petrarka72 komentáře u knih

Přečteno za jeden večer, a s velkou rozkoší. Oprátková Boženka, Sakramentský Bill, Skunk mnoha jmen, Bílý tesák, bří Surovcovic a další - co postava, to figura k pohledání - k tomu literární sedánky, roztodivná zviřátka (schválně, co mají společného vakovačice, rosomáčí tuk, vakoveverka, velryba albín, Anička Grizzly, labuť avonská a pechfógl?), arestové a zákuskové variace, sladkost nevysloveného pre-pusinkování a hořkost kvalitní kávy. A pošilhávání po smyslu Melvilla, Shakespeara, Maye, Dumase a Máchy, jež sakramentsky změní Sheydrem. Třeba v Rowney. Paráda. Včetně ilustrací.

6 11.03.2020

Mila (jako ta sladkost), co je mírně autistická a ujíždí na zvířatech. Péťa, co cítí ve tmě děsivé věci a krásně kreslí. Katka, co je trochu tlustá a patologická čtenářka. A Franta, co je obrněný... Aneb myslíte si, že dětství byla ideální krajina? Tak to se proberte. Nebo zalovte v paměti.

16 11.03.2020

Takový Ur-Sběratel (ten Fowlesův, pochopitelně), studie, jak se rodí predátor. Ne že by člověk neměl pochopení pro situaci prváka na Harvardu - ta očekávání, touha se zařadit i vyčnívat nad okolí, ten tlak, ten stres, a máloco z toho má co společného se studiem... Přesto je trochu děsivé sledovat, jak se voyer mění ve skopofilika a skopofilik v psychopata - i když výraznější proměnou prochází spíše pohled čtenáře na Davida, co by byl rád zapamatovatelný, než postava Davida samotná. Mám pocit, že Wayna štvaly všechny knihy o loserech, které drtí okolní nechápající a nepřející svět - a tak napsal o loserovi, který pokud (dokud, jestliže...) může, drtí ty kolem. Nezmiňuji, že drtí hlavně žádoucí holku/-y, bylo by to proti Portrétu dámy, Šarlatovému písmenu, Antiimperialistickému marxismu v Latinské Americe i Daisy Millerové a člověk by nedosáhl ani na jedno ze 101 idealistických zaměstnání, co skutečně existují... ale čte se to skvěle.

7 10.03.2020

Skvělé, neokázalé čtení o čase smutku a samoty, o loučení s našimi mrtvými, dramatech, která se odehrávají v skrytu, tichých láskách a nových začátcích, o pokoře vůči osudu, o krajině prostupující životem. Z učitelky manželkou, z manželky vdovou, pak knihovnicí a znovu nevěstou. Deníkové záznamy pro žal a radost. A pozor - avizovaný příběh mladé učitelky, která v roce 1904 přijíždí učit na svobodnou školu v Jutsku, je sice součástí příběhu, ale pouze jako jedna z epizod - byť důležitou: více jde o nadcházející stáří (což je zpráva pro ty, kteří "čekají něco jiného").

9 29.02.2020

Mám pocit, že autorka má větší ambice než soustředění. Nora Sandová je sympatická postava, ale to je tak všechno; celá ta překombinovaná směska, složená z nelegálních migrantů, nepoctivých farmaceutických firem, zkorumpovaných politiků a zbabělých šéfredaktorů, plus lásky až za hrob a lásky komplikované, žen se schopnostmi superhrdinů a nerozhodných mužů je napsána jednoduchým stylem, a tak odsejpá - ale s dočtením mizí z paměti takřka okamžitě. Možná zbude varování před sokyněmi se znalostí IT...

