osobností, jejichž život osobní i profesní určil komiks, židovského utečence z Prahy Josefa Kavaliera a Američana do morku kostí, gaye Sama Claye, a jejich osudové ženy Rosy. Česká stopa je pochopitelně zajímavá (golem by za superhrdiny rozhodně nezaostal), osud Kavalierovy rodiny, byť sledovaný z dálky a zprostředkovaně, k uzoufání smutný a Josefovo putování od moře k moři sněhem i emocionální pouští působivé, Clayova snaha ukrýt se před sebou samým a před pokryteckým světem těžká... a přesto jsem se většinou usmívala a nezřídka smála nahlas. Příběh mě uchvátil - a s pochopením jsem, možná poprvé v anglosaském díle, vnímala a chápala rasanci proměny Ameriky od konce třicátých do poloviny padesátých let.

16 14.11.2019

Čtyřiadevadesát roztlemených smajlíků za každou popsanou stránku. A dalších sto dvanáct cenících zuby za každou stránku závěrečného rozhovoru s Čehovem. Hezká, moc hezká práce...

9 13.11.2019

Špitál prorůstaný vegetací, město na pokraji zničení, strach a rezignace, barbarské zvyky v zádech a nejistota před očima, záchrana smrtí a doprovod životem - a ošetřovatelka Mona a chlapec Adam. Někdy je cílem "jen" vydat se na cestu... do minulosti, do svého svědomí, do hlubin své duše. Silná místa, nové informace a pachuť v ústech.

9 12.11.2019

... dobrá. Ohromení, které mne potkalo po prvním Miléniu, se nekoná. Na druhé straně, kdyby se tato kniha nehlásila k původní Larssonově sérii, jsem k ní asi milosrdnější. Takže průměr - i když jsem ji dočetla, a to vcelku napjatá.

5 12.11.2019

Teroristou v sebeobraně. Z "bachmanovek" jedna z těch lepších.

6 09.11.2019

Informačně velmi výživná a zároveň čtivá kniha, jedna z mála těch, které nezapomínají na zapomínání a nevycházejí z premisy, že "tohle je přece obecně známé a každý to musí vědět". A tak v ní nacházíme nejen rozhovory s 21 ženami spjatými s disentem (z lat. dissidere = lišit se, odporovat), ale také kompletní text Charty 77, kalendárium poválečného vývoje s důrazem na sovětskou okupaci 68 a protesty proti ní i proti porušování demokratických práv, slovník pojmů (víte, co byl FOP nebo Dobře míněná rada?), jmenný rejstřík (kde jsou vedle sebe Alexandr Dubček a Gustáv Husák, ale také Rut Kolínská a Kamila Moučková), podrobná bibliografie, studie Disidentská herstory: Ženy a jejich činnost v prostředí Charty 77 Marcely Linkové, editorky a vedoucí šesti dalších zpovídajících dam, jež sumarizuje data získaná ze zveřejněných rozhovorů, a komentář Petra Blažka Svědectví neokázalé emancipace. Kladené otázky byly hodně podobné - na osobní situaci před a po podpisu Charty, případně před a po aktivním zapojení do disentu (ne všechny podepsaly, ale role všech ve fungování disidentské společnosti byla nepopiratelná), na konkrétní náplň činnosti pro Chartu (od mluvčování přes opisování zakázaných dokumentů a knih a jejich šíření, přes organizování bytových akcí a udržování otevřených bytů, po péči a vzájemnou pomoc s dětmi a zázemí pronásledovaných), formy represí ze strany StB a dalších režimních organizací, přístup okolí (rodiny, sousedů, zaměstnavatelů...) k těmto "poznamenaným", jak se změnil jejich život po Sametu - a také jak se lišila úloha mužů a žen v kontextu Charty 77. O mnohém vypovídají shrnutí a sentence, které se dostaly do názvů rozhovorů - "Krumpáč nám přece nevezmou" (Silvestra Chnápková), " Byli jsme taková rozšířená rodina" (Jarmila Johnová), "Vnitřně přijmout pobyt ve vězení znamenalo vytvořit si prostor, jak nátlaku čelit" (Eva Kantůrková), "Mužské násilí je přítomné, i když nevyslovené" (Zdena Tominová)... Čtenář se dozví o důvodech, proč byly tyto ženy ochotny a schopny žít pod často nepředstavitelným tlakem, pro mne jsou asi nejcennější svědectví o tom, jak vypadal "odpor všedního dne" - a také seznámení s fascinujícími osobnostmi, které je radost poznat, byť jen na několika stranách.

