petshop komentáře u knih

Když jsem po dlouhé pauze od Jo Nesba začala číst první řádky, nastal zase ten pocit jako u všech jeho předchozích knih s Harrym. Jistý druh vzrušení, natěšení, jako když si dlouho odpíráte, co máte rádi, už už si myslíte, že vás to nebere jako dřív a pak tomu při prvním soustu zase totálně propadnete. Škoda, že už mám dočteno. V Harryho společnosti je mi při čtení prostě fajn a asi se to fakt neomrzí.

13 29.11.2019

Můj milovaný Harry...už mi vážně chyběl. Doufám, že Jo Nesbo v sobě najde ještě mnoho energie a nápadů psát o Harrym dál, protože pokaždé je to jako když po dlouhé době potkáte starého dobrého kámoše.Vždycky je to super strávený čas, cítím nostalgii i nadšení, že to mezi námi pořád funguje jako dřív a užívám si ten společný čas, než zase odjede na nějaký čas pryč.

12 29.07.2023

Nečtu sci-fi, nesleduju sci-fi, sci-fi mě jednoduše nebaví. Ale tohle je jedna z nejlepších knih, které jsem kdy četla. Asi proto, že dnes už to není sci-fi. Přečíst tuhle knihu by mělo být občanskou povinností pro všechny. Lidé čtěte!

10 05.02.2016

Musím říct, že stejně jako mnoho ostatních čtenářů, mě si paní Mornštajnová taky hezky omotala kolem prstu. Všechna zachycená období mě svým způsobem fascinují, každá má své temné stránky i své jisté kouzlo, byť to možná zní zvláštně. Proto jsem příběhy všech hrdinů hltala a moc mě to bavilo. Hanu jsem si nechala jako poslední ze všech třech děl, tak teď začínám číst a jsem moc zvědavá.

9 05.04.2019

Jednoznačně skvělá kniha. Ani nevím, co k ní napsat. Měla jsem takový čtenářský útlum, nebyla jsem kvůli hektickému období schopná dočíst knihy do konce. Paní Mornštajnová svými tématy a stylem dokázala, že jsem navzdory tomu vytížení prostě musela zase číst kdykoli to jen šlo. Díky!

8 30.04.2019

Hotýlek jsem četla jako první ze tří děl paní Mornštajnové a jednoduše způsobil, že už mám za sebou Slepou mapu a teď zrovna hltám Hanu. Naštěstí se blíží vydání Tichých roků, tak si to potěšení z četby ještě o chvíli prodloužím, ale pak mi to bude asi zatraceně chybět.

8 13.04.2019

Bohužel se nepřidám k většině nadšených z tohoto díla. Prolínání dějových linií mi obvykle nijak nevadí, ale tady to opravdu nešlo. Kapitoly byly tak krátké, že mě nedokázaly vtáhnout do děje a probudit mé emoce. Bylo to roztrhané na tisíc kousků a podle mě to knížce vůbec neprospělo. Jestli to mělo zvýšit dynamiku, pak se to zcela minulo účinkem. Jako bych jen tak klouzala po povrchu jednu stranu za druhou, ale zůstala jsem nedotčena. Četla jsem to jen abych to dočetla do konce a doufala jsem, že to snad nějak vygraduje a alespoň konec mě chytne za srdce, ale nic nic nic!

8 13.04.2016

Chtěla bych okomentovat názor uživatele Ethela: V knize se jedná o město Brookline v Massachusetts nedaleko Bostonu. Takže nejde o hrubky! Také jsem si vůbec nevšimla nějakého iritujícího množství vulgarit. Objeví se tam občas nějaké zaklení, ale to je v mnoha knihách a připadá mi to naprosto normální, protože kdo z nás si občas neuleví, že ano?

A k obsahu: málo děje, spousta vnitřního světa Nory, která je mi sympatická možná proto, že máme tolik společného a mnohé její myšlenky jsou i moje myšlenky. Ono je dost těžké žít mimo tu běžnou šablonu. Člověk by tak rád, ale z nějakého důvodu to nejde a proto Noře tak dobře rozumím. Byly tam kratší pasáže, které mi tam přišly trochu zbytečné, ale jinak jsem si čtení užila a musím hodnotit vysoko.

8 20.01.2016

Pane Kingu, kašlete na horory a napište mi ještě něco v tomto duchu, protože to je přesně to, co chci číst! Paráda! Paráda!

8 04.05.2015

Doufala jsem, že v knize najdu nějakých pár tipů jak být v životě šťastnější a asi jsem čekala něco nového. A ono tam nic nového není. Všechno to, o čem se píše v knize víceméně praktikuji, takže v čem tedy spočívá to dánské štěstí? Možná je jediný rozdíl v tom, že ti Dáni si při všech těch rituálech nejspíš stále snaží uvědomovat, že u té zapálené svíčky, hrnku horkého kakaa apod. jsou ty momenty toho štěstí, zatímco my si tu svíčku zapálíme, kakao vypijeme a moc nad tím nedumáme a hledáme štěstí v něčem jiném, asi něčem větším. Nicméně musím jim dát za pravdu, oni vědí, že štěstí není o ničem velkém, ale o příjemných momentech a o tom uvědomování si, že vlastně když sedím doma s rodinou u dobrého jídla či pití a povídáme si a smějeme se a třeba u toho hoří ta svíčka, že to už je ono, to štěstí.