10 27.02.2020

Příjemné překvapení. Kombinace love story a road movie, obojí je proklatě hořké, prohulené a s fleky, že by i Boudník zvracel. Cesta po severních Čechách, od Litvínova po Hrob, hledání krásy v ošklivosti, procházka (či útěk?) po lokacích pro film, jež jsou v reálu bohužel něčím domovem nebo aspoň vzpomínkou, zabředání do krajiny, která probouzí stihomam, zoufalé těkání po ruinách byvších životů, těch zatím stále žitých nebo těch zmizelých... A to všechno s dávkou empatie vůči postavám všeho druhu, včetně těch hlavních, s citem pro pomíjivost, s ironickým odstupem autorky od vlastního filmařského Já (knížka je i průvodce po filmařské a seriálové "seveřině")... Přečteno za den s vědomím, že návrat nutný. Ke knize i krajině.

11 25.02.2020

V jednoduchosti je krása, v jednoduchosti je síla, v jednoduchosti je štěstí. A chcete-li strávit příjemně dva podvečery, během nichž se vám nechce moc přemýšlet a příliš se vzrušovat, zvolte si za společníka Viktora - neboť ten neurazí, ale ani nenadchne.

5 23.02.2020

Zábavné a sarkastické, drsná škola psaná lehkým perem, s humorem a smyslem pro paradox pojednané téma holocaustu na pozadí detektivního příběhu o krádeži zajímavých obrazů a pár méně zajímavých vraždách.

7 22.02.2020

Je to takový seriál, výjimečně nikoli romantický, ale severský. A přiznávám, že i když u každého dílu vzpomínám, kdo je kdo, jaké trauma k němu přiřadit a jak vypadal jeho poslední průšvih, docela mě baví. Navíc jsou někteří pachatelé vskutku vynalézaví...

7 18.02.2020

Abélard a Heloisa - dvě zapomenutá jména z dějin literatury a dějin náboženství. Milenci, učitel a žačka, rodiče ztraceného syna, autor a autorka ceněné milostné korespondence, později kastrát a abatyše. Heloisinou optikou vyprávěný příběh nejen o vzájemné lásce, odloučení a smrti, ale také o epoše, která se láme, o chrámech, v nichž světlo má nahradit tmu, zatímco jeptišky jsou vyháněny ze svého celoživotního působiště, o lásce, jež je adorována jako Boží cit a zatracována ve své tělesné podobě jako zvířecí vášeň, byť díky ní přicházejí na svět děti Boží, o setkávání v proměnlivém čase, všemocnosti slov a unikavosti hvězd. Kratší román (nebo delší novela) se nečte snadno, Smilevski hodně pracuje s opakováním motivů a slov, které mění význam a vyznění doslova ze stránky na stránku. A knihu hlavně nelze číst jako středověký příběh, i když používá středověké kulisy a obraz společnosti - poslání je jednoznačně moderní.

11 16.02.2020

Na Francisovi mě baví to nesentimentální, věcné zachycení mizejících světů - zde nejen toho žokejského, ale hlavně toho fotografického; čtenář se dozví mnoho o způsobu myšlení i života pozorovatelů skutečnosti s aparátem v ruce (dnes stačí mobilní telefon), ale také fascinující (a dnes nepoužívané) technické podrobnosti o expozici, ostření, vyvolávání klasických fotografií i různých vychytávkách typu diazokopie apod. Navíc tady dostal způsob vyvolávání fotografií i do stylu vyprávění - fakta se postupně vynořují jako obrysy obrázku ponořeného do vývojky a ustalovače, stejně jako kořeny a vazby Filipa Nora a zprvu neprůhledné povahy jeho (ne)přátel...

15 16.02.2020

"... andělé se nacházejí v meziprostoru, ve škvíře mezi skutečnostmi" - stejně jako většina postav tohoto povídkového výboru, v němž nejde ani tak o podivno jako o tajemství a ani tak o logiku jako o emoce - což sice k porozumění moc nepřispívá, ale zážitek přesto (většinou) nastává. Zášlehy ohně v modré mlze, nebezpečná otčí i matčí země s nepochopitelnými pravidly, útěšná zvířena a hledání smyslu. Ilustrace Martina Kaisera skvělé.

"Už jsi potkal nějakou ženu?"
"Aha, ano. To ne."
"Vzpružilo by tě to. Stmívá se teď tak brzy. Udělá se tma jako o půlnoci."
"Jednoho dne nastane bílá noc."

