petrarka72 komentáře u knih

Drobné fejetony o jazyce českém, jeho historii a vývoji, přesně pointované a zábavné. Příjemné rozptýlení na hodinku.

2 18.12.2017

Leporello a don Juan - postavy a jejich vztah ve světě opery Don Giovanni jako odrazový můstek pro úvahu o lidství, člověku, jeho poslání a roli ve světě. Interpretováni - v první části Nemožná opera - přes Hegelovu Fenomenologii ducha, která vyšla roku 1807, přesně dvacet let po premiéře Mozartovy opery; ze střetu dvou sebe-vědomí skrze zrcadlové a rozdílné konání vzniká smlouva - z jednoho je pán, z druhého sluha. Motivací Dona Juana není princip slasti, ale výzva, ve své podstatě je však monstrem, nikoli živým člověkem; to Leporello je představitelem obyčejného, lidského světa. Druhá část Pozdější život Adamův vychází (spolu s citacemi z Bible či Platóna) z Arendtové spisu Viva activa neboli O činném životě a Patočkova Přirozeného světa jako filosofického problému; dílčím vývodem je tvrzení, že lidský svět je reakcí na zkušenost smrtelnosti a formou této reakce je práce, jež vytváří cosi trvajícího. - Pro laika (jímž určitě jsem) nelehké čtení, těžko tedy posoudit stupeň předkládaného způsobu myšlení a jeho kvality. Ale dočetla jsem do konce, vnímala autorovu radost z myšlení a leccos si ukládám k dalším úvahám.

2 18.12.2017

Marsonsová mě pokaždé přivede do varu. Tentokrát jsem se bála, že vykrade Cornwellovou (farma mrtvých by odpovídala), ale nestalo se, šlo o vědomou citaci. Tahle dáma umí budovat napětí jako málokdo, oddalovat pointy jednotlivých situací i řešení případů na hranici únosnosti, kamuflovat vraha/-y a tu a tam kořenit vyprávění pro žánr neběžným postřehem (ve kterém thrilleru, navíc o vraždění jako pomstě za dětskou krutost, autor na konci přizná, že nějaké emocionální trauma si z dětství nese každý?).

14 13.12.2017

Snaha byla - ale nakonec nepřečteno, jen prolistováno - příliš mi chybí kontext. Ilustrace dobré, příběhy o pomstě, sočení a násilí nepointované a jaksi "na jedno brdo". Nicméně díky za komentář belerofontes, myslím, že dostudování historických a etnografických souvislostí by mohla být cesta, jak tuto knihu zvládnout.

4 12.12.2017

Pečlivě ozdrojovaný (v beletrii to nebývá moc zvykem) a pozoruhodný román. Čte se dobře - zejména v návaznosti na předchozí Pravou královnu si ho čtenář užije. A ačkoliv o Anně Boleynové existuje opravdu mnoho uměleckých děl (možná tak provokuje proto, že se nezachovaly její dopisy, deníky, zápisy, zkrátka autentické historické materiály), tato kniha o ne moc sympatické dívce, která čekala pět let na sňatek s mužem, jehož nemilovala a jenž se stal její zkázou, je příjemným doplňkem toho, co o ní už víme.

8 12.12.2017

Mistr King je evidentně lepší praktik než teoretik. Nemám pocit, že by k problematice hororu jako žánru a teorii o něm přispěl nějakým zásadním odhalením; většina komentářů je osobních, navíc obvykle jen popíše děj a podtrhne rys toho kterého díla, který mu připadá zásadní. Což neznamená, že ta kniha neobsahuje chytré postřehy; potěšilo mě, že do základního triumvirátu zařadil vedle Drakuly a Frankensteina i Podivuhodný případ doktora Jekylla a pana Hydea; potěšilo mě dotýkání se jednotlivých témat, byť nebylo vyčerpávající; potěšilo mě pojmenovávání rozdílů mezi hororem v rádiu, filmu, televizi a literatuře, jen si myslím, že mohl jít více do hloubky; jako systematika mě potěšil výčet v těle knihy i přílohy obsahující seznamy. Hvězda dolů za pocit, že těch čtyři sta padesát stran vzniklo na objednávku a obsahuje víc vaty než relevantního obsahu - a hvězda dolů pro české vydavatele, kteří vydají knihu zakotvenou v osmdesátých letech o třicet let později.

