Petrvs komentáře u knih
"Áčkové" sci-fi jako víno z pera jednoho z největších vizionářů a vědců své doby. Když už nic, tak tohle je jedno z děl, které by mohlo přesvědčit odpůrce žánru o jeho kvalitě...
Fotbal opravdu bytostně nesnáším, takže jsem se trochu obával, jak poslední Zeměplochu budu schopen skousnout. Nakonec tohoto fotbalu zase tolik nebylo (a co bylo, vyvolávalo na tváři spíš úsměv než znechucení tématem) a místo něj překvapily reminiscence na Buch!
Příjemně překvapila skutečně komická postava nového člena akademické rady NU, doktora Zďáblíkova.
Celkově trochu ukecaná, trochu slabší Zeměplocha, ale především (podle všeho) poslední. I díky tomuto faktu je poněkud dvojsmyslně vyložitelný závěr na zamáčknutí slzy a papírový kapesník...
Má to být dětská knížka, ale přemýšlím, zda není určena spíš dospělým nebo komu je vlastně určena. Mám pocit, že by mě jako dítě asi příliš neoslovila a nejspíš bych jí ani nepochopil. Knížka je plná melancholie, která na čtenáře chlístá jak fosilní palivo z prasklého ropovodu a nemá příliš silný děj, který vlastně najednou končí bez výraznější pointy či závěru. Přesto pěkné počtení, i když vlastně nevím proč...
Sběratelská záležitost pro zkompletování potterovské série a charita. Nic víc, nic míň.
Po saroyanových tygrech mírné zklamání. Kniha obsahuje pouze tři povídky a čtenáře poněkud zamrzí, když zjistí, že ze 179 stran zabírá neskutečných 46 stránek autorův úvod, který jsem ze zásady odmítl číst, protože už jen rozsahem mi připadá spíš jako intelektuální masturbace.
Samotné povídky nejsou špatné, zaujmou spíš atmosférou, postřehy a myšlenkami (např. pasáž s úvahou o sebevraždě v povídce Asyřan považuju za geniální), než samotným dějem, kterého je tam jen o fous tolik, než abych řekl, že se nedostavil na scénu... mám pocit, že povídky ocením až budu mít víc prožito...
Co tu člověk všechno nenajde... přečetl jsem ji asi v osmi za jediný den u známých na chatě, protože mě nebavilo si hrát s jejich dětmi. Tenkrát se mi jako knížka na jedno přečtení líbila, teď si nedokážu vybavit, zda není moc levicová :o)
Pro mě zatím nejslabší Dahlova kniha. Zbytečně přešťavňatělé a dlouhé a bohužel bez typické dahlovské šokantní pointy. Kdyby vyšla jako krátká povídka, líbila by se mi více...
Škoda ošklivé a na pohled spíše odpuzující obálky - nebýt výrazného jména autora, ani by mě nenapadlo knížku otevřít a posléze koupit a jedním dechem přečíst. Ukázala se jako jedna z nejlepších dětských knih, co znám. Neurazí ani dospělé čtenáře - pořád je tam Dahlovo typické koření...
"Alpy, ty tě ohromí, ale tohle, Karle, to tě dojme".
Tahle krásná knížečka dokáže obojí.
A mimochodem, "Muž, který sázel stromy" je jeden z nejkrásnějších animovaných filmů, co znám. Vřele doporučuji pojíst knihu i film, vaše duše si pochutná.
Bohužel nebudu sdílet nadšeních předchozích komentátorů (koubíne, sorry). Kniha vznikala svérázným způsobem - interaktivně na internetu, kde o dalším průběhu rozhodovali sami čtenáři. Nevím, zda je to tím, ale působí na mě spíš dojmem šťavnaté počítačové hry (ona PC hra na motivy této knihy vznikla, ale podle všeho je poměrně slabá). Námět je skvělý - život v moskevském metru po jaderné válce. Ale na mé gusto se z metra stalo až příliš bizarní panoptikum plné komunistů, trockistů, fašistů, satanistů, jehovistů, kanibalů, reinkarnovaných Činghis Chánů a dokonce bizarní kastovní symbiózy bývalých knihovníků a elitních vojáků. Démonické kremelské hvězdy, zmutovaný biologicko/radiační sliz a magický foliant věštící budoucnost skrytý v Bibliotěce imeni Lenina - to už bylo na mě kapku moc. Atmosféra je dobrá (ale ne tak, že bych se posadil, na to bych potřeboval asi kingovštější prokres), ale kdyby se téma pojalo jinak než post-apokalyptická road movie a ubylo trochu bizarních kulis, mohla to být pěkná knížka. Na druhou stranu musím uznat, že kdo zná moskevské metro (já ne), má pro něj Metro 2033 asi zvláštní kouzlo. Londýnské metro sice taky neznám, ale gaimanovo podlondýnské NikdyKde mě prostě dostalo mnohem víc, než tenhle radioaktivní boršč.
