petrarka72
komentáře u knih
Hadohlavec
Peter May
Ha! Tušila jsem, že May není žádné ořezávátko a že i čínské thrillery začnou být zajímavé! První díl byla tak nepokrytá romance, že se mi otvírala kudla v kapse, další měly vzestupnou tendenci, a tak jsem to zkoušela znovu a znovu - a Hadohlavec je konečně něco... Současné problémy světa, od ilegální imigrace po ekoterorismus, napětí a humor ve vyváženém poměru. Konečně...
Jako pes
Filip Topol
Trojlístek beznadějných stavů. Dvacetiletý Filip Topol s Depresí pod paží, Alkoholem v závěsu a Láskou všeobjímající v krku cestou
ze žaludku. Humor a metafory. Jednohubky ne úplně příjemné, ale autentické.
Ohníčky všude kolem
Celeste Ng
Mateřství a vše kolem, včetně ceny, kterou za ně (nebo za jeho neexistenci) člověk platí. A velmi dramatické splétání pohnutek jednání, tužeb, podvědomých přání, lásek, sexu, a zároveň zábran, strachu a bolesti. Jediná námitka: vše je beze zbytku popsáno, vysvětleno, sbaleno do literárního balíčku a převázáno definitivní mašlí - takže není místo pro tajemství, domýšlení a pochybnost.
Země snivců
Alfred Kubin
Číst urban fantasy bez klišé (ať už nepřiznaných či těch, jichž je užíváno vědomě) je zatracená dřina. Tu a tam čtenář zaznamená ohlas z jiných autorů, od Kafky po Máchu - ale ani to mu k porozumění moc nepomůže. Takže zbývá nechat se unášet nabízenými představami a nesnažit se je poutat do logického rámce, smířit se s tím, že jedno čtení nestačí, vyráchat si nos v popsané temnotě, zajásat nad každým rozklíčovaným, byť jen tušeným významem a těšit se, že při příštím čtení třeba... třeba...
Prokletí Salemu
Stephen King
Možná tahle upířina lehce zestárla. Ale ve srovnání s ptákovinami typu Twilight pořád vede...
Ostré předměty
Gillian Flynn
Přečteno podruhé - a s velkou radostí. Flynnová umí skvěle odvádět pozornost, umí popsat depresi dramaticky a její rozuzlení je zničující.
Mezi krásou a ošklivostí
Bryn Greenwood
Tolik slov - a všechna na svém místě... Úžasný zážitek, příběh o nevinnosti - a těch zasrancích, co naprosto přesně vědí, co je pro druhé to nejlepší. Ziriant: Srovnání s Lolitou sedí.
Štěstí najdeš na prýglu
Pavel Čech
Vylochčená jak lečo, rohlík na řepě a felila bych furt, aj s Četvenó Karčó, aj s dědkem a alkecem s lidským ksichtem, aj s prafotrama a Horymecem, aj s Mikuldó a Šipálama... V Brnisku sem vegetila, je to dvacet jařin, než sem se vodlifrovala za hafo štetlů, hafo berglů a tři slané vasrůfky. Spuťál betál a Šelepka špica, gómu... ☺️ P. S. Propříště bych byla velmi povděčna za dvojjazyčnou verzi, neb zapomínám. Ať si nepřipadám jak stařka, co pamatuje Mrtvý moře, dyž eště maródilo...
Nezvyklá země
Jhumpa Lahiri
Čistá krása. Všední příběhy, které mají velkou podmanivost, o rodičích a dětech, o kořenech, tradicích, odklonu z předurčené cesty a tu a tam pokorném návratu. Je to dojímavé a silné. A o lásce a smrti - jak jinak...
Kloktat dehet
Jáchym Topol
Tak, a je to tady - Topol, kterého jsem (zčásti nedobrovolně, ale fakt mě nepustil) zhltla během 24 hodin. Český "Simplicius Simplicissimus" Ilja, který putuje krajinou podivně vychýlené historie a krajinou, v níž hledá domov, není sympaťák nad sympaťáky, ale nelze mu upřít schopnost přežít, někdy za každou cenu. Přes dojem velkého časového úseku zůstává chlapcem, jakým je na počátku knihy, prý šlechtickým parchantem žijícím v pasťáku, nejprve pod péčí milosrdných sester, později nemilosrdných velitelů, přebíhající mezi sovětskými tankisty, hledajícími socialistický cirkus a pak české moře, a "těmi svými" (ať jsou živí nebo mrtví). Existuje v bizarní době, která se nedá identifikovat jinak než jako "něco mezi osmačtyřicátým a osmašedesátým" v první části (Domov Domov) a jako "mezi osmašedesátým a armageddonem" v části druhé (Tankové vojsko), prostorem krajiny, která je nesmírně rozlehlá, a přesto se neustále opakující... A do toho úvahy o české povaze, o povaze reality (jež se neustále vlní a mění, i když vzbuzuje dojem stability), také o tom, jak se rodí legendy (a kdy je legenda pohádkou a kdy pravdou či nápovědí, kam se v životě vydat) či prostě o dospívání pozorného, i když udiveného pozorovatele života. Román Kloktat dehet je pro mne průnikem barevné skepse Vladimíra Körnera do ironického světa Vladimíra Sorokina. Díky, užila jsem si ho.
