petrarka72 komentáře u knih

Zdánlivě nostalgický příběh o cestě ze světa dětství směrem k pochopení světa, v němž se nelehce žije. O lásce v mnoha podobách, od oddané mateřské přes nenaplněně romantickou po přátelsky smířenou. Zvláštní vnímání času, bruslení mezi různými žánry od romance a thrilleru po kafkárnu, atmosféra snová. Nelehké, byť napínavé čtení. A ano, jak to bylo s Čínou na konci třicátých let je dobré vědět.

8 28.05.2018

Podobenství o panelovém domě. Kdyby byl Charms Rumun, jmenoval by se Cimpoesu...

4 27.05.2018

Nevěděla jsem, že jde o předlohu filmu Tichá bolest, když jsem si tu knížku kupovala - ani že jde o první a poslední Křižanovu prózu. Tím lépe, užila jsem si i ty momenty, kdy se mi začalo postupně vybavovat, že vyprávění odněkud znám. Stín je nesmírně sugestivní, obrazivá a pokorná výpověď o lidském zrání se strukturou klasického dramatu. Zasáhl mě velmi.

5 25.05.2018

Ta kniha je kvalitativně rozdělena na dvě poloviny - tak přesně, že to skoro vypadá jako záměr. Považte: Přemístění nic moc (i když - možná jen zestárlo), Kecky a Věnování vyšly naštěstí jinde v jiném překladu, Metastáza mírně zajímavá, Vanni Fucci zábavný (konečně humor!) - Iversonovy jámy Dana Simmonse a Proměna kůže G. R. R. Martina skvostné. Výdrž se vyplatila...

4 24.05.2018

Ha! Tušila jsem, že May není žádné ořezávátko a že i čínské thrillery začnou být zajímavé! První díl byla tak nepokrytá romance, že se mi otvírala kudla v kapse, další měly vzestupnou tendenci, a tak jsem to zkoušela znovu a znovu - a Hadohlavec je konečně něco... Současné problémy světa, od ilegální imigrace po ekoterorismus, napětí a humor ve vyváženém poměru. Konečně...

10 23.05.2018

Trojlístek beznadějných stavů. Dvacetiletý Filip Topol s Depresí pod paží, Alkoholem v závěsu a Láskou všeobjímající v krku cestou
ze žaludku. Humor a metafory. Jednohubky ne úplně příjemné, ale autentické.

7 21.05.2018

Mateřství a vše kolem, včetně ceny, kterou za ně (nebo za jeho neexistenci) člověk platí. A velmi dramatické splétání pohnutek jednání, tužeb, podvědomých přání, lásek, sexu, a zároveň zábran, strachu a bolesti. Jediná námitka: vše je beze zbytku popsáno, vysvětleno, sbaleno do literárního balíčku a převázáno definitivní mašlí - takže není místo pro tajemství, domýšlení a pochybnost.

11 20.05.2018

Číst urban fantasy bez klišé (ať už nepřiznaných či těch, jichž je užíváno vědomě) je zatracená dřina. Tu a tam čtenář zaznamená ohlas z jiných autorů, od Kafky po Máchu - ale ani to mu k porozumění moc nepomůže. Takže zbývá nechat se unášet nabízenými představami a nesnažit se je poutat do logického rámce, smířit se s tím, že jedno čtení nestačí, vyráchat si nos v popsané temnotě, zajásat nad každým rozklíčovaným, byť jen tušeným významem a těšit se, že při příštím čtení třeba... třeba...

5 20.05.2018

Možná tahle upířina lehce zestárla. Ale ve srovnání s ptákovinami typu Twilight pořád vede...

5 18.05.2018

Přečteno podruhé - a s velkou radostí. Flynnová umí skvěle odvádět pozornost, umí popsat depresi dramaticky a její rozuzlení je zničující.

9 16.05.2018

Tolik slov - a všechna na svém místě... Úžasný zážitek, příběh o nevinnosti - a těch zasrancích, co naprosto přesně vědí, co je pro druhé to nejlepší. Ziriant: Srovnání s Lolitou sedí.

6 15.05.2018

Vylochčená jak lečo, rohlík na řepě a felila bych furt, aj s Četvenó Karčó, aj s dědkem a alkecem s lidským ksichtem, aj s prafotrama a Horymecem, aj s Mikuldó a Šipálama... V Brnisku sem vegetila, je to dvacet jařin, než sem se vodlifrovala za hafo štetlů, hafo berglů a tři slané vasrůfky. Spuťál betál a Šelepka špica, gómu... ☺️ P. S. Propříště bych byla velmi povděčna za dvojjazyčnou verzi, neb zapomínám. Ať si nepřipadám jak stařka, co pamatuje Mrtvý moře, dyž eště maródilo...