5 08.12.2017

Soubor sonetů a dalších básní s pravidelným rýmem, sbírka částečně zveřejněná v roce 1957, v celku vydaná v roce 1968 a před rokem 1983 autorem doplněná o 12 dalších básní. Rozzlobený smutek, přecházející až do sarkasmu, zranění zakrývaná ironií či humorem, lyrika sice, ale vždy s příběhem...

4 06.12.2017

Fascinující čtení! Nejen v obsahu a množství myšlenek, nejen ve srovnání, jak píše a žije člověk v osmnácti a jak po třicítce, nejen v náhledech do Zábranovy tvůrčí dílny... Zachycení doby 1948 - 1976 je mrazivé a brutální, byť přes detaily a zdánlivé banality.

5 05.12.2017

Debut s větším než malým množstvím patosu. Jedno z témat dobře zvolené - hon médií a sociálních sítí na matku jako hlavní podezřelou - ale zpracováno povrchně; různé hlasy sdělující svůj úhel pohledu zvládnuté; napětí v závěru eskalující... ale škoda, že všechno působí tak krotce.

8 05.12.2017

Ne že by pokračování nemělo právo na existenci - tu a tam jsem se přistihla, že se při čtení usmívám (byť to bylo zejména při výrocích strýce Františka, jež byly citovány z jiného a zjevně štěpného literárního díla) - ale oproti Jirotkově dílku je to přece jen nepřekvapivé a mdlé, ten se nedramaticky jen tváří...

10 01.12.2017

Sqozt.

3 29.11.2017

Návraty ke knihám Zdeňka Šmída nejsou časté, ale zato znamenají čistou rozkoš. Navzdory lehce vyčpělým průvodcům - vandrák a úředník jako představitelé protichůdných životních přístupů jsou trochu klišé. A ilustrace Markéty Vydrové jsou snesitelné, protože neinfantilní; Kája Saudek to není, ale také potěší.

2 29.11.2017

Je to čtivá, ale roztěkaná, nikoli špatná, ale podivně nezacílená záležitost. A aby se pachatel(ka) objevila až na posledních dvaceti stranách? Divné...

2 29.11.2017

Příjemné čtení na večer, lehoučké a úsměvné.

2 26.11.2017

Andersen mě nikdy nepřestane fascinovat. Děti jako posluchače či čtenáře příběhů zjevně nepodceňoval, nebál se temnoty, dokázal předměty, květiny, zvířata obdařit lidskými vlastnostmi a skrze ně vyprávět o těžkých tématech, od nenaplněné lásky přes nemilosrdné plynutí času až po smrt... A moje vydání ilustroval Cyril Bouda - což je obrázkový komentář par excellence...

10 23.11.2017

Schroupáno za dva dny. Pár skvělých postav - v čele s protivnou Fosterovou, dekadentní Amandou a temným Gerrym - a nepěkný případ, jejž autor podal s vynikajícím smyslem pro napětí. Asi zítra nebudu vědět, o čem to bylo, ale jako zábavná náplň pár hodin dobré.

9 22.11.2017

Příjemné jednohubky pro odpolední počtení ke kávě. Od variací na krušnohorské pověsti, přes krimi až po povídky noir. Dvojjazyčnost knihy potěšila.

2 19.11.2017

Vzdáleně to připomíná Betonovou zahradu nebo Srub - atmosférou, některými motivy. Ale zhruba od sté strany lze zbytek knihy prolistovat a pochybuji, že člověku něco zásadního uteče. Prostě překvapení a napětí se nekoná, škoda.

3 18.11.2017

Zběsilá jízda, před jejíž syrovostí a autentičností se beletrizované životopisy Loukotkové, Erskina i Obermeiera či dramata Edlise a Fischerové mohou jít zahrabat. Ich forma pomáhá, ale únosná míra tajemství je zachována - jako by ten, kdo o sobě vypráví, se neustále pozoroval zpovzdálí; a to, jak jsou vedle sebe kladeny aspekty života krásné i kruté, něžné i surové, jak se střídá život a smrt, milování a mučení, jak přirozeně přechází bouřlivé mládí v nepěkný střední věk, přitažlivost v odpornost, ale také nepokojnost ve smíření, činí z četby této knihy vynikající zážitek. Mít Villona doma by možná bylo terno - ale tak na dva dny (v čemž souhlasím s Damato). Raději ho číst a obdivovat z dálky - a litovat, čím se postupně stává...

10 18.11.2017

Putování českého Simplicia po pohřebištích Evropy, od Terezína přes Prahu do Minsku a ještě dál. Silné a syrové, přesto s nadsázkou a zvláštní lehkostí napsané. Potěšila jsem se.

3 14.11.2017