petrarka72
komentáře u knih

Jedna z nevyrovnanějších Kingových knih. Parádní začátek, skvělé předfinále a mezitím "střídavě oblačno". Uvěřitelné postavy - nejrůznější variace na to, kdo je "zrůda" a kdo ne - a dávka bezradnosti v řešení. Ale pořád je to King...


Pozornost zaměřená na vzpomínky a paměť v thrilleru - dobře. Napětí budováno nenápadně, konec předvídatelný - četlo se příjemně, ale příběh si pamatovat nebudu. Nemám proč.


Ironie s lehkou cynickou příchutí, konfitovaná hravostí a zalitá erotickou omáčkou s kousky morbidity. Bezbrannost Tomáše Míky vůči nabídce paradoxů života muže mezi ženami, jeho touha všechno ochutnat a popsat s pikantní něhou a ostrým vtipem pozorného gurmána, je nakažlivá... A grafické zpracování knihy skvělé.


Dvě lodi v ledu,1846-1848. Všude nechutná bílá, minus šedesát, špatně konzervované potraviny, potíže se subordinací, poeovský karneval, beznaděj, vzpoura, kanibalismus, splynutí s krajinou, smrt. A taky běs v temnotách... Jinými slovy: Všichni jsme pojídači duší. Vesmír na nás hraje jako na nástroj. A pak všichni zemřeme...


Čistá čtenářská rozkoš. A sranda neskutečná. A lehké dojetí.


První Kingova vydaná kniha, spíš cvičení stylu než cokoli jiného. Opravdu příliš úporné připravování na závěrečnou apokalypsu, výjimečně si myslím, že film předčí předlohu... Ovšem pachuť z toho, jakého ultrahnusu jsou lidi ("děti") schopni, zůstává.


Chvíli to trvalo, ale naskočila jsem a pak to byla jízda v mnoha ohledech. Dovedu si představit postřeh, který ke Christině inspiroval (každý z normálních slušných lidí se jako řidič v autě mění v hovado), a příběh jako soft verze Wildeova Obrazu Doriana Graye mě svou osudovostí hodně bavil...


Jsou situace, v nichž se měníme ve zvířata... Putování malého kluka polskou válečnou krajinou. Krutost stokrát jinak. Smrt stokrát jinak. A katarze v nedohlednu...


Bolí bolí bolí bolí bolí... Přesně popsáno - skvostně napsáno. Nutná součást "světa v zádech" v jakémkoli smyslu.


Neurazí - nenadchne. Magda Váňová zlaskavěla, ale není to ku prospěchu. Nemilosrdnost Pasti, Sestry a sestřičky nebo Aloise Peina mě bavila více.

Jednohubka na deštivý podvečer. Tu více, tu méně zajímavé duchařské historky, většinou kombinované se snahou hororových spisovatelů o sebepropagaci. Největší cenu má asi podrobné info o jednotlivých autorech.


Když sejdu při hledání cesty z vytýčeného směru, nemusí to být špatně... Róza a její road story navzdory všemu, včetně sestřiny choroby, tetina odcházení a Tomášovy oddanosti. Setkání chtěná i nečekaná, autostop (nejen) jako falešná romantika a konce, co zůstávají otevřené... Pro mne inspirace k rozpomínání (jako bych před pár desetiletími Róze z oka vypadla) - a vedle básnických sbírek a Bílých slonů největší emocionální zážitek z Douskové knih. Díky moc za to.


Ano, skvělá kniha. A těžká. A rozhodně ne optimistická. Ale co slovo, to zásah. A tři andělé padají...


Pro mne jedna z nejdepresivnějších a nejméně vypočitatelných Kingových knih. Od první stránky se člověk dlouho veze na adrenalinové vlně, boj o přežití na postapokalyptické pouti je konkrétní, proto působivý - ale pak se to začne komplikovat a je čím dál hůř... V závěru Jordanova "počítačová" teorie sice leccos vysvětlí, ale není zdaleka tak vyčerpávajícím způsobem objasňující (a tím pádem uklidňující a naději nabízející) jako třeba klaunský motiv v Tom, satanský v Nezbytných věcech nebo mimozemšťanský v Pod kupolí. Možná proto dost věcí působí nedokončeně - ale nejsem si jistá, zdali bych chtěla znát pokračování.


Tentokrát méně melancholické, víc na efekt, křivé obvinění Harryho, dvojí vražda a farmaceuticko-drogová zápletka. Přečteno na jeden zátah, není nad čím dumat. Na druhou stranu - Bosch je tak přitažlivý společník...


Z trojlístku Ryanových románů je tento nejucelenější, nejpropracovanější a nejnaléhavější. Postavy ne zrovna nejsympatičtější, zato životné, proplétání jejich osudů napínavé, příběhy žen, jejich (ne)viny a pokání a hlavně jejich mužů s mírnou dávkou exotiky přes všechny Kočovníky, dráteníky a mršináře ne vždy pochopitelné, přesto uvěřitelné. Dobře se četlo.


Zdánlivě nostalgický příběh o cestě ze světa dětství směrem k pochopení světa, v němž se nelehce žije. O lásce v mnoha podobách, od oddané mateřské přes nenaplněně romantickou po přátelsky smířenou. Zvláštní vnímání času, bruslení mezi různými žánry od romance a thrilleru po kafkárnu, atmosféra snová. Nelehké, byť napínavé čtení. A ano, jak to bylo s Čínou na konci třicátých let je dobré vědět.


Podobenství o panelovém domě. Kdyby byl Charms Rumun, jmenoval by se Cimpoesu...


Nevěděla jsem, že jde o předlohu filmu Tichá bolest, když jsem si tu knížku kupovala - ani že jde o první a poslední Křižanovu prózu. Tím lépe, užila jsem si i ty momenty, kdy se mi začalo postupně vybavovat, že vyprávění odněkud znám. Stín je nesmírně sugestivní, obrazivá a pokorná výpověď o lidském zrání se strukturou klasického dramatu. Zasáhl mě velmi.


Ta kniha je kvalitativně rozdělena na dvě poloviny - tak přesně, že to skoro vypadá jako záměr. Považte: Přemístění nic moc (i když - možná jen zestárlo), Kecky a Věnování vyšly naštěstí jinde v jiném překladu, Metastáza mírně zajímavá, Vanni Fucci zábavný (konečně humor!) - Iversonovy jámy Dana Simmonse a Proměna kůže G. R. R. Martina skvostné. Výdrž se vyplatila...