7 13.05.2018

Čistá krása. Všední příběhy, které mají velkou podmanivost, o rodičích a dětech, o kořenech, tradicích, odklonu z předurčené cesty a tu a tam pokorném návratu. Je to dojímavé a silné. A o lásce a smrti - jak jinak...

6 13.05.2018

Tak, a je to tady - Topol, kterého jsem (zčásti nedobrovolně, ale fakt mě nepustil) zhltla během 24 hodin. Český "Simplicius Simplicissimus" Ilja, který putuje krajinou podivně vychýlené historie a krajinou, v níž hledá domov, není sympaťák nad sympaťáky, ale nelze mu upřít schopnost přežít, někdy za každou cenu. Přes dojem velkého časového úseku zůstává chlapcem, jakým je na počátku knihy, prý šlechtickým parchantem žijícím v pasťáku, nejprve pod péčí milosrdných sester, později nemilosrdných velitelů, přebíhající mezi sovětskými tankisty, hledajícími socialistický cirkus a pak české moře, a "těmi svými" (ať jsou živí nebo mrtví). Existuje v bizarní době, která se nedá identifikovat jinak než jako "něco mezi osmačtyřicátým a osmašedesátým" v první části (Domov Domov) a jako "mezi osmašedesátým a armageddonem" v části druhé (Tankové vojsko), prostorem krajiny, která je nesmírně rozlehlá, a přesto se neustále opakující... A do toho úvahy o české povaze, o povaze reality (jež se neustále vlní a mění, i když vzbuzuje dojem stability), také o tom, jak se rodí legendy (a kdy je legenda pohádkou a kdy pravdou či nápovědí, kam se v životě vydat) či prostě o dospívání pozorného, i když udiveného pozorovatele života. Román Kloktat dehet je pro mne průnikem barevné skepse Vladimíra Körnera do ironického světa Vladimíra Sorokina. Díky, užila jsem si ho.

6 10.05.2018

Už je to dlouho, co jsem sérii Gemmy a Kincaida "sjížděla" ve velkém - ale tento díl se přede mnou důsledně ukrýval. Patří mezi ty nejlepší, napínavý do poslední strany a s dávkou temnoty téměř nadměrnou...

4 08.05.2018

Při čtení první třetiny jsem si vzpomněla, proč mi kdysi Fulghumovy knihy připadaly ve své neokázalosti tak poutavé. Při čtení druhé třetiny jsem sama sebe přesvědčovala, že jde jen o přechodnou autorovu indispozici a že se už další kapitola - další stránka - další odstavec - další věta vrátí ke smysluplnosti a úsměvné moudrosti (třeba) Sýrové uličky. A zbytek jsem jen prolistovala. Obávám se, že tato kniha patří k Fulghumovým nejzbytečnějším...

5 08.05.2018

Parádní čtení a veliké překvapení (díky, Škuchu!). Povídky nejednoznačné, s mnoha významy tušenými za slovy, vyvolávající představu cynického úsměvu (na počátku, u Posledních zápisků Tomáše F.) a později představu citově prázdných očí (u poslední Širé pusté krajiny). Askildsen je důkazem, že "méně je někdy více", a to jak co do počtu zveřejněných děl, tak co do počtu slov... "Pokoj působí téměř neobydleně. Ale já tu stále ještě bydlím. Bydlím a čekám." Jo! A má to humor.

6 08.05.2018

Koncentrovaná melancholie, stesk po dětství dávno minulém, z něhož se autor vypsal, a přehlídka ztrát. Tu a tam náročné čtení, ale nakonec stojí za to.

4 04.05.2018

Ta kniha se nerozhodla, čím bude, zda souhrnem důležitých a dosud neznámých faktů o Kingovi a jeho dílech, nebo zábavnou adorací Stephenovy osobnosti. Přečtěte si shrnutí od strany 594 dále - a víte vše. Kniha prolistována, neboť více netřeba. Pro kingology nic překvapivého, pro neznalce nic lákavého.

7 04.05.2018

Silná, sugestivní a napínavá kniha - navíc bolí! Chlapský svět bez příkras, velrybářství bez romantiky, sny a znamení často lžou, lidský život nic neznamená - a jediné, co je k něčemu, je štěstí... Pošmákla jsem si.

8 03.05.2018