6 09.11.2019

Pozoruhodné a fascinující, magické a odporné. Tyll Ulenspiegel jako reálná osoba s osudem hodným složitosti a krutosti třicetileté války, jenž od pohazování kamením přechází k žonglování mrtvole ukradenými barevnými koženými míčky (obraz hodný Důrrera); Tyl Ulenspiegel také jako duch stejné války, který je všude a ohromuje žonglováním dýkami - a hlavně určuje pohled na absurdní realitu skrze škleb i nečekaný soucit... Ve výsledku exteriérem villonovský typ, bratřící se se smrtí a zároveň vědomý si své nesmrtelnosti, prochází krajinou, jež ukrývá umírající draky - a míjí ho plejáda reálných postav, od zimní královny "malé Betty", básníka Paula Fleminga, jezuitského vědce s podivným přístupem k pravdě a egyptologickými sny Kirchera, přes cestovatele Olearia či diplomata Wolkensteina, po postavy prosté, přemýšlivého, proto za čarodějnictví popraveného otce Clause, sestru-ženu Nele, minéry Matthiase a Korffa... Každý má svůj osud, každý je důležitý - a přitom je ta kniha apoteózou pomíjivosti... A je silná v zachycení některých obrazů, chlapce vyváleného v mouce a s oslíma ušima v koruně stromu, slabého krále umírajícího na mor a potácejícího se zimní krajinou, tří nuceně odvedených vojáků zaživa pohřbených... A spousta smyslových vjemů, od zápachu po bolest... Více než intelektuálně je román náročný citově, informací je mnoho, ale dominuje zážitek ze zvuku, vůně a tvaru shromážděných slov... Vím, že se vrátím.

10 06.11.2019

Opět zážitek... Louise Penny má mimořádný smysl pro metaforu ("desátá Múza"), píše skvělé dialogy (v nichž hraje roli nejen řečené, ale i ticho - viz rozmluvy Gamache s Clarou na lavičce), má smysl pro humor (popis plavby na Mořském vlkovi je neodolatelný) a je romantička v pravém slova smyslu - "umí" emoce i temnotu a její příběhy v sobě nesou značnou dávku tragické osudovosti, podporované smyslem pro krajinu (schválně, kdo ze čtenářů nezatoužil strávit dovolenou v Quebeku?) A přitom oproti jiným autorům detektivních románů, u nichž děj žene až letí kupředu, u ní jako by pomalu kráčel... a každý krok znamenal menší či větší utrpení. V tomto případě vyprávění o ztraceném Peterovi a jeho hledání nejen Clarou, ale dalším osazenstvem Three Pines včetně Ruth a Rózy nese téma ztráty domova a touhy po jeho znovuzískání, talentu, který je - nebo prostě není, setkání v Samaře a hlavně tvorbě a již zmíněné "desáté Múze"; jako by je čtenář sledoval na olejomalbě fiktivního Clarence Gagnona... a podle autorky "Gagnonovy obrazy život na venkově neidealizovaly. Ukazovaly utrpení, ale také zobrazovaly takovou krásu, takový klid, že dívat se na ně lidi vysloveně bolelo." (Dlouhá cesta domů, s. 260)

21 04.11.2019

Ani horor, ani detektivka - prostě příběh iniciace jednoho kluka a o tom, že co zaseješ, to sklidíš, s atmosférou... a ano, hororovými a detektivními prvky. Docenila jsem až při druhém čtení, poprvé jsem si říkala takřka na každé straně "Kingu, Kingu, tohle jsi použil už minimálně třikrát" - ale jako oddechovka s přídavkem pozitivních emocí Lunapark funguje.