Hlas pomsty
Deborah Crombie
Už je to dlouho, co jsem sérii Gemmy a Kincaida "sjížděla" ve velkém - ale tento díl se přede mnou důsledně ukrýval. Patří mezi ty nejlepší, napínavý do poslední strany a s dávkou temnoty téměř nadměrnou...
Opravář osudů
Robert Fulghum
Při čtení první třetiny jsem si vzpomněla, proč mi kdysi Fulghumovy knihy připadaly ve své neokázalosti tak poutavé. Při čtení druhé třetiny jsem sama sebe přesvědčovala, že jde jen o přechodnou autorovu indispozici a že se už další kapitola - další stránka - další odstavec - další věta vrátí ke smysluplnosti a úsměvné moudrosti (třeba) Sýrové uličky. A zbytek jsem jen prolistovala. Obávám se, že tato kniha patří k Fulghumovým nejzbytečnějším...
Hřebík v třešni a jiné povídky
Kjell Askildsen
Parádní čtení a veliké překvapení (díky, Škuchu!). Povídky nejednoznačné, s mnoha významy tušenými za slovy, vyvolávající představu cynického úsměvu (na počátku, u Posledních zápisků Tomáše F.) a později představu citově prázdných očí (u poslední Širé pusté krajiny). Askildsen je důkazem, že "méně je někdy více", a to jak co do počtu zveřejněných děl, tak co do počtu slov... "Pokoj působí téměř neobydleně. Ale já tu stále ještě bydlím. Bydlím a čekám." Jo! A má to humor.
Kdy bude konečně zase všechno takové, jaké to nikdy nebylo
Joachim Meyerhoff
Koncentrovaná melancholie, stesk po dětství dávno minulém, z něhož se autor vypsal, a přehlídka ztrát. Tu a tam náročné čtení, ale nakonec stojí za to.
Stephen King: Čtyřicet let hrůzy – Život a dílo krále hororu
George Beahm
Ta kniha se nerozhodla, čím bude, zda souhrnem důležitých a dosud neznámých faktů o Kingovi a jeho dílech, nebo zábavnou adorací Stephenovy osobnosti. Přečtěte si shrnutí od strany 594 dále - a víte vše. Kniha prolistována, neboť více netřeba. Pro kingology nic překvapivého, pro neznalce nic lákavého.
Severní vody
Ian McGuire
Silná, sugestivní a napínavá kniha - navíc bolí! Chlapský svět bez příkras, velrybářství bez romantiky, sny a znamení často lžou, lidský život nic neznamená - a jediné, co je k něčemu, je štěstí... Pošmákla jsem si.
Vypravěčka
Jodi Picoult
Příběh o vině, svědomí a trestu. Také o příbězích a jejich síle. A ano, Minčino vyprávění by stačilo - ale Sage je krásná postava.
Smrtka
Neal Shusterman
Člověk, který má za sebou Bez šance, je alespoň trochu připraven na autorův způsob myšlení - a tak není šokován několika peripetiemi na hranici smyku, nebojí se, že řešení neexistuje, byť to tak chvíli vypadá, a jen si vychutnává postavy a situace... Pozor, nejde o Pratchettova Smrtě, nejde o Gaimanovu Smrt - tohle jsou prostě Smrtky...
Franz Werfel /Příběh života/
Peter Stephan Jungk
Franz Werfel (k)rok za (k)rokem - většinou "jen" biografická fakta nakladená vedle sebe, s komentáři autora, které ale často ustupují komentářům pamětníků či odborníků, výhradně na skromném místě na konci kapitol. Obraz života jednoho z nejznámějších německy píšících pražských spisovatelů, věčně hledajícího umělce, dle vlastního mínění především básníka (o svých románech mluvil jako o "indiánkách" - těžko tomu věřit nad Verdim, Bledě modrým ženským písmem či Písní o Bernadettě...), ahasvera mezi judaismem a katolicismem - a také manžela charismatické a nesnesitelné Almy. Dobový kontext popsán přiměřeně, obsah jednotlivých děl lehce (větší pozornost je věnována okolnostem jejich vzniku). Pro zájemce o literární historii první poloviny dvacátého století povinná četba.
Soumrak dne
Kazuo Ishiguro
Kdysi jsem viděla film, teď konečně došlo na knihu. A je to pořád jeden z nejlepších příběhů o sebeklamu, co se mi kdy dostal do ruky...