4 16.02.2020

Nemastné neslané. Navíc po přečtení předchozího Ducha předvídatelné. Snad jen vyplývající samozřejmost soužití duchů s lidmi bavila.

6 12.02.2020

Vynikající. Po Oku žraloka Marka Tomana jsem se musela vrátit ke knize, kterou jsem kdysi v dětství našla v mámině žákovské knihovničce, která zůstala u babičky. Tehdy jsem si vydání z padesátých let četla opravdu jako kultovní záležitost, Fučík byl hrdina, komunisti národní spása a válka jen příležitost, v níž se profilovali hrdinové a zrádci... Názor na vše jmenované se časem proměňoval - ale zájem o Reportáž zůstal; ten chlap totiž uměl psát, ten lehce patetický, přitom konkrétně kotvený styl působil naléhavě a některé obrazy si pamatuji dodnes... Navíc jsem vděčná za doplněné a kritické vydání; člověk se rád dozví, co mohlo být, muselo být a skutečně bylo jinak. Takže za Motáky jako literární dílo Vladimíra Macury a Pochybnosti a jistoty (Stručně ke starým otázkám) Františka Janáčka velký dík.

13 11.02.2020

První vstup do komplexního zombie světa; do té doby jsem viděla pár filmových zombie komedií, míjel mě dokonce i Romero. Povídky, v nichž ghúl definitivně přestal být ghúlem a stal se bezduchým požíračem bližních. Sbírka má vzestupnou tendenci, od těch "základních" se přesouváme k nápaditějším. V té přehlídce existenciální marnosti, kořeněné větší či menší dávkou nechutnosti, vedou bez uvedení pořadí Englerova Sue (pomsta je chutná), Careyho Pokojná zem (ustlat si vedle drahé polovičky? proč ne?), Wellingtonův Vesmírný rozklad (výhradně dialogická kosmicko-pozemská hostina), Zůstaň tady celý den Miry Grantové (je libo zviřátka?), Keenův Zápisník (kombinace zombie s čistou duchařinou), Decandidův Živý přenos (Jewish varianta na pomezí hrůzy a humoru) a Maberryho Osamělý pistolník (některá probuzení nebývají příjemná). Romerův John Doe, i když nepatří k nejlepším, je příjemný bonus. "Zatančíme si?"

6 10.02.2020

Kniha vzniklá z bohulibých důvodů, ale nerozhodnutá, jakoby nahozená bez finálních úprav a neuvěřitelně přesentimentalizovaná... A to, že je Gump "Zátopek mezi psy", tomu nepomůže.

9 10.02.2020

Na Francisovy poměry je to opravdu průměr. Ale volba daňového účetního jako hlavního hrdiny zakládá na příští hrdiny kontroverzní nejen povoláním, jejichž optikou sice "případ" sledujeme, ale v určitém momentu absolvujeme veletoč směrem k nesympatii, ne-li odporu (Talár a dres je v tomto ohledu jedním z vrcholů).

6 07.02.2020

"Co byste dělal vy?" Melancholická zpráva o ztrátě chlapecké nevinnosti, nejednoznačná zpráva o zločinu a trestu. A spousta otázek.

17 05.02.2020

Variace na návrat ztraceného syna ve stylu americké drsné školy. Děj se odvíjí až nesnesitelně pomalu (čtenář si zvykne a od poloviny to jde) a některé věci jsou předvídatelné (na což si zvyknout nelze). Jinými slovy - Dole u řeky neurazí, ale ani nenadchne.

3 04.02.2020

Historická detektivka, která by mohla být o třetinu kratší - ale snaha o zachycení koloritu budoucího královského města ve vertikále (z podzemního dolu na šlikovský hrad) je sympatická, styl příjemně čtivý, příběh, i když se třemi vraždami autentickými a dvěma vzpomínanými, psychická zranění nezpůsobující a pátrání přehledné. Jo! A vyšetřovatel nekomplikovaný. Co všechno by neudělal pro holku že stohu...

9 03.02.2020