petrarka72 komentáře u knih

Člověk, který má za sebou Bez šance, je alespoň trochu připraven na autorův způsob myšlení - a tak není šokován několika peripetiemi na hranici smyku, nebojí se, že řešení neexistuje, byť to tak chvíli vypadá, a jen si vychutnává postavy a situace... Pozor, nejde o Pratchettova Smrtě, nejde o Gaimanovu Smrt - tohle jsou prostě Smrtky...

17 30.04.2018

Franz Werfel (k)rok za (k)rokem - většinou "jen" biografická fakta nakladená vedle sebe, s komentáři autora, které ale často ustupují komentářům pamětníků či odborníků, výhradně na skromném místě na konci kapitol. Obraz života jednoho z nejznámějších německy píšících pražských spisovatelů, věčně hledajícího umělce, dle vlastního mínění především básníka (o svých románech mluvil jako o "indiánkách" - těžko tomu věřit nad Verdim, Bledě modrým ženským písmem či Písní o Bernadettě...), ahasvera mezi judaismem a katolicismem - a také manžela charismatické a nesnesitelné Almy. Dobový kontext popsán přiměřeně, obsah jednotlivých děl lehce (větší pozornost je věnována okolnostem jejich vzniku). Pro zájemce o literární historii první poloviny dvacátého století povinná četba.

3 20.04.2018

Kdysi jsem viděla film, teď konečně došlo na knihu. A je to pořád jeden z nejlepších příběhů o sebeklamu, co se mi kdy dostal do ruky...

16 20.04.2018

Byl by to obyčejný, nudný román pro ženy - nebýt velké sugestivnosti pasáží o životě s nemocným člověkem (tím pádem funguje úvaha "povinnost vůči druhým - nebo vlastní život"?) a později o bezprostřední reakci na jedenácté září...

5 20.04.2018

Odborná kniha, která se čte jako beletrie, navíc zčásti zaplňující informační vakuum (kromě Mühlbergerových Dějin německé literatury v Čechách 1900-1939 a Kosatíkovy Malé knihy téma židovských a německých autorů, kteří se svým dílem či jeho částí, nebo alespoň geograficky dotýkají literatury české, nikdo příliš nereflektuje) a krásně fotograficky a obrazově vypravená; historicky první Magnesia Litera putovala v roce 2001 správným směrem... Studie Evropa zemřela v Praze na úvod, šestnáct podrobných medailonů (třeba o slepém a nezlomném Oskaru Baumovi, Melchioru Vischerovi jako autorovi dvoudílného životopisu Jana Husa, Johannu Urzidilovi jako Benešově spolupracovníku a autorovi knihy Goethe v Čechách, karlovarském Ernstu Sommerovi, o berlínském příteli TGM Camillu Hoffmannovi, v jižní Americe oblíbeném Leo Perutzovi, básníku Sonkovi, který doplatil na své přesvědčení, že Fučík byl zrádce a doklady o jeho odboji padělek, Peteru Kienovi jako libretistovi terezínské opery Císař Atlantidy...) a dalších, téměř čtyřicet stručnějších ve stati Putování opuštěnou literární krajinou (od "génia přátelství" Maxe Broda, přes "českého Baudelaira" Paula Leppina a překladatele Bezruče Georga Mannheimera po vynikajícího dramatika Antona Franze Dietzenschmidta). Navíc Jürgen Serke nezapře své novinářské zkušenosti - takže faktické informace o životě a díle jednotlivých autorů s lehkostí propojuje s informacemi o společenské, politické a kulturní situaci v tom kterém období a nabízí komplexní zprávu a obraz zaniklého světa velké části dvacátého století. Jediná námitka - je skvělé, kolik citací z uvedených autorů se v knize objevuje - ale opravdu nebylo možné, zejména u poezie, sehnat lepší překlady?

7 18.04.2018

Díl, u kterého jsem se hodně trápila - někdy Velkého Stephena za jeho vypravěčskou obšírnost nesnáším - ale uznávám, že nabídl nejepičtější a nejkompaktnější příběh z dosavadních pokračování. Poslední třetina nedá vydechnout, do té doby nutno vydržet.

3 17.04.2018

Básníky příliš nečtu - a pokud ano, pečlivě si vybírám. Nad druhou sbírkou Ireny Douskové tajím dech rozkoší, stejně jako nad tou první. Šeď, bezútěšnost? Ani ne. Jen vůle sdělit, co je za slovy.

2 17.04.2018

Hezky vymyšleno. Hezky odvyprávěno. Ten červí sliz budu ještě dlouho cítit po těle...

