PetrCepek komentáře u knih
Originální pohled na dávný úspěch jedné skvělé generace fotbalistů, který žádná další parta zatím nepřekonala (byť ta z roku 2004 na to měla)
Moc chytře napsaný čtivý "prequel Rainmana". Umožnil mi (samozřejmě v rámci možností) alespoň chvilkový vhled do myšlení autisty. Doporučuji.
Vynikající příběh o dobru a zlu v každém z nás, a to nejen když nám bylo dvanáct. Poměrně útlá kniha na maximálně dva večery čtení a minimálně měsíc přemýšlení.
Tenhle příběh má obrovské kouzlo. Jako ostatně mnoho dalších příběhů o cestě, zvláště když na té cestě hledáte svou duši. Jenomže, jak to s tou duší vlastně je? Ví Bůh :-)
Ze tří sequelů Milénia podle mého názoru nejslabší, byť pořád ještě dobře a čtivě napsané dílo. Jen ten hlavní švédský padouch je rozpoznatelný 200 stránek před koncem, takže detektivka to zrovna není; jde spíš o jakýsi soft thriller s několika drsnými scénami. Ještě bych snad přidal půl hvězdy za chytrý závěr příběhu, poskytující příštímu epigonovi (bude-li ještě nějaký) dostatečný prostor. Takže 3,5 *
Hezké a moc chytře napsané, perfektní ilustrace, nicméně jednu hvězdu jsem ubral za neustálé opakování tří témat "Bůh - ženy - smrt", které to celé trochu sráží. Určitě si pořídím i třetí díl (vyjde-li) a budu doufat ve stejnou pestrost skvělých nápadů a asociací, ale též ve větší pestrost tematickou.
Zpěv drozda považuji za nepochybně originální sci-fi, přiměřeně dlouhou a disponující velmi zajímavými protagonisty (nejen ta hlavní trojice, ale třeba i Annabell). Pátou hvězdu jsem nedal proto, že je Paulovo vyprávění psáno v ich formě s neustálým připomínáním, že se jedná o deník, jenomže osoba s Paulovou logicky "omezenou" slovní zásobou by nemohla s takovou lehkostí použít minimálně 30% výrazů a termínů z doby před 300 lety, které v jeho deníkových textech zazní. Přes tuto výhradu však Zpěv drozda určitě stojí za přečtení.
Lze doporučit každému karbaníkovi. A mariášníkům (jako já) obzvlášť.
Moji úplně první Strugačtí. Brouk v mraveništi vyšel roku 1973 jako příloha nějakého dětského časopisu a třebaže jsem řadě věcí moc nerozuměl, bylo to jako číst knihu z jiné dimenze. Když jsem ten příběh nedávno četl znovu po čtyřiceti letech, byl jsem už trošku zmlsanější.
Je to hodně divné, ale nádherně divné! A kdo by nechtěl mít Chloe za kamarádku. Nebo alespoň tu myšku.
Kniha oslní zejména zásluhou rozdvojení vypravěčů a vyděsí překvapivým závěrem. Postarší filmové zpracování je podstatně slabší.
Pavla Kohouta moc nemusím, ale knihu Katyně (kterou jsem podle názvu kdysi mylně považoval za reportáž o katyňském masakru) považuji za skvělé nadčasové dílo náležící do každého režimu.
Vynikající kniha a kongeniální Kubrickův film, třebaže poněkud o něčem jiném.
Horůrkové povídky jedna báseň. Skvělé čtení na dvě hodiny.
Za mne jeden z nejdivnějších (a nejslabších) Kingů
Už jsem četl vyrovnanější povídkové sbírky, ale úplně pitomé to SNAD není. Navíc je zde osm povídek s protagonisty románů Sametové iluze a Odložená spravedlnost, které jsou v Databázi knih docela hezky hodnoceny. Takže koho například zajímá, za jakých okolností se sešel psychiatr Altman se svým středoškolským spolužákem Puťákem nebo co spolu měli Janis Joplin a otec Davida Texlera, může se to z almanachu SNAD dozvědět. K mání je však již pouze elektronická verze, distribuovaná za symbolickou cenu internetovým knihkupectvím Kosmas.
Oblíbená kniha mé maminky a sester, třebaže je hlavním hrdinou je kluk Alan a teprve na druhém místě je jeho sestra Rolnička. Všem se nám líbila představa bydlet na krásně zařízeném ostrově a mít se tam fajn.
Nádherná knížka a výjimečně snad dokonce ještě lepší černobílý film.