PetrCepek
komentáře u knih
Kdo chytá v žitě
J. D. Salinger (p)
Četl jsem to ve věku hlavního hrdiny a docela jsem si s ním tehdy rozuměl.
Tulák po hvězdách
Jack London
Můj zdaleka nejoblíbenější Jack London, a jedna z mých nejinspirativnějších knih vůbec.
Den pro Šakala
Frederick Forsyth
Skvělá kniha, skvělý film (samozřejmě myšlen ten ze sedmdesátek s Foxem a nikoliv pozdější zmatlanina s Willisem).
Kámen a bolest
Karel Schulz
Ač nedopsaná, přesto nejlepší biografie z pera českého autora, kterou jsem kdy četl.
Kaziměsti
Martin Bečan
Dvě třetiny výborná kniha (byť trošku vykrádačka Nikdykde či Unlundun), ale závěrečná část se autorovi bohužel rozklížila jako housle ve sprše.
Stoletý stařík, který vylezl z okna a zmizel
Jonas Jonasson
Švédský Forrest Gump potěší a málokoho zklame (na rozdíl od slabší Analfabetky a mizerného Zabijáka Andrese). Vzhledem k silně sestupné kvalitě knih se bojím číst druhý díl staříka 101. Ale asi to zkusím
Tanec s draky
George R. R. Martin
špalek o tisíci stránkách, utrpení a dřina, málem jsem odložil
Poupata odkvétají v máji
Herbert Ernest Bates
Kdo nezná taťku Larkina a Maminu, ten jakoby nic nečetl... To samozřejmě není pravda, ale za přečtení tahle oddechovka opravdu stojí.
Julie, ty jsi kouzelná
William Somerset Maugham
Maminčina nejoblíbenější, a já ji mám také moc rád v knižní, filmové i divadelní verzi.
Rudá země
Joe Abercrombie
Po úžasné trilogii Prvního zákona jsem za prosinec "slupnul" v chronologickém pořadí tři sequely. Zatímco Nejlépe chutná za studena se úvodní trilogii takřka vyrovná a Hrdinové jsou napsaní velmi dobře, Rudá země za nimi citelně pokulhává. Nejen uspěchaným překladem a nedostatečnými korekturami, ale též minimalistickým (navíc úplně zbytečným) využitím takové superpostavy, jakou je Caul Třesavec. Figur je zde jak na osmi orlojích, evidentní identita šéfky Zálomu (krásná dagosská obchodnice a věčná intrikánka) zůstane nakonec neprozrazena, dva legendární mágové (učedníci samotného Tvůrce) nesvedou vyčarovat ani pingpongový míček a starý vysloužilý herec, který v půlce knihy přišel o všechny rekvizity, má v závěru příběhu náhle kompletní divadelní fundus a bez jakékoliv přípravy sehraje s osmi naprostými amatéry tak dokonalý tyátr, že přesvědčí značně podezíravého Coscu i samotného inkvizitora. Snad stokrát si někdo na dvou až třech řádcích olizuje zuby a dvěstěkrát je na nejméně pěti řádcích připomínána Templova nespolehlivost. Jakoby jindy skvělý Joe Abercrombie tady nutně potřeboval popsat co nejvíce stránek ...