3 16.04.2018

Parádní detektivka klasického střihu, řekla bych nejlepší z Enzo případů. Otcové a synové třikrát jinak. A přestože jsou některé důkazy poměrně snadno rozklíčovatelné, napětí drží až do konce.

8 15.04.2018

Jan Trachta i Tomáš Šebek jsou neuvěřitelní frajeři. A všichni, kdo dokážou pomáhat na popisovaných místech a v popisovaných podmínkách. Takže zejména fakt, že se ke mně dostanou informace tohoto typu - a věcnost (nikoli surovost) a pravdivost textů jsou velkou devizou.

7 13.04.2018

Andersen se s dětmi prostě nemazal - a to nejen proto, že jeho pohádky vypovídají i o temnotě a smrti. Najde se jich dost o nespokojenosti se sebou samým, nespokojenosti s vlastním životem (čelí se jí různě: namlouváním si, že jsem víc než ostatní, že mi okolí něco dluží, že svět si mne nezaslouží; urputným vědomím, že sice poezie je největší poklad, ale kaše je kaše, nebo upřednostnění líbivého umělého před krásným autentickým...) - což je jednoznačně dospělácké téma; v těch optimističtějších často vzdává hold fantazii a vyprávění (jen ta dcera z Kouzelného vršku se vdá, která sice nemá praktické dovednosti, ale umí vyprávět pohádky); a vždycky nabízí silný obraz (třeba rybníku, v němž spí nenarozené děti, dokud je čápi neodnesou rodičům, mezi těmito dětmi jedno mrtvé, které "se usnilo k smrti"). Možná jsou Andersenova dílka hlavně zprávou o světě dospělých pro děti...

9 13.04.2018

Proklatě milé čtení, životopisné a cestopisné info v jednom, s laskavostí a vtipem. Pro mne objevem Alfred Kubin, zbytek zúčastněných (od Goetha po Freuda) je všeobecně znám.

2 12.04.2018

Příjemné čtení, které neurazí ani nenadchne. O předsudcích, které sami podporujeme. Domovnice a malá "sebevražedkyně" a Japonec. A mikrosvět baráku ala Backmanova Babička (co pozdravuje a omlouvá se).

5 10.04.2018

"Řeknete jí, že po vašem národě dupali tak dlouho, že když přestali, váš národ dupe aspoň sám po sobě." Sugestivní čtení - autor umí zprostředkovat rytmus a atmosféru popisovaných míst i vlastní roli v nich; úzkost v Indii a peklo přelidnění, děs noční Paříže, rozjařený stop po Islandu a sopečné peklo (plus čokoládové tyčinky). A prchavost lásky, která se nemohla stát.

5 10.04.2018

Souhlasím s mnoha komentátory - rok 2013 musel být ve Švédsku co do detektivek hodně mizerný...

3 09.04.2018

Čas je paradoxní jako Kundera sám. Ze středo- a vysokoškolské četby Směšných lásek mi utkvěl hlavně druhý sešit, tedy Falešný autostop a Ať ustoupí staří mrtví mladým mrtvým - a vnímala jsem je téměř tragicky, jako přehlídky ztrát. Dnes si užívám hlavně třetí sešit, obzvláště povídky Eduard a Bůh a Doktor Havel po deseti letech - a jejich zpráva, jak se rodí skepse a jakými mechanismy banalita nabývá na zajímavosti, mi připadá zábavná...

9 04.04.2018

Takový namakaný chlapský historky, snesitelný akorát jedno odpoledne s jointem v jedný a zelenou v druhý ruce. Devadesátky byly hustý, benga nebezpečně blbý, kámoši pro život i na smrt - a všecko možný...

2 02.04.2018

Krimithriller, který mne neohromil, byť se o to snažil - ale je pravda, že Cole umí držet napětí. Předpokládám růst kvality s počtem napsaných svazků, takže dalšího Wolfa dám...

6 01.04.2018

Parádní jízda... Možná o tom, jak přijít o duši. (Jo, myslím pneumatiku.) Pro mne Momentka nejkingovštější, Nabito nejlépe pointováno, V nebi nejveselejší a Déšť bez posledních pěti stránek nejzábavnější (jasně že všechno má osobní příčiny - ale koho to zajímá?).

6 01.04.2018

A už došlo na parafráze pohádek a hádanek, nezbytnou to součást těch nejpřitažlivějších fantasy... A protože knihovna za rohem a další díl dávno vydán (asi tak před pětadvaceti lety), konec spíš pobavil než naštval...

3 31.03.2018