Petrvs komentáře u knih

Monumentální historický velkoromán, skoro by se chtělo napsat s hudbou a ruchy. Volné pokračování románu Pilíře Země, ovšem tak volné, že se bez jeho znalosti naprosto obejdete. Je to škoda a jen nerad jsem se loučil se "starými známými" z Pilířů; ta "nová parta" postav mě až tak neoslovila. Také ono hlavní pojící téma budování katedrály v Pilířů bylo mnohem silnější než v pokračování, kde je témat rozehráno více a nemají takovou sílu...

Mé vzlyky jsou však spíše doplňkového charakteru a nemění nic na skutečnosti, že jde o skvěle napsanou knihu pro dlouhé zimní večery, plnou atmosféry dávné doby, která již, na věčné časy, skončila.

3 14.12.2011

Jak zde již bylo řečeno, nebude to můj šálek čaje. Čte se to sice dobře a rychle, ale na druhou stranu... vlastně nemám důvod a chuť ji ještě někdy otevřít - z literárního hlediska neurazí, ale ani nenadchne. Myslím, že dobré a zajímavé téma - seznam policajtů a fízlů, kteří v mém životě něco znamenali - se dalo zpracovat lépe a zajímavěji, snad jsem čekal více postaviček jako byl policista Rusňák, snad nějakou pointu, snad mně vadil jakýsi pesimistický háv, ve kterém jsou všechny ty švestky zabaleny...

14.12.2011

Zajímavá záležitost, kterou jen těžko posuzovat.

Na jednu stranu lze konstatovat, že jde o slabšího Kinga (jak by se ostatně dalo obecně říct takřka o všech Bachmanech), předvídatelného, přímočarého, zdánlivě neinvenčního...

...ovšem na stranu druhou má ona nemilosrdná přímočará předvídatelnost děje jakési neodolatelné kouzlo, jako když pomalu a vděčně sklouzáváte do teplé a přívětivé náruče smrtícího močálu. Od určitého okamžiku se stáváte pouze zvrhle fascinovaným pasivním divákem a cele se soustředíte na jedinečný zážitek. Má to jakousi zvrácenou přitažlivost - směřování k bodu bez návratu a cesta za něj, za obzor příčetnosti...?

Možná průměrnější, ale velmi chytlavé počtení a důkaz, že Bachman/King umí i z tematického exkrementu uplést kvalitní nástroj sloužící k pohánění lichokopytníků. Na rozdíl od jiných a většinou lépe přijímaných a hodnocených Kingů skvělá gradace a nezprasený závěr...

3 04.12.2011

O ho ho hó... velmi zdařilá záležitost, která je přímo rozkošně pochmurná až zlověstná, neutěšená až bezútěšná, nevlídná až skličující. Ocitnete se v blíže nespecifikované viktoriánské době, v deprimujícím až depresivním sídle výstředního až podivínského strýce. Obloha je věčně šedá, servírovaný čaj studený, komorník nepopsatelně strašlivý a děsivé tragédie číhají za každým rohem.

Jednotlivé povídky jsou přímočaré jak carská železnice a i nepatrně zkušeného čtenáře nejspíš ničím nepřekvapí. Jsou však velmi hezky propojeny ústředním motivem strýce a celá knížka tak působí až neúprosně konzistentně. Autorův styl je mile depresivní, velmi čtivý, podmanivý, silně atmosférický, přitom však jednoduchý a srozumitelný. Jak už bylo řečeno, v textu prakticky nejsou žádné explicitní záležitosti, jak by to ostatně u dobrého horroru mělo být. Dítě/dorost nadchne, dospělého potěší jako relax - zejména za nevlídného podzimního počasí v teple útulného domova se sklenkou něčeho výhřevnějšího.

Celek dotváří naprosto vynikající ilustrace, kvalitní vazba s textilní záložkou (Argo, 2011, první vyd.) a povedený přebal s parciálním lakem.

Dobré to bylo.