9 03.11.2019

Skvěle napsané, jako jedna z mála knih surově se tvářícího severského autora vzbuzuje soucit a smutek na hranici melancholie. Navíc Harryho dno je skutečně pekelné... a díky za náznak (naděje je příliš silné slovo), že přežije.

13 31.10.2019

Nelehké téma, jen nenápadně a nijak zajímavě dotýkané. Možná utkví titulní povídka, možná Plačidruh, ale celkově všechny splývají. Škoda.

2 30.10.2019

Lehkým perem napsáno, s vtipem a elegancí. Jistěže musí brát čtenář leccos s rezervou; sám Abagnale po vydání knihy přiznal, že "Redding vypráví příběh, nikoli životopis"; ale ruku na srdce - tohle nečteme jako realistickou detektivku, nýbrž jako humoristický román s prvky krimi, a zábavný je na něm právě Frankův styl.

16 30.10.2019

Silné čtení - skládačka faktů, z níž teprve na konci vyplyne celý příběh. Dvě ženy, obě znásilňované na těle i na duši, život v neustálém ohrožení, polovina 20. století a devadesátky, Estonsko, vesnice a Rusko či Německo, město plus vzdálené Finsko, zničující láska ke švagrovi, partyzánská válka, udávání a zrady, ukrývání se před světem, vzpomínky falešné i skutečné, iluze, záchrana, která záchranou není... V hlavních rolích Aliide a Zara. A pár mužů, kteří se tváří, že jsou podstatní, ale nejsou...

7 30.10.2019

Jako procházka po hřbitově obyčejných lidí na prahu hrdinství i smrti, často duchovních, vojáků a básníků, udavačů, vrahů a jejich obětí; po hřbitově, do kterého se převtělily celé Čechy. Okamžiky těhotné věcmi příštími. Dramatický oblouk šedi a beznaděje. Samostatný příběh vyprávěný články z dobového tisku. Silná kniha, volající po návratech - ke čtení, nikoli do dob popisovaných.

9 29.10.2019

Blaze je příběh, který sám King označil za jeden ze svých slabších - a ne že by neměl pravdu...

2 23.10.2019

Nechutné a fascinující. Smrt, sex, krev, sperma a hovna, nikoli nutně v tomto pořadí. Opice, stonožky a škrkavky; absťák, zločin a ukojení; slova, melodie a fantazie; a toužení... a výsměch... a spěch. Zcela nevhodné pro ty, kdo chtějí povznášející poslání, vyslovené a patrné na první dobrou. Zcela vhodné pro ty, kdo nevědí a doufají, že jednou uvidí.

5 21.10.2019

Překvapivé, stylově vytříbené, zábavné a vtipné nejen v rovině "jedna hláška za druhou" (jedna je údernější než druhá, mimochodem), se suverénně dominujícím (a dominantním) hlavním hrdinou. Prima, prima, prima.

12 17.10.2019

Poslední případ Kinsey ve fikčním světě Santa Teresy, zalidněném starými známými, se stejným půdorysem, podobnými padouchy a ošklivým překvapením těsně před koncem, o identitě vraha nemluvě. A vzhledem k tomu, jak jsou informace dávkovány (a také proto, že definitivní tečku za abecední sérií už autorka bohužel neudělá), čtenář může fabulovat, zdali se z Kinsey stane generační pokračování tetičky Gin, zdali hospůdka u Rosie změní kuchyni či zdali se Henry dožije stovky...

3 16.10.2019