7 10.10.2017

Tohle bylo jednoduše skvělé. Nevšední drsné prostředí a atmosféra vylíčena tak dokonale, že to všechno vidíte před očima, cítíte nevlídnost počasí nebo naopak lehkou nostalgii při kapitolách z dětství, jakoby bylo vaše. Příběh se pozvolna rozmotává kapitolu za kapitolou, kdy se střídá současnost s minulostí a čtenář tak vhlíží hlouběji a hlouběji do děje a jeho spletitostí. Paráda!

7 25.12.2014

Vskutku příjemné počtení. Jsem navnaděná číst další knihy od autorky. Hurá do toho... :-)

6 24.02.2019

1) tenhle druh humoru je pro mě přesně trefa do černého
2) skvěle vystižené myšlenkové pochody jak mužské tak ŽENSKÉ!!!, za což si autor zaslouží hlubokou poklonu
3) kdo někdy navazoval vztah přes internet, tak ví, že je to opravdu velmi výstižně pojaté
4) není to nuda, má to drive, jednou sympatizujete s Emmi jednou s Leem, žijete ten příběh s nimi a nemůžete přestat číst dokud není konec a pak chcete okamžitě druhý díl, jinak to nejde!

6 13.05.2014

Tohle je tedy oddechovka podle mého gusta. Je to krásný a zajímavý životní příběh s voňavým nádechem, ale přitom žádná kýčovitá slaďárna. Střídání dvou časových rovin mám u knih moc ráda, takže jsem si čtení opravdu užívala. Doporučuju.

5 18.04.2017

Kniha zcela předčila moje očekávání. Klasická detektivka s velkou přidanou hodnotou silného příběhu několika hlavních postav. Atmosféra parádní, prolínání přítomnosti a minulosti je super. Posledních 50 stran jsem ani nedýchala, jak mě to celé vzalo. Každá postava mě bavila, protože se postupně vyvíjely a stejně tak i mé sympatie k nim. Nemám prostě co vytknout.

5 19.03.2016

Zase jedno prima čtení od Petera Maye. Zamilovala jsem se do těch jeho odlehlých a drsných koutků světa. Jeho schopnost vylíčit tyto končiny je famózní. Vzbuzuje ve mně závislost :-) Nemohu se však ubránit srovnávání se Skálou, tudíž "jen" čtyři hvězdičky.

5 15.01.2016

Jsem docela překvapená, že má druhý díl lepší hodnocení než Skála. Pro mě byla jasně lepší jak tématem tak atmosférou. Při čtení prvního dílu jsem místy ani nedýchala, zatímco tady mě to nechávalo celkem v klidu. To ale nemění nic na tom, že se to skvěle čte, že se tu zase objevuje něco neotřelého a proto jednoznačně 4 hvězdy.

5 14.01.2015

Moc jsem se na knihu těšila a doufala v získání informací, které mi usnadní stravovat se tak, abych udělala něco pro své zdraví. Zdánlivě to vypadá velmi jednoduše - jezte kvalitní základní potraviny. Avšak když jsem četla, propadala jsem pocitu marnosti, že něčeho takového není v dnešní době možné jen tak snadno docílit. Protože kde je vzít? Všude jsme obklopeni průmyslově vyráběnými potravinami. Co ze supermarketu není průmyslově vyráběno? Kam chodit na bioprodukty? Ne, že by nebyly, ale člověk by mnohdy musel najezdit spousty kilometrů, aby tuhle koupil sýry, támhle zeleninu či ovoce, tam zase nějaké maso apod. Nicméně tohle není názor na knihu, ale na bídný stav naší planety a kam až jsme to dopracovali, že jsme nuceni konzumovat tak špatné potraviny. Co mi v knize chybělo, byly nějaké konkrétnější příklady potravin, co má jíst člověk, který nemá možnost si doma nic vypěstovat s výjimkou snad nějakých pár bylinek. Co si v tom supermarketu vybrat z běžně dostupných potravin, aby alespoň trochu jedl zdravě? Mohlo tam být třeba i pár receptů. Celkový dojem z knihy je tak půl na půl. Půlka mi pomohla, půlka mi trochu vadila nejspíš z důvodu toho, že s některými názory nesouhlasím, ale to je můj problém :-)

4 07.08.2018

Povídky mě obvykle moc nebaví a nelákají. Tahle kniha mě ale od prvního pohledu nějak k sobě přitahovala. Obsahuje nádherné příběhy, já se ale nemůžu ubránit pocitu, že jsem dostala málo právě tím, že jde o krátké příběhy a já myslím, že mnohé z nich by měly potenciál na román. Při čtení se mi příběhy a postavy dostávaly pod kůži zcela nenápadně a až tam byly, byl najednou brzy konec a já jsem dychtila po pokračování. Po přečtení ve mně zůstává takový zvláštní melancholický pocit, který nedokážu úplně popsat.
Pro mě nejlepší byla jednoznačně povídka z Litvy s názvem řeka Nemunas.

4 02.04.2016

Moje první knížka od této autorky. Téma mě příliš neoslovilo, takže mě místy kniha nebavila. Jinak je to takový průměr, neurazí, nenadchne. Zkusím ještě nějakou jinou.

4 17.03.2016