10 04.12.2011

Krásná kingovka, jejíž přečtení bohužel následovalo až po shlédnutí vynikajícího filmu. Píšu bohužel, protože čtení mi nepřineslo mnoho nového, a to i přesto, že se jedná o velmi nadprůměrného kinga a obecně vzato i velmi nadprůměrné čtení, které má co říct, říká to sylově a zbytečně se neohání žánrovými brikulemi. Na kinga překvapivě nezprasený závěr, všechno funguje jak má.

"Bohužel", totéž se dá říci o filmu. Výborná adaptace, kde scénárista na nic nezapomněl a zbytečně si nic nepřilhával, která navíc exceluje po technické i herecké stránce.

Nechápejte mě špatně, kniha i film jsou vynikající. Hodně, ale tak nějak stejně.... Tedy pro ty, kteří viděli film, a neřadí se mezi kingofily, zkuste něco jiného... Jinak do toho zázraku jděte...

Na sklonku roku 2011 zatím poslední Tonička a zatím poslední prattchett, nejvyzrálejší, krystalický pratchett - to jméno psané malým písmenem není chyba, ani nedostatek úcty, ale naopak neohrabaná pocta. Pocta autorovi, jehož jméno už se stalo synonymem vlastního žánru, autorovi, který se už sice nedovede tak zdatně utkat s vlastními klišé jako to dokázal když byl mladší, ale především už ví o co jde a ví, že nemá smysl a ani čas na to, aby se zabýval věcmi, o které neběží - jinak by se dalo pro snažší pochopení říct, že humor není tak třeskutý a děje najdeme spíše poskrovnu, a to děje decentního, stylu nefilmového...

Přesto.

A to je tak všechno, co o Půlnoci potřebujete vědět...

13 18.11.2011

Tak, tohle je po dlouhé době opravdu ořech. Když tak přemítám, co jsem vlastně přečetl a co k tomu napsat, vybavuje se mi Zdeněk Izer parodující "milionáře" Vladimíra Čecha:

"Taaaaaaaaaaaaaaaak...."

Čekal jsem zajímavé počtení. Snad hříčku. Jak bylo inzerováno na přebalu - čekal jsem chandlerovku, kde z autorova neznámého rozmaru byli lidé nahrazeni plyšáky. Kniha tak opravdu začíná - a protože je čtivá a dobře napsaná a ctí žánr, má drajv. Vtaženi do děje jako maso do mrazáku se rázem pročtete do poloviny.

A koukáte. Plyš, neplyš, ona to není klasická gangsterka. Navzdory plyši - nebo právě díky němu - je o dost drsnější. A pořád přituhuje. Molitan lítá, švy se trhají. Chybí odlehčení, chybí humor, chybí Marlowovy ironické hlášky (drsnější než smirkový papír). A objevují se monology zprvu tajemných postav.

Těch monologů je tam časem víc - nejenže vytváří ten správný tempo-rytmus a donutí zpomalit po frenetické honičce hlavních plyšů, ale posouvají tuhle knížku někam úplně jinam. Snad by se dalo říct, že do roviny moderní bajky, ale to je zjednodušený pohled - autor se prostřednictvím monologů zamýšlí nad filozofickými problémy a tepe současnou společnost. U spousty narážek nevíte, jestli mají nějaký hlubší význam nebo se jedná o autorovy literární idiosynkrazie - nadužívání slova bríza, divné básničky, pevné počasí, barevné ulice.

Dovedu si představit, že autorovo první inspirační imágo mohl bý pohled na dítě, které si hraje s kostkami a plyšáky. Z kostek staví jednobarevné ulice. A protože jsou děti kruté, dá těm svým plyšákům někdy pořádně zabrat. Je zlé? Jsou pojmy dobro a zlo tak relativní a konvenční, že nemá smysl se o nich bavit abstraktně bez souvislostí? Je pokrytectví zlo? Co je zrození? Co je smrt?

Velmi dobře čtivý mix gangsterky, literárního experimentu a úvah o krutostech života jako takového a života ve společnosti. Šokuje, pobaví, udiví, přiměje zamyslet... kromobyčejná knížka...

