PetrCepek komentáře u knih
Kdo má - stejně jako já - v oblibě úspěšný multiautorský projekt "František Kotleta", tomu se bude Underground líbit. Hlavní hrdina Petr Vachten sice není tak charismatický jako upír Bezzemek ani tak přesvědčivě zásadový jako plukovník Michálek, nicméně vymazlený motiv digidívek či digiděvek vše bohatě vynahradí. Poctivě napsaná oddechovka ve stylu obdobné kotletovské jednohubky Lovci.
Jsou tři ráno a právě jsem dočetl Tiché roky. Bylo to jako sedět na břehu oblíbené řeky, pozorovat její pomalý tok a uvažovat o plynutí času. Nemusím na tom místě vysedávat každý den, ale určitě se sem vrátím. Do rozednění zbývají tři hodiny a v ruce držím nejchválenější knihu paní spisovatelky Mornštejnové "Hana", kterou jsem včera kvůli koronaviru koupil přes e-shop. Hm, snad stihnu do rána alespoň tři kapitoly ...
Velmi milá blbůstka na odreagování, která si na nic nehraje a od počátku do konce to do vás praží ze všech hlavní. K tomu superlykantrop jako třešinka na závěr. Uvidíme, zda úroveň vydrží i v "povinných" pokračováních.
Zejména drama z tanečního maratónu je úchvatné, včetně doslova strhujícího finále, obdobně jako stejnojmenný film.
Moc zajímavá kniha. Fantastické velitelské kariéře dítěte Endera jsem uvěřil mnohem více, než jakoby naroubovanému tažení Enderových sourozenců (rovněž dětí) na úplný vrchol mezinárodní politiky. Stejnojmenný film, který jsem si pustil hned po dočtení knihy, mne bohužel zklamal nejen svou nijakostí, ale též slabými výkony Asy Butterfielda (Ender) i Harrisona Forda (Graff).
Velmi chytře napsaná kniha, umožňující podívat se na známá díla novou optikou a na neznámé obrazy maličko zasvěcenějším pohledem.
Je určitě pozoruhodným nápadem doplnit noirovou detektivku perfektně vytvořenou fiktivní fotodokumentací včetně novinových článků, filmových plakátů či lékařských zpráv. Pokud by bylo pátrání po tajemství režiséra značně divných filmů na stejné kvalitativní úrovni jako jsou obrazové přílohy, dal bych určitě pět hvězd. Bohužel tomu tak není.
Ach jo. Pět povídek, z toho čtyři báječné, jenomže zrecyklované a notoricky známé z kolibříků, jež jsem již dříve zaslouženě ocenil pěti hvězdami. Proto ty čtyři povídky nyní opětovně nehodnotím. Pouhé dvě hvězdy dávám zbývajícímu neznámému pátému přívažku s názvem "Inkognito", který můj oblíbený Mistr M.Ž. nejspíš vytvořil ještě předtím, než poprvé dostal občanský průkaz. Jedna z těch čtyř skvělých povídek se jmenuje "Návrat zabijáka" a já bych si moc přál, aby po několika letech tápání došlo také na "Návrat geniálního Mirka Žambocha".
Bojím se tuto nádherně jemnou pavučinu slov komentovat, abych ji omylem nepoškodil. Skvostné!
Rozkošně vtipná blbina, plná originálních figur od sedmiletého Joshe (alias kata Mydláře juniora) až po obstarožní barmanku Mavis, jež to umí skvěle s oslíky i basebalovou pálkou. A jako rozinka na dortu ukecaný netopýr, pardon mikronéský kaloň.
Mám moc rád autorovu tvorbu (často příjemně nekorektní), líbila se mi jednička Bandy i televizní série The Boys z roku 2018. Jenomže dvojka Bandy mne zklamala. Řezník protivnější než pondělí, absolutně nevyužitá Ženská, přehršel homofobních nadávek (když by jich pro vykreslení atmosféry bohatě stačila desetina). Rozmilý pětiletkař Vas ve skvostném rudém supráckém trikotu to nezachrání (ale za kouknutí určitě stojí :-).
Moje zamilovaná kniha. Jedna z prvních, s níž jsem se kdysi učil číst potichu. Nyní mi běhá po bytě neobyčejně akční zrzavý kocour jménem Vavřinec. To asi nebude náhoda ...
Pana Vízka si velice vážím. Za to, co v životě zatím dokázal i za jeho odvahu veřejně vyslovovat názory, které si méně stateční lidé dovolí pouze myslet. Občas s ním hraji mariáš a mám ho moc rád. Proto jeho čtivé knize (která samozřejmě není žádný Shakespeare a trochu v ní postrádám popis legrácek, které tropil v Dukle, ve Francii či v nároďáku) uděluji plný počet hvězd. Například vyprávění o průběhu populárního tanečního klání Star Dance z pohledu houževnatého fotbalisty pobaví snad každého.
Stejně jako v případě jedničky Říkadel o autech náleží také u tohoto pokračování všech pět hvězd doktoru Juhaňákovi, a sice za jím vymyšlenou a sponzorovanou ediční řadu nakladatelství Triton "Pro radost dětem". Levných barevných srozumitelných publikací pro nejmenší posluchače (či malé čtenáře) není nikdy dost.
Vložil jsem do Databáze knih tento titul, neboť zde vysloveně chyběl. O chytře napsaných knihách by se mělo vědět.
Kniha, která si nepochybně Pulitzerovu cenu zaslouží. Řeší závažná témata, má dokonale propracovaný půdorys střídáním tří ženských postav z různých období 20. století, autor se na její napsání skvěle teoreticky připravil a dokonce způsob psaní přizpůsobil románu Paní Dallowayová. Kloubouk dolů! Jenom jsem se těmi 180 stránkami prokousával tři dny a strašně jsem se u toho nudil. S výjimkou několika pasáží o paní Woolfové to mířilo k úplně jiným čtenářům než jsem já. Přitom Daldryho filmové zpracování se mi moc líbilo ...
Celou trilogii Vzpominka na Zemi mám rád, ale toto je úplně o něčem jiném a hlavně jinak. Nedočteno, odloženo. Možná velká chyba, možná ušetřený čas.
Zákon jako právní předpis, zákon jako drsná jihoitalská hospodská hra a dále zákon cti, povolující trestat zneuctění členek rodiny. O tom všem je novela Zákon, nejlepší ze tří příběhů obsažených v této knize. Zajímavé téma, bohužel vyprávěné poněkud rozvláčnějším stylem, jakým se holt asi psalo koncem padesátých let. Bonus: obálka s temným obrazem samouka Pierra Soulagase, jako stvořená do letošní čtenářské výzvy coby velice ošklivý přebal.
První čtení Vypravěčky v klasické papírové podobě jsem dlouhodobě přerušil cca po stovce stránek. Druhý pokus s elektronickou verzí byl sice úspěšnější, ale přesto se domnívám, že myšlenkovým pochodům laskavé paní pekařky bude lépe rozumět krásnější polovina čtenářské obce. Kaji se, že určitě výbornému románu dávám v té pětihvězdičkové záplavě jenom tři hvězdy, ale na víc to prostě necítím.