Koupil jsem v Levných knihách a cena odpovídala kvalitě. Kniha, kterou bych si dal do knihovny na chatě, kdybych nějakou měl (samozřejmě chatu). Povídky sice mají v sobě často myšlenku a nápad, ale bez prokresu a hloubky... a navíc někdy hraničí až s komikou či parodií žánru...
Prostě SF podle mého gusta není zrovna ve Szalaiově stylu "robot přijde k trafice, spadne mu na hlavu rizoto, a proto se otevře první vývařovnu pro roboty, kterou mu ovšem zničí lidští trafikanti, KONEC".
Knížka, kterou jsem v dětství miloval, a na kterou dodnes s nostalgií vzpomínám.
Ponaučí, ale nepoučuje.
A má krásné ilustrace, tak odlišné od jiných dětských knížek a možná právě proto tak atraktivní.
Poetická halucinogenní ujetost, kterou nelze ani tak přečíst jako spíš nechat pod dohledem přecitlivělého kosa přesublimovat přes své sítNICe za pleskotu dopadajících krůpějí z hořčičné fontánky, do které omylem spadla sekaná v montérkách.
K Saturninovi se asi už nedá napsat nic, co by tu (či kdekoliv jinde) nezaznělo. Četl jsem poprvé snad v jedenácti, ve dvanácti a pořád se k tomu vracím. Tahle kniha je pro mě typickým představitelem kategorie "vohřejváček na zimu" (terminus technicus, viz Vesničko má, středisková), která prostě dovede spolehlivě ohřát... a ze které lze čerpat konverzační perly pro každodenní použití: "Nesnáším dobře lidi, kteří považují za nutno položit muži upadnuvšímu na náledí otázku 'Co děláte'?"
Kdyby tahle knížka byla k jídlu, viděl bych jí jako malou, ale vynikající rautovou jednohubku. Taková milá laskavá knížečka, navíc plná geniálních gagů, postřehů a hlášek, u kterých se tu a tam i nahlas zasmějete. Oceňuji bohatý autorův slovník a příjemné tempo vyprávění.
Mňo... jakkoliv nesnáším, když tímto "paslovem" začíná psaný text, tady nemůžu začít jinak. Dvakrát jsem se poctivě pokoušel prokousat prvními kapitolami, ale prostě to nešlo. Možná jsem suchar, ale to, co mělo být patrně humorem, ve mně vyvolávalo vlny dmoucí se trapnosti. Pro mě osobně nečitelná a nestravitelná kniha, u které nedovedu pochopit její vřelé přijetí laickou i odbornou veřejností.
Jak mám Kinga (takřka až nekriticky) rád, tady jsem udělal protáhlý obličej. Nejlepší dílo? Ale prosím vás... Mám tu původní nekrácenou verzi - kdybych měl tu vykostěnou, možná bych tak nebrblal. Takhle mi vadí, co zde již bylo řečeno: předlouhé (skoro až učvaňhané) seznamování s postavami, expozice skoro do poloviny knihy,... a pak hula hop, na půl stránce proběhne katastrofa, což je vážně katastrofa. Navíc je to prakticky (a až bolestivě doslovně) deus ex machina...
Nechápejte mě špatně: mám rád dlouhé budování atmosféry (a ta je znamenitá), ale to finále musí odpovídat očekávání! Takhle mi to trochu připadá jako reality show, kde se tucet svalovců uchází o spanilou dívku, aby se finalista nakonec dozvěděl šokující pravdu, že ona dívka je ve skutečnosti transsexuál.
Výborné počtení! Parodie na zjevení svatého Jana a všechny filmy typu "Satan přichází". Parodie na konspirační teorie a pletichařící agenty. Parodie na dálniční nadjezdy, lovce čarodějnic a vesnické kverulanty. A kdo ví na co ještě...
Velmi zábavné, velmi čtivé - a kromě vší té akce a legrace je tu a tam i místo pro zamyšlení. Přečíst!
Hehe... nádherná legrácka a sběratelská nutnost pro skalní fandy Pratchettovy Zeměplochy. Moc nesouhlasím se zařazením "dětská knížka", protože tohle dílko je vážně pro (pravda mírně infantilní) dospělé.
Je tohle má kravička?
Dělá na mě "nenechte se mnou déle zržovat".
To není má kravička, je to Havelock Vetinari, vládce města :o)
Taková milá poezie v próze... pohladí, nespadá přímo do kategorie "vohřejváčků na zimu", na to je to moc melancholická - útlocitnějším může dle rozpoložení tu a tam ukápnout i slzička...