____________________________________________________________________________________________________

PS: Doporučuji mírně spoilerovitou recenzi na iliterura.cz a zejména diskuzi pod touto recenzí - i proto, abyste pochopili toto PS. Nejsem literární vědec nebo teoretik a je mi celkem jedno, jaké podivnosti vymyslel autor a co nepochopil nebo přímo zvrzal překladatel. Jako čtenáři je mi to totiž vcelku jedno, mě zajímá výsledek. Proto doufám, že mně jako recenzentce pan překladatel nevynadá do prostoduchých blbečků, co nemají jazykovou představivost a tady si dovolují šmudlat ubohý čtenářský deníček - ale ta použitá čeština je opravdu místy trochu divná. Neříkám, že je to překladem, nicméně je to tak. Dobrý, pane Novotný?

2 04.11.2011

Tak trochu jiná fantasy?

Ne. Hodně, ale opravdu hodně jiná a naprosto originální fantasy. Fantasy, jakou by napsal Charles Dickens - pokud by snad byl nějak fascinován magií či elfy - ne moderními tolkienovskými elfy, ale klasickými starými elfy, takovými, jak je v moderní fantasy popisuje třeba Pratchett v knize "Dámy a pánové". Kniha, u které se nechce věřit, že byla napsána po roce 2000. Působí totiž neuvěřitelně starosvětsky - už jen svým vzhledem - klasickou pevnou vazbou s jednoduchým nelesklým přebalem, textilní záložkou, poctivým počtem stran jak se sluší u románů, které mají gentlemana a jeho rodinu zabavit celou zimu, přes "jakobydobové" ilustrace, po formu a styl, který, jak už zde bylo výstižně řečeno, Vás skutečně donutí zpomalit.

Děj se odehrává ve viktoriánské Anglii a kniha působí dojmem, že v té době byla i napsána. Tomu odpovídají důkladné popisy, rozvláčnost, masivní poznámkový aparát (pod čarou je toho v mnoha případech více nežli nad čarou), precizní postavy, mírně archaický jazyk (za což plynou body samozřejmě i dobrému překladateli). Možná to nebylo autorčiným úmyslem, ale styl působí místy až mírně sebeparodickým dojmem, jakoby si utahoval z dobových románů, kdy té rozkošné korektnosti bylo možná na moderního čtenáře místy až moc (viz úsměvná replika "Bylo by možné někoho zabít magií?" - "Mág by možná mohl, ale gentleman nikdy".).

O samotném ději se rozepisovat nebudu, beztak je zde už vyzrazeno dost. Snad jen o tempu: rozhodně jsem neměl dojem, že první polovina knihy byla nudná a druhá měla neuvěřitelný spád. Pokud přistoupíte na autorčina pravidla, knihu vezmete, jak je. Protože jak je, funguje velice dobře. Poslední čtvrtina je skutečně o poznání akčnější a děj začíná gradovat, ale to prostě k této formě patří. Možná Vás zarazí, že děj skončí v nejlepším (tím nemám na mysli otevřenost závěru) - ovšem ne nadarmo se říká, že v nejlepším se má končit. Beztak bude mnohým připadat, že by si kniha zasloužila poněkud zkrátit.

Závěr? Steampunk, jako když vyšije - ovšem bez toho punku - a další důkaz, že fantasy může být originální, netolkienovská. Tím pádem potenciálně přístupná i pro čtenáře, které žánr neoslovil. Krásná kniha, která Vás do staré dobré viktoriánské Anglie vtáhne už po prvních dvou větách, zabalí Vás do ní jako do župánku, odešle ke krbu a do ruky Vám vrazí sklenku portského a biskity - a rozbalí Vás až v závěru. Ovšem pozor - pouze pro trpělivé, nostalgické typy, kteří se ještě dovedou zastavit, pro čtenáře, kteří nevyžadují akci a efekty jako z videoklipů na HBO...

10 26.10.2011

Povídky mám rád a žánr, ten já respektuju :o) ale tohle mě neoslovilo. Podivné postavy, o nichž sice moc nevíme, ale kontext dává tušit, že jsou to všechno rozbolavělé existence, které si prostě musí ty svoje ostny puzení ulámat nebo se jima nechat drásat ;-)

Partičku feťáků, schizofrenních umělců či cesťáků s podezřele kladným vztahem ke kozám jsem nedovedl vzít za svou, a to mám pro podivíny slabost. Nevím jestli za to může místy až surrealistický nekonzistentní děj jednotlivých povídek zasazený do značně depresivních kulis českého venkova a maloměst.

