PetrCepek
komentáře u knih

První část knihy mi připadala slabší. Přehršel postav, z toho mnohé zbytečné, matoucí či dokonce rušící vlastní příběh. Sympaťák Antonín je v jednu chvíli dědou, pak naopak vnukem a nakonec otcem, vše během několika stránek. Navíc děj vypráví Anežka, narozená kolem roku 1950, a já si co tři stránky v duchu říkal: "Jak ten detail či postřeh z roku 1914 může ta holka znát? Je snad jasnovidka?" Za mne maximálně 3*. Naopak
druhá část je brilantní, jeden z nejlepších textů mé oblíbené autorky. Takže celkově za čtyři hvězdy.


Od příběhu napsaného v ich formě Londýňankou o Londýňance zejména pro Londýňanky jsem si coby pražský Pepík příliš nesliboval. Snad i proto jsem byl mile překvapen a neurazil mne ani čtenářkami často kritizovaný závěr. Pátou hvězdu nedávám proto, že londýnská policie určitě není na úrovni tříletého dítěte, jak je autorkou prezentována.


Pro mne velké letošní zklamání. Všem pěti Backmanovým románům jsem vždy dal bez váhání pět hvězdiček, ale tato "fraškoidní absurditka" či jak to jinak vhodné označit, si mnoho hvězd opravdu nezaslouží. Z prstu vycucaný děj-neděj, plný nelogičností a všemožných přemoudřelých klišé, se značně stupidními dialogy. Jako kdyby autor text psal sjetý něčím, co mu vůbec nesedlo. Navíc když poněkolité nazval jednu z postav středorodovým slovem "individuum", muselo být každému čtenáři brzy jasné, kdo to bude, a tudíž se nekonalo žádné překvápko.


Velice zajímavá kniha. Bohužel závěrečná pětina vše poněkud kazí, neboť autor jakoby nevěděl, jak poutavý příběh dvou životem poznamenaných lidí dokončit. I v jinak nadšeném doslovu lze nalézt zmínku o určité dýchavičnosti posledních stránek.


Po fantastických románech Tiché roky a Hana mi přišel Hotýlek jako hustá hrachová kaše namísto našlehané bramborové. Všeho tam bylo nějak přespříliš. Navíc bych raději četl o pozoruhodném Leopoldovi než o Václavovi, který celý život sice běhá jako blázen, ale v klíčový okamžik nedohoní ani tlustého chlápka v modré bundě.


Autor měl evidentně Janis rád (stejně jako já) a byl jí ochoten mnohé hříchy odpustit či dokonce je před čtenářem zatajit. Nicméně biografie to je velice poutavá.


Klasika klukovských klasik, byť souborné vydání z roku 2007 je ještě ikoničtější.


Tak jsem se rozhodl, že na stará kolena pochopím fungování vesmíru. Vybral jsem si skvělého rádce, jenž napsal útlou polopatickou knihu s velkými obrázky a potenciálem, že by ji měla pochopit i patnáctiletá mládež. Hm, porozuměl jsem zhruba dvacetině, ale nejspíš to nebude chybou Stephena Hawkinga :-)


Bohužel musím potvrdit všeobecně prezentovaný názor, že tento (zatím) poslední díl série Lovci monster je horší než ostatní. Sice i zde se najde nemálo parádních míst či nápadů (motiv Lococa je bomba!), jenomže vše je přebito množstvím hlušiny a nezdravého patosu, který se v žádném z předchozích dílů vůbec nevyskytoval.


Nádherný doják, chytře tlačící na slzavou pilu až do předposlední kapitoly, aby vše krásné pokazil posledním - doslova naroubovaným - pitomě mravoučným ani trochu uvěřitelným příběhem o úplně jiných lidech, jednom hloupém a druhém ještě hloupějším. Škoda. David a Aňa byli naopak skvěle uvěřitelní a úžasní!


Skvělého Stoletého staříka jsem si zamiloval od prvních stránek, úsměvnou "repliku v ženské verzi" jménem Analfabetka považuji za poměrně zdařilou a velmi špatného Zabijáka Anderse omlouvám nevydařeným pokusem autora o jiný žánr. Avšak Stojednaletý stařík je nudný nevtipný recyklát, ve kterém o rok starší Alan Karlsson bohužel hraje až šesté housle, zatímco všech prvních pět houslí si usurpuje Jonassonův politický světonázor, černobílý a tendenční až běda. Když se snad podvacáté dozvíte, že Donald Trump je blázen zatímco Angela Merkelová nejdokonalejší političkou pod Sluncem, tak máte chuť knihu zahodit do koše (i kdyby to s tím Trumpem třeba byla pravda).


Na tuhle Franksovu sólovku jsem se moc těšil a určitě mne nezklamala. Pátou hvězdu nedávám proto, že Franta Kotleta z Alabamy poněkud pozměnil žánr a postava stvořitele (či Stvořitele) mi do téhle série vůbec nesedí. Ale jinak dost hustej nářez.


Ve čtyřce této zajímavé série vystoupalo fantazírování Franty Kotlety z Alabamy vysoce nad mou představivost, takže jsem chvílemi nestíhal. Nápad se sjezdem lovců skvělý, ubylo však odlehčujících pasáží a celé se to začalo brát víc vážně. Což je u tohoto žánru většinou špatně. Snad pátý díl s agentem Franksem v hlavní roli na pět hvězd dosáhne.


Franta Kotleta z Alabamy opět výborný, zasněžený Michigan plný vlkodlaků zábavný a Earl, Haether i Lococo skvělí, pouze mi text oproti prvním dvěma dílům připadal maličko kostrbatější a drobně těžkopádnější. 4,5 hvězdy by bylo přesnější.


Výběr bude vždycky horší než původní básnické sbírky, stejně jako sebelepší kompilace skladeb Pink Floyd nepředčí LP Wish you were here či dvojalbum The Wall. Přesto si i takovýto Jan Skácel (díky citu jeho paní Boženy, která verše vybírala) zaslouží pět hvězd.


U Dobrovských snížili cenu této loni vydané intelektuálské detektivky s bambilionem čínských jmen, přemnoha odkazy na čínskou literaturu i současnou tamní popkulturu (bez googlu je nečínský čtenář ztracen), několika reinkarnacemi a jedním otravně superinteligentním dítětem, z původních 349 na 49 Kč. Asi věděli proč. Duch pátrající po svém vrahovi byl pro mne jakž takž zajímavý prvních 80 stránek, zbývajících 400 jsem četl jen ze setrvačnosti. Možná by z toho mohla být docela čtivá povídka.


Výživná čtyřhubka na jeden večer se samaritánským Doktorem a vynalézavým Děvčátkem. Pozoruhodná prvotina zasluhující nejméně 4,5 hvězdy plus zbývající půlhvězdu za působivou obálku tradičně skvělého Ondřeje Mikuleckého


Dnes možná pro mladší čtenáře díky zrušené základní vojenské službě poněkud sci-fi, ale pro mne je to realistická klasika.


Toto je moje srdeční záležitost. Milovaná kniha z mládí - hořkosladké Nebeské pastviny Johna Steinbecka - v podobě optimistických pohádek pro předškoláky (a nejen pro ně). K tomu dokonalé ilustrace z dílny fantastické kumštýřky Aleny Schulz.
