petrarka72 komentáře u knih

Příjemné - i když člověk zná pokračování (u detektivek se to tak nebere, ale v případě autora Martina Goffy a jeho hrdiny Miky Syrového je příjemné sledovat, jak faktická podstata postav a prostředí zůstává a mění se jen detaily). A už dlouho jsem nenarazila na tak empatický popis vraha, jeho poslední dvacetiminutovka je dechberoucí.

14 19.01.2018

Mazaně koncipované: odkaz na druhého vypravěče a reálné nahrávky zvyšují hru na pravděpodobnost, navíc jsou omluvou pro stylistické a formulační nepřesnosti či neobratnosti (a že jich tam je). Začátek banální - návštěv zavřených blázinců je fakt v literatuře tohoto typu zu viel a často s lépe chycenou atmosférou - zato proklamované propojení s webovými stránkami a www odkazy funguje bezvadně. Co se týče napětí, kdo si počká, ten se dočká - hrůza nastupuje plíživě, ale poslední třetina je vcelku jízda a některé hororové situace nepříjemně zapamatovatelné (bez spoileru těžko jmenovat). Ne že bych si musela další autorovy knihy nutně sehnat hned zítra - ale pokud na ně někdy narazím, ráda si přečtu.

23 17.01.2018

"The Best Of" Daniela Fischerová. Ochutnávka ze všech možných žánrů, které tato výjimečná dáma pěstuje; chybí pouze detektivka a drama. A úsměv na tváři vás neopustí během četby ani bezprostředně po dočtení...

3 15.01.2018

Moje čtvrtá kniha autora - tím pádem vzrostly nároky a mám pocit, že tady ledacos drhne. Na druhé straně, popis psychotického záchvatu v cizině přesný a závěr u Goffy neobvykle smířlivý.

9 10.01.2018

Jeden lidský život nemusí představovat jen jeden lidský život. Alespoň u Holly Sykesové to není jen pouť patnáctileté buřičky, která utíká z domova po zklamání z lásky v roce 1984, k nezdolné stařeně, která se v roce 2043 v postapokalyptickém světě stará o dvě vnoučata. Jsou to i životy ostatních, s nimiž se ten její prolíná, jichž se dotýká nebo jež nepřímo ovlivňuje; jsou to světy, jimiž prochází a o nichž podává zprávu nejen její paměť, ale také existence a vnímání ambiciózního hejska Huga Lamba, investigativního novináře Eda Brubecka, cynického spisovatele Crispina Hersheyho nebo (ne)existujícího Scénáře; je to jeden svět, v němž od věků bojují Atemporálové s Anchority o lidské duše a nikdo neví, jestli je Soumrak (čili smrt) horší než Setmění (čili blackout a další přehlídka katastrof, které zemi i lidi vrhají zpět na počátek věků). Mitchell zvolil podobný postup jako v Atlasu mraků, tedy více-, v tomto případě šestihlas - a skrze všechnu zachycenou temnotu nabízí záblesky víry, že "žádný člověk není ostrov sám pro sebe" - a naději, že můžeme být víc než "hodiny z kostí".

9 09.01.2018

Cestování po knihovnách, které již neexistují, existují jen zčásti nebo mají úplně jinou podobu, než mít měly. Cesta z Berlína přes Výmar, Mnichov, Amsterdam, Haag, Paříž, Řím, Soluň, Vilnius, Terzín, Ratiboř, Frankfurt do Prahy a zpět do Berlína. Zpráva o ERR (Einsatzstab Reichsleiter Rosenberg - Operační skupina říšského vůdce Rosenberga), organizaci Alfreda Rosenberga, která za války rabovala kulturní poklady a knihovny, také o pálení a ničení knih, ať už záměrném či bezděčném při "osvobozování" knihoven, masových krádežích a shromažďování knih za účelem nacistického intelektuálního ovládnutí světa, také o jejich osudech a dodnes trvající snaze vrátit knihy původním majitelům, když už ne jako osobní majetek, tak alespoň jako připomínku o existenci a životě jejich předků... A jakoby mimochodem spousta doplňujících faktických informací - o historii Výmarské republiky a nacifikaci Goetha; o dějinách SS; o vysoké škole NSDAP, která nakonec na Chiemském jezeře nevznikla, a o historii rasových ideologií; o Nicolasi Posthumovi, který založil Mezinárodní institut sociálních dějin; o inspirativnosti talmudu a historii sefardských či ashkenazkých Židů; o dějinách svobodných zednářů a tzv. "výstavách hanby"; o Allianci s ambicí ochraňovat Židy; o exilových knihovnách (např. tzv. Turgeněvově v Paříži); o italské Knihovně židovské obce, která byla ztracena a nenalezena; o soluňském židovském pohřebišti, které se změnilo v kamenolom pro Němce, ale hlavně pro Řeky; rozdílu přístupů k rabování na Západě a na Východě; o Vědeckém institutu jidiš; Terezínu jako vzorovém táboře, v němž byl pro forma důležitý kulturní život; o historii tzv. celosvětového spiknutí Židovstva, intelektuálním zdůvodňování holocaustu a snaze studovat židovské dějiny bez Židů; o trofejních knihách pro Rusy (v kapitole Vagón bot - Praha i stránčička o bezprostředně poválečných českých dějinách) a osudu Rosenberga po válce... Kromě faktů nabízí autor silné, téměř šokující obrazy - člověka pohřbeného mezi knihami v jejich úkrytu; souběhu masového vraždění lidí a ničení knih... Je příznačné, že většinou se nedozvíme, o čem zabavené, zničené nebo vracené knihy byly - jsou vnímány pouze jako zboží (na jedné straně) nebo symbol (na straně druhé). Je to otřesné a bolestné čtení...