Čáry a vlny si netroufám hodnotit. Skončily by pod čarou, ale mám z nich více než silný dojem, že jsem zkrátka na jiné vlně...

Je takové hloupé rýpat do knihy, která patří mezi autorova první díla a ještě k tomu je navíc v elektronické verzi distribuována zdarma. Ale nemůžu si pomoct, nelíbilo se mi to. Nejsem žádný intelektuál a nemám zálibu v modernismu či literárním ním experimentu. Především oceňuji dobře vykreslené postavy a konzistentní tempo vyprávění. Tady jsem nějak nenarazil ani na jedno. Určité části knihy byly docela zajímavé a samy o sobě funkční, ale jako celek mi to nějak nedrželo pohromadě a nepobral jsem to...

19.09.2011

Zajímavá knížka, zajímavý autor.

Určitě se neztotožním s názorem, že se jedná o klasické sci-fi (jedná se prakticky o čistý post-apo styl, poslední povídka je ale žánrově úplně mimo post-apo či sci-fi). A nezlobte se, ani si nesednu na zadek z originality. A jak už to tak bývá u povídkových sbírek či "výhodných balíčků", spolu s kvalitou dostanete jako "bonus" i to, co by se samostatně prodávalo dost špatně.

Tím mám na mysli především první povídku, která není ani originální (nebýt exotického prostředí je jak přes kopírák od P. Dicka), ani stylově dechberoucí - jak naznačují marketingové vzkazy na přebalu knížky a nadšená předmluva z pera pana překladatele. Pak ale přečtete další povídku, Flétnovou dívku, a nastane šok. Popravdě řečeno, přečetl jsem toho už dost na to, aby mě jen tak něco šokovalo... Flétnová dívka to ale dokázala. Stylem, geniálním minimalismem, skrytou perverzitou, dekadentní vybroušeností. Pointou.

Podobný, byť slabší efekt, na mě měla povídka Čerpadlo 6, která tvoří kvalitativní vrchol knížky. Přesvědčila především šokující uvěřitelností - má v sobě obrovsky silný "potenciál odehratelnosti" - čtenáři si až bolestně uvědomí, jak blízko pravdy autor možná je.

Mírným zklamáním je pak dvojice Kalorik/Na žlutou kartu; představa "pružinokliček" navíc působí úsměvně (budiž, je to scifi) ovšem nechápu, proč je týž tvor v jedné povídce přeložen jako "šklíba" a v další jako "čertokočka". Stejným případem je dvojice Popkomando/Drobné obětiny - nemám rád, když autor použije navlas stejné reálie ve více povídkách. Působí to dojmem, jako když má příliš nápadů a je si vědom rizika, že jejich natláskáním do jednoho kastrolu ukuchtí nevábný eintopf. Osobně zkrátka upřednostňuji pestrost.

Pašo a Lovec tamaryšků jsou výborné povídky, podmanivé a čtivé - byť můžeme opět konstatovat, že myšlenka Paša opakuje Čerpadlo 6 a Lovec tamaryšků surfuje na stejné enviromentální vlně jako Kalorik či Žlutá karta (která neoslovila prakticky vůbec rozvleklostí a nedějovostí).

Perličkou je závěrečná povídka Jemnější... která působí částečně dojmem meskalinového experimentu... každopádně je vskutku neotřelým zakončením celé sbírky.

Čerpadlo 6 není pěkná knížka ve smyslu podbízivé líbivosti. Je však dobře napsaná, podmanivá, možná burcující a až šokující. Šokující poznáním, že doba, kterou autor nastiňuje, už možná klepe na dveře. Pro fandy post-apo jasná trefa. Milovníci klasického sci-fi pozor, i když může jít o váš šálek čaje, vězte, že tenhle čaj je pořádně silný a černý jako bota.

[
Mám ráda všechny ty larvičky, co žijou u tebe v břiše...

Vrtí se červík, vrtí v bříšku.
A tím tě krmí - nesměj se, smíšku!
Nosatci zbaští vše, co je zlé,
Bříško samé dobré věci dostane.
]

6 18.08.2011

Aj, tohle bude těžké. Vůbec nevím, jak se ke Kryštofovi postavit... Na omak je to příjemná knížka, která se dobře drží, pěkně voní a hezky se v ní čte :-) Tím mám na mysli především slušivý kabátek Uchnárovo ilustrací (moc ho nemusím, Malou princeznu podle mě Uchnár zmrvil, ale to je věc vkusu) a "hezkou čtivost" - čtenář je snadno vtažen dovnitř.

První kámen úrazu je ale styl. Připadá mi takový toporný, nevypsaný... na druhou stranu vypráví autor ichformou příběh a pocity tápajícího dvanáctiletého kluka (mimochodem kluka stejného příjmení jako je autorovo - do jaké míry je asi hlavní postava autobiografická?) - z tohoto pohledu je styl jaksi příznačný, působí jako částečně jako autentické vyprávění, částečně jako dětský deník. Jen si nejsem úplně jist, zda se nejedná o kouzlo nechtěného...

K formě mám ještě dvě poznámky - jedná se o dětskou knihu, a proto zaráží nadužívání cizích slov jako subtilní, gradující, emoce, intonace, apod. - asi to není nejvhodnější slovník pro desetilé čtenáře, kterým je kniha určena. Často v takových případech přitom nebyl problém použít příslušné české synonymum... Další výtkou jsou občasné chyby v mě/mně jsi/si, apod. Obojí jmenované je ale problémem spíše redaktorské práce.... Naopak oceňuji formální oddělení snového a skutečného světa typem písma a vůbec sazbu.

Příběh je fajn... na rozdíl od částečně podobné "Toníkovy jeskyně snů" je zde kladen větší důraz na zodpovědnost - ne pouze na rychlý a snadný zisk. Přitom to nepůsobí nijak mravoučně. Výborně! Skvěle je také naznačen rozpad manželství a nejen to - potěší odkazy na křesťanství, severskou mytologii, základy hermeneutiky. Určitě se nejedná o hloupé počtení, byť si někdy ubližuje ne zcela dokonalým stylem. Ještě mám poznámku k postavám - autor měl buď postavy o pár let omladit nebo změnit reálie. Zkrátka na mě působí nerealisticky prudérně, kdy po uši zamilovaný patnáctiletý mladík poprvé se svou milou leží v posteli (do té doby se ani ani nepolíbili, ani nevzali za ruku), ani se jí nedotkne a pekelně se soustředí, aby byl co nejdřív ve svém snovém světě. Chápu, že je to určeno dětem, ale aspoň cudné objetí by snad bylo namístě...

Nepotěší nevyjasněné náznaky dalšího děje, ani byť uzavřený, ale značně překotný konec - obojí dává tušit dalšímu pokračování, které ale autor dosud neoznámil (08/2011). Nic proti, každý se musí nějak živit, ale i kdybych měl pokračování už hotové v šuplíku, neodbyl bych konec jednou dvěma větami. Kryštofův zámek si zasloužil důstojnější závěr.

Shrnutí: nadprůměrná knížka pro odrostlejší děti na hranici puberty... která v mnoha ohledech příjemně překvapí a v mnoha ohledech nenaplní svůj potenciál dojmem nedopracovanosti autorské nezralosti. Škoda, ale přesto v záplavě braku určitě stojí za povšimnutí a přečtení.

18.08.2011

I když je to po formální stránce knížka, vlastně se za ní považovat nedá.
Kdož znají, chápou... ;-)

Jako naprostá většina jejích sester sice škvár, ale co dovedla svého času vyčarovat v hlavě a jak dovedla k sobě připoutat. Zlaté světlo prosvítá prach. Nostalgie...

2 16.08.2011

Taková finská "Cesta z města". K její (ano, poněkud ujeté sklepácké) atmosféře ale i ke zmiňovanému Svérázu národního lovu má ale knížka daleko. I když působí zpočátku svěžím dojmem, nakonec se z ní nevyklube ani duševní ohřejváček, ani humoristický román. Ani ryba, ani rak - sice občas vyloudí čtenáři úsměv a jindy ho zase pohladí po duši, ale nějak to zaniká v přerývavě překotném tempu vyprávění, kdy jedna bizarní historka překrývá druhou, tempo graduje až do úplného poněkud surrealistického závěru. Chybí prokres postav, ale i prostředí. S odstupem času bohužel zklamání...