"Nacisté věděli, jak důležité knihy pro Židy jsou. Četba nás polidšťuje. Když nám ji někdo odepře, krade nám i naše myšlenky. Chtěli Židy zničit tím, že je připraví o to, co je pro ně nejdůležitější." (s. 349)

8 09.01.2018

Sugestivní a nejednoznačné. A kupodivu české prostředí nedevalvuje, ale umocňuje naléhavost thrilleru, střiženého spíše podle francouzských než amerických vzorů...

5 06.01.2018

Třicet povídek šestadvaceti autorů seřazených do tří oddílů (Předtím, Tam a Potom) a s vyčerpávajícím doslovem Ivany Cahové (Literárněhistorický obraz reprezentace šoa v krátké časopisecky publikované próze 1945-1989). Povídky kolísavé úrovně, ale s důležitým tématem; zprostředkování hrůzy a absurdity doby útočí na emoce, nové skutečnosti se v nich objevují pramálo, a autorům/ autorkám se daří nejvíce tam, kde jsou naprosto konkrétní nebo převádějí konkrétní fakta do metaforického obrazu. Top 5 podle Petrarky72: 1. František Hrubín: Bio Minuta, 2. Petr Grimm: Sedm starých mužů v dešti, 3. Jiří Hájek: Bez tří, 4. Lota Pardubská: Zbytečná paní Günzburgová, 5. Jiří Weil: Kočka Josefa Poláčka z Libušína čp. 184.

3 04.01.2018

Detektivka zručně napsaná, poutavá, na severu se odehrávající, leč nikoli severská (k tomu jí chybí hlubší fascinace násilím i patologickými jevy), zábavná a čtivá. Neuchvátila mě tak, abych kvůli ní zanedbala spánek, ale další autorčiny knihy si ráda přečtu.

13 02.01.2018

Dopřála jsem si poslední den roku 2017, jen tak k listování během dne i večerního TV programu - a Opráski se rozhodně nepřejedly. Mlyuyu ye! Yééééééz!

6 01.01.2018

Autor napětí prostě umí - od náznaku k řešení uplyne někdy i deset stránek. A taky umí zprostředkovat znechucení policistů nad tím, čeho jsou lidi někdy schopni... Pro mne parádní čtení, díky.

10 29.12.2017

Souhlasím s blackholesun32. Vyžádaný vánoční dar se stal velikým potěšením. Se vzpomínkou na Směšné lásky a Nesmrtelnost, ale také Majitele klíčů jsem se ponořila do světa románu i vnitřních světů postav, které se nějak tváří a něčím jiným jsou, popsaných vynikajícím jazykem, s množstvím působivých metafor, tu a tam s humorem (slezina básníků je neodolatelná), tu a tam se zmrazující věcností (smrt stíhaná dětskýma očima). Obávám se, že si budu muset pořídit Kunderovy další věci, v doslovu jsem zjistila, kolik mi toho chybí...

5 27.12.2017

Průměrná kniha, něco mezi historickou červenou knihovnou a detektivkou. Nicméně neurazila.

3 27.12.2017

Je mi líto - nedočteno - a podprůměrné hodnocení patří spíše mně jako čtenářce než knize. Náročné čtení, příběhy ASI zkoumající chlapecký svět, ASI kolem osmašedesátého, ASI v Sudetech... mně se to prostě neskládá, nerozumím tomu. Přitom Chladnou zemí bylo tak skvělé... Snad se někdy vrátím.

4 26.12.2017

Mám doma všechny tři romány Jakuby Katalpy už nějakou dobu - tak proč nezačít tím posledním, nota bene o Vánocích...? Tři příběhy, z nichž ten hlavní, Květin, je částečně inspirován Fowlesovým Sběratelem, další dva pak doplňují téma loučení (paní Hoang se starou vlastí a jejími pravidly a tradicemi, Hideki s umírající partnerkou) a vnitřní samoty, která je k nepřekonání. Doupě nejprve jako metafora smysluplnosti (pro Květu), také vězení, které se mění v útočiště, bezpečí (pro pošťáka Ptáčka). Zpráva o světě, v němž se dějí pod příkrovem všednodennosti hrozné věci - ale je jisté, že bude hůř...

9 25.12.2017

Vrah odhadnut brzy, ale i tak je to prima čtení. A informace o geocachingu pro ty, kdo ho nikdy nezkusili, přínosem a lákadlem.

5 25.12.2017

Skvěle napsané, skvěle přeložené. Spojení laskavého humoru a mírné nostalgie. Zdánlivě čtení na hodinku ke kávě - ale mám pocit, že se k této knížce budu ráda vracet.

5 21.12.2017

Příjemné překvapení. Po Živém mrtvém (povídky mě nenadchly) jsem se rozhodla dát Goffovi druhou šanci - a nelituji. Příběh o radikalizaci společnosti a násilí až nechutném má přesnou stavbu a dobře dávkované napětí - plus jedno překvapení v závěru navíc.

9 21.12.2017

"Říká se, že kdo nic nedělá, nic nezkazí. Blbost. Vždycky něco zkazíte. Ale zapomínáme, že to prostě nevadí. Naopak, může to být i docela dobré. A když tohle všechno víte, přestanete se obávat, co tomu řekne vaše mamka (nebo jak jinak nazýváte svědomí)." Martin Selner je pro mě zásadní objev. Nekonečně smutný, přitom nekonečně zábavný. 114 stran knihy nestačí - k odběru blogu jsem se přihlásila, i když to normálně nedělám...

14 19.12.2017

Dva mrtví, co se prý neznají, poezie, Salcburk, Jugoslávie a zajíček v své jamce... Nenápadný, skoro poklidný začátek, dobře dávkované napětí a žhavé finále. Prima.

8 19.12.2017