1 12.08.2011

Kniha, ke které jsem se dostal pro mnohé přítomné "knihodatabázisty" poměrně krkolomnou cestou - přes stejnojmennou moderní deskovou hru. Ta hra patřila svého času k mým nejoblíbenějším a často jsem si po jejím zahrání lámal hlavu, jak skvělý asi musí musí být bestseller, ke kterému se hra odvolávala.

Inu, je skvělý. Nejprve mi úplně neseděl styl - trochu studený, věcný a temný, ostatně jako sama doba, ve které se děj románu odehrává. Toto "propojení" mi nakonec "zapadlo do schématu" a i když není historie mým šálkem čaje, můžu Pilíře s klidem doporučit všem čtenářům: nenechte se odradit "bichlovitostí"! S postavami se sžijete a budete se na konci jen neradi opouštět. V pohodlí jednadvacátého století okusíte skvěle zprostředkovaný středověk a po přečtení možná budete i míň láteřit na současnou dobu...

A pokud jste hraví, zkuste si za pár šupů sehnat a zahrát i stejnojmennou deskovou hru! Po přečtení knihy získá její hraní jiný rozměr a kdo ví, třeba kromě knih objevíte i dalšího koníčka - hry...

Radost, hravost, láska k jazyku, originalita. Pošušňání. Jistě ne pro všechny (a už vůbec ne pro všechny děti). Ale to už je život...

Nebo to zkusím jinak: kdyby Tom Bombadil psal pohádky a miloval češtinu, napsal by právě Lingvistické pohádky.

Každopádně: Pro mě nejmilejší a nejpřístupnější Niklova knížka - ač niklovsky oneroidní, ve srovnání s jeho další tvorbou stojí pořád ještě literárně i výtvarně nohama na zemi. Krásná knížka - nemusí sednout, ale sedne-li, je to takový knižní pokládek :-)

5 11.08.2011

Zajímavá utopie/dystopie trpící nejvíc neurčitým béčkovitým nádechem, trochu kostrbatým stylem a ne zcela dobrým prokresem. Ani překlad nerve žíly nadšením.

Nazval bych to "1984 lite edition", protože proti samotnému Velkému Bratrovi je UNI přeci jen malej bráška, ze kterého se vám nebude chtít neustále morálně zvracet. Tím v žádném případě neříkám, že v knize nejsou drsnější nebo emotivně silné momenty, ze kterých by nemrazilo v zádech. Občas jsou. Jenže ve srovnání s Orwellem neobstojí...

Každopádně Levin dokáže pobavit a předložit i nemálo látky k přemýšlení nad tématy jako uspořádání společnosti, lidská přirozenost, význam a úloha techniky, individualismus, moc, relativismus dobra a zla...

5 11.08.2011

Rozporuplné pocity. Je to nadprůměrná knížka, rozhodně však nebudu tvrdit, že jde o vynikající, neřku-li dokonce nejlepší dílo S. Kinga. Vůbec nerad o něčem či o někom prohlašuji, že je nejlepší, je to dost neúprosná definitiva, ale pokud bych to měl prohlásit o něčem z Kingova repertoáru, bude to jednoznačně Temná Věž.

Nespavost je prostě rozporuplná. Z "nevěžových" knih je asi tou "nejvěžovitější" - to vnímám rozhodně kladně. Téma je velmi zajímavé a až do určité části knihy i zajímavě servírované. Výkres postav jako vždy vynikající, o "derryovské" atmosféře ani nemluvě. Povedený konec! - to je u Kinga třeba zdůraznit, neb koncovky se mu až nepříjemně často nedaří. Určitá zde zmíněná rozvleklost mně příliš nevadí, ke Kingovi to patří a není to samoúčelné.

Co mně vadilo byla jakási polopatičnost - skoro vše čtenáři až pod nos. Málo prostoru pro vlastní invenci. Otrávily mě nerealistické postavy "doktůrků" - jakkoliv mám často u Kinga pocit, že si nevymýšli, ale popisuje "skutečnost" stejně jak ji vnímám já, tak s doktůrky jsme si až nemile nesedli. Totéž platí o teorii Účelu/Náhody. A zmínky o dlouhověkých. Co je za oponou, má zůstat za oponou. Také bych čekal napojení na "To", častokrát se to přímo nabízelo... a nic. Ale to už je jenom detail. Stejně jako ne úplně dokonalý překlad, kdy je tatáž postava jednou doktorem Harperem a posléze doktorkou Harperovou. Nic, co by se ale nedalo přežít.

Možná už jsem moc zmlsaný nebo jsem na mistra moc náročný a za mým brbláním je pouze nesplněné přání, aby dobré bylo ještě lepším a silný potenciál byl využit ještě lépe (mimochodem, přesně totéž si myslím i o Věži).

8 11.08.2011

Přiznám se, že jsem nedočetl do úplného závěru a nevím tedy, zda jsem nebyl ochuzen o nějaké to intelektuálské moudro. Stejně jako recenzent pan Martin Malenovský jsem trochu na pochybách, oč vlastně v knize jde a co se autor pokouší sdělit.

Přeci jen jde snad o žert, zvlášť, když knihu autor, který je profesorem literatury, začíná větou "U nás doma se nikdo moc nečetlo a ani mě to nijak zvlášť nebavilo". Na druhou stranu nelze autorovi upřít, že i přes znevažující komičnost textu zazní tu a tam vcelku zajímavá myšlenka; často však poměrně zjevná - např. že má každý jiný vkus, že beztak nelze přečíst všechny knihy světa, apod.

Většinu děl, na které se autor odvolává, jsem bohužel opravdu nečetl, což vytváří při čtení právě této knihy opravdu zvláštní "mojo". Píšu to z důvodu, že nepochopení myšlenky či vtipu autorových textů jsem připisoval nedostatku vlastní sečtělosti a nízkou erudicí. Knihu jsem tedy odsoudil jako sice potenciálně zábavnou, ale spíš pro zkušené "sečtělce", vzdělance, filozofy, intelektuály a knihomoly. Z recenze pana Malenovského, který by jako odborný asistent na jazykové katedře snad mohl tvořit cílovou skupinu čtenářů, jsem ale získal dojem, že patrně ani mezi těmito lidmi nemusí tento typ humoru vzbuzovat větší salvy smíchu...

Tak nevím. Pokud to myslí vážně, je to nesmysl. Pokud to má být intelektuální humor, příliš nepobavil. Škoda obsahu, knížka je to po formální "fyzické" stránce opravdu pěkná - vazbou, písmem, grafikou. Osobně je mi trochu záhadou její světová popularita...

4 08.08.2011

Provařeně překomentovaná provařenost nejprovařenějšího autora fantasy (ano, on sám o téhle škutulce neměl potuchy a určiti by ji pro svá díla nepoužil).

K sepsání komentáře mě přiměla o dva posty níže uvedená poznámka o filmu. Je to sice známá pravda, o útoku filmu na čtenářovu fantazii, ale v případě Tolkienových děl snad platí dvojnásob - zvlášť v současné marketingově vyhypované vlně jaksonovské audiovizuální popularity. Když jsem viděl plakát s trpaslíky z připravovaného filmu Hobit, málem jsem vzal druhou o zem a jsem zatím pevně rozhodnut film dobrovolně nikdy nevidět.

Co dodat ke knize: věc, která nezanedbatelně ovlivnila mojí osobnost, představivost, literární vkus... apoteóza únikovek a současně jeden z nejmilejších literárních ohřejváčků na zimu. To asi stačí, stejně již bylo vše řečeno...

PS: koubíne, ona to JE dětská literatura (je tak autorem zamýšlená a kritiky přijímaná). Ale kvůli tomu, že ji čteš, se nemusíš cítit provinile, ani tvrdit, že se o dětskou literaturu nejedná.. Já si s chutí přečtu i knížky určené 6* mladším čtenářům a nijak mi to nepřipadá nepatřičné ;)

6